Modlitba Božího muže (Neh 1,1-2,10)

Boží byznysmen v akci

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 24. dubna 2005

Dobré ráno a pokoj Boží vám všem. Dnešním dnem se před námi otevírá nová etapa v našem studiu Božího Slova. V úterý jsme mluvili o hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré. Dokončili jsme list Filipským - část nového a od dnešního rána budeme společně vynášet na světlo to staré.

Máme před sebou příběh Nehemjáše, muže Božího. Politik – nikoliv na regionální úrovni, úředník, člověk, který měl své teplé místečko zajištěné. Nemusel se o něj rvát jako naši politici. Naopak. Mohl si na několik let vzít neplacené volno (a ačkoliv mohl využít služebních diet a všechno si nechat proplatit, tak to neudělal) a po několika letech se mohl vrátit do svého úřadu.

1 Příběhy Nehemjáše, syna Chakaljášova. V měsíci kislevu dvacátého roku, když jsem byl na hradě v Šúšanu

Máme před sebou knihu, která mluví o budování. O budování skrze lidi, resp. mluví o lidech, kteří jsou součástí velkolepého díla.

Hradby Jeruzaléma, chrám a celé město byly zničeny Nabukadnésarem. Lidé byly odvedeni do zajetí. Po návratu první a druhé vlny přistěhovalců – těch, kteří odešli zpět do své země – byl znovu vybudován oltář a později také chrám. Začaly pravidelné služby v chrámu.

  • Ezdráš 1,1-3 V prvním roce vlády Kýra, krále perského, se splnilo slovo Hospodinovo, které mluvil ústy Jeremjáše. Hospodin vzbudil ducha perského krále Kýra, že dal po celém svém království rozhlásit a také zapsat: "Toto praví Kýros, král perský: »Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země. Pověřil mě, abych mu vybudoval dům v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdokoli z vás, ze všeho jeho lidu - Bůh buď s ním - se může vydat na cestu do Jeruzaléma, který je v Judsku, a stavět dům Hospodina, Boha Izraele, toho Boha, který je v Jeruzalémě.

Zde, v Neh 1,1, začíná nový příběh, nová etapa v životě Božího lidu. Před 13 lety došlo k zastavení Božího díla. Výhružky nepřátel, liknavost lidu a konečně královský výnos – to vše přispělo svou měrou. Dílo bylo zastaveno a věřící v Jeruzalémě upadli do svého „obvyklého koloběhu církevního života“. Shromáždění, biblické studium, občas nějaká mimořádná akce a nějak to do nebe doklepem, ne?

Ale Bůh má jiný plán. V samotném srdci babylónské říše, v králově letním sídle, po boku toho, který dal zastavit práci na Božím díle, na hradě v Šúšanu, tam má svého člověka. A možná je to člověk, který zatím o ničem neví.

Ještě jednu věc nám první verš odhaluje – ukazuje na autora knihy Nehemjáš. Nehemjáš ji napsal možná jako své paměti, možná jako deník – nevíme. Ale s jistotou můžeme prohlásit, že ji napsal pod vedením Božího Ducha a tak nám tu zanechal poklad, o němž Nový zákon říká,

  • Římanům 15,4-6 Neboť vše, co bylo předem napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a skrze potěšení Písem měli naději. Ať vám tedy Bůh trpělivosti a potěšení dá být mezi sebou jednomyslnými podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

Pojďme nyní z tohoto pokladu vynést to nejlepší.

2 přišel Chananí, jeden z mých bratrů, s muži z Judska. Zeptal jsem se jich na Judejce, na ty zbylé, kteří ušli zajetí, a na Jeruzalém.

Nehemjášův bratr Chananí přinesl zprávy z Jeruzaléma. Možná se jenom vrátil z obchodní cesty, ale Nehemjáš se nezajímal tolik o růst firmy ani o to, co všechno po cestě viděli a zažili. Nehemjáše zajímal stav Božího lidu! Co se dozvěděl?

3 Řekli mi: "Ti zbylí, kteří zůstali tam v té krajině a nebyly zajati, jsou vystaveni veliké zlobě a potupě. Jeruzalémské hradby jsou pobořeny a brány zničeny ohněm."

Ve čtvrté kapitole Ezdráše jsme si ukázali, že lidé podlehli zastrašování a dílo bylo zastaveno. A nyní o nich čteme, že byli vystaveni hanbě a potupě. Všichni okolo nich se jim smáli. Něco začali, ale nebyli schopní to dokončit. Byla to ostuda Božího lidu. Měli sice chrám, ale Jeruzalém bez hradem a s branami zničenými ohněm byl jako nějaká vesnice. Lidé v něm nechtěli žít, protože to bylo nebezpečné. A je to varování také pro nás dnes, abychom nebyli podobní Izraelcům, když naše dílo nebude dokončeno.

Je to výzva pro nás, abychom se vzali příklad z Nehemjáše a dovedli Boží dílo v našem sboru až do konce.

A je to také výzva pro naše životy jako jednotlivců v našem následování Pána.

  • Lukáš 14,25-33 Šly s ním veliké zástupy a on se obrátil a řekl jim: "Jde-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce i matku i ženu i děti i bratry i sestry a dokonce i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. A kdokoli nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Neboť kdo z vás, když chce postavit věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklad, má-li na to, aby ji dokončil? Aby snad, když by položil základ a nemohl stavbu dokončit, nezačali se mu posmívat všichni, kteří by to viděli, se slovy: `Tento člověk začal stavět a nemohl to dokončit.´ Anebo - který král si cestou do boje proti jinému králi nejdříve nesedne, aby se poradil, může-li se s deseti tisíci utkat s tím, který proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jinak totiž k němu pošle poselstvo, když bude ještě daleko, a bude se ptát na podmínky míru. Tak tedy žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.

Podívejme se teď na reakci Nehemjáše, když uslyšel tato slova:

  • 4 Když jsem slyšel ta slova, usedl jsem a plakal. Truchlil jsem několik dní, postil jsem se před Bohem nebes a modlil se k němu.

Odpovědí na špatnou zprávu je půst a pláč. Nehemjáš se postil a plakal. A modlil se. Vidíme Nehemjáše jako muže modlitby. Jediná špatná zpráva přinesla kolotoč dalších věcí, věcí, které se rozběhly jako součást Nehemjášovy modlitby. O půstu jsme již mluvili u Ezdráše. Zde vidíme půst jako výraz pokoření se před Bohem a výraz hlubokého smutku. Nehemjáš plakal za Boží lid. Jaký je náš vztah k Božímu lidu? Náš vztah k Pánu se odráží na našem vztahu k Jeho církvi. Umíme snadno kritizovat, rychle poradit, přinést biblické řešení. Umíme stejně dobře plakat?

Mojžíš a další plakali nad hříchem Božího lidu:

  • Numeri 25,6 I přišel jakýsi Izraelec a přivedl ke svým bratřím Midjánku před očima Mojžíše i celé pospolitosti Izraelců, právě když plakali u vchodu do stanu setkávání.

David se trápil kvůli Izraeli

  • Žalm 69,11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.

Prorok Izajáš plakal:

  • Izajáš 16,9 Proto pláči s plačícím Jaezerem, nad sibemskou vinnou révou. Svlažuji tě svými slzami, Chešbóne a Eleále, neboť při tvé letní sklizni a tvém vinobraní přestane vaše výskání.

O králi Jóšijášovi čteme

  • 2 Královská 22,19 Protože tvé srdce zjihlo a pokořil ses před Hospodinem, když jsi uslyšel, co jsem mluvil proti tomuto místu a proti jeho obyvatelům, že tu bude spoušť a zlořečení, protože jsi roztrhl své roucho a přede mnou plakal, vyslyšel jsem tě, je výrok Hospodinův.

Ezdráš miloval Boží lid a nenáviděl hřích.

  • Ezdráš 10,1 Zatímco se Ezdráš modlil, vyznával hříchy a v pláči se před Božím domem vrhl k zemi, shromáždilo se k němu z Izraele převeliké shromáždění mužů, žen i dětí a lid se dal do usedavého pláče.

Apoštol Pavel přichází s vyznáním:

  • 2 Korintským 2,4 Píši vám totiž z velikého soužení a úzkosti srdce, s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám oplývám.
  • Skutky 20,18-19 Když k němu přišli, řekl jim: "Vy víte, jak jsem byl s vámi po všechen ten čas od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie: Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou a s mnoha slzami a zkouškami, které na mě přicházely skrze úklady Židů;

Bůh nás slovy proroka volá, abychom prolévali slzy za sebe i za Boží lid.

  • Jóel 2,12-13 Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.

Jaká byla modlitby Nehemjáše? Všimněme si některých detailů:

Modlí se k Bohu s velkým B.

5 Říkal jsem: "Ach, Hospodine, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, který zachováváš smlouvu a jsi milosrdný k těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání.

Připomíná si Boha velikého a strašného, budícího bázeň ale také Boha, který se smilovává. Z tohoto verše je patrné, že Nehemjáš byl tím, kdo znal Boha. Znal Ho velice dobře, znal Ho osobně, věděl, kdo Bůh je, věděl, kdo je ten, ke komu se modlí.

Bůh je Bohem nebes, Stvořitel, který stvořil věci viditelné i neviditelné. Bůh veliký. Nehemjáš jistě znal božstva perská a médská, ale věděl, že Bůh Izraele je VELIKÝ Bůh, Bůh, který předčí všechna božstva.

Bůh je hrozný, doslova strašlivý, budící bázeň, ale je také věrný – zachovává smlouvu.

  • Žalm 100,5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Ale Nehemjáš se také seznámil s Boží láskou a zná Boha, který je milosrdný k těm, kdo ho milují a zachovávají Jeho přikázání.

  • Židům 12,6-8 Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna." Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec nevychovává? Jestliže jste však bez výchovy, jíž se dostává všem, pak jste levobočci, a ne synové.

Dovolává se Božích zaslíbení. Jako jednal Bůh na základě svého slibu při odvedení Izraele do zajetí, tak Nehemjáš VĚŘÍ, že Bůh bude stejně jednat na cestě zpět – jako je Boží otcovská ruka pomalá k potrestání, o co bude rychlejší, když je vidět ovoce pokání.

6-7 Kéž je tvé ucho ochotné slyšet a oči tvé pohotové vidět, abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí za syny Izraele, tvoje služebníky. Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce. Počínali jsme si vůči tobě hanebně, nezachovávali jsme přikázání, řády a práva, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi.

Tento verš nám ukazuje několik důležitých věcí o Nehemjášovi – modlitebníkovi.

Nehemjáš byl služebník – a před Bohem, jehož se bál, protože to byl Bůh veliký a hrozný, se nebojí nazvat se služebníkem. Nehemjáš BYL služebník. Sloužil Bohu celým svým srdcem, celou svou myslí, celou duší a jak také uvidíme, ze vší své síly. Je to patrné už z jeho zájmu o dění mezi Božím lidem.

Nehemjáš se nemodlil nárazově a pod tlakem okolností (i tak se modlil), ale jeho modlitba byla ustavičná – nepřetržitá. Dnem i nocí se modlí za Boží lid. A je to důraz Písma, abychom se přimlouvali za Boží lid na prvním místě a za Boží dílo (v našem případě evangelizaci, růst Božího království) na místě druhém.

Nehemjáš činí pokání – lituje svých hříchů, ztotožňuje se s hříchem Izraelců. Už z jeho pláče jsme viděli, jak moc ho hřích trápil a zde to vyniká ještě více. On přijímá zodpovědnost za stav Božího lidu – osobní zodpovědnost. Přijímá ji před Bohem a uvádí ji do praxe.

8-9 Rozpomeň se prosím na slovo, které jsi přikázal svému služebníku Mojžíšovi: »Zpronevěříte-li se, já sám vás rozptýlím mezi národy. Když se však obrátíte ke mně a budete má přikázání zachovávat a podle nich jednat, pak i kdyby někteří z vás byly zahnáni až na okraj světa, i odtamtud je shromáždím a přivedu na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.«

A zde je další důležitá věc – Nehemjáš znal Boží Slovo. Zde je před námi slovo z Dt 30,1-5 nebo Lv 26. Nehemjáš nebyl jen politikem – byl Božím mužem. Modlil se a k modlitbě používal Boží slovo. Jeho mysl byla prosycena Písmem, jeho srdce bylo naplno Božími zaslíbeními.

Nehemjáš říkal, zde je Bože tvůj služebník, tvůj otrok, modlím se k tobě, z lásky k tobě, nikoliv ze sobeckých důvodů, moje modlitba je směřována k Tobě a je to intervence ve prospěch Božího lidu, nejde o mě.

10 Vždyť to jsou tvoji služebníci, tvůj lid, který jsi vykoupil svou velikou mocí a silnou rukou.

Připomíná si velké Boží činy – a připomíná je Bohu. Ne že by je Bůh zapomněl. Nehemjáš má na srdci sejné věci jako Bůh – ohledně Božího lidu. A také jeho modlitba obsahuje konkrétní prosbu. Mnohdy mohou být naše modlitby tak neurčité, že Bůh nemá co vyslyšet. Ne že by nevěděl:

  • Žalm 139,4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

Ale když se modlíme za konkrétní věci, vidíme mnohem jasněji, jak je Bůh naplňuje a víme, že to je Jeho ruka, která pracuje v náš prospěch

11 Ach Panovníku, kéž je tvé ucho ochotné vyslyšet modlitbu tvého služebníka i modlitbu tvých služebníků, kteří usilují žít v bázni tvého jména. A dopřej dnes zdaru svému služebníku a dej mu najít u onoho muže slitování." Byl jsem totiž královským číšníkem.

Nehemjáš se modlí za příležitost a za změnu okolností. Jako královský číšník měl jedinečnou příležitost mluvit s králem. A tak s modlitbou a zaujetím vyhlíží okamžik, kdy bude moci přednést králi záležitosti Božího lidu. Využil svého postavení k přímluvě za Boží dílo.

1-2 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova kralování, když před králem bylo víno, vzal jsem víno a podal je králi. Nikdy jsem před ním nebýval ztrápený. Tu mi král řekl: "Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš." Velmi jsem se ulekl.

Čtyři měsíce se modlil Nehemjáš za Boží lid a dílo. Čtyři měsíce se modlil za vhodnou příležitost. A najednou dochází k něčemu, co mohlo učinit všemu konec.

Jako číšník byl Nehemjáš zodpovědný za všechno, co král jedl a také za bezpečnost králových ložnic. Významný muž bez přímého podílu na moci, ale s ohromným vlivem. Jeho postavení bylo výjimečné.

Nehemjáš se tu ale dopustil vážné chyby ve dvorním protokolu a mohlo ho to stát život. Před králem nikdo nesměl být smutný. Když byl Mordokaj v žíněném rouchu, neodvážil se překročit bránu paláce (Est 4,1-2). A najednou je Nehemjáš přistižen samotným králem, jak je jeho tvář zasmušilá. Jistě to nebylo schválně, ale to, co tížilo Nehemjášovo srdce muselo na povrch.

První Nehemjášovou reakcí byl úlek, ale hned vzápětí se projevují měsíce vytrvalých modliteb a Nehemjáš využívá chybu, kterou udělal a bere ji za příležitost, kterou mu dal Bůh jako odpověď na jeho modlitby.

3 a řekl jsem králi: "Ať žije král na věky! Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm!"

Moji milí, mějme na mysli, že to byl právě tento král, který nechal zastavit práci na Božím díle (Ezd 4,11-23). A buďme povzbuzeni Nehemjášovou odvahou. Vždyť mu tu říká: Otoč své rozhodnutí o 180 stupňů.

4 Král mi na to řekl: "Co si tedy přeješ?" Pomodlil jsem se k Bohu nebes.

Otevírají se dveře pro práci na Božím díle a co dělá Nehemjáš? Modlí se! (Podobně: 4,4-5; 4,9; 5,19; 6,14; 13,14; 13,22; 13,29). Pokud mají mít naše bleskové modlitby nějaký smysl, musí být založené na intenzivním a kvalitním modlitebním životě v zákulisí, stejně jako Nehemjášovy modlitby. Vytrvale dnem i nocí, den za dnem, měsíc za měsícem se modlil bez nějakého viditelného výsledku. Ale nyní přichází jeho chvíle:

5 a odpověděl jsem králi: "Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, kde jsou hroby mých otců, bych město znovu vystavěl."

Znovu se Nehemjáš dostává na hranici života a smrti. Bylo nemyslitelné požádat krále o uvolnění ze služby. Ale když Bůh otevírá dveře, kdo by je mohl zavřít?

Když byl apoštol Pavel v Korintě, tak zde nebyla lehká práce a potom, co vznikl zárodek církve církve, chtěl jít Pavel dále.

Skutky apoštolské 18,9-11 Pán tedy řekl v noci Pavlovi skrze vidění: "Neboj se, ale mluv a nemlč; protože já jsem s tebou a nikdo se tě nedotkne, aby ti ublížil; neboť mám mnoho lidu v tomto městě." A tak tu zůstal půl druhého roku a vyučoval mezi nimi Boží slovo.

6 Král, vedle něhož seděla královna, se mě zeptal: "Jak dlouho potrvá tvá cesta a kdy se vrátíš?" Králi se zalíbilo mě propustit, jakmile jsem udal určitý čas.

Nevíme, jaký čas Nehemjáš udal, ale nakonec strávil v Jeruzalémě 12 let.

Ale můžeme si všimnout jiné důležité věci: Nehemjáš byl připravený. Nevykoktával nějakou odpověď, nelovil v paměti, co by řekl. Měsíce se modlil a hledal řešení před Boží tváří. A nyní, když přichází vytoužená chvíle, předkládá králi svůj plán, jasný a velmi konkrétní plán:

7-8 Řekl jsem králi: "Jestliže to král uzná za vhodné, nechť jsou mi dány doporučující listy pro místodržitele v Zaeufratí, aby mi poskytli doprovod, dokud nepřijdu do Judska, a také list pro správce královských obor Asafa, aby mi dodal dříví na trámy k branám hradu při domě Božím, na městské hradby i na dům, k němuž se mám vydat." Král mi je dal, neboť dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou.

Obrací se na toho nejpovolanějšího a jde až do krajnosti. Využívá situace a chce z ní vytěžit maximum. Když jsme líní, nebo jak to nazýváme vznešeněji „opatrní a citliví“, což často znamená bojácní a ustrašení, nemůžeme naplňovat Boží vůli. Musíme být citliví, ale jako Nehemjáš, který se bál Boha víc než lidí. Být opatrní a moudří, abychom mohli využít k Boží slávě všechny prostředky, které nám Bůh dává k dispozici. Potřebujeme rozhodné a odvážné Boží muže a ženy, abychom mohli dokončit dílo, ke kterému nás Pán v naší zemi a v našem městě povolal.

A znovu zde slyšíme mnohokrát opakovaný refrén knih Ezdrášových (Ezd+Neh): Hospodinova ruka byla nade mnou. Proč to tak bylo?

  • Ezdráš 7,9-10 Byla nad ním dobrotivá ruka jeho Boha! Neboť Ezdráš upíral své srdce na zkoumání Jahvova Zákona, na to, aby podle něho žil a vyučoval v Izraeli zákonům a zvykům. (Překlad Jeruzalémské Bible)

Ezdráš byl mužem Božího Slova a viděli jsme, že Nehemjáš také. A Bůh byl s nimi.

  • Filipským 4,8-9 Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, cokoli počestné, cokoli spravedlivé, cokoli čisté, cokoli milé, cokoli má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála - o tom přemýšlejte. Čemu jste se naučili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi.

9 Když jsem přišel k místodržitelům v Zaeufratí, dal jsem jim královské doporučující listy. Král také se mnou poslal velitele vojska a jezdce.

Nehemjáš šel stejnou cestou jako Ezdráš. Ale zatímco Ezdráš vyhlásil půst a neodvážil se o cokoliv požádat, aby nezmenšil Boží zásluhu na díle, Nehemjáš měl početný královský doprovod a doporučující listy. Ale jak Ezdráš, tak Nehemjáš nebyli z těch, kteří by spoléhali na vlastní schopnosti nebo na vojenskou družinu. Oba důvěřují Bohu, že je povede a že Bůh sám dovede své dílo až do konce.

Mohli by jeden druhého napadnout kvůli použití špatných prostředků, ale oni důvěřují svému Bohu a Jeho vedení, spoléhají se na Něj samotného.

10 Jakmile to uslyšel Sanbalat Chorónský a Tóbijáš, ten amónský otrok, popadla je strašná zlost, že přišel někdo, komu jde o dobro synů Izraele.

Nehemjáš – jak jsme si již řekli - se vší pravděpodobností věděl o nepřátelství ze strany Sanbalata a Tóbijáše. Na jejich popud byla zastavena stavba před 13 lety. Sanbalat byl správcem v Samařsku, což byla provincie na severu Judeje a Tóbijáš byl pravděpodobně správce Amónský, tedy východní soused Judeje. Kdyby bylo po jejich, nikdy by nebylo žádné pokračování práce na stavbě Jeruzaléma. Město bez hradeb, tedy místo, kde mohou uplatňovat svůj vliv a moc – to bylo to, co chtěli. Kdyby se Nehemjáš díval na tyto nepřátele, nikdy by nepožádal krále o svolení ke stavbě. Nehemjáš se ale díval na Boha. Na svého velikého Boha. Nehleděl na lidi. Rozuměl lidem, uměl vést, ale spoléhal na Boha. Nehemjáš byl člověkem, který se bál Boha – proto se modlil, proto hledal Boží vůli a když ji poznal, neváhal ani na okamžik. Jakmile uviděl, že mu Pán otevírá dveře, vešel.

A ještě jedna krásná charakteristika Nehemjáše je v tomto verši – byl člověkem, jemuž šlo o dobro Izraele. Rozdíl mezi jím a jeho nepřáteli je tu vyjádřen více než zjevně – jemu šlo o dobro, kdežto srdce Sanbalata a Tóbijáše byla naplněná zlostí a hněvem. A tak uzavíráme dnešní oddíl s pohledem na muže, který byl známý tím, že mu jde o dobro Božího lidu. Čím jsme známí my mezi našimi přáteli, spolupracovníky, nepřáteli? Kéž nám Pán dá milost, abychom byli známí jako ti, jimž jde o dobro Božího lidu.

Viděli jsme dnes srdce Božího muže, mohli jsme se dotknout jeho modlitebního života. A já bych nás chtěl dnes vyzvat k obnově modlitebního života. Vyzvat nás k závazku ve dvou věcech:

K pravidelným každodenním modlitbám – věřím, že se každý z nás modlí každý den, ale chci, abychom se každý den modlili za následující tři věci:

A to je ten druhý závazek

Rodina – nejbližší – manželka, děti, rodiče a sourozenci

Sbor – zvláště, za nás, kteří kážeme - ale vzhledem k velikosti sboru - modlit se za všechny

Evangelizace – hlavním úkolem církve na zemi je oslavovat Pána tím, že budeme činit učedníky – a tady vidím naše největší rezervy. A tak se každý den modleme za příležitosti ke svědectví, ke sdílení evangelia, k navazování nových vztahů a prohlubování stávajících, k možnosti pozvat lidi do společenství Božího lidu.

Nejedná se tu o něco velkého a zjevného, ale o něco, co možná nejprve nebude vidět. Co uvidí možná jenom naši nejbližší. Ale jedná se o něco zásadního,co bude mít hluboký vliv na náš duchovní život.

Pojďme se teď společně modlit.

Rok