O smyslu Vánoc (Lk 2,1-20 & J 3,16)

Proto se Ježíš narodil …

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 23. prosince 2007

Pokoj vám a milost.

Četli jsme dnes jeden z velmi známých textů popisujících narození Ježíše Krista. Je to asi nejznámější text vůbec - je to text, který je takovou vnitřní součástí všelijakých betlémů, vánočních pohlednic a příběhů.

Je to příběh o narození Ježíše Krista - o tom, jak se to všechno seběhlo, co se vlastně stalo, a já bych chtěl, abychom dnes viděli tu slávu Kristova narození. Slávu, která je tolik odlišná od toho, co se děje každý rok v době vánoc v naší společnosti. Slávu, která čiší ze stránek Písma, slávu, která je skutečně slávou Boží, slávu, kterou Bůh žárlivě střeží a jejíž září je sám Ježíš Kristus.

Chci, abychom dnes zakusili atmosféru, kterou zakusili lidé, kteří byli svědky narození Ježíše Krista. A až si ukážeme tuto nádhernou událost, tak se společně podíváme ještě na dvě věci - půjdeme do dalšího evangelia - do Janova evangelia a na jednom verši si ukážeme, proč se toto všechno událo - co je příčinou těchto událostí a co je jejich smyslem. Za jakým účelem se tyto události staly.

Pojďme nyní do Lukášova evangelia, druhé kapitoly. Lk 2,1-20.

• Lk 2,1-3 Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.

Možná vás trochu zarazila moje slova o tom, že se události staly za nějakým účelem. Můžeme si říkat, že události se dějí, ale můžeme opravdu říci, že dějiny někam směřují? Je tady něco, co dává událostem smysl? Je tady něco, o čem bychom mohli říci, že kvůli tomu se věci dějí?

První tři verše našeho textu jakoby ukazovaly přesně opačným směrem. Všechno to vypadá, že to je pod kontrolou císaře Augusta. On to rozhodl. On vydal nařízení. Tak jak můžeme mluvit o nějakém smyslu?

Všimněme si jenom několika detailů. První věc, kterou zde v textu vidíme, je že Lukáš vše dává do historického kontextu. Přesně to datuje. Lukáš byl historik a chtěl, aby události, které zapsal, byly ověřitelné a aby byly zasazené do kontextu, do kterého patří.

Mohlo by se zdát, že je to pod kontrolou Augusta, ale my víme, že to řídil Bůh.

• Přísloví 21,1 Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.

Je to Bůh, kdo stojí nad dějinami světa a kdo je řídí. A my víme jenom to, co se Bůh rozhodl nám odhalit. A zde je jedna z těch věcí.

Marie s Josefem museli do Betléma, protože to bylo prorokované staletí předtím.

• 4-5 Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.

Oni věděli, že se Mesiáš narodí v Betlémě. Všichni to věděli. Když se král Herodes ptal zákoníků, kde se má narodit židovský král, dostal jasnou a jednoznačnou odpověď - v Betlémě, tedy v městě Davidově. Zdálo by se, že je to císař, kdo hýbe věcmi, ale "jenom" se naplnilo Boží slovo.

Josef s Marií nijak nepracovali na tom, aby naplnili Boží Slovo, ale všechno bylo v Boží režii. Josef a Marie neměli Písmo jako jízdní řád, že by si řekli, tak má se nám narodit Mesiáš - neboť anděl Marii řekl:

• Lukáš 1,35 Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.

Má se narodit Mesiáš a ten se má narodit v Beltémě, tak co děláme v Nazaretu? Ne, moji milí. Vyšlo nařízení a Josef i Marie museli do Betléma, protože oba byli z domu a rodu Davidova.

Ale byl to Bůh, kdo určil místo, kde se narodí jeho syn. A byl to Bůh, kdo řekl, kdy se narodí. U proroka Daniele a na dalších místech, čteme o tom, kdy se má narodit Mesiáš a u Micheáše čteme, kde se má narodit:

• Micheáš 5,1 A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.

Společně jsme na začátku četli Žalm 22, který popisuje smrt Ježíše - smrt ukřižováním, ačkoliv v době, kdy byl tento žalm napsán, svět ještě něco takového jako ukřižování neznal. Ježíš nemohl zemřít ukamenováním. A Žalm 22 popisuje řadu dalších detailů Kristovy smrti. A tak znovu vidíme, že to je Bůh a nikoliv lidé, kdo má věci pod kontrolou.

• 6-7 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.

Jak charakteristická je tato situace. Je to symbolický postoj, který má svět k našemu Pánovi. Není pro něj místo. Nenašlo se místo pod střechou. Jenom prázdný žlab, který se používal na krmení zvířat. Nebyly to ty krásné jesličky, které známe z betlémů a obrázků, ale obyčejný, dřevěný nebo kamenný žlab - nebo také jinak česky řečeno koryto. Tam ležel náš Pán.

Je to tak charakteristické pro nás, lidi, pro náš svět, pro naše přemýšlení, pro naše rozhodování, pro naše jednání, pro naše touhy, cíle, pocity - pro Pána tady není místo. Tak moc ho chceme vytlačit úplně na okraj, do stáje, do světa zvířat, bajek, pohádek. Česko píše pohádku o Ježíškovi. To je současný reklamní slogan v naší zemi. Jedině tam se nějak spokojíme s Ježíšem. Ale jsou i takoví, kteří jsou ochotní jít ještě dál:

• Matouš 2,2 Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.

Tato slova vyvolala chaos na národní úrovni.

Matouš 2,3-5 Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:

Víte, co udělal Herodes? Jemu bylo málo, že pro Ježíše nebylo místo - Ježíš - Král je nesmírně nepopulární a nechtěnou osobou. Herodes šel ještě o něco dál - on se Ho pokusil zavraždit. Vyhladit Ježíše i všechno, co s ním nějak souvisí. Myslíte si, že dneska je to jiné? Není. Komunistické diktatury, nacionalistické diktatury, náboženské diktatury - žádná nesnese Ježíše - Krále. A každá ho chtěla, nebo chce vyhladit, nebo podřídit sobě.

Ale Ježíš se narodil a nikdo tomu nemohl zabránit. A jako král se narodil do žlabu na krmení zvířat. To není moc slavné. Není. Ale ukazuje nám to něco o Ježíši - je známka pokory.

• Filipským 2,6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Je to znak pokory, což vrcholí na kříži, ale začíná při Jeho narození.

• 8-9 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.

Přenesli jsme se nyní kousek stranou do okolí Betléma. Ke stádům ovcí, k pastýřům. Víte, tito pastýři, to nebyli žádná tintítka, ale drsní chlapíci. Uměli ochránit svá stáda před zloději i před dravou zvěří. Ale tady se stalo něco, co jim sevřelo hrdla a rozbušilo srdce. Tady nešlo o nějaký lidský úžas. Sláva se rozzářila a oni byli zděšeni.

Moderní člověk zapomíná, kdo Bůh skutečně je. Normální reakcí na zjevení Boží slávy je zděšení a bázeň. Dokonce i v nebi vidíme bázeň a klanění se:

• Zjevení Janovo 4,9-11 A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je živ na věky věků; pak položí své koruny před trůnem se slovy: "Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest."

Nikde v Písmu nenajdeme nějaké juchání, blažené pocity nebo bláznivý smích při zjevení Boží slávy.

Otočme několik stránek v Písmu a podívejme se do Lukáše 5. Petr se setkává s Pánem - není to poprvé, ale nyní po zázračném rybolovu Petrovi znovu, ve větší plnosti dochází, kdo to před ním stojí. Podívejte se, jaká byla Petrova reakce ve verši 8:

• Lukáš 5,8 Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný."

Petr padá na tvář před Pánem s bázní a zděšením - odejdi ode mne, Pane. Podobně další lidé v Písmu jako byl Izajáš, Ezechiel nebo Mojžíš. Podívejme se do listu Židům 12,21 na to, co řekl Mojžíš - ten Mojžíš, který se později modlil - dovol mi spatřit Tvojí slávu, tento Mojžíš, který byl důvěrníkem Božím a byl nazván nejtišším, nejpokornějším člověkem, tak při pohledu na horu zahalenou oblakem:

• Židům 12,21 Mojžíš řekl: `Třesu se hrůzou a děsem.´

To je Boží sláva. To je zjevení Boží slávy, kdy nám vstávají vlasy hrůzou na hlavě, protože Bůh je blízko a my víme, KDO JE BŮH!

Ale …

• 10-11 Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.

Ale anděl říká: NEBOJTE SE! To je takové motto Lukášova evangelia a jako takový výrazný nápis to vyčnívá právě zde, v příběhu o narození Pána.

Jestli víme, kdo je Pán a kdo jsme my, tak se nemusíme bát - my se máme bát, ale Bůh říká, nebojte se. Proč?

Tam, kde je zděšení z vlastního hříchu, tam přichází dobrá zpráva - evangelium. Hřích je problém, ale Bůh zařídil řešení. Dnes se vám narodil Spasitel, Mesiáš, v Betlémě.

Pastýři byli připravení na setkání s Pánem - oni byli zděšeni ze svého hříchu, když se Boží sláva rozzářila kolem nich. A možná byli připravení - podobně jako Petr, volat odejdi od nás, Pane, protože my jsme hříšníci. Ale oni nedostali nějakou falešnou naději, která by je tak uchlácholila, takže by si řekli - s tím hříchem to není tak hrozné, to bude v pořádku. Ne! Anděl je ubezpečil, že je tady řešení jejich hříchu. A tak se nemusí bát.

Jak je to snámi? Jsme připravení na setkání s Pánem?

• 12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."

Ne královský palác, ale místo pro krmení dobytka. Svět se o to nízké nezajímá. Pro svět je tady Ježíšek - panáček, děťátko, které spinká v jeslích, ale pro ty, kteří věří, je tady znamení - znamení Spasitele, který snímá hříchy světa.

Izajáš 53 mluví o tom, že Ježíš přišel pokorně a byl pohrdán.

• Izajáš 53,2-3 Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

Přišel v pokoře. Sloužil v pokoře. A zemřel v pokoře a v pohrdání. Ale vstal ve slávě a odešel do slávy. A i my uvidíme slávu, až přijde podruhé - dosud je to pokorný Spasitel. Ale brzy přijde jako Pán slávy. A to, co se odehrálo na horách blízko Betléma, je jenom zlomek toho, co uvidíme při jeho druhém příchodu.

Tenkrát to viděla malá skupina pastýřů - ale potom to uvidí celý svět. A každý bude vědět - to je Pán Slávy. Už tu nebude koryto na krmení dobytka, bezbranné děťátko v plenkách, ale válečník přicházející s nebeskými zástupy.

• 13-14 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."

Země ho nepřijala, ale nebe mělo obrovskou radost. Celé nebe se radovalo. A celé nebe bylo zaujaté Ježíšem. Celá věčnost bude o Kristu a o Jeho díle na kříži. To je nevyčerpatelné téma úžasu, obdivu a chvály.

A tak, moji milí, bratři a sestry, mějme na paměti, že i když se zatím nescházíme v ohromném počtu, tak nikdy - NIKDY - nejsme v menšině v uctívání Ježíše. Jsou zde zástupy, nebeské zástupy, které uctívají Boha společně s námi. A dokonce jsou zde nebeské mocnosti, které se od církve učí poznávat Boží moudrost.

• Efezským 3,10-11 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.

A tak se nemusíme nijak bát ani se stydět celým srdcem uctívat Boha ve společenství Božího lidu i mimo něj, protože nikdy nejsme sami.

Nikde, na žádném místě, není pochybnost o tom, kdo je Ježíš - v nebi, v pekle, v celém vesmíru. Je jenom jedno místo, kde jsou pochybnosti - a to je srdce hříšných lidí. Ale jednoho dne se každé koleno pokloní.

• 15-20 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Ve verši 17 pastýři mluvili o tom, co jim bylo svěřeno, a lidé žasli. Znovu je tady úžas, když pastýři - nikoliv teologové, mluví slovo Boží. To nebyli profesionální řečníci, ale obyčejní dělníci. Bůh jim něco dal a tak mluvili. A lidé žasli.

A Marie o tom uvažovala v srdci. Mluvme o tom, co nám bylo svěřeno, a vezměme si příklad z Marie - ona přijala Boží Slovo, v mysli je zachovávala a uvažovala o něm v srdci. Není nic lepšího, co bychom mohli udělat.

• Žalm 1,2-3 (Ten, kdo) si oblíbil Hospodinův zákon a nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci, je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

A znovu se podívejme, k čemu vede setkání se Spasitelem. Nebojte se, odpuštění hříchů je tady a je tady znamení odpuštění hříchů. Pastýři oslavovali Boha. Boží milost nás vede ke chvále a vděčnosti. To je Kristovo narození. Oslava Boha, zjevení Boží slávy, odpuštění hříchů a vděčnost.

A tak jsme viděli, co se stalo. Slyšeli jsme o tom, co se vskutku stalo, jak se zpívá. Proč se to ale stalo? Kdykoliv mluvíme o narození Ježíše, musíme si položit dvě zásadní otázky:

1. Proč se Ježíš narodil?

2. Jak to všechno souvisí se mnou?

Podívejme se teď na jedno místo v Janově evangeliu, které nám pomůže nalézt odpovědi na tyto dvě otázky. Je jím velmi známý verš ze třetí kapitoly Jana:

• Jan 3,16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Bůh dal svého jediného Syna - to bylo to, co se událo v Betlémě, když se narodil Ježíš.

A tady, v tomto verši vidíme také, proč to Bůh udělal. Jaký byl motiv jeho jednání. Všimněte si toho motivu - Bůh miloval svět. Jan - ať už v evangeliu, nebo v listech nebo ve Zjevení - stále zdůrazňuje, že svět nenávidí Boha. Svět pronásleduje Krista. Svět se chce zbavit Božího Syna. Ale Bůh je jiný - Bůh nejedná stejně, jako jedná svět. Bůh miloval svět. To jsou nesmírně silná slova.

A tak když jsme předtím mluvili o tom, že Bůh má všechno pod svou kontrolou, tak tady vidíme, že můžeme mít naprostou jistotu a že můžeme být v klidu, protože motivem Božího jednání není hra, ani zloba nebo cokoliv podobného, ale láska.

Proto se Ježíš narodil, protože Bůh tak miloval svět.

Co to znamená, že TAK miloval svět? Dá se to nějak změřit? Dá se změřit láska otce k synovi nebo láska syna k otci? To nejde u lidí. A už vůbec to nejde u toho, který JE láska.

• 1 Janův 4,8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

Tady je zdroj lásky, tady je plnost lásky. Tady není možné mluvit o nějaké míře nebo měřítku. Ale přesto Jan napsal, že Bůh TAK miloval svět.

Tak moc miloval svět, že dal svého Syna. To jde ještě někam dál a já tomu nedokážu porozumět. Ale ta velikost Boží lásky je tak ohromná, že Bůh dal svého Syna. Takže když mluvíme o Ježíšově narození, mluvíme o zjevení Boží lásky.

Tak to je motiv. To je to, proč se Ježíš narodil. To byla ta první otázka. Bůh tady ukázal celému světu svou lásku.

Ale jak to souvisí se mnou?

Podívejme se na pokračování 16 verše. Aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

A tady se dostáváme k něčemu, o čem jsme již dnes mluvili - k hříchu a jeho řešení. Je tady hřích, který nás odděluje od Boha. Odděluje nás drastickým způsobem - na jedné straně je život - Bůh a na druhé straně - jsme my - a tedy hřích a smrt. Zdroj života a život sám, plnost lásky, milosti, pravdy a na druhé straně - smrt, pokřivený charakter, který nemá místo pro Ježíše, sobectví, nedostatek milosrdenství a lež. To jsou naprosté protiklady.

Ale je tady něco, co je může spojit a ze smrti a hříchu udělat spravedlnost a život věčný - a to je víra v Ježíše Krista. Kdo v něho věří - NEZAHYNE!

Kdo věří, nezahyne, ale má život věčný. Kdo věří v Jeho jméno, je Božím dítětem.

A tak nyní stojíme před tím osobním rozhodnutím - jak je to se mnou? Co já s tím? Máme před sebou jednoduchou otázku - věříš tomu? Věříš, že Ježíš je Spasitel? Věřím tomu, že právě já potřebuji spasitele?

Boží Slovo před nás staví víru jako příkaz. A svou nevěrou Boha urážíme a ukazujeme, že nemáme místo pro Jeho Syna. A tak jaké dnes bude naše rozhodnutí?

A nerozhodnout se je také rozhodnutí. A možná si říkáš a co lidé, kteří jednají dobře?

Víte, kdyby takoví lidé byli, šli by do nebe. Ale oni neexistují. Boží Slovo říká, že není nikdo, kdo by činil dobré.

Je to jednoduché - kdyby Bůh lidi porovnal se mnou, jdou do nebe hned. Ale Bůh je nebude srovnávat se mnou, ale se sebou. A to znamená problém.

Když budeme závodit, kdo vyskočí výš, budeš lepší, ale když půjde o to, kdo vyskočí na měsíc, prohrajeme oba.

Náš největší problém je, že si myslíme, že nevěra není hřích. Ale nevěra dělá z Boha lháře.

Jestli jsou lidé „spravedliví“, dojdou ke světlu - podívejme se na závěr na několik veršů z Janova evangelia:

• Jan 3,21 Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.
• Jan 6,45 Je psáno v prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha´. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.
• Jan 7,17 Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.
• Jan 18,37 Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."

Slovo se stalo tělem, Bůh se v Kristu narodil do lidského světa. Světlo přišlo na svět. Ale světlo bylo odmítnuté. Stvořitel byl odmítnut stvořením. Nevěra dělá z Boha lháře, ale víra vede ke spasení, k věčnému životu a k synovství.

Bůh je Spasitel. A je tady dobrá zpráva o narození Spasitele. My jsme ti, kdo přijali tuto dobrou zprávu. Mluvte tedy s lidmi o Ježíši a chvalte ho, protože On je Pán slávy a On je hoden vší naší chvály.

Amen.