Shodou okolností! (Rt 2,1-3)

Dílo Boží prozřetelnosti v životě člověka

Pavel  Borovanský, 3. prosince 2017 Ústí nad Labem

• Př 16:9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.

Pokoj vám drazí! Máme dnes 3. prosince. Je neděle, den společného shromáždění místního sboru. Buďte proto vítání domácí víry, hosté i příchozí. Po kázání z Janova evangelia z deváté kapitoly, se opět přesuneme do knihy Rút.

Janovo evangelium je silně zaměřené na slávu Ježíše Krista. Na Jeho plné božství a mesiášství. Na plně zjevenou slávu evangelia Božího Syna. Jak o tom mluví apoštol Pavel.

• Římanům 16:25-26 Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.

Kniha Rút je příběhem a slovem Božím, které nám plnost bohatství ukazuje právě až ve světle plného zjevení Ježíše Krista. Příběh o Rút ve svém skoro až všedním a poklidném příběhu skrývá velmi mocné skutečnosti. Za příběhem prostých lidí je skrytá moc evangelia. Ta, která poráží temnotu, hřích a smrt. Je to síla pravdy o Bohu. Je to moc svrchovaného Stvořitele a Pána všech skutečností.

Je to síla života, mající svůj zdroj v Bohu, který jediný je nesmrtelný, jehož trvání je od věků do věků! Tento mocný zdroj a pramen života, samotná podstata života, vzkřísila Krista z mrtvých.

• Skutky apoštolské 2:22-24 Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

V první kapitole Rút jsme četli o cestě zkázy a smrti. O tom, že cesty člověka jsou pádem lapené do pasti hříchu a smrti. Viděli jsme směřování lidských bytostí pryč od Boha. Paradoxem celého příběhu je to, že lidé hledající život, nalezli jen zkázu a smrt. Viděli jsme neschopnost člověka vymanit se ze zhouby, ve které leží celý svět. Apoštol Pavel v listu do Říma píše:

• Římanům 3:10-12 jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

Rodina Elímeleka podlehla pokušení jít si svou cestou. Ze země zaslíbené pryč na pole modlářského Moábu. Ze středu Božího lidu, do středu převrácených pohanů. Ze země, kde byl uctíván Pravý Bůh, do země modlářské stvůry. Poslechněme si vážná a varovná slova proroka Jeremiáše k těm, co vstupují na stezky svých padlých představ. 

• Jeremjáš 17:12-14 Trůne slávy, od počátku vyvýšený, místo naší svatyně, naděje Izraele, Hospodine, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě. Ti, kdo se ode mne odvracejí, jsou zapsáni v zemi stínů, protože opustili zdroj živých vod, Hospodina. Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, spas mě a budu spasen, neboť ty jsi můj chvalozpěv.

Elímelek a jeho rodina propadli zkáze a hanbě. Zhouba měla žeň. Ale Bůh je nanejvýše milosrdný. Slitovává se nad námi. Zasáhl, aby zhoubce nepozřel celou rodinu a nevymazal z pod nebe Elímelekovo jméno. Zastavil zhoubce tak, že obrátil pohanskou ženu Rút. Moc, která vzkřísila Krista ze smrti, začala přitahovat Rút a skrze ni i Noemi zpět k Bohu! Od model k živému Bohu Izraele. Ze smrti zpět do života! Bůh osvědčil svou svrchovanou moc a věrnost pro slávu svého jména.

• Žalmy 115:1-3 Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost! Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?" Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná.

Dnes půjdeme do prvních tří veršů druhé kapitoly. Jsou plné důkazů Boží svrchované moci. Mocně svědčí o Bohu, který vládne pevně a neochvějně. Není ničím překvapen, ani vyveden z míry. Má vše připravené od věčnosti. Žádné stéblo trávy se neohne ve větru bez Jeho svolení. Má spočtený každý vlas na našich hlavách. To je náš Bůh, Hospodin mocný Bohatýr. Přečtěme první tři verše druhé kapitoly knihy Rút.

• Rút 2:1-3 Noemi měla příbuzného z manželovy strany, významného muže z Elímelekovy čeledi. Jmenoval se Bóaz. Moábská Rút řekla Noemi: "Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně." Noemi jí odpověděla: "Jdi, má dcero." Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi.

Významný muž v pozadí

A. Boáz byl vybrán Bohem

Když jsme se v posledním kázání loučili s Noemi a Rút, příběh nebyl na první pohled moc povzbudivý. Noemi byla plná hořkosti a vinila Boha z toho, že ji všechno vzal a stal se dokonce jejím nepřítelem!

• Rút 1:20-22 Odvětila jim: "Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou. Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi Všemohoucí určil zlý úděl?" Tak se Noemi vrátila a s ní se navrátila z Moábských polí její snacha, moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene.

Ale to, co na první pohled vypadá nedobře a vyvolává chmury, nemusí být vždy skutečně zlé. Jsou zde totiž fakta ukazující na to, že Bůh ve své svrchovanosti obrací zlé v našich životech k dobrému. Skutečně vše napomáhá k dobrému těm, co milují Boha, protože byli podle Jeho rozhodnutí povoláni k lásce. Ř 8,28

Podívejte se na první skutečnost. Je ve verši 21. „Odcházela jsem s plnou náručí“ říká Noemi a pokračuje: „ale Hospodin mne přivádí zpět s prázdnou“. Vidíme, že Noemi říká: „Já jsem odcházela, ale Hospodin mne přivádí zpět!“ To je velmi dobré, milovaní. Jde o návrat marnotratného dítěte z Boží milosti a podle nanejvýše milosrdné Boží vůle. Už nejedná padlý člověk, podle své přirozenosti, ale jedná Bůh a vede člověka zpět k Sobě. A to je vždycky dobré, to je vždycky veliká milost.

Druhá skutečnost potvrzující svrchované jednání Boha a svědčící o Jeho milosti k oběma ženám je ve verši 22 na konci. Obě ženy přišly přesně v době, kdy začala sklizeň ječmene. Vidíme, že Bůh jedná a neponechává nic náhodě. Jeho záměr je jako vždy dokonalý. To nám koneckonců potvrzuje i třetí skutečnost, na kterou bych chtěl poukázat. Tu vidíme v prvním verši druhé kapitoly.

• Rút 2:1 Noemi měla příbuzného z manželovy strany, významného muže z Elímelekovy čeledi. Jmenoval se Bóaz.

Boáz byl vybrán, připraven, předurčen Bohem! Bůh tedy vše připravil a nachystal lidi, okolnosti a celou situaci tak, aby bylo o Noemi s Rút dokonale postaráno. Existoval muž, příbuzný Noemi z manželovy strany a o tom muži čteme, že byl významný! Co to znamená?

B. Boáz měl prostředky

Boáz měl všechny předpoklady k tomu, aby ho Bůh ustanovil jako zachránce obou žen. Jako toho, kdo se jich zastane. Boáz byl příbuzný z Elímelekovi strany a mohl podle levirátního zákona jednat jako ten, kdo se žen ujme a postará se o ně. Slovo významný dále mluví o tom, že měl schopnosti, pro které si ho obec vážila a měl i materiální prostředky v takové míře, že mohl oběma vdovám pomoci a zajistit je. Všechny tyto skutečnosti silně ukazují na Boží svrchované jednání. Na Boží dobrotu, lásku a milost, se kterou jedná s každým, koho přivádí zpět k Sobě od mrtvých model Moábu.

V knize Přísloví, v 16. Kapitole, ve 14 verši čteme známá, přesto však mnohdy špatně chápaná a přijímaná slova:

• Přísloví 16:4 Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.

Cože se tu říká? Hospodin, Bůh nebe i země. Ten, který stvořil nebesa i zemi, světy neviditelné i viditelné. Otec duší všeho tvorstva, jenž naplnil nebesa i zemi početnými zástupy. Tento jediný, pravý a živý Bůh vede vše, ve všem, co stvořil ke svému cíli.

Nejenom věci dobré, ale dokonce i zlé, dějící se na tomto světě má Bůh ve své moci. To všechno má dobrý Bůh pod svou absolutní kontrolou. Je to někdy možná těžké přijmout, ale zlá skutečnost, smrt Elímeleka byla Bohem obrácena v dobré. Smrt dvou synů byla Bohem obrácena v dobré. Bůh obrátil celou situaci v požehnání, které měl připravené ve své plánu od věčnosti. Na věčnosti se Bůh rozhodl, že prozřetelně skrze všechny okolnosti, dobré i zlé, povede Noemi zpět k sobě. Dal víru pohance Rút, aby ve správné chvíli její víra posílila klesající a nevěřící Noemi. Přivedl je obě zpět v tom pro ně nejlepším období. Začala sklizeň ječmene. A měl ve svých svrchovaných rukou i muže jménem Boáz. Vše, čím Boáz byl. Vše, co Boáz měl. Vše, co Boáz představoval i reprezentoval, bylo od Boha a bylo z Boží ruky! Byla to dobrá Boží vůle.

C. Boáz, předobraz mocného bohatýra Krista

Duchovní principy a skutečnosti knihy Rút. Na co ukazují, k čemu nás vedou? Jak je vysvětlíme a za pomoci kterého klíče? Když Pán Ježíš mluví k zákoníkům a farizeům a kárá je pro jejich nevěru, říká:

• Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

Významný muž Boáz v našem příběhu je předobrazem Ježíše Krista. Ježíš Kristus je tím klíčem, který nám otevírá cestu k pochopení duchovních principů. Ekumenický překlad používá termín významný muž. Ale daleko lepší by bylo mluvit o udatném muži. O mocném a zdatném muži, který má mimořádné schopnosti nejen získat, budovat svůj majetek, ale i ochránit svůj majetek, své dílo. Svůj celý dům.

A to zcela jednoznačně ukazuje na Pána Ježíše. On je ten Lev z Judy a Božský Bohatýr. On jediný měl moc vybudovat a učinit svůj dům. Vybudovat ho jako chrám Boha živého. Mocný Kristus si učinil církev. Jen On byl hoden, jen On byl mocen! Nikdo jiný. To je ten významný muž z čeledi samotného Boha Otce. Z čeledi Hospodinovi. Syn Boží! Poslechněme si o bitvě, kterou vedl a ve které nadevše prokázal svou zdatnost a zvítězil!

• Izajáš 53:1-12 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

Udatný Boáz, jehož jméno se překládá jako „ v něm je síla“. Tento muž je předobrazem muže ještě udatnějšího. Muže, jehož jméno znamená „ Bůh je pomoc, Bůh spasí“. Tento muž se jmenuje Ježíš a Jeho titul je Kristus. Bohem pomazaný, dokonalý Král!

Celý dnešní oddíl potom ukazuje na Boží svrchovanou moc. Na prozřetelné konání Boha. Na Jeho dílo Stvořitele i Spasitele. Bůh naplňuje svůj odvěký plán.

• Izajáš 14:24 Hospodin zástupů přisáhl: "Jak jsem si předsevzal, tak se stane, a pro co jsem se rozhodl, to se uskuteční:

Jde o svrchované Boží dílo ve stvoření i ve spasení. V záchraně člověka. O tom, kdo bude spasen, jakým způsobem bude spasen a kdy bude spasen. O tom všem rozhoduje Bůh sám. Je to pod Jeho autoritou. Pojďme se nyní podívat, jakým dílem k tomu přispívá člověk tažený Boží neodolatelnou milostí.

Aktivita Rút

A. Snažit se a usilovat je dobré

• Rút 2:2 Moábská Rút řekla Noemi: "Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně." Noemi jí odpověděla: "Jdi, má dcero."

Hned v úvodu tohoto verše máme dva důležité body, u kterých se zastavíme. Tím prvním bodem je potvrzení o tom, že Bůh skutečně obrátil k sobě pohanskou ženu Rút. Bůh ji obdaroval vírou a ona podle ní jedná. Rút říká Noemi: "Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně."

Víte daleko přirozenější, nebo chcete-li, daleko logičtější by bylo, aby Noemi byla ta, od které vzejde aktivita. Noemi měla přijít za Rút s tímto nápadem. Koneckonců ona byla dcera Izraele. Ona znala Mojžíšův zákon.

• Leviticus 23:22 Až budete sklízet obilí ve své zemi, nepožneš své pole až do okraje ani nebudeš po žni paběrkovat; zanecháš paběrky pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh."
• Deuteronomium 24:19 Když budeš sklízet ze svého pole a zapomeneš na poli snop, nevrátíš se pro něj. Bude patřit bezdomovci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při každé práci tvých rukou

Ale je to Moábská Rút probuzená Bohem k víře, která ve víře jedná a Noemi zde zatím ještě hraje roli pasivní. Uvidíme, že dobrý Bůh to změní. Použije si k tomu víru Rút. A můžeme na tom pochopit, jak důležité je, když víra někoho druhého nás podepírá a vede při naší vlastní slabosti. Bůh může každého z nás použít k povzbuzení i k vedení v Kristu.

Druhá věc, kterou zmíním, je samotná aktivita Rút. Drazí sourozenci po krvi Krista, je důležité aktivně jednat. Činit kroky víry. Hledat Boží vůli a jít za ní. To je podíl a zodpovědnost věřícího člověka. Bůh dává prostředky, v tomto případě svůj zákon a nařízení pro Izrael platný pro sklizeň úrody. A ten, kdo věří, jedná a používá si tyto Boží prostředky.

Zrovna tak křesťan v dnešní době je vybaven a zaopatřen vším potřebným k tomu, aby hledal a poznával Boží vůli a jednal podle ní. Na poli Krista, na Jeho podílu máme možnost nejen paběrkovat spadlé klasy. Máme mnohem více. My jsme povoláni k tomu, abychom sklízeli úrodu Božího pole v plnosti a v hojné míře. Pracujeme, sklízíme, sytíme se a díky tomu rosteme v poznání Pána a do Jeho podoby.

• 2 Petrův 1:3-8 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce.

B. Potřeba milosti a přízně

Pojďme dále. Rút říká: "Ráda bych šla na pole sbírat klasy za někým, u koho dojdu přízně." A ve svém smýšlení nám ukazuje zásadní věc. Věc, která hraje svou roli v díle spásy. Rút ve svém srdci hledá někoho, u koho najde přízeň. Někoho, kdo se nad ní a její zoufalou situací slituje. Někoho, kdo naplní její v tuto chvíli nejnaléhavější potřebu. Rút s Noemi potřebují pomoc. Potřebují zachránit! Nemají co jíst, nemají žádné prostředky. Jsou to vdovy a není nikdo, kdo by se jich ujal. A Rút si to uvědomuje. Její probuzené srdce to ví. Ten, kdo potřebuje pomoci. Ten o tom musí vědět. A musí také o pomoc volat, nějak jednat a pomoc aktivně hledat.

Pokud Rút srovnáme opět s Noemi, potom se nám zde nabízí pohled na dva možné způsoby, jakými můžeme v tísni, nebo ve zkouškách reagovat a jednat. Jeden reprezentuje Noemi a druhý Rút. Nebudu zde tvrdit, že Noemi měla jít sbírat na pole s Rút. Byla již v pokročilém věku, jak čteme ve 12. Verši první kapitoly. A v knize jasně vidíme Boží záměr i rozhodnutí. Rút je odhodlaná jít kamkoli se svou tchyní a postarat se o ní. Ale rozhodnutí a pobídnutí k paběrkování a k hledání přízně u někoho schopného jim pomoci mohlo a mělo vzejít od Noemi.

Jistě i ona viděla nouzi svou i Rút. Byla dcera Izraele. Ona byla doma a znala zákon i poměry v zemi! Byla zralejší a tedy i moudřejší, zkušenější. Jenže v tuto chvíli je stále pasivní, zdeptaná a jen velice pomalu se probouzí ze svého šoku a těžké situace zpět k životu.

I nám se tedy může stát a hrozí nám někdy, že přes veškerou naši zkušenost, moudrost nám bude v těžké chvíli chybět to nejpodstatnější. To, co měla Rút, přesto, že byla lidsky možná mladá a nezralá. Bude nám chybět víra a naděje, se kterou Rút jedná. A proto budeme zdeptaní, rezignovaní a budeme si připadat možná poražení. Ale nebojme se milovaní. Každý máme k dispozici nějakou Rút. Dokonce mnoho Rút. Máme mnoho bratrů a sester v Kristu. Máme sbor, jehož jsme součástí. A máme na prvním místě toho, kdo prozřetelně a svrchovaně jedná skrze lidi i okolnosti. Máme na své straně živého Boha v Kristu Ježíši. Žalm 117. Říká:

• Žalm 117:1-2 Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.

Máme na své straně Boha. To je nádherné.

C. Kdo se může smilovat a projevit nám přízeň?

Tím se ale dostáváme k otázce, kdo se může smilovat a projevit nám přízeň? Víte, lítost s námi může cítit každý, kdo má srdce na pravém místě, jak se říká. Ale smilovat se nad námi, projevit nám přízeň, skutečně a prakticky změnit situaci může jen ten, kdo má větší prostředky, než my. Kdo má moc a kdo má autoritu nad celou situací. Nad celou věcí. Je to vždycky ten, kdo je větší, mocnější než my.

Mám-li hlad a nouzi, nepomůže mi někdo, kdo má hlad a nouzi také. Topím-li se, nemůže pro mne skočit do vody stejný neplavec, jako jsem já. Ohrožuje-li mne zlý násilnický muž, silnější než já, potřebuji někoho, kdo má moc mu zabránit v jeho jednání. Stojím- li před soudem, potom mi může dát milost jen ten, kdo má moc a autoritu milost mi udělit.

V našem případě na prvním místě jsou to ženci na poli. Rút hledá pole, kde by ji ženci nevyhnali a kde by pamatovali na Boží nařízení z Dt 24, 19

• Deuteronomium 24:19 Když budeš sklízet ze svého pole a zapomeneš na poli snop, nevrátíš se pro něj. Bude patřit bezdomovci, sirotku a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při každé práci tvých rukou.

To bylo v autoritě těch ženců a děveček. Byla to i jejich povinnost. I ten, kdo je najímal na práci, majitel pole byl tímto Božím zákonem vázán. Proto vidíme ve verši třetím, že Rút mohla už před příchodem Boáze sbírat spadlé klasy za ženci a také to dělala. Ve verši sedm se ptá Rút ženců a předáka zda může za nimi paběrkovat. Boáz přichází až později.

Protože se jedná o dobré nařízení Boží, platí, že každý z těch pracovníků jednal podle Boží vůle. Je to tedy Bůh, který jednal skrze okolnosti a člověka. Každý kdo se k této pomoci uteče, utíká se skrze žence, děvečky i majitele pole k Bohu! Takový člověk se dovolává Božího milosrdenství a Jeho svrchovaného zásahu. A v konečném důsledku jen Bůh je ten, kdo nám může projevit přízeň a má moc nám pomoci. Ať už přímo sám, nebo skrze okolnosti a druhé lidi. A pokud se Bůh rozhodne ponechat nás bez pomoci, potom nám nepomůže nikdo! Ale my máme jednat, pomoc a tedy Boha hledat. Člověk je zodpovědný za svůj život a jednání.

Tím se dostáváme k poslednímu bodu našeho dnešního textu. K vrcholu celého dnešního kázání, ale i celé knihy Rút.

• Rút 2:3 Šla tedy, přišla na pole a sbírala za ženci klasy. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi.

Shodou okolností

A. Člověk v srdci rozmýšlí o své cestě, ale jeho kroky vede Hospodin

Rút když viděla, že Noemi s jejím rozhodnutím souhlasí, šla a vyhlédla si pole. Na něm začala za ženci sbírat klasy. Náš text skoro až suše sděluje následující informaci. Shodou okolností patřil ten díl pole Bóazovi z Elímelekovy čeledi.

Tento verš je naprosto zásadní pro celou teologii knihy. Je pozoruhodný. Na první pohled bychom mohli říci, že je skoro až klamavý. V prvním verši druhé kapitoly jsme četli slova, která se také jevila jako skoro nepodstatná. Totiž, že Noemi měla příbuzného z manželovy strany, významného muže z Elímelekovy čeledi. Jmenoval se Bóaz.

Nyní čteme, že shodou okolností bylo pole Boázovo. Shodou náhod? Náhodou? Rút šla na pole a to pole bylo jako by jen tak Boázovo? Ano bylo toho udatného, mocného a schopného muže z Elímelekovi čeledi!

Když nyní vezmeme oba verše a přiložíme je k sobě, jsou jako klíč a zámek. Patří k sobě. Dávají smysl a posouvají nás k poznání toho, jak Bůh jedná skrze okolnosti a jednotlivé lidi v našich životech.

Když čteme v našem textu slova o shodě náhod, většinou máme tendenci to přejít a nehloubat více o tom, co skutečně ten text znamená. Když ale konec třetího verše vyložíme ve světle a za pomoci prvního verše druhé kapitoly, potom se nám otevírá skutečné pozadí celého příběhu. Boží svrchované a prozřetelné jednání skrze zdánlivě obyčejné a všední situace.

Označit příchod Rút na pole Boáze a následné setkání s ním za shodu okolností znamená v podstatě říci, že v tom nebyl žádný lidský záměr ze strany Rút, Boáze, či Noemi. Pojďme do přísloví, načerpat moudrost a porozumění. Nejednalo se o záměr člověka.

• Přísloví 16:9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.
• Přísloví 20:24 Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?

Člověk střádá nápady a plány, ale Bůh je ten, který vládne celému stvoření. Vidíme, že člověk skutečně nemůže dokonce ani pravdivě porozumět své cestě. Pokud se Bůh nad ním neslituje a nedá mu patřičné poznání a porozumění.

• 1 Korintským 2:14-15 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.

Člověk není pánem nad svým životem. Nad svým prostorem a časem. Bůh je ten, kdo kraluje.

B. Sbírat je třeba na správném poli

A tak si člověk, když je v tísni spřádá v srdci plány, že půjde na tohle, nebo na jiné pole. Koneckonců Elímelek se svou rodinou zvolili pole Moábu. Zdála se jim dobrá. A Rút ta zvolila také nějaké pole, které se zdálo jako vhodné a dobré. Jenže Rút šla ve víře, kdežto Elímelek s Bohem nepočítal. Každopádně vidíme, že není pole, jako pole. Je důležité, na které pole se člověk utíká, aby zajistil svůj život. A je myslím také dostatečně jasné, že na to skutečně správné pole. Na takové, které naplní naší největší potřebu a nouzi. Na to nás může přivést jen Bůh sám a to ze své milosti. Rút šla ve víře, ale na to správné pole ji dovedl Bůh. K tomu správnému muži, jenž má sílu, ji dovedl Bůh.

A tak je to i s námi. Brouzdáme po světě. Procházíme životem. Máme mnohé plány jak se zajistit a jak upevnit svůj život. Hledáme mocné zastánce mezi lidmi, i duchovními směry. Ale pokud nám Bůh nedá nové srdce, jako dal Rút, nikdy nepřijdeme na to správné pole. K muži, který má moc, schopnosti i autoritu dát nám věčný život.

• Efezským 2:9 Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Každý, koho Bůh přivádí z Moábu světa zpět k Sobě bude a je přiveden na to správné pole. Bůh se nemýlí. Neplete se a nemá žádný chaos ve svém myšlení a konání. Není, co by ho zaskočilo, překvapilo, vyvedlo z míry anebo dokonce donutilo odvrátit se od svého záměru a své vůle. Tak je tomu i v otázkách záchrany a spasení člověka.

• Jan 6:45 Je psáno v prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha´. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.

C. Hospodin vyvýšený Král Králů a Pán Pánů

Je to tedy Bůh, kdo vládne. Je příčinou všech věcí. Všeho živého i neživého. Vše, co stvořil, mu patří.

• Žalm 24:1 Davidův; žalm. Hospodinova je země se vším, co je na ní, svět i ti, kdo na něm sídlí.

Ještě před stvořením světa se Bůh ve svém věčném plánu rozhodl, že až se naplní čas, přivede vše na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. Ef 1, 10

To znamená ale, že když půjdeme ještě více do hloubky, poznáme, že Bůh ve svém věčném úradku počítal i s pádem. Předurčil tento pád! Přivést zpět k jednotě v Kristu předpokládá, že je tu stav, kdy stvoření na nebi, ani na zemi není v této jednotě.

A to ukazuje, že Bůh je ve svém konání, které povstává z Jeho dokonalé podstaty velmi, velmi daleko a vyvýšený nad celým svým stvořením včetně člověka. Dnes můžete vidět veliké tažení humanismu, které oslavuje člověka. Staví ho na roveň Bohu a dokonce člověka staví nad Boha! Ale nemylme se, Bohu se nikdo nebude posmívat a Bůh svou slávu nikomu nedá. A už vůbec ne padlému člověku. Pokud chce být člověk zachráněn, je jen jedna cesta.

• Ž 24,3-6 Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši, ten, kdo nepřísahá lstivě. Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy. To je pokolení těch, kdo se na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář - toť Jákob.

Padlý člověk nemá jinou možnost, jak dosáhnout na čisté a ryzí srdce, než skrze pokání a víru. Jen tak od Boha můžeme dojít požehnání spásy! Žádná pole, ani jejich majitelé nám nejsou schopni pomoci. Jen jeden. Král slávy, Král Králů a Pán Pánů. Znovu žalm 24.

• Ž 24,7-10 Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin, mocný bohatýr, Hospodin, bohatýr v boji. Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše je zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Kdo to je Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy!

Drazí přátelé, Bůh je svrchovaný a vládne nad celou zemí. Náš život je v Jeho rukou. Život každého člověka je v Jeho rukou. Ať už jsme křesťané, nebo nejsme. Každý bude vydávat počet. A to na čem záleží, je…

Na jakém poli sbíráme? Kdo je majitelem toho pole. Kdo je náš Boáz? Je pravým Boázem? Zkoumejme sami sebe, zda skutečně žijeme z víry. Zda jsme na správném dílu pole u správného vlastníka. Pokud tomu tak je, potom máme být Bohu za co vděční. Znamená to, že nás vyučil, přivedl zpět z moábských polí. Jednal skrze okolnosti i lidi v našem životě. „Shodou okolností“ nás přivedl ke Kristovu kříži! Řečeno slovy dnešního textu. Máme také jistotu, že dovede naší víru až ke dni Krista. A to bez újmy. Pavel žehná Tesalonickým.

• 1 Tesalonickým 5:23-24 Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.

Jsme-li však pořád v Moábu, potom je to zlé. Je třeba činit pokání. A to hned. Bůh není nikomu povinen navodit okolnosti, které vidíme u Noemi a Rút. Člověku může být na moábských polích dobře, dokonce moc dobře! A to až do konce života. Proto vezměte poučení z příběhu Rút a Noemi. Je tu zapsán pro nás. Hledejte to správné pole se správným Boázem. Jděte ke Kristu a Jeho kříži. Čiňte pokání ze své nevíry. Z Hříchu, který nebude odpuštěn, pokud v něm setrváte. Dnes je ta chvíle, nyní je ten čas přijít ke Kristu. Čas milosti trvá. Ale nebude to tak vždy! Bůh bude soudit celý svět, skrze muže, kterého k tomu určil. Skrze Krista. Amen!