Pátá kolona (Neh 5,1-19)

Petr Papež, Ústí nad Labem 15. května 2005

Hrajete rádi volejbal? Já ano. A chodím mimo jiné hrát s kolegy z práce, v pátek. A je tam jeden kolega, který je často pro své družstvo spíš pohromou než přínosem. Vnáší zmatek do vlastních řad a všechny naprosto šokuje některými projevy své hry. Dalo by se o něm říct, že je to taková „pátá kolona“, tedy někdy čtvrtá nebo třetí, podle toho, jestli hrajeme 4:4, 3:3 nebo 2:2. „Pátá kolona“ je někdo v našich vlastních řadách, kdo pomáhá našemu soupeři či nepříteli.

Mimochodem tento výraz vznikl za španělské občanské války, když Franko bojoval o Madrid. Když se ho ptali, jak chce zvítězit pouze se čtyřmi kolonami, odpověděl, že jeho pátá kolona je v Madridu. O páté koloně však nemluvím kvůli volejbalu nebo Frankovi, ale proto, že Jarda nazval v rozpisu kázání ten dnešní oddíl právě výrazem „Pátá kolona“. A je to velice příhodný název.

V 5. kapitole Nehemjáše se objevuje skupina Izraelců, která ničí úsilí a jednotu Božího lidu a svým jednáním nahrává nepřátelům. Nehemjáš, muž modlitby a činu, musí řešit další problém. Ani v církvi nikdy nenastává chvíle, kdy už jsme všechno zvládli. Duchovní boj nikdy nekončí.

Nehemjášovi se už podařilo získat podporu Artaxerxa, překonat potíže se stavbou, se strachem stavitelů, s vnějším nepřítelem. Je tu ale další zkouška. Hradby už stojí, tak jako bloky ve volejbale, ale ať by byly jakkoli vysoké, neochrání před vnitřními problémy. Rozhádané družstvo většinou prohraje. Vyvolený izraelský národ, pokud bude vnitřně rozdělený, nemůže obstát. Jakého rázu byl nový problém a týká se i nás? Jak to všechno Nehemjáš vyřeší? A jak máme řešit podobné věci my? A co máme dělat, aby k nim vůbec nedošlo?

I. Nehemjáš se dozvídá o problémech

1-5 Strhl se pak veliký křik lidu, zvláště žen, proti jejich bratřím Judejcům. Jedni říkali: "Je nás mnoho s našimi syny a dcerami, musíme shánět obilí, abychom měli co jíst a zůstali naživu." Jiní říkali: "Svá pole, vinice a domy dáváme do zástavy, abychom sehnali obilí v tom hladu." Jiní opět říkali: "Musili jsme si vypůjčit na svá pole a vinice peníze na daň pro krále. A přece jsme se svými bratry jedno tělo, naše děti jsou jako jejich děti. Jenže my musíme své syny a dcery prodávat do otroctví, některé z našich dcer se již otrokyněmi staly, a nemůžeme nic proti tomu dělat. Naše pole a vinice patří jiným."

Než mohl Nehemjáš začít problémy řešit, musel se o nich nejdříve dozvědět. Podíváme se tedy ve verších 1-5, jak se Nehemjáš o problému dozvídá. Nehemjáš slyšel veliký křik lidu proti jejich bratřím Judejcům, jak se dozvídáme o kousek dál, proti bohatým Judejcům, představitelům lidu. Ozývá se zde několik skupin, které odhalují různé skutečnosti. Následkem neúrody nebo možná práce na stavbě hradeb, kdy se nemohli starat o svoji obživu, se mnozí lidé dostali do existenčních potíží. Neměli co jíst, nemohli platit daň pro krále.

To byla těžké situace, ale ještě automaticky neznamenala pro izraelský národ pohromu. Vždyť všude, kde se překotně buduje církev, tam kde se něco děje, přicházejí problémy. Je naivní myslet si, že podobné věci nás nepotkají. Vzpomeňte si na Skutky apoštolů. Po vzniku církve při jejím růstu došlo na stejném místě, v Jeruzalémě, k podobné věci. Byla tam od letnic spousta lidí a mnoho z nich potřebných – těch, co byli daleko od domova a také vdov. Dokonce řecké vdovy zřejmě nedostávali dostatek jídla a apoštolové to museli řešit ustanovením diákonů. Když má někdo nedostatek a církev funguje, není to ještě tragédie. Věřícím v církvi to dává možnost projevit víru a lásku.

Ale bohužel v Nehemjáši 5 vidíme naprostý opak lásky. Bohatí Judejci špatné ekonomické situace chudých zneužili k vlastnímu obohacení. Bídou postižení lidé museli dávat majetek jako zástavu, museli platit úroky, museli prodávat svoje děti do otroctví. Dokážete si tu hrůzu představit? Ti, kteří byli z jednoho národa, vyvoleného Bohem. Dokonce to byli ti, kteří stavěli hradby. Citát z jedné knihy, kterou jsem četl, říká: „Našli jsme nepřítele a jsme jím my sami.“ Bohužel i dnes se někdy dokáží křesťané k sobě navzájem chovat hůř než se k nim chová svět nebo než se chovají oni vůči světu. A jak často za tím stojí peníze a touha po nich. A pokud to dokáží ostatní křesťané, existuje nebezpečí, že bych něčeho podobného byl schopen i já. Jsme stále hříšní, jak jsme o tom mluvili v úterý. Vnitřní nepřítel číhá uvnitř našeho společenství i uvnitř nás.

II. Řešení problémů

1. Nehemjáš vzplane hněvem

• 6 Když jsem slyšel jejich křik a tato slova, vzplanul jsem hněvem.

Jak zareagoval Nehemjáš na tyto zprávy či stížnosti? Sám nám říká, že vzplanul hněvem proti Judejcům, kteří bezcitně jednali se svými bratry. Rozhorlil se nad jejich hříchem. Všichni bychom měli vědět, že hněv může být dobrý i špatný. Nehemjášův hněv byl dobrý, protože byl spravedlivý. Byl to hněv vůči hříchu. Ježíš Kristus se hněval, když viděl tvrdost farizeů, kteří mu nechtěli dovolit uzdravit nemocného člověka.

• Marek 3,1-6 Pak opět vešel do synagogy a byl tu člověk, který měl uschlou ruku. A sledovali ho, zda ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. On řekl tomu člověku, který měl uschlou ruku: "Postav se doprostřed." A řekl jim: "Smí se v sobotu konat dobro, nebo zlo? Zachránit život, nebo ho zničit?" Ale oni mlčeli. A když se po nich s hněvem rozhlédl, zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce, řekl tomu člověku: "Natáhni tu ruku." A on ji natáhl a byla znovu zdravá jako ta druhá. Farizeové pak hned odešli a radili se proti němu s herodiány, jak by ho zničili.

Vzplanul hněvem nad znesvěcením chrámu prodavači a směnárníky.

• Jan 2,13-17 Tehdy byla blízko židovská Veliká noc. Ježíš tedy přišel do Jeruzaléma a v chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící za stoly. Udělal si tedy bič z provázků a všechny z chrámu vyhnal, i ovce a voly, a směnárníkům rozsypal peníze a zpřevracel jim stoly. A těm, kteří prodávali holubice, řekl: "Odneste to odsud! Nedělejte dům mého Otce domem kupectví!" Tehdy si jeho učedníci vzpomněli, že je napsáno: "Horlivost pro tvůj dům mne pohltila."

I my se máme s hněvem postavit proti hříchu. Hřích ničí naše životy i tento svět. Hřích se staví proti Boží slávě. Vím, že je to pro nás často těžké. Jsme na hřích zvyklí. Je všude kolem nás, je v nás. Je to pro nás i emocionálně vysilující. Ale pokud si nebudeme uvědomovat hřích, pokud vůči hříchu nebudeme mít odpor, pokud se nebudeme spravedlivě hněvat, naše víra nepovede k činu. Nebudeme lidmi, kteří by něco dokázali. Odpor a hněv vůči hříchu jdou ruku v ruce touze oslavit Boha. Odpor a hněv vůči hříchu, to je jeden z hnacích motorů křesťana. Kdyby Nehemjáš nevzplanul hněvem, protože nenáviděl hřích a soucítil s lidmi, kteří jím byli zasaženi, řešil by vůbec tu vzniklou situaci? Měl přece dost vlastní práce. Kdybychom neobjevili zrůdnost svého hříchu a neučinili bychom pokání, neuvěřili bychom. Pokud nebudeme brát hřích vážně, nepůjde nám tolik o spásu ostatních lidí. Nebudeme se příliš snažit napravovat svévoli proti lidem a Bohu, které jsme svědci. Nebudeme se snažit posvěcovat svůj život. Nezapomeňte, že Ježíš Kristus přišel kvůli našemu hříchu.

2. Nehemjáš se rozhoduje

• 7 Rozhodl jsem se, že proti šlechticům a představenstvu povedu při. Vytkl jsem jim: "Půjčujete svým bratřím na lichvářský úrok", a svolal jsem proti nim velké shromáždění.

Nehemjáš přes veliký hněv dokázal své emoce ovládat. Ef 4,26 říká, že ve svém hněvu nemáme hřešit.

• Efezským 4,26 "Hněvejte se a nehřešte;" ať nad vaším hněvem nezapadá slunce.

Nehemjáš zachoval rozvahu. Některé překlady ukazují na to, že dříve než se rozhodl, co udělá, všechno dobře promyslel – King James Version zkonzultoval jsem to se sebou. Zabýval se tím problémem a nakonec se rozhodl zasáhnout. Uvědomil si závažnost situace a jednal.

Často si neuvědomujeme možné důsledky hříchu nebo i jenom určité situace, která nastala. Často dnes příliš používáme tu úžasnou větu: Necháme to vyhnít. Uznávám, že to někdy může být pro dobro věci. Avšak takový postoj není na místě, když jde o hřích, který se rozmohl a se kterým navíc můžeme něco dělat. Nehemjáš dobře rozpoznal, že jde o hřích, který nemůže představitelům lidu projít.

Musel mít dost velkou odvahu, když šel do konfrontace. Když už nic jiného, vytknout někomu jeho špatné jednání je vždy nepříjemné. Zde šlo navíc o klíčové lidi, které nutně potřeboval. Stavěli s ním hradby. Ale tyto možné výmluvy nesmí nikdy být důvodem pro odkládání kázně v církvi. Je v sázce příliš mnoho – Boží sláva a svatost, účinnost hlásání evangelia, zdraví Božího lidu, budoucnost chybujícího bratra nebo sestry.

3. Velké shromáždění

• 7-13 Rozhodl jsem se, že proti šlechticům a představenstvu povedu při. Vytkl jsem jim: "Půjčujete svým bratřím na lichvářský úrok", a svolal jsem proti nim velké shromáždění. Řekl jsem jim: "My jsme vykoupili, pokud nám bylo možno, své bratry Judejce, prodané pohanům. Naproti tomu vy své bratry prodáváte, aby byli prodáváni nám." Zmlkli a nenašli slov. Pokračoval jsem: "Co děláte, není dobré. Což nemáte žít v bázni před naším Bohem a uvarovat se pohanění ze strany pohanů, našich nepřátel? Také já, moji bratří a moji lidé, bychom od nich mohli požadovat úrok z peněz a obilí. Upustíme však od toho dluhu. Vraťte jim ještě dnes jejich pole, vinice, olivoví a domy i příslušnou částku peněz, obilí, moštu a čerstvého oleje, za něž jste jim půjčku poskytli." Odpověděli: "Vrátíme a nic od nich nebudeme požadovat. Uděláme to tak, jak jsi řekl." Svolal jsem tedy kněze a zavázal lid přísahou, že toto slovo dodrží. Také jsem vytřepal záhyby svého roucha a řekl jsem: "Právě tak nechť vytřepe Bůh každého muže, který toto slovo nedodrží, z jeho domu a vlastnictví; tak buď vytřepán a vyprázdněn." Nato celé shromáždění odpovědělo: "Amen." I chválili Hospodina, a lid to slovo dodržel.

Obvinění

Nehemjáš tedy po zralé úvaze přistupuje k představenstvu (možná nejdřív soukromě a když to nepomohlo tak za účasti velkého shromáždění) a jde k jádru věci. Jasně jim ukazuje na jejich hřích: „Půjčujete svým bratřím na lichvářský úrok.“ Nešlo jen o to, že lichvářský úrok obecně není moc pěkná věc. Oni porušili Boží zákon.

• Leviticus 25,35-38 Když tvůj bratr zchudne a nebude moci vedle tebe obstát, ujmeš se ho jako hosta a přistěhovalce a bude žít s tebou. Nebudeš od něho brát lichvářský úrok, ale budeš se bát svého Boha. Tvůj bratr bude žít s tebou. Své stříbro mu nepůjčuj lichvářsky, na poskytované potravě nechtěj vydělávat. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abych vám dal kenaanskou zemi a byl vám Bohem.

Nehemjáš jim vyčítá lichvářský úrok stejně jako Lev 25,36. Navíc je napomíná ve verši 9 při velkém shromáždění: „Což nemáte žít v bázni před naším Bohem?“ Znovu verš 36 v Levitiku říká: „Budeš se bát svého Boha.“

Cizincům půjčovat mohli, ale Hebrejcům ne. Mělo to být na znamení pro pohany, že Izraelci náležejí Hospodinu. Dnes by to mělo být také na znamení lásky k bratřím. Hříšné jednání vážně podkopává svědectví Božího lidu. Uvádí ve výsměch církev a jejího Pána. Jak hrozné to je, když nevěřící mohou říct: „Podívejte se na ně, jak se k sobě chovají.“ Média až příliš často přetřásají aféry v různých církvích, naposledy v ČSCH.

K obvinění z lichvy ještě Nehemjáš přidává to, že prodávají do otroctví své bratry, což také bylo proti Božímu zákonu. Navíc Nehemjáš se snažil Judejce z otroctví dostat.

Půjčky a dávání

Všimněte si toho, že půjčovat zakázáno nebylo. Nehemjáš sám půjčoval ostatním a dělal dobře – i proto mohl s čistým svědomím napomínat představenstvo. Zakázaný byl úrok či lichvářský úrok. Nesmíme tzv. vylévat dítě i s vaničkou. Izraelci měli svým bratrům pomáhat. Apoštol Jakub takové jednání nazývá pravou zbožností. Židům Bůh dokonce sliboval, že jim za to požehná, a i pro nás platí podobná zaslíbení. Přečtěmě si

• Deuteronomium 15,7-10 Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří, v některé z tvých bran v tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým potřebným bratrem. 8 Ochotně mu otvírej svou ruku a poskytni mu dostatečnou půjčku podle toho, kolik ve svém nedostatku potřebuje. 9 Dej si pozor, aby v tvém srdci nevyvstala ničemná myšlenka, že se blíží sedmý rok, rok promíjení dluhů; že tedy budeš na svého potřebného bratra nevlídný a nedáš mu nic. On by kvůli tobě volal k Hospodinu a na tobě by byl hřích. 10 Dávej mu štědře a nebuď skoupý, když mu máš něco dát, neboť kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná ve všem, co děláš, ve všem, k čemu přiložíš ruku.

Úrok a důvěra v Boha

Šlechta však k dávání a nezištnému půjčování přidala úrok. Stačilo přidat málo. Byla to pořád půjčka, ale už tak trochu jiná. Tak zkazili dobrou věc. Možná, že přitom prezentovali své půjčky jako svou pomocnou ruku. Bohužel i my jsme náchylní k tomu kazit dobré a svaté věci Božího slova. Stačí něco přidat nebo něco ubrat, trošku něco pozměnit.

Často to děláme, protože naše zpupná, nevěřícná srdce dostatečně nedůvěřují Bohu. Šlechtici nedůvěřovali slibu od Boha, že jim požehná. Byli to pragmatičtí chlapíci, kteří by se dobře hodili do dnešní doby. Nač čekat na Boží požehnání, když si můžu naúčtovat úrok teď a tady? Možná, že si i řekli, Boží slovo říká, že tohle nemám dělat, že je to ničemná myšlenka. Pak ovšem přidali velké ALE – vzpupné srdce. Boží slovo nám říká …., ALE MY uděláme něco jiného. A tak lze zároveň uznávat Boží slovo jako pravidlo naší víry a zároveň ho popírat. Spasení je z milosti, ale … přidáme pár skutků; máme dávat na Boží dílo, ale … nemám na rozdávání; máme bojovat proti hříchu, ale … protentokrát se snad nic nestane.

Bůh nám jasně říká, jak nám požehná. Abychom se ale spolehli na Boží zaslíbení, potřebujeme víru v Boha. Boží sliby jsou vzácné, ale jen pro ty, kdo Bohu věří. Kolikrát jsme opomněli Boží zaslíbení a místo toho jsme si řekli, co z toho budu mít, když budu dávat peníze sboru, když budu usilovat o posvěcení, když budu šířit evangelium? To všechno může přímo zaútočit proti jednotě křesťanského společenství. Probouzejme svoji víru v našeho Boha!

A mám konkrétní návrh pro náš sbor. Až někdo bude příště potřebovat půjčku a nikde ji bezúročně nesežene, tak pokud to bude v našich silách, jako jednotlivců nebo dohromady jako sboru, poskytněme mu ji. Jak úžasné svědectví to bude! Jakou příležitost k vyjádření naší důvěry v Boha nám to přinese!

Reakce šlechticů

Nehemjáš před představenstvem odkryl jejich hřích a teprve tehdy se o nich v této kapitole dozvídáme první pozitivní věc. v. 8 „Zmlkli a nenašli slov.“ Šlechtici byli usvědčeni z hříchu a nemohli dodat nic na svou omluvu. Dostali příležitost vysvětlit své jednání, ukázat, že je to třeba jinak, než si Nehemjáš myslí. Je zde vždy nebezpečí, že někoho obviníme neprávem, ať už v naší mysli nebo otevřeně. Proto dokud neznáme všechny okolnosti, nesmíme nad nikým vynášet soud. Šlechtici ale nemohli uvést nic, co by je ospravedlnilo.

Výzva k pokání

Nehemjáš ale nechce jen tiché uznání viny. Pokání musí být aktivní. Jak jinak se dá poznat, že je upřímné a opravdové? Pokud se dá napravit, co jsme svým hříchem způsobili, musíme to udělat. Nehemjáš jim proto hned navrhuje takovou možnost. Uvádí konkrétní nápravné kroky. Měli nejen přestat půjčovat nezákonným způsobem, ale také měli vrátit to, co si svévolně přivlastnili.

Vážnost slibu

Toho, kdo činí pokání máme přijímat zpátky s odpuštěním. To ale nevylučuje, že budeme na stráži a budeme se snažit zajistit, aby se daný hřích neopakoval. Zde v Nehemjáši k tomu sloužila přísaha, kterou se na Nehemjášův pokyn měli šlechtici zavázat. Měli si uvědomit závažnost svého slibu, že vše napraví. Boží lid musí dávat najevo, že nebude k hříchu přistupovat s lehkovážností. Když se někdo jednou dopustí určitého hříchu, většinou má sklon ho zopakovat. Šlechtici se museli veřejně před kněžími a lidem zapřísahat, že své slovo dodrží. Navíc je Nehemjáš varoval, že porušení přísahy pro ně bude znamenat vyloučení ze společenství Božího lidu. Takový byl význam vytřepání roucha. I k tak radikálnímu opatření musí bohužel někdy dojít.

Závěr

• 14-19 Také ode dne, kdy mě král ustanovil místodržitelem v zemi judské, od dvacátého roku až do třicátého druhého roku krále Artaxerxa, po dobu dvanácti let, jsem ani já ani moji bratři nebrali místodržitelské příjmy. Dřívější místodržitelé, moji předchůdci, zatěžovali totiž lid tím, že na něm vymáhali mimo pokrm a víno čtyřicet šekelů stříbra, rovněž jejich lidé vykořisťovali lid. Já však jsem tak nejednal z bázně před Bohem. Nadto jsem se účastnil oprav hradeb. Pole jsme neskupovali, ale všichni moji lidé tam byli zapojeni do díla. Judejci a představenstvo, sto padesát osob, mimo ty, kteří k nám přicházeli z okolních pohanů, sedali u mého stolu. Bylo třeba každý den připravovat jednoho býka a šest vybraných ovcí. Dále byla pro mě připravována drůbež a jednou za deset dní množství různého vína. Přitom jsem neuplatňoval nárok na místodržitelské příjmy, protože na tomto lidu už těžce spočívala služba. "Pamatuj na mne, Bože můj, v dobrém, na všechno, co jsem pro tento lid učinil."

Jednota Božího lidu byla obnovena. Pátá kolona se rozplynula. Lidé chválili Hospodina. To On vedl Nehemjáše tak, aby byla situace vyřešena. Nehemjáš se znovu ukázal být mužem na svém místě. Neprovinil se proti svým zchudlým bratřím, ale naopak se jich zastal a postavil se proti hříchu šlechticů. Přitom sám byl oficiálním vládcem. Jaký byl mezi nimi rozdíl, kde je klíč k tomu, abychom stáli na správné straně? Nehemjáš jednal v bázni před Bohem (v. 15). Znal Boha, který vyvedl Izrael z otroctví Egypta i z Babylónu. Pamatoval na to, že byl (skrze své předky) otrokem v egyptské zemi a že ho Hospodin, jeho Bůh, vykoupil (Deut. 15,15) – jak by tedy mohl zotročovat své bratry? A prosil Boha: "Pamatuj na mne, Bože můj, v dobrém, na všechno, co jsem pro tento lid učinil." Nebyla to arogantní modlitba. Zcela jistě byla vyřčena v duchu Žalmu 130:3-4: „Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? Ale u tebe je odpuštění [v Ježíši Kristu]; tak vzbuzuješ bázeň.“

Amen.