Devět charakteristik zdravé církve
Již před řadou let začal kazatel washingtonského baptistického sboru Mark Dever sloužit v organizaci, která se cele věnuje reformě církve – jedná o službu, která se soustředí na budování biblicky zdravé církve a ukazuje na devět charakteristik takové církve (www.9marks.org). Dever v popisu zdravé církve nevychází z nějakých marketinkových průzkumů, které by ukazovaly na to, co se lidem líbí, nebo co by chtěli ve své církvi, ale jde do Božího slova a vytahuje z něj základní rysy zdravé církve.
V Písmu najdeme celou řadu popisů církve, nicméně Dever se soustředí na ty nejdůležitější – na ty, které skutečně dělají církev církví a tak ji odlišují od jiného, třeba i náboženského shromáždění (např. shromáždění mormonů nebo buddhistů). Nakonec vybírá devět klíčových charakteristik, z nichž tři označuje jako nezbytné, naprosto zásadní, bez nichž se církev nemůže obejít (a to bez žádného z nich), a dalších šest označuje slovem ‚důležitý‘ – jedná se o znaky, které nejsou zcela nezbytné, ale ve skutečně zdravé církvi by rozhodně chybět neměly.
Žádná církev není dokonalá a do příchodu Pána ani nebude. Ale tato skutečnost se nám nesmí stát výmluvou, na jejímž základě bychom přestali usilovat o to, co nejvíce se podobat biblicky zdravé církvi.
Je trochu smutné, nicméně zdá se, že pochopitelné, že tato služba Marka Devera, stojí stranou zájmu české křesťanské veřejnosti. Přestože jeho první kniha věnovaná tomuto tématu vyšla již před patnácti lety, tak do našeho jazyka – pokud vím – zatím nic z jeho práce neproniklo. Ovšem při pohledu na níže uvedené znaky zdravé církve můžeme možná trochu pochopit, proč tomu tak je.
Zásadní, nezbytné znaky zdravé církve
Jsou to znaky, bez nichž církev nemůže být zdravá. Tam, kde některý z těchto znaků chybí, je třeba přemýšlet o hledání jiného sboru.
1. Výkladové kázání
To je kázání, které objasňuje, co říká Písmo v určité konkrétní pasáži, pečlivě vysvětluje význam této pasáže a aplikuje ji do života sboru. Je naší povinností naslouchat Božímu slovu a obnovit výsadní postavení naslouchání Božímu slovu v našem uctívání.
2. Biblická teologie
Pavel vybízí Tita, aby učil „to, co odpovídá zdravému učení“ (Tt 2,1). Neměli bychom se soustředit na to, jak se učíme, ale na to, co se učíme. Biblická teologie jednoduše znamená poznávat Boha právě tak, jak se nám On sám dává poznat v Písmu.
3. Biblické porozumění evangeliu
Evangelium je srdcem křesťanství. Ale dobrá zpráva není o tom, že Bůh se chce setkat s lidmi a naplnit jejich potřeby nebo vylepšit jejich image. Jsme hříšníci, kteří se vzbouřili proti svému Stvořiteli a Soudci. On i přesto ze své milosti poslal svého Syna, aby za nás zemřel, ačkoliv jsme to byli my, kdo si za své hříchy zasloužil smrt. Na základě těchto Kristových zásluh Bůh nyní zprošťuje viny ty, kdo činí pokání ze svých hříchů a věří v dostatečnost Ježíšovy smrti a v Jeho zmrtvýchvstání. To je dobrá zpráva.
Důležité, ale nikoliv bezpodmínečně nezbytné znaky zdravé církve
Tam, kde tyto znaky nevidíme, tak nemusíme hned uvažovat o hledání jiného sboru, jako v předchozím případě, ale musíme být trpěliví a musíme se hodně modlit, protože tyto charakteristiky jsou ovocem oněch předchozích tří. A ovoce, jak známo, neroste ze dne na den.
4. Biblické porozumění obrácení
Duchovní proměna každého člověka musí být natolik radikální a musí jít do takové hloubky, že ji může provést jedině Bůh. Obrácení nemusí být emocionálně výraznou zkušeností, ale musí přinášet důkazy v podobě ovoce zbožnosti, protože pouze to je podle Písma známkou pravého obrácení.
5. Biblické porozumění evangelizaci
Způsob, jakým sdělujeme druhým evangelium, je těsně spjatý s tím, jak rozumíme evangeliu. Představovat ho nevěřícím jako nějaký doplněk, který skutečně chtějí (nabízet jim radost nebo pokoj), znamená říkat jim poloviční pravdu, která povede pouze k falešnému obrácení. Celá pravda je, že naší nejhlubší potřebou je duchovní život, a že tento nový život můžeme získat jedině tehdy, když činíme pokání ze svých hříchů a věříme v Ježíše Krista. Na nás je, abychom říkali celé evangelium, a samotné obrácení potom nechali na Bohu.
6. Biblické porozumění členství v církvi
Členství by mělo vyjadřovat živý závazek vůči místnímu sboru, který se bude projevovat pravidelnou účastí na společných setkáních, dáváním, modlitbami a službou. Pokud je to jinak, potom je členství bezvýznamné, vyprázdněné a stává se dokonce nebezpečným. Neměli bychom souhlasit s něčím členstvím v církvi z nějakých sentimentálních důvodů. Být členem znamená vědomě se rozhodnout putovat společně s dalšími, kteří jsou tak jako my cizinci v tomto světě a spolu s nimi putovat do nebeského domova.
7. Praktikování biblické kázně v církvi
Kázeň v církvi určuje hranice členství v církvi. Tato myšlenka může vypadat dost negativně – „copak nám Pán nezakázal soudit?“ Ale pokud nemůžeme říci, jak by křesťané neměli žít, jak potom můžeme říkat, jak mají žít? Každá místní církev je ve skutečnosti podle Písma zodpovědná za to, aby posuzovala životy a učení svých vedoucí i svých členů, a zejména tehdy, pokud by to mohlo ohrozit svědectví církve nebo zkompromitovat evangelium.
8. Podpora učednictví a růstu křesťanů
Dnes můžeme sledovat všudypřítomný zájem o růst církve – nejenom o početní růst, ale i o růst jednotlivých členů. Ačkoliv se mnozí křesťané snaží měřit různé věci, tak jediným spolehlivým měřítkem je růst ve svatosti, který je hluboce zakořeněný v sebezapření. A tento koncept je moderní církvi takřka neznámý. Obnovení opravdového učednictví může vybudovat církev a pomoci rozšířit jasné svědectví evangelia do celého světa.
9. Biblické porozumění vedení církve
Jedním z velkých důrazů baptistů a presbyteriánů devatenáctého století byla pluralita starších v místní církvi. To není věc pouze biblické, ale také velmi praktická – umožňuje skutečně efektivně využít obdarování pastora a správně se postarat o Boží církev.