...abychom byli chválou Jeho slávy - Ef 1,12

Vyvýšenost Krista nade vším

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 9. února 2014

Dobré dopoledne. Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Znovu přicházíme k listu Efezským a budeme pokračovat v jeho výkladu. Přistupujeme k Božímu slovu, k tomu, co řekl sám Bůh, k tomu, co říká nám. Proto se nejdříve skloňme k modlitbě a prosme Boha o milost a o vedení.

Dnes máme před sebou dvanáctý verš první kapitoly. Je to vyvrcholení druhé části Pavlovy modlitby, která je od třetího do čtrnáctého verše. Verše sedm až dvanáct jsou chválou apoštola Pavla, chválou, která je inspirovaná Duchem svatým, chválou, která je oslavou díla Pána Ježíše Krista. My jsme těmito verši prošli krok za krokem a dnes se na ně podíváme znovu z trochu většího nadhledu – podíváme se na ně jako na celek, který vrcholí dvanáctým veršem. Budeme se na ně dívat optikou tohoto verše a z perspektivy tohoto verše. Takže se podíváme na to, kdo jsme, kdo je to křesťan, ukážeme si, co je cílem křesťanova života nyní i na věčnosti a nakonec uvidíme, jak je v tom všem vyvýšen Pán Ježíš Kristus. Shrneme to do tří jednoduchých otázek: Kdo jsme? Proč tady jsme? Kvůli komu tady jsme?

Úvod

Než ale dospějeme k těmto otázkám, musíme si zopakovat, co jsme si už řekli o našem textu. Modlitba apoštola Pavla je trojiční. V první části (v. 4-6) vzdává chválu Bohu Otci, za dílo vyvolení. V dalších verších oslavuje dílo vykoupení – to je dílo Božího Syna, Pána Ježíše Krista a nakonec, jak uvidíme příště, děkuje za dílo Ducha svatého, kterým jsme zapečetěni. To dílo Boží trojice, o němž Pavel říká: Pochválen buď Bůh…

Dovolte mi pár poznámek, než půjdeme dále: Bůh Otec vyvolil, před stvořením světa, Bůh Syn vykoupil, když se naplnil stanovený čas, a Bůh Duch svatý zapečeťuje, když přijde chvíle, kdy je člověk přiveden ke Kristu a stává se křesťanem.

Tohle je Boží dílo. Souvislé, účinné a kompaktní Boží dílo.

• Římanům 8:30 …které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

Není tu žádný zmatek, žádný chaos. Boží dílo je jednotné, souvislé, účinné. Nejsou tady žádní vyvolení, kteří by nebyli vykoupeni nebo zapečetěni Duchem. Nejsou tady nevyvolení, kteří by naopak byli vykoupeni a zapečetěni. Nejsou zde vykoupení, kteří by nebyli dovedeni až do cíle, tedy vyvolení, kteří by odpadli. Boží dílo je spolehlivé, jisté a pevné. Duch svatý nepřitahuje ke Kristu ty, kteří ho nakonec odmítnou, ani Pán Ježíš neplatí cenu za ty, kteří nakonec skončí v pekle a budou platit cenu za své hříchy sami. Bůh rozhodně nejedná zmateně a oddíl, který je před námi, na to velmi dobře ukazuje. Co tedy tento oddíl říká o nás?

I. Kdo jsme?

První věcí, kterou se musíme v našem textu zabývat, je otázka, kdo jsme. Kdo jsou lidé, o nichž se v těchto verších mluví? Co je zde o nich řečeno?

V listu Efezským patří tato otázka skutečně k těm zásadním. Je to něco, s čím se setkáváme stále dokola od prvního verše první kapitoly, až do posledního verše kapitoly šesté. Je toho skutečně hodně, co je v tomto listu řečeno o tom, kdo to jsou křesťané. A musíme si uvědomit, že to něco skutečně životně důležitého. My musíme vědět, co Bible říká o tom, kdo je to křesťan.

Jsou to obecné věci, ale zopakujme si je. Musíme se učit rozumět slovům podle toho, jak jejich význam vysvětluje Duch svatý v Písmu. Tohle je jeden z velkých problémů současných křesťanů – používají slova jako je láska, víra, hřích nebo slovo křesťan, ale jejich význam vysvětlují podle toho, jak ho vysvětluje svět kolem nich. Ale vzpomínáte na to, co říká Ježíš, když se modlí za učedníky a říká:

• Jan 17:17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.

Stále znovu se setkávám s tím, že lidé používají slova, která jsou v Písmu, ale nepoužívají význam, který je těmto slovům v Písmu dáván. Moji milí, tohle je něco velmi, skutečně velmi nebezpečného. To není něco, co bychom mohli brát jen tak na lehkou váhu. A u slova křesťan toto platí dvojnásob.

Pro spoustu lidí v naší společnosti je křesťan prostě ten, kdo věří v Boha. Pohled společnosti se pomalu mění s tím, jak se k nám dostává stále více lidí z různých náboženských skupin, ale v zásadě platí obecné rozlišení, že jsou ateisté a jsou věřící. A když řeknete věřící, tak to obvykle znamená křesťan s tím, že toto slovo je spojováno s římsko-katolickou církví. To je způsob, jak věcem všeobecně rozumí nevěřící společnost.

Tragické je, že takto rozumí slovu křesťan také stále více těch, kteří jsou součástí církví. Tito lidé jsou schopní rozlišit, že někdo věří v Alláha a tudíž není křesťan, ale tam často jejich rozlišovací schopnosti končí. Často potom stačí, když člověk vyzná, že věří v Boha, že souhlasí s nějakým souborem učení nebo že odříkal tzv. modlitbu spasení a je prohlášen za křesťana. Následně je ujišťován o tom, že to má s Bohem dobré a že bude spasen. Ale je takový člověk skutečně křesťan? Je to to, co o křesťanovi říká Písmo? Je to to, co o křesťanovi říká náš text? Podívejme se na to, co je zde řečeno od sedmého verše – je to opakování, ale uvidíme, jak nás dovede k vyvrcholení, které je ve dvanáctém verši. Křesťan je ten, kdo je:

A. Vykoupen Kristovou krví (v. 7)

Křesťan je ten, za koho bylo zaplaceno výkupné. Byl vykoupen podobně, jako se vykupovali otroci, kteří byli potom propuštěni na svobodu. Také evangelium nám přináší svobodu. Ale je to jiný druh svobody, než jakou si lidé obvykle představují. Svoboda, kterou máme v evangeliu, není svobodou k hříchu. Je to svoboda ke svatosti. Je to dané dvěma věcmi:

Jednak je to tím, že za nás byla zaplacena cena, takže už nepatříme sami sobě. Protože nepatříme sami sobě, nemáme svobodu dělat, co se nám zlíbí, ale jsme vázáni zákonem Kristovým.

Jednak je to tím, že jsme byli osvobozeni pravdou:

• Jan 8:32 Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.

Kdo je vykoupen Kristovou krví, poznal pravdu o svém hříchu, o otroctví hříchu a o svobodě, kterou přináší Kristus. Takový člověk už dál nemůže pokračovat v tom, co Písmo nazývá hříchem – a to se týká na prvním místě nevíry v Krista. Ale následně také všech dalších věcí, které Písmo nazývá hříchem. Kdo je vykoupen, už nežije v otroctví. Křesťan je také ten:

B. Jeho hříchy jsou odpuštěny (v. 7)

Křesťan není obtížen vinou. Mohli bychom říci, že křesťan je ten, kdo může v přeneseném slova smyslu klidně spát. Jeho svědomí není zatížené vinou, protože Jeho hříchy byly odpuštěny.

Když hříšník přijde ke kříži Kristovu a pohlédne na něj s vírou, že také za něj bylo zaplaceno výkupné, břemeno jeho hříchů z něj spadne, a je smeteno pryč. Bůh už nikdy tyto hříchy nepřipomíná, protože za ně byl potrestán Boží Syn. Křesťan je ten, jehož hříchy jsou odpuštěny. Milí přátelé, jak je to s břemenem vašich hříchů? Stále vás tlačí a tíží? Stále je vaše srdce neklidné, protože zatížené mnoha hříchy? Co vaše svědomí? Usvědčuje vás a obviňuje? Nebo máte jistotu a pokoj, protože víte, že na kříži Golgoty byly vaše hříchy odpuštěny? Právě toto znamená být křesťanem. Komu byly odpuštěny hříchy, ten:

C. Poznal Boží milost (v. 7-8)

Tady mluvíme o samotných základních kamenech křesťanství. Jde o porozumění tomu, co je to hřích a s tím souvisí také pochopení toho, co je to milost. Kde není pochopení hříchu, tam nemůže pochopení milosti.

Kde si lidé myslí, že hřích se týká jenom něčeho, co dělají nebo nedělají, tam spasení není o milosti, ale o zásluhách. Jak mi to napsala tento týden jedna paní, která psala o daru spásy: „Pokud člověk neučiní pokání, na žádný dar nemá nárok.“ Pokud je spasení darem, na který má člověk nárok, potom není z milosti, ale je Boží povinností člověku takové spasení dát. Ale je-li z milosti, potom je darem a na dar nemá nikdo a za žádných okolností nárok.

Křesťan je ten, kdo pochopil, že jeho jedinou spravedlivou odměnou je věčné odsouzení v pekle. To je to, co si skutečně zasloužíme. A vždycky se máme lépe, než jak si to zasloužíme. Milost je v tom, že Bůh poslal svého Syna, aby zachránil hříšníky. S tím souvisí další charakteristika křesťana:

D. Poznává Boží plán o Kristu (v. 10)

• Efezským 1:10 …že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Křesťan vidí, že za všechno vděčí jenom Kristu a tomu, co Kristus udělal. Stále více rozumí tomu, že od začátku až do konce jde o Ježíše Krista – On je počátek i konec, Alfa i Omega. On je ten, kolem koho se všechno točí a k Němuž všechno směřuje. Takže také křesťanův život se začíná stále více točit kolem Krista.

Pokud je tady někdo, jehož život se stále točí kolem něj samotného, potom musím říci slova varování: Takový člověk možná ještě nepochopil, kdo je v životě nejdůležitější a to znamená, že takový člověk s velkou pravděpodobností stále ještě není křesťanem. Může nábožensky smýšlet, může nábožensky jednat, ale dokud nevyvýší Krista, nelze mluvit o tom, že je křesťanem. Ježíš říká Nikodémovi:

• Jan 3:14-15 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.

Pohleďte na Krista a dojdete spásy. Právě tak jednoduché je spasení. A vede nás to k tomu, co čteme ve dvanáctém verši – křesťan je ten, kdo:

E. Upnul svou naději na Krista (v. 12)

Vidíte to, jak to všechno spolu souvisí? Jak ty věci jdou ruku v ruce? Vykoupení, odpuštění hříchů, poznání milosti i vyvýšení Krista. Nakonec tedy Pavel může říci:

• Efezským 1:12 …my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději…

To je úžasná definice křesťana. Křesťan není ten, kdo zachovává dlouhý seznam pravidel sestavený z ‚musíš‘ a ‚nesmíš‘. Křesťan není ten, kdo dovede odříkat nějaké vyznání víry. Křesťana z vás neudělá křest ani chození do církve. Křesťana z vás neudělají modlitby ani čtení Bible. Neříkám, že tyto věci nemají své místo v křesťanském životě – patří tam a nelze si bez nich křesťana představit, ale nejsou tím, co z člověka křesťana dělá. Tím jediným je totiž Ježíš Kristus. Na Krista jsme upnuli svou naději. Nikam jinam. Na nikoho jiného. Na nic jiného.

Právě řekl Ježíš Nikodémovi, když mu říkal, že musí vyvýšit Ježíše a pohledět na něj, aby byl spasen. Není jiná cesty, jak toho dosáhnout. Pohledět na Krista znamená věřit v Něj. Věřit tomu, že Kristus je Božím prostředkem k mojí záchraně. Právě to je to, co Pavel nazývá ‚vložit všechnu svou naději v Krista‘.

Milí přátelé! K čemu se upíná vaše naděje? Vložili jste ji na Krista? Nebo ji vkládáte do jiných věcí? Do majetku, do práce, do peněz, do vztahů, do zdraví, do zábavy? To nejsou špatné věci, ale žádná z nich vás nepřivede ke spasení.

Podívejme se pro ilustraci na jedno velmi známé místo. Otočte si v Písmu do Matouše sedm, kde Ježíš říká ta tvrdá slova o lidech, kteří za Ním v onen den přijdou a budou říkat: „Pane, Pane!“ (Mt 7,21nn). Poslouchejte, co tito lidé říkají:

• Matouš 7:22 Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘

Velmi jednoduchá otázka, kterou si zde můžeme položit, zní: Na co tito upnuli svou naději? Podívejte se na ně! To nejsou žádní posměvači nebo rouhači, to nejsou lidé, kteří by se stavěli proti Kristu. To jsou lidé, kteří Mu říkají: ‚Pane.‘ Oni mu říkají – my víme, kdo jsi. Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého. Ty jsi jednorozený Boží syn. K čemu ale upínají svou naději? My jsme prorokovali, my jsme vymítali, my jsme činili mocné činy! My, my, my… Naše služba, naše práce, naše skutky, naše zásluhy. A pozor: „Ve Tvém Jménu, Pane!“ Tito lidé staví jenom a jenom na sobě. Nepřijde jim trapné říkat Pánu, že ho používali jako nástroj ke svému vlastnímu uspokojení, ke svému vlastnímu vyvýšení. Víte co? Oni se tím dokonce chlubí a předkládají to Pánu jako nějakou zásluhu, kvůli které by je měl přijmout do svého království. To je odporné! Tady můžeme vidět, co to znamená upnout svou naději ke Kristu. Je to přesný opak toho, co říká apoštol Pavel v listu Římanům:

• Římanům 7:24-25 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! …
• Ř 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši…

Upnout svou naději na Krista, znamená říci spolu s apoštolem Petrem:

• Jan 6:68 Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.
• Galatským 2:20 …nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.

Křesťané! Jaké věci vyznáváte? Co je vaší chloubou? Co je srdcem vaší naděje? Co nebo ještě lépe kdo stojí v centru vaší víry a naděje? Je to Ježíš Kristus? Vložili jste všechnu svou víru v Něj? V dílo kříže? Je to skutečně to, na co spoléháte nebo se před Pánem chcete chlubit svými skutky? Apoštol Petr to ve svém prvním listě vyjádřil velmi podobně:

• 1 Petrův 1:13 Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista.

Právě toto znamená být křesťanem. …my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději… Jsi to také ty? Pokud je to tak, potom tvůj život přestává být prázným životem, ale stává se životem, který má ten nejhlubší smysl a cíl:

II. Proč tady jsme?

Jaký je cíl křesťanského života? Co nám k tomu může říci Boží slovo? Co nám na to říká náš dnešní text? Co konkrétně o tom říká dvanáctý verš Efezkým 1?

Boží slovo nás nenechává na pochybách ohledně toho, proč jsme tady. Nejsme tady náhodou. Naše existence není nesmyslná. Není to nic předtím – tedy než jsme se narodili, něco uprostřed – tedy potom, co jsme se narodili a nic potom – tedy potom, co zemřeme. To by bylo nikam nevedoucí něco zavěšené na dvou odnikud nikam nevedoucích nic. To je naprosto bezútěšné.

To je skutečně marný způsob života, jak o tom mluví apoštol Petr, když říká, že jsme byli vykoupeni z:

• 1 Petrův 1:18 …prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců…

Moji milí, Boží slovo vás ujišťuje, že váš život není prázdný, není marný, není zbytečný. Přestože se možná lopotíme den za dnem, přestože možná vzdycháme a úpíme, protože na nás doléhá všechna ta prázdnota a s ní spojená bolest života kolem nás, tak sám Bůh nás ujišťuje, že život těch, kdo byli vykoupeni Kristovou krví, takový není.

A. Váš život má cíl (v. 10)

• Efezským 1:10 …přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Boží slovo říká, že cílem života křesťana je jednota s Kristem a jednota v Kristu. Zamysleme se na chviličku nad tím.

Kristus je hlavou celého stvoření. Kristus je Bůh, který přišel v těle. Je to plně a cele Bůh. On je ten, který se ve Starém zákoně dával poznat jako JHVH, Jahve, Hospodin, všemohoucí Bůh. To je Kristus.

A Boží slovo nám říká, že s ním budeme sjednoceni. Apoštol Jan připomíná křesťanům, že v onen den, až se Pán se zjeví s desetitisíci svých svatých:

• 1 Janův 3:2 …mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.

Rozumíte tomu? Už nyní jsme v Něm – a to je mimochodem asi to nejsilnější vyjádření toho, co to znamená být křesťan: být v Kristu. Už nyní jsme v Kristu, ale jsme tak trochu cizorodým prvkem. Jsme v těle, které je stále propadlé hříchu. Jednoho dne ale toto tělo odložíme – buď tak, že toto tělo podlehne smrti, ale podlehne jí jenom toto tělo, protože jí je poddáno, ale nikoliv vy, křesťané. Nebo se dočkáme druhého Pánova příchodu a budeme rázem proměněni – dostaneme tělo nové. Jedním nebo druhým způsobem o toto fyzické tělo přijdeme. Ale duchovně už jsme nyní v Kristu. Duchovně jsme napojeni na Krista, jsme naroubováni jako větvička na kmen. Už nyní jsme s Ním spojeni. Už to tady je, takže apoštol Pavel může jasně a pokojně prohlásit v listu Korintským, že:

• 2 Korintským 4:16 …neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.

Už jsme nová stvoření, protože jsme se narodili z Boha. Už došlo k duchovnímu narození, k tomu, co Jan nazývá prvním vzkříšením:

• Jan 5:21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.

Byli jsme mrtví ve svých vinách a hříších, ale zazářil nám Kristu. Bůh nás ze své milosti probudil k životu spolu s Ním. Ježíš to komentuje slovy:

• Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a neopodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

Ale to je jenom začátek, milovaní. Představte si semínko, které zasadíte do země. Praskne a začne klíčit. Právě tak klíčíme i my. Kdybyste to semínko sledovali, tak můžete vidět, jak prasklo, jak z něj roste klíček – na jednu stranu roste kořínek a na druhou stranu rostou výhonky. Docela dlouho přitom můžete vidět původní semínko, ale přijde okamžik, když toto semínko zmizí. Najednou je tady kořen a je tady rostlina.

Právě tak je to s námi. Nyní zapouštíme kořeny do Krista, nyní rosteme v Kristu a neseme duchovní ovoce – lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání. To je ovoce Ducha svatého podle Gal 5,22-23. Ale přijde okamžik – a Boží slovo ho spojuje s druhým příchodem Ježíše Krista, kdy budeme v jediném okamžiku proměněni a z toho semínka – z našeho pozemského těla, které je propadlé hříchu, už nezbyde vůbec nic.

A podle Ef 1,10 to bude ještě lepší – protože v tu chvíli budeme cele – duchovně i tělesně – sjednoceni s Kristem. Dojde k tak těsnému a hlubokému propojení, že se s Kristem staneme jedním tělem. To je cíl křesťanského života.

Ale dvanáctý verš nám ukazuje také na smysl, na náplň:

B. Váš život má smysl (v. 12)

• Efezským 1:12 …abychom my, kteří jsme na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy.

Toto je refrén první poloviny první kapitoly listu Efezským: „…abychom se stali chválou Jeho slávy.“ Znovu je to něco, co mluví jak o věčnosti, tak také o časnosti. Budeme chválou Jeho slávy v plném slova smyslu, ale teprve tehdy, až budeme plně sjednoceni s Kristem.

Ale viděli jsme, že už nyní zakoušíme jednotu s Kristem – jsme v Něm, v Kristu, a proto můžeme – musíme! – říci, že už nyní jsme chválou Jeho slávy.

Tohle je přímý důsledek toho, o čem jsme mluvili minule – že jsme předurčeni, abychom byli Božím dědictvím a stali se chválou Jeho slávy. 

V šestém verši už jsme mluvili o tom, co to znamená být chválou Boží slávy. Není zde napsáno chválit Boží slávu, ale být chválou. Je to důležitý rozdíl. Je rozdíl mezi tím něco dělat a něčím být.

V dnešní společnosti tento rozdíl můžete vidět velice jasně. Je mnoho lidí, kteří dělají svou práci. Ale přitom nejsou tím, kým by měli být. Jsou lidé, kteří pracují jako lékaři, ale jde jim o to, aby si udělali svou práci, dostali za ní zaplaceno a mohli jít domů. Jsou policisté nebo soudci, kteří dělají svou práci – lépe nebo hůře. Nějak si odbydou své pracovní povinnosti a tím vše končí. Ale být křesťanem, to znamená se stát se něčím jiným. Policista může odložit svou uniformu, lékař svůj plášť, soudce svůj talár, ale křesťan nemůže odložit své křesťanství. Proto zdůrazňujeme, že být křesťanem znamená být něčím, nikoliv dělat něco. Dělat něco vyplývá z toho, být něčím.

Nemůžete přestat být křesťanem. Pokud se něco takového stane, potom si můžete být jistí, že jste křesťanem nikdy nebyli. Nemůžete si vzít dovolenou ze svého křesťanství, ze svého křesťanského života. Někdy se mluví o nedělním křesťanství – tedy o tom, že jsou lidé, kteří jdou v neděli do církve, ale přes týden žijí úplně stejně jako všichni pohané kolem nich. Musíme si udělat jasno v tom, že něco takového není křesťanstvím.

Proto když Ef 1,12 říká, že se máme stát chválou Jeho slávy, tak to znamená, že naše životy budou proměněné a budou ukazovat na to, o čem jsme mluvili před chvílí – budou ukazovat na to, kdo jsme: že jsme vykoupeni Kristovou krví, že naše hříchy jsou nám odpuštěny, že jsme poznali Boží milost, vyvyšujeme Krista a upínáme svou naději jenom k Němu. Právě to znamená být chválou Jeho slávy.

To není o tom, jak se cítíme, to není o tom, jestli zpíváme, to není o tom, jestli prožíváme nějaké hluboké emoce. Tyto věci mohou být součástí, ale nestojí na prvním místě. Na prvním místě stojí poslušnost v následování Krista. Poslouchejte, jak to vyjádřil žalmista:

• Žalm 50:23 Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu.

Jste chválou Jeho slávy? Jdete Jeho cestou? Následujete Krista? Nebo je křesťanství spíš něco jako vaše zaměstnání? Teď jsem křesťan a teď zase ne… Jak to je ve vašem životě? Tohle nás vede k poslední otázce – o ní bylo nakonec všechno, o čem jsme dosud mluvili:

III. Kvůli komu tady jsme?

Dvanáctý verš bychom mohli doslova přeložit takto:

• Efezským 1:12 …abychom se stali chválou jeho slávy, my, kteří jsme svou naději upnuli na Krista.

Kristus je na úplném konci dvanáctého verše. Sedmý verš začíná slovy ‚v Něm‘ a dvanáctý končí zase Jím. Těchto šest veršů je cele věnovaných jenom Ježíši Kristu. V Něm jsme vykoupeni. On je ten, v Němž bude přivedeno všechno na nebi i na zemi k jednotě. V Něm se stáváme Božími dědictvím. K Němu se upíná naše naděje. A je to On, kdo je vyjádřením Boží slávy (Žd 1,2), proto je také Tím, kdo z nás činí chválu Boží slávy.

Kristus je tím důvodem, proč jsme tady. Kristus je také tím důvodem, proč jednoho dne budeme v nebi s Bohem. Není to naše rozhodnutí, co z nás činí křesťany, ale je to kříž Ježíše Krista, není to, co jsme udělali my, ale je to to, co udělal On. Nejsou to naše skutky, co z nás dělá křesťany, ale je to Jeho skutek, Jeho poslušnost Otci, Jeho ochota vytrvat až do konce a jít na kříž.

Proto apoštol říká:

• 1 Korintským 1:31 Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

Křesťané, toto musí být naprosto jasné – bez Krista nemáme vůbec nic. S Kristem získáváme úplně všechno. S Kristem dostáváme všechno nebeské požehnání duchovních věcí. S Kristem máme život, zatímco bez Něj čeká lidi jenom prázdnota života a na konci věčné odloučení od Boha.

Kéž bychom si přivlastnili vyznání apoštola Pavla z listu do Filipis, kterým to uzavřeme:

• Filipským 3:8-9 A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm…

Amen.