Bůh ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše (Ř 3:21-31)
Kazatel
Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Efezským 2:9
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem 2. června 2019
Úvod
Pokoj vám a milost! Apoštol Pavel píše do Filipis tato slova:
- A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mně není zatěžko a vám to bude oporou. Fp 3:1
Raduj se, lide Boží, to je výzva a přání Pavla. Je proč se radovat. Lid, který nebyl lidem, národ, který nebyl národem, se zrodil o Letnicích skrze dílo Ježíše Krista. Boží církev byla vykoupena drahou krví Božího Syna Sk 20, 28! Církev ze Židů i pohanů. Ze všech jazyků, národů, ras a ve všech generacích povolává Bůh ke spáse ty, které si zamiloval v Kristu před stvořením světa. Ef 1, 3-5
Pavel také do Filipis vzkazuje, že psát stále totéž mu nepůsobí žádné potíže, ani těžkosti. Proč? Protože Pavel káže a zvěstuje Krista ukřižovaného, Krista, který vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa. A to je radost, která se nemůže nikdy nikomu, kdo je novým stvořením omrzet. Poslouchejte jeho slova do Korintu:
- 1 Korintským 2:1-2 Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.
Vidíme v listu do Filipis také, že zvěstování Krista znovu a znovu je pro Boží lid přínosné. Znovu a znovu hlásat evangelium Boží, znovu a znovu nad ním přemýšlet a zabudovávat ho do našich srdcí je pro církev budováním pevného základu. Opory, která se nezhroutí!
Proto jsem přesvědčený, že ani nám zde nebude zatěžko znovu mluvit o evangeliu. O Kristu, o jediné cestě spásy. Poslední kázání z listu Římanům končilo dvacátým veršem třetí kapitoly. Ř 3:20 Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.
Pavel mluví nejen k Židům a k židovským křesťanům, mluví ke všem křesťanům. Aby pochopili, proč byl dán zákon a že cesta Boží spásy je jen jedna. A to vírou v Krista a Jeho spravedlnost. Dnes budeme znovu o této cestě hovořit. Přečteme Ř 3, 21-31.
- Římanům 3.21-31 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy. Svou spravedlnost prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše. Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů! Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru. To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.
Odkazy: Fp 3, 1; Sk 20, 28; Ef 1, 3-5; 1 K 2, 1-2; Ř 3,20
Boží spravedlnost zjevená, a ustanovená v Kristu, dosvědčená zákonem i proroky (Verše 21-25a)
A. Dosvědčená, odhalená a vyvýšená spravedlnost Boží
Apoštol Pavel začíná v 21. verši slovy. Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky. Pavel staví na začátek věty slova nyní však. Jde o příslovce, které společně vyjadřují změnu stavu a okolností. Například: „v minulosti jsem hodně běhal, nyní však se k tomu vůbec nedostanu.“
Nebo: „ Sehnat některé druhy ovoce bylo v dobách minulého režimu velmi těžké až nemožné. Nyní však lze sehnat jakýkoli druh ovoce, včetně těch nejexotičtějších.“
O jaké změně stavu a okolností mluví ale apoštol Pavel? Na to se musíme podívat do textu, který předchází tomu dnešnímu.
V devátém verši třetí kapitoly čteme, že Židé nemají v otázkách spásy žádnou přednost před lidmi ostatních národností. Protože na světě není žádný spravedlivý člověk. Všichni jsou potomci Adamovi a všichni zhřešili. Rasa, národnost ani kultura v tom nehrají žádnou roli.
Pavel mluví k Židům a vede s nimi polemiku o zákonu, který byl dán Mojžíšovi. Trpělivě vysvětluje, že židovský národ nepochopil smysl a cíl zákona. Vyučuje poznání, že spoléhání na zákon Mojžíšův, jeho dodržování a naplnění v otázce spásy znamená minout se cílem. Takové smýšlení je důkazem, že člověk nepochopil, proč Bůh dal Izraeli Mojžíšův zákon. Takový člověk dokonce nepoznal Boha a sebe v Duchu svatém a v pravdě. Spoléhá na něco, co vůbec neexistuje, protože zákon byl dán z úplně jiného důvodu.
- Římanům 3:19 Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.
B. Všichni zhřešili a jsou daleko od Boha
Správně uchopený a pochopený smysl Mojžíšova zákona vede k poznání toho, že problém lidí je problémem vnitřním. Je to problém podstaty, ze které pramení naše jednání. To, že hřešíme, z nás nečiní hříšníky. Ale právě naopak. Protože jsem byl počat a rodím jako hříšník, proto hřeším. Zákon vede k poznání toho, že Bůh je svatý, ale člověk je otrokem hříchu. To jsou Pavlova slova o tom, že nikdo není spravedlivý, není ani jeden. Nikdo nehledá Boha, nikdo nectí Boha. Nitro každého člověka je hrobem s mrtvolou, hrobem s ostatky, které hnijí a rozkládají se.
Proto Pavel s takovou jistotou tvrdí, že ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn. Protože zákon nemá moc vyřešit vnitřní problém člověka. Problém podstaty. Rodem jsme duchovně mrtví. Člověk je před Bohem a pro Boha duchovně mrtvý. Správně uchopený zákon na to může ukázat. Může tento problém diagnostikovat a učinit ho viditelným. Ale nemůže ho vyřešit a vyléčit! Písmo jasně učí:
- Jan 1:17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
To je ten důvod proč Pavel poté, co odhaluje omyl Židů a pravdu, že ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn, začíná verš 21. slovy nyní však je zjevená Boží spravedlnost bez zákona! Slovo zjevená znamená odhalená všem, odkrytá každému zraku. Odtajněná, vynesená nezpochybnitelně na světlo před oči celého světa. Vy, říká Pavel Židům, jste spoléhali na proroky a zákon Mojžíšův, ale spoléhali jste na něj mylně. Nechápali jste ho, nyní však již nebudete mít výmluvu, protože proroci i zákon ukazovali, předpovídali a dosvědčovali právě tuto v Kristu plně odhalenou Boží spravedlnost. A dosvědčují ji i nyní. Poslechněte, co Pavel píše Timoteovi.
- 2 Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.
C. Spravedlnost ustanovená zadarmo, ale pouze v Kristu
To je přesně ono. Svatá Písma, která Timoteus znal, byli právě zákon a proroci, Nový zákon ještě nebyl dán. Zákon i proroci svědčili a svědčí o Kristu. Svědčili a svědčí o záchraně, která je zadarmo. Je totiž darem milosti vykoupení a přichází skrze víru! Jakou roli hrají proroci a zákon Mojžíšův pro nás dnes?
- Římanům 15:3-4 Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: `Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne. ´ Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.
Písmo celé svědčí o Kristu. A ve světle Krista a Jeho evangelia můžeme všichni, Židé i pohané dobře pochopit celý úradek Boží. Vidíme jasně plán Boží spásy. Chápeme Boží jednání s Izraelem a to, proč byl dán Mojžíšův zákon. Je to i pro nás dnes velmi důležité, pro naše ponaučení a správné pochopení. Aby celý svět byl usvědčen z viny, aby byla umlčena ústa každého člověka. Ve světle Mojžíšova zákona a toho, co přinesl, či nepřinesl Židům, ve světle Kristova kříže musí každý člověk pochopit, že se nemůže žádným způsobem zalíbit Bohu, že není v jeho silách žít zbožný život oslavující Boha.
Vidíme, že vše je skrze Krista, pro Krista, díky Kristu a pouze v Kristu. On je centrem, podstatou i cílem všeho! Pavel celou polemiku s židy i pohany vede jen za jediným účelem. A to je vyvýšení Krista! Oslavení Krista! Poznání toho, kým je pro nás Kristus a Jeho evangelium! Jen Kristus je tím jedním a jediným! Jen Kristus je zároveň vším! Naprosto vším. On je Alfa i Omega. Plnost sama se rozhodla v Něm přebývat. Ko 1, 19. Jen v Něm je vtělena všechna plnost božství. On je Bůh! Ko 2, 9
Svět a člověk jsou na tom velmi špatně. Bída světa je veliká, celý leží ve zlém. A bída člověka, který byl učiněn jako Boží obraz, koruna a správce stvoření, ta je ještě větší. Hřích, zhouba a pád nemá na tomto světě a v tomto čase dno. To dno je až na věčnosti, je to dno věčné a je jím peklo a zatracení navždy. To je dno pádu a bídy člověka. Ale Pavlovo srdce navzdory tomu všemu přetéká radostnou touhou zvěstovat evangelium. Jak je to možné? Pavel totiž poznal svého Pána a Spasitele, poznal Ježíše Krista. Byl zachráněn a uchopen Bohem, evangeliem Božím. Boží spásná pravda má moc učinit člověka plným radosti i uprostřed bídy světa!
- Římanům 1:15-17 Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě. Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´
Pavel to nejlepší, co mu svět nabízel, nazval hnojem ve srovnání s evangeliem Ježíše Krista. A svůj list do Říma píše s jediným záměrem ukázat na oslaveného, vyvýšeného Krista. Na moc, nádheru, dobrotu i bohatství a plnost požehnání evangelia. Nic ze stvořeného světa nemůže v porovnání s evangeliem obstát. Nic se mu ani zdaleka nepřiblíží. Ježíš Kristus je jediný. V nikom jiném není spásy, není žádné jiné jméno, v němž by bylo spasení a moc. Sk 4, 12
Hledíme-li na zákon správně pohledem skrze Kristův kříž, chápeme-li dobře komu a proč byl dán, potom i my vidíme dobře výlučnost evangelia, výjimečnost Krista, slávu a moc Jeho kříže. Je to vzácná cesta, ne každý ji nalézá Mt 7, 14. Kráčíme-li po ní, potom jsme bohatí, nesmírně bohatí a nekonečně požehnaní Bohem. Nelze obdržet více. Nelze být příjemcem mocnější a dokonalejší lásky. K tomuto poznání a pochopení byl zákon dán. Bůh je neskonale dobrý a plný slitování, pojďme se podívat jak.
Odkazy: Ř 3, 19; 15, 3-4; 1, 15-17; J 1, 17; 2 Tm 3, 15; Ko 1, 19; 2, 9; Sk 4, 12; Mt 7, 14;
Spravedlivý Bůh trpělivě promíjející hřích (Verše 25b-26)
A. Bůh byl spravedlivý
Pavel z Tarsu pokračuje druhou polovinou verše 25. Ř 3, 25b Tak prokázal (Bůh)l, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.
Jak Bůh prokázal, že byl spravedlivý, když promíjel v minulosti hříchy? Tak, že ustanovil Krista již před stvořením světa, jako smírčí oběť pro všechny, kdo věří. Tím, že všichni, kdo věří, jsou ospravedlňováni zadarmo. Jsou vykoupeni milostí v Kristu. V Kristu, který byl k tomu předurčen. Vyvolen dříve, než byl svět stvořen! Petr píše církvi…
- 1 Petrův 1:18-21 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu.
Bůh jedná podle svého věčného úradku. Podle odvěkého plánu, který byl již na věčnosti. Podle tohoto plánu byl Kristus vyhlédnut a vybrán jako jediný možný Vykupitel a Spasitel. Podle tohoto plánu v přesně stanovený čas Ježíš Kristus zemřel za svůj lid a tím ho vykoupil. A přesně podle tohoto plánu jsou milostí zadarmo vykupováni všichni, které Bůh v Kristu vyvolil před stvořením světa k tomu, aby byli svatí a bez poskvrny před Bohem! Ef 1, 4
Nikdo nemůže Boha nařknout z nespravedlnosti proto, že odpouštěl hřích v době před příchodem Spasitelovým. Bůh to činil podle svého odvěkého plánu, činil to kvůli Kristu a Jeho kříži, i když tento kříž byl ještě zahalen velikým tajemstvím.
Omyl Židů byl v tom, že nepochopili jedinou cestu ke spáse. A to pouze z milosti Boží, vírou v Krista Ježíše. Spoléhali na zákon, nechápali jeho smysl. Nikdo z lidí před Kristem nemohl být spasen jinak než Boží milostí, vykoupením v Kristu Ježíši. I když tomu pořádně nerozuměli. Když Bůh odpouštěl před Kristem hříchy těm, které vyvolil, nestal se nespravedlivým. Naopak to ukazuje na Boží věrnost, dobrotu a lásku, která je dokonalá a nezpochybnitelná. Ukazuje to na Boží spravedlnost, která v Kristu přišla a byla zjevena celému světu. Ale pojďme dál. Pavel nepřestává potvrzovat výlučnost a exkluzivitu Krista a Jeho evangelia. Ta cesta je prostě jedinečná, není z tohoto světa.
B. Bůh je a bude spravedlivý
Pavel dále rozvíjí své učení:
Ř 3, 26a Svou spravedlnost (Bůh) prokázal i v nynějším čase, aby bylo zjevné, že je spravedlivý
Nebyla žádná jiná cesta ke spáse před příchodem Krista. Není ani po ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení Krista jiná cesta, než vykupující milost v Kristu Ježíši. Není to Budha, není to Aláh ani Krišna. Nejsou to odpustky, není to přímluvná modlitba papeže ani všech svatých. Nevykoupíme se penězi, mocí ani dobročinností. Není to rozhodnutí naší „svobodné“ vůle a to ani s dopomocí takzvané předběžné milosti.
- Efezským 2:9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
Bůh byl spravedlivý, když trpělivě kvůli Kristu odpouštěl hříchy v minulosti. Bůh je dnes a bude i zítra spravedlivý. Zjevně to prokázal, když poslal svého Syna, aby byl smírčí obětí za všechny vykoupené v minulosti, v přítomnosti i v budoucnosti. Kristův kříž je vrcholem lidských dějin, ke kterému vzhlížela a směřovala minulost, vzhlíží a směřuje k němu přítomnost a bude k němu vzhlížet a směřovat i budoucnost. Co nám to říká o bázeň budícím a svatém Bohu zástupů? Podívejme se dále.
C. Bůh svrchovaný, určující a vládnoucí
Pavel píše, že Bůh byl, je a bude spravedlivý, když pro Kristův kříž ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše. To stojí ve verších 25-26. Ale když si shrneme to, co jsme si právě řekli o Božím plánu, který je od věčnosti a který je naplňován v Kristu, uvidíme další důležité věci. Viděli jsme Boží věrnost, lásku a dobrotu. Ale vidíme také Boží svrchovanost. Bůh řekl Mojžíšovi.
- Exodus 33:19 Hospodin odpověděl: "Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji."
Mimochodem na tom velmi dobře vidíme, že spása nikdy nebyla ze zásluh, ale z Božího slitování. Bůh říká v příběhu z Ex 33 velmi jasně to, že spasen bude jen ten, nad kým se slituje a koho skryje jako Mojžíše ve skále. Fyzická skála na poušti, v níž byl Mojžíš skryt, je pouhým obrazem ukazujícím na duchovní skálu v duchovní poušti světa, kterou je Kristus! Jenom Kristus!
Dále vidíme Boží prozřetelnost, která svrchovaně řídí a směřuje celé dějiny lidí a spásy. Jób volá k Bohu.
Jób 42:2 „Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný.
Žalmista říká: Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm. Ž 89:12 A autor žalmu 115 ve třetím verši prohlašuje, že: „ Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.“
Pokud je toto všechno pravda, a my víme, že je, protože Písmo musí platit. Potom nám to jasně ukazuje, že Bůh je všemohoucí. Všechno může, nic není pro Něho nemožné. Všechno podle svého odvěkého a nanejvýše dokonalého plánu koná. Bůh vládne jako Král Králů. Přečtěte si žalm 93.
- Žalmy 93:1-5 Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti. Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své vlnobití. Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině. Tvá svědectví jsou naprosto věrná. A tvému domu přísluší svatost do nejdelších časů, Hospodine!
Tato Boží svrchovanost, prozřetelnost i všemohoucnost je zjevená celému světu v kříži a evangeliu Ježíše Krista. A Ježíš Kristus je také tím pomazaným vévodou Božího lidu. On je tím ustanoveným Králem na Siónu, na svaté hoře ze žalmu dva. Jeho jsou národy i dálavy země. On bude pást, již pásl a pase pronárody železnou holí. Možná se někdo zeptá následující otázky: Má Bůh právo spasit jen ty, nad kterými se slitoval před stvořením světa? Má Bůh právo pást národy země a všechny, kdo mu vzdorují železnou berlou, trestat je a soudit je? Je to spravedlivé, když předurčil v Adamovi k pádu nás všechny? Poslouchejte odpověď apoštola Pavla. Lidé se totiž i tenkrát ptali úplně stejně jako dnes. Když Pavel mluví o vyvolení, je to jako kdyby diskutoval dnes s našimi arminiánskými bratry. Poslouchejte pozorně.
- Římanům 9:14-24 Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. Písmo přece říká faraónovi: `Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi. ´ Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým. Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?" Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?" Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě - na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.
Nezáleží na člověku, na jeho chtění, na jeho námaze, na jeho vůli, ať už je svobodná, nebo není. Záleží pouze na Bohu a Jeho milosti a slitování. Celé dílo spásy od znovuzrození, přes ospravedlnění, po celou cestu posvěcení až k oslavení a vstupu do Boží slávy je dílem svrchovaného, všemohoucího Boha, který vše učinil a prozřetelně řídí až k cíli, jež stanovil.
Člověk k tomu nemůže nic přidat a nepřidává. Kromě své vzpoury a svého hříchu. Kde se rozhojňuje lidský hřích, tam se ještě více rozhojňuje Boží milost. Pokud tomu tak není, pokud naše spása není pouze Bůh, pouze Kristus. Pokud naše záchrana není jen z Boha, jen od Boha. Pokud je to cokoli dalšího, potom jsme nejubožejší ze všech lidí.
Naše naděje má potom kaz tohoto světa. Není ani sázkou, loterií, která má určitou šanci, vyjádřenou kursem. Je se zhoubným kazem porušenosti hříchu a pádu. Protože naše naděje potom nepřekračuje práh tohoto světa. Ale zůstává zde v tomto věku, který je celý pod mocí zlého 1 J 5, 19 a spolu s tímto věkem i celým světem směřuje do záhuby! 2 Pt 1, 4. Ale je to sám Petr, který říká, že spásnou mocí jsme získali účast a podíl na božské přirozenosti a tak utekli záhubě. A prorok Izajáš však přináší nám všem ujištění a zaslíbení Hospodinovo.
- Izajáš 41: 13-14 Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: »Neboj se, já jsem tvá pomoc. « Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele.
Co může červíček přidat k dílu Svatého Izraele? Nic. A pokud tak činí, je skutečně bláhový a je na scestí. Pojďme si to ukázat v tom, co říká apoštol Pavel.
Odkazy: 1 Pt 1, 18-21; Ef 1, 4; 2, 9; Ex 33, 19; Jb 42, 2; Ž 89, 12; 93, 1-5; Ř 9, 14-24; 1 J 5, 19; 2 Pt 1, 4; Iz 41, 13-14;
Zákon víry vylučuje každou chloubu (Verše 27-31)
A. Nepochopení cíle zákona vede k chloubě člověka před Bohem
Muž, který kdysi jako Saul byl horlivým uskutečňovatelem zákona, poté, co byl zastaven Kristem, velmi dobře pochopil omyl židovského národa i svůj. Když chrání sbor ve Filipis před falešným učením učícím obřízku a návrat k zákonu jako nutnost spásy, píše:
- Filipským 3:1-7 A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mně není zatěžko a vám to bude oporou. Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´! Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci - ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon - farizeus; jde-li o horlivost - pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony. Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.
Pavel jde tak daleko, že tvrdí: „ jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.“ Jak tomu máme rozumět? Byl Pavel spravedlivý ze skutků zákona? Pokud ano, nepotřeboval Krista. Ale pochopte, že Pavel velmi dobře věděl, že ani ta nejpřísnější, nejukázněnější a nejposlušnější vnější zbožnost, tedy Mojžíšův zákon a jeho plnění, nemá moc vyřešit vnitřní problém člověka. Zlou, odpadlou a hříšnou podstatu. Jen nové srdce, jen nové stvoření. Jen zákon Ducha, zákon Krista. Znovuzrození z Boží milosti a z Božího vyvolení.
Proto Pavel píše Římanům slova: „Kde zůstala chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry.“
Bůh vyloučil jakoukoli chloubu padlého člověka. Ani Pavel, Hebrej z Hebrejů, farizeus a horlivec nad míru v plnění zákona neměl Bohu co dát, naopak, pronásledoval Krista! Jaká je to pýcha!
Dokud ho Bůh nezastavil, ani on neznal, nepochopil smysl a cíl zákona. A je typickým, dokonalým příkladem toho, že zákon u padlého hříšníka vede jenom k pýše a chloubě před Bohem. Takový zhoubný je stav lidství. Zákon je dobrý a svatý, ale člověk je natolik zkažený ve své podstatě, duchovně mrtvý, že ho dobrý a svatý zákon vede jen k pýše! Chlubí se před Bohem jako zákoník v chrámu:
- Lukáš 18:10-12 "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.
B. Nespravedlivou podstatu Adamových potomků mění pouze skutek Boží
Ale u celníka nic takového nevidíme. Lukáš o něm říká:
- Lk 18, 13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: `Bože, slituj se nade mnou hříšným. ´
Který z těch mužů pochopil smysl a cíl zákona? Víra koho z těch mužů, byla pravá? Která víra byla darem od Boha? Celník měl nové srdce, jemu bylo z milosti Boží dáno poznat, jaký je smysl a cíl zákona. To proč byl zákon dán. On byl zákonem usvědčen z viny, jeho ústa byla nejprve umlčena zákonem, a proto se nemodlila jako ústa farizeova. Duch svatý si použil Mojžíšův zákon, aby umlčel stejnou pýchu v celníkově srdci, kterou měl i farizeus a která je v srdci každého člověka.
A potom ten samý Duch svatý otevřel ústa celníka v pokání před Bohem, které bylo plné spasitelného poznání, Boží bázně a Božího zármutku nad hříchem v životě celníka. Zákon víry vyloučil chloubu. Celník věřil, že u Boha a jen u Boha, je pomoc. Zákon skutků nic takového učinit nemůže. Nemá tu moc. Vždy povede ke chloubě, vždy buduje jen pýchu člověka. Proto každý, kdo usiluje o zbožnost, aby byl spasen, myjí se cílem a žije podle zákona skutků, který vede jen k pýše. Nedává dobré ovoce.
- Matouš 7:19-23 Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? ´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti. ´
Slyšíte to zákonictví ve verši 22? Pane, ty nás musíš přijmout, podívej na to vše, co jsme konali ve Tvém jménu! Udělali jsme to pro tebe!
Naproti tomu, každý, kdo usiluje o zbožnost, protože byl spasen, nese dobré ovoce. Protože jeho víra je pravá, od Boha, není z člověka. Je to víra nového srdce, které je od Boha. Je to skutek, který činí Bůh s člověkem, v člověku a to tím, že ho učiní novým stvořením, dá mu narodit se znova. Z Boha! Bůh prohlašuje ústy proroka Ezekiela:
- Ezechiel 11:19 A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa,
A Pán Ježíš říká Nikodémovi:
- Jan 3:5-8 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."
To je přesně to, o čem Pavel mluví, když ve 28. verši třetí kap. Římanům prohlašuje:
- Ř 3, 28 Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
K této víře nepřijde člověk sám od sebe a ze sebe, ale jen mocí a působením Ducha svatého skrze evangelium. To je spasitelné dílo Boží. Kúšijec nezmění barvu své kůže, levhart svou skvrnitost. Vlk se nestane beránkem. Hříšník se nevytrhne sám z duchovní smrti. Víme, že jediný skutek, který chce Bůh je víra, o které mluví Pavel ve verši 28. A tu víru dává Bůh spolu s novým srdcem. To je naděje, která neklame. Pavel o ní mluví v páté kapitole Římanům.
- Římanům 5:5 A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
To je jeho přesvědčení, pramenící z poznání, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.
C. Jeden a týž Bůh, jedna a táž cesta spásy pro každého, kdo věří
V posledních verších 29-31 stojí psáno:
- Římanům 3:29-31 Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů! Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru. To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.
Vidíme zde velmi jasně jen jednu cestu ke spáse. A ta pramení z toho, že Bůh je Bohem všech lidí. Ne jen Židů. Ale všech národů, jazyků i ras. Znovu se dostáváme k poznání, že Bůh nikomu nestraní. Ani ve spáse, ani ve spravedlivém hněvu a soudu. Je jen jeden Bůh, který ospravedlní vyvolené Židy z víry a vyvolené pohany skrze víru. Což znamená jedno a to samé. Je jen jeden Bůh a jedna cesta spásy, pro každého, kdo věří. Ř 3, 22; 3, 24; 3, 30;
Víra zákon neruší, ale potvrzuje. Protože ukazuje na jeho neschopnost vyřešit vnitřní problém člověka. Kamenné, bezbožné srdce. Zákon vede k odsouzení a ke smrti a Ježíš proto musel zemřít! Ale spasitelná víra, která je darem od Boha Krista, to nové srdce živé v Bohu, vede k životu. A tak je potvrzen zákon. Jeho smysl a jeho cíl. To proč byl dán. Aby byl celý svět usvědčen z viny, aby zmlkla každá ústa, Když hledí na Krista umírajícího na kříži. Aby každý, kdo vidí svou bídu, jako ji viděl celník modlící se v chrámě, utíkal ke Kříži Ježíše Krista. Protože Kristus je naplněním zákona, protože Písmo říká:
- Matouš 7:7 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.
- Jan 6:37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,
Odkazy: Fp 3, 1-3; Lk 18, 10-12; 18, 13; Mt 7, 7; 7, 19-23; Ez 11, 19; J 3, 5-8; Ř 5, 5; J 6, 37;
Aplikace
Milovaní, Bůh učinil všechno. Víc nemůže být učiněno. Všichni jsme byli na tom před Bohem stejně. Mrtví ve svých hříších. Bůh vykoupil církev za strašlivou cenu. Krví svého Syna. Syn podrobený zákonu musel umřít. Učinil se pro nás hříchem, ztotožnil se s našimi hříchy. Nesl jejich hrůznou tíhu. Padl pod tou tíhou k zemi a v slzách i krvavém potu volal k Otci. Ten, který byl svatý, nesl miliardy hříchů. Vždyť kolik hříchu napáchá za svůj život jeden z nás?
Nepřidávejte ke Kristu nic. Upněte se k Němu. Spoléhejte na Něj. Utíkejte k Němu, zůstávejte v Něm. Smrt Krista je potvrzením zákona! A kdo v Něho věří, naplnil zákon a je tak vysvobozen z moci zákona, protože zemřel v Něm a s Ním na kříži. Ř 8, 4;
Odkazy: Ř 8, 4;