Soustředíme se na Ježíše Krista (1K 2,2)

Nebudu mezi vámi znát nic než Ježíše Krista ukřižovaného

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 12. června 2011

Pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Společně se zabýváme věcmi, které jako sbor považujeme za klíčové pro život sboru, pro vlastní duchovní život i duchovní růst, pro službu jednotlivců i církve ve společnosti, v níž žijeme. Tím prvním důrazem, o němž jsme mluvili minule, bylo to, že Máme velkého Boha. Ukazovali jsme si, že náš Bůh je vyvýšený Bůh, Bůh, jehož máme neustále chválit, protože je hoden chvály – sám o sobě, ale i pro to, co dělá a jak s námi jedná. A konečně jsme viděli, že Bůh je Bohem zástupů – nespočetné zástupy vykoupených budou v nebi chválit Boha. A to i přes slova našeho Pána Ježíše Krista, jimiž nás vybízí, abychom se nenechali ukolébat skutečností, že v nebi bude tolik lidí, ale soustředili se na zbožný život a úzkou cestu spasení:

• Matouš 7:13-14 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Dnes máme před sebou druhý důraz našeho sboru – a tím je právě soustředění na Ježíše Krista, který jediný je tou cestou, pravdou i životem. Nikdo nepřichází k velikému Bohu jinak než skrze Něj.

Boží Syn přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. Jemu patří všechna čest a sláva. Celé Písmo svědčí o Něm a ukazuje na Něj. Proto se i náš život a život našeho společenství soustředí na Ježíše Krista – na vykupující dílo Jeho kříže, na obnovující moc Jeho vzkříšení a na nesmírnou slávu Jeho druhého příchodu. Právě toto vyznáváme o Pánu Ježíši Kristu. V posledních týdnech, když jsme procházeli poslední kapitolou Lukášova evangelia, tak jsme si mnohokrát připomínali, že celé Písmo svědčí o Kristu, ukazuje na Něj, že Pán je tím nejdůležitějším v Písmu, je tím, o co v Písmu jde a Písmo jasně mluví o jeho utrpení, smrti i vzkříšení. Proto se k tomu dnes již nechci vracet – pokud si to chcete připomenout nebo jste to neslyšeli, tak na webu jsou nahrávky kázání, pokud nemáte internet, tak stačí, když mi řeknete a já vám to dám vytištěné.

Dnes se podíváme na další důvody z Písma, které nás vedou k tomu, že se musíme soustředit na Pána Ježíše Krista. Podíváme se na očišťující dílo Jeho kříže, jímž nás vykoupil ze všeho hříchu, proměňující moc Jeho vzkříšení, jíž nás obnovuje a posvěcuje, a nakonec na slávu Jeho druhého příchodu, která nás vede vytrvalé naději. Pojďme se modlit.

I. Vykupující dílo kříže

První věcí, kterou musíme zdůraznit je očišťující a vykupující dílo Kristova kříže. Když apoštol Pavel přišel do Korintu, tak mezi mnoha světskými lidmi, jimiž byl Korint zaplavený, mezi Židy, kteří věřili v jediného Boha a mezi pohany, kteří uctívali různé bohy a často mnoho bohů a pro které byl Korint duchovním centrem, nechtěl znát nic jiného než Ježíše. Napsal:

• 1 K 2:2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.

Pavel byl statečný muž. Přestože hned v následujícím verši vyznává, že přišel sláb a s velkou bázní a chvěním, tak jeho rozhodnutí bylo nepohnutelné – znát jenom Ježíše Krista. Krista ukřižovaného. Zvěstovat Kristův kříž. Kříž, který byl popravčím nástrojem – to nebyla ozdoba, ale bylo to něco podobného jako gilotina nebo oprátka. To byl jeden z důvodů, proč tolik lidí pohrdlo Spasitelem a tak slavným spasením – protože zemřel na kříži.

Ale Pavel byl statečným mužem a proto zvěstoval to nejcennější, co měl. Jiné církvi napsal:

• Galatským 6:14 Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista.

Kristův kříž byl Pavlovým pokladem. To byla jeho chlouba. A Korinťanům říká, že to je všechno, co má. K tomu, aby je přivedl ke spasení a do Božího království, nepotřebuje nic jiného než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Pavel byl teolog nad teology, ale nepotřeboval teologii k tomu, aby lidi přivedl k Bohu. Pavel byl učenec a proškolený kazatel, a jeho kázání a dopisy jsou vzorem pro všechny kazatele – přesto nepotřeboval vznešené řečnické umění k tomu, aby lidi přiváděl k Bohu. Pavel je vzorem mučedníků pro Krista po dlouhá staletí. Kolikrát jen byl vězněn, bit, mučen a pronásledován! Přesto to nebylo jeho mučednictví, co vedlo lidi do Boží náruče – byl to Kristus ukřižovaný, o němž Pavel řekl, že nechce mezi lidmi znát nikoho a nic jiného, než právě tohoto Krista.

Nemusíte být učenci ani mučedníci, abyste mohli být svědectvím o Ježíši Kristu. Stačí rozhodnutí o tom, co bude prioritou ve vašem životě. Pavlovo srdce bylo cele oddané Pánu Ježíši. A podobné svědectví vydává Pavel také o Timoteovi:

• Filipským 2:20-21 Vždyť nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upřímně o vás staral; všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Ježíše.

Timoteus si hleděl toho, co bylo Ježíše Krista. Šlo mu o věci Páně, šlo mu o Boží království, možná by to nevyjádřil tak, jako Pavel, ale z Pavlova svědectví vidíme, že i Timoteus byl člověk, který chtěl na prvním místě znát především Ježíše Krista. Proč je to tak důležité? Proč je tato věc tak zásadní? Proč je Kristův kříž naprosto nepostradatelný a nelze se bez něj hnout?

Moji milí, Kristův kříž – to je evangelium, to je Boží moc ke spasení. A užitek kříže je ohromný a mnohý. Podívejme se teď na několik věcí, které nám ukazují, proč je Kristův kříž tak důležitý a nepostradatelný, proč je nutné znát Ježíše Krista ukřižovaného.

1. Kříž zachraňuje před Božím hněvem!

• 1 Tesalonickým 1:10 a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Spravedlivý Boží hněv se zjevuje proti nepravosti a hříchu. Spravedlivý Boží hněv obrácený proti hříchu a tvrdosti lidí můžeme vidět už nyní v mnoha podobách. Přesto – to, co vidíme nyní, je jenom takovou zálohou toho, co přijde v budoucnosti. Nyní vidíme to, co říká české pořekadlo – že Boží mlýny melou pomalu. Někdy nám to dokonce připadá, že melou hrozně pomalu a kdyby byla spravedlnost na nás, tak bychom to jasně napravili. Zapomínáme totiž na slova apoštola:

• 1 Petrův 4:17 Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají?

My sami jsme hříšníci, kteří potřebují zachránit před přicházejícím Božím hněvem. Toto byla jedna z věcí, která byla hluboko v srdci apoštola Pavla. Sám sebe nazývá největším z hříšníků – přesto se na něm ukázala Boží milost a Bůh ho zachránil skrze Kristův kříž.

Není to tak, že by se Bůh už nedíval, že by se nehněval, že by nechtěl soudit svět a hřích. Boží hněv trvá a Boží soud naprosto jistě přijde. Ale místo věřících byl potrestán Boží Syn.

• Římanům 8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích.

Bůh vylil svůj hněv na svého Syna, abychom nemuseli být odsouzeni my, kteří jsme v Něho uvěřili. Rozumíte tomu? Kříž nás zachraňuje před Božím hněvem a je projevem Boží lásky k nám!

2. Kříž zbavuje tíže hříchu. Hřích způsobuje vinu. Vinu, která je skutečná, protože to je vina před Bohem. Cítíme se provinile a jsme viníci. A to nám způsobuje bolest, trápení, vnitřní soužení, tíseň, stále se vracející myšlenky, jimiž bychom chtěli změnit to, co jsme napáchali. Výčitky svědomí, neustále přemýšlení o tom, co by, kdyby … Toto je něco, o čem Bible mluví jako o účtu za hřích. Hřích je jako hostinský, který píše opilci jeho útratu.

Určitě znáte pohádku Princ a Večernice. Princ Velen se zastaví v hospodě a pěkně to tam s několika kumpány roztočí. Pořád si myslí, že je všechno v pořádku, ale když mu ráno hostinský přinese účet, tak nevěří svým očím. Přesně tak je to s hříchem. A musíme rozumět tomu, že jsme schopni vidět jenom maličko z tohoto účtu, který nám vystavuje hřích. Jsme zaslepení, naše srdce jsou tvrdá a naše svědomí je poskvrněné. Dobře to ilustrují prohlášení nacistických pohlavárů, kteří byli souzeni v Norimberku po druhé světové válce a kteří necítili žádnou vinu. Nebo pocit neviny bývalé prokurátorky Brožové Polednové, která v padesátých letech odsoudila v nezákonném procesu Miladu Horákovou k smrti. A vůbec nemusíme chodit tak daleko – stačí se rozhlédnout kolem sebe nebo se podívat do zrcadla. Hřích nám vystavuje svůj účet, ale kříž zbavuje břemena hříchu:

• Koloským 2:13-14 Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.

Náš dluh je smazán, bratři a sestry. Tíha hříchu je pryč. Svědomí bylo očištěné krví Ježíše Krista. Podívejme se na to, jak tuto událost popsal John Bunyan v knize Cesta Křesťana z Města zkázy na horu Sion: Touto cestou tedy pospíchal Křesťan se svým břemenem, nebyla to ale žádná hračka pro ten náklad, který nesl na zádech. Utíkal po té cestě, až došel k místu poněkud vyvýšenému a na tom místě stál kříž a trochu pod ním, v dolíku hrobka. A když Křesťan došel k tomu kříži, břemeno se mu uvolnilo z beder a spadlo mu ze zad a začalo se kutálet, až se dokutálelo ke vchodu do hrobky a zapadlo dovnitř a už jsem ho víckrát nespatřil. Křesťan se hned zaradoval a bylo mu lehko, zvesela si pak třikrát povyskočil a zazpíval si.

V Kristu jsme svobodní! Milí přátelé, Kristův kříž nás zachránil před Božím hněvem a osvobodil nás od břemene hříchu a od smrti. Tak se v Kristu stáváme novým stvořením. Apoštol Petr napsal:

• 1 Petrův 1:2 [kdo] byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti.

To je skutečně radostná zpráva. Kristův kříž nám dává radost. Ale pokud tuto radost při pohledu na kříž nezakoušíte, tak zkoumejte své srdce, zda jste skutečně zakusili moc Kristova kříže!

Nový zákon jasně dosvědčuje, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem (1 K 15,3). Podobně to říká celá řada dalších veršů:

• 1 Petrův 1:18-19 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou.
• 1 Janův 2:2 On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa.
• Zj 7:14 To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.

Kristův kříž, Kristova smrt na kříži je zcela zjevně tou nejdůležitější událostí pro každého křesťana. Co přesně se tedy na kříži stalo? Něco z toho už jsme nastínili před chvilkou. Čeho bylo skutečně dosaženo v okamžiku, kdy Ježíš zemřel? Na tomto místě se musíme ještě na chviličku zastavit. Řada lidí dnes říká, proč bychom to měli nějak teologicky rozpitvávat nebo řešit otázky teologie a učení? Stačí přece kleknout před křížem.

Anglický kazatel minulého století Martyn Lloyd-Jones na to říká: Pokud správně rozumím Novému zákonu, tak neexistuje žádná jiná otázka, ke které bychom měli přistupovat s větší pečlivostí a ochotou k teologickému porozumění, než je Kristův kříž. A hned také vysvětluje proč: Protože Kristův kříž je naprosto nejdůležitější věcí. Není nic, v čem by nás chtěl náš protivník a nepřítel duší více zmást a co by toužil více zatemnit a zamotat nežli právě tato věc.

Na kříži došlo k odpuštění hříchů všem věřícím. Je to tak, že všichni víme, že v našich životech byla doba, kdy jsme byli ješt pod Božím hněvem a naše hříchy nás tížili jako břemeno, které nás stahovalo přímo do pekla. A potom jsme uvěřili a Bůh z nás břemeno sňal. Přesto za toto břemeno bylo zaplaceno na kříži Golgoty a byl to Bůh, kdo nás v čase, který On připravil, dovedl k víře a k poznání pravdy, kdo nám dal milost k pokání a k posvěcenému životu. Takto můžeme dobře rozumět tomu, že celé spasení je dílem Boží milosti – bez našich skutků, bez našich zásluh, cele Boží dílo. Jedině takto můžeme správně rozumět slovům Pána Ježíše na kříži, když zvolal: Je dokonáno!

Podívejme se ještě na jednu věc, která nám ukazuje jedinečnost Kristova kříže, a potom půjdeme k dalšímu bodu našeho kázání:

3. Kristův kříž je jedinou cestou k Bohu. Kříž Pána Ježíše Krista je někdy kreslen jako most, který vede přes propast lidského hříchu, přes propast, která odděluje člověka od Boha. Je to bezedná propast, nepřekročitelná, jak dosvědčuje Pán Ježíš na příběhu Lazara a boháče. Přesto se snažíme tuto propast neustále překročit tím, že budujeme své vlastní můstky a lávky – to jsou věci, na které v životě spoléháme a o nichž se domníváme, že něco znamenají před Bohem. Mohou to být dobré skutky, může to být dobrý život, může to být rodina, práce, koníčky, peníze, úspěch, může to být moc – to všechno a mnoho dalších jsou věci, o kterých si myslíme, že nás kvůli nim Bůh přijme, že se na nás kvůli nim bude dívat lépe, s větší láskou, s větším zalíbením (že si řekne: ten Honza, ten je ale šikovnej, ten dělá tak bohulibou činnost, když vydává ty knihy, to mu hned smažu aspoň pět hříchů).

Víme, že Bůh není daleko (Sk 17,27) a tak se snažíme ze všech svých sil prokopat si k Němu svou vlastní cestu. Jinými slovy to ale znamená, že se chceme stát spasiteli sebe sama a tak pohrdáme tím jediným skutečným Spasitelem, kterého nám Bůh poslal – Ježíšem Kristem a jedinou cestou, kterou Bůh položil přes propast vedoucí k Němu – a tou je víra v dokonané dílo Ježíše Krista na kříži.

Je jenom jeden jediný důvod, proč se na nás Bůh dívá s láskou, je jenom jeden jediný způsob, jak se můžeme dostat blíž k Bohu, je jenom jedna jediná cesta, kterou můžeme překročit propast hříchu: Kristův kříž. Nic jiného nemá moc přivést nás k Bohu.

Kristův kříž odvrátil Boží hněv od nás na Krista. Kristův kříž nás očistil od bezbožnosti a špíny hříchu, od poskvrnění se kterým se nikdo nemůže ukázat před Boží tváří a je to jenom Kristův kříž, který nás vede až k Bohu.

• Koloským 1:22 Ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony.

Díky kříži jsou křesťané svatí, neposkvrnění. Dokud budeme v tomto těle, tak nebudeme dokonalí, přesto se na nás již nyní Bůh dívá stejně, jako se dívá na Ježíše – jako na své milované děti, které s radostí a s láskou přijímá, ze kterých se raduje, které potěšují Jeho srdce, protože se cele spoléhají na kříž Pána Ježíše Krista.

Pavel byl statečný muž a jeho odvaha pramenila z moci kříže, kterou zakusil a z jistoty, kterou nacházel ve vzkříšení Ježíše Krista. Podívejme se teď na:

II. Proměňující moc vzkříšení

Ježíš Kristus byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. Tak se naplnila Boží vůle a naplnilo se také Písmo, které tyto věci mnohokrát dosvědčovalo. Ale Písmo ukazovalo ještě dál – že Kristus třetího dne vstane z mrtvých. A On skutečně vstal a čtyřicet dní se dával spatřit mnoha lidem – apoštolům, svým bratřím, pěti stům lidem najednou. Tak mnoha způsoby prokázal, že žije. Kristovo vzkříšení je vedle kříže další věc, na kterou se jako křesťané musíme soustředit. Náš Spasitel není mrtvý, ale žije, přemohl smrt, když vstal z mrtvých. Další zakladatelé velkých náboženství – jako např. Buddha nebo Mohamed, zemřeli a jsou mrtví. Jejich náboženství sice pokračuje, ale oni jsou mrtví.

Ale Kristus je živý. Vstal z mrtvých, prokázal, že žije a už nikdy nezemře.

• Ř 6:9 Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.

Toto je naše jistota a naše chlouba, náš Spasitel, který žije, smrt už nad ním nemá žádnou moc. Písmo říká, že Ho smrt nemohla udržet ve své moci. On je zdroj života, proto nad ním smrt nemůže mít moc, on byl svatý a čistý, nikdy neudělal ani jeden hřích – jeho účet vystavený hříchem je úplně prázdný a čistý. Proto ho smrt nemohla udržet ve své moci.

Znovu i zde mluvíme o Kristově dokonalém díle a znovu si musíme uvědomit, že je zde ještě druhá, subjektivní stránka věci – to, co se týká nás samotných. Jaký dopad má Kristovo vzkříšení na náš vlastní život. Podívejme se na to, jak se projevuje moc vzkříšení v minulosti křesťana, v přítomnosti, v jeho současném, každodenním životě a jaký dopad má na jeho budoucnost.

1. Vzkříšení Krista v minulosti: Jeho vzkříšením jsme se nově narodili.

• 1 Petrův 1:3 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.

Podobně jako před chvílí, i zde mluvíme o objektivní historické skutečnosti, která se odehrála při Kristově zmrtvýchvstání. Ukřižování i zmrtvýchvstání byly události v historii, které měly doslova kosmický dopad. Při ukřižování došlo k odpuštění našich hříchů. Při zmrtvýchvstání došlo k našemu znovuzrození. Přesto jsme se narodili v hříchu, žili jsme v hříchu pod Božím hněvem – ale Bůh na nás nezapomněl. Písmo říká, že:

• Efezským 1:4-7 v něm [v Kristu] nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost.

Jenom díky vyvolení můžeme říci, že na kříži došlo ke skutečnému odpuštění hříchů – ne nějakému teoretickému, nebo podmíněnému, ale skutečnému, definitivnímu. Jenom na základě vyvolení před stvořením světa můžeme rozumět tomu, že při zmrtvýchvstání Krista došlo k našemu novému narození. Musela přijít chvíle, kdy jsme se fyzicky narodili a kdy jsme uvěřili a skutečně jsme i v našem vlastním životě zakusili odpuštění hříchů a znovuzrození, a s tím také víru a pokání, ale tyto věci pro nás byly vykonány při Kristově ukřižování a zmrtvýchvstání.

Takže Kristovo vzkříšení znamenalo naše nové narození. To je naše minulost. To je Kristovo vzkříšení ve vztahu k naší minulosti. Jaký má dopad vzkříšení Krista na náš současný život?

2. Vzkříšení Krista v přítomnosti: víra ve vzkříšeného Krista vede k ospravedlnění. Už jsem to zmiňoval, ale musím to zopakovat:

• Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Mimochodem – všimněte si, že ačkoliv ukřižování i vzkříšení jsou historické události, tak je to víra ve vzkříšení, která vede ke spasení. To je otázka naší současné víry. Když jsme uvěřili, byli jsme ospravedlněni, byli jsme prohlášeni za spravedlivé. Bůh se na nás dívá stejně jako na svého Syna. Přijímá nás jako své děti. Odpustil nám naše hříchy a očistil nás od břemene viny.

Kristovo zmrtvýchvstání znamená, že nás Bůh vidí jako svaté. Proto také, když apoštol Pavel psal církvím, tak jeho listy obvykle začínají slovy: svatým – v Korintu, v Efezu, v Kolosích … Překladatelé ekumenické Bible to pod tlakem katolické církve nahradili slovem bratří, ale zpravidla to najdete alespoň v poznámce. Podívejte se na několik veršů v překladu KMS:

• Římanům 1:7 Všem těm, kdo jsou v Římě, milovaným Božím, povolaným svatým:
• Sk 9:32 Petr … sestoupil také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě.
• Sk 26:10 Dostal jsem od velekněží plnou moc a mnoho svatých jsem zavřel do vězení.
• Římanům 12:13 Sdílejte se se svatými v jejich potřebách, usilujte o pohostinnost.
• Římanům 15:25 Nyní však jdu do Jeruzaléma s pomocí pro svaté.
• 1 Korintským 1:2 církvi Boží, která je v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým,
• Efezským 1:1 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, svatým v Efesu a věrným v Kristu Ježíši:
• Filipským 1:1 Pavel a Timoteus, otroci Krista Ježíše, všem svatým v Kristu Ježíši, kteří jsou ve Filipech,
• Filipským 4:22 Pozdravují vás všichni svatí, zvláště ti, kteří jsou z císařského domu.

A mohli bychom pokračovat. Těch odkazů jsou v Novém zákoně desítky. Církev je Bohem nazývána společenstvím svatých. A podívejte se ještě o něco dále na to, co se stalo díky Kristovu vzkříšení v životech křesťanů, tedy v životech svatých:

• Efezským 2:6 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,

Moji milí, milovaní svatí, slyšeli jste, co o vás říká Boží slovo? Díky Kristovu vzkříšení jste byli uvedeni na nebeský trůn v Kristu Ježíši! Vaše místo je v nebi! Vaše místo je na trůnu nebeské slávy.

Nyní jsme ještě tady, jsme v těle, které je propadlé hříchu, žijeme v hříšném světě, který je pod mocí toho zlého, satana, ale naše místo není zde. Patříme jinam a každý den si to bolestně uvědomujeme, když vidíme hrůzu hříchu kolem nás i v nás samotných. Každý den se upínáme k nebeským věcem, které pro nás náš Pán připravil, a těšíme se na chvíli, kdy budeme u Něj. Tady se prolínají věci přítomné s věcmi budoucími.

• Koloským 3:1-2 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

Kristovo vzkříšení je mocí, která proměňuje naše životy zde na zemi. Je silou, která v nás působí a vede nás k tomu, že říkáme NE hříchu a voláme ANO svatosti a slávě. Moc Kristova vzkříšení mění naše životy zevnitř navenek – od otroctví hříchu k radostné podřízenosti Kristu, mění naše myšlení – od myšlení otroků a hříšníků k myšlení svobodných lidí, dokonce k myšlení králů. Od pokrouceného a všelijak pokřiveného smýšlení k jasnému, přímému, čestnému, upřímnému, vznešenému, laskavému a pokornému smýšlení Božích dětí. To je moc Kristova, to je moc Ducha svatého, která v nás toto působí. Vede nás od ovoce těla k ovoci Ducha. Od nenávisti k lásce, od sobectví k obětavé službě, od hněvu k mírnosti, od násilí k laskavosti, od výbušnosti k trpělivosti, od požitkářství k sebeovládání. To je moc Kristova kříže a Jeho vzkříšení v našem současném každodenním životě. Proto se tolik potřebujeme soustředit na samotného Krista.

3. Ale Kristovo vzkříšení má dopad také na to, co nás čeká v budoucnosti: Protože On byl vzkříšen, tak budeme vzkříšeni také my.

• Římanům 8:11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.

Protože vstal Kristus, tak vstaneme také my – On je zárukou našeho vzkříšení, je prvotinou. Prvním, který vstal z mrtvých a již neumírá. V našem vzkříšení v budoucnosti se definitně projeví moc Kristova zmrtvýchvstání. Je to něco, co vyhlížíme, na co se těšíme, co očekáváme. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání:

III. Povzbuzující sláva druhého příchodu

Viděli jsme, že se potřebujeme soustředit na Ježíše Krista kvůli Jeho kříži, kvůli Jeho zmrtvýchvstání a musíme to dělat také kvůli Jeho druhému příchodu. Druhý příchod Pána Ježíše Krista je hnacím motorem křesťanského života. Kříž nás učí žít životem pokání – a není nic takového jako křesťanství nebo křesťanský život bez pokání. Vzkříšení nás učí žít ve svobodě Božích dětí a v posvěcení. Vede nás k porozumění tomu, kde je náš skutečný domov. Druhý příchod Ježíše Krista nás vede tou nejkratší cestou k trpělivosti a radostné vytrvalosti. Vědomí toho, že se Ježíš vrátí pro své svaté, pro svou nevěstu, svou milovanou církev, pro nás – toto vědomí dává křesťanům křídla a naplňuje jejich životy radostí a pokojem. Podívejme se ještě na závěr na to, co je obsahem této křesťanské naděje, tohoto vědomí Kristova druhého příchodu:

• 1 Te 4:14-17 Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých,

Tady máme oba předchozí body – Kristovo ukřižování i zmrtvýchvstání.

• pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.

To je o té budoucí moci Kristova vzkříšení, jak jsme o tom mluvili.

• Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.

V těchto verších nacházíme dva důrazy: 1. Sám Pán sestoupí – Ježíš se vrátí. A celý Nový zákon i celé křesťanské dějiny ukazují na to, že se vrátí brzy. Přestože toto brzy ještě nenastalo, musíme si to stále připomínat, protože nikdo nezná den ani hodinu Kristova druhého příchodu. Musíme si to připomínat, abychom se udržovali v bdělosti a čistotě a očekávali Pána jako ženicha, který jde pro svou milovanou nevěstu.

2. Budeme navždy s Pánem. Teologové se různě dohadují o detailech Kristova druhého příchodu a vytvářejí nejrůznější teorie a jízdní řády, podle nichž to údajně bude probíhat. Ale Boží slovo na tomto místě je jasné a velmi jednoduché. Pak už navždy budeme s Pánem. Haleluja! Není nic, po čem by srdce křesťanů netoužila více. A proto může Pavel dodat v 18. verši:

• 1 Tesalonickým 4:18 Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Moji milí, jak moc potřebujeme takové potěšení! Chci vás povzbudit, abyste se navzájem povzbuzovali blížícím se příchodem Pána Ježíše. Soustřeďte se na Krista. Pro křesťana ani pro církev neexistuje nic důležitějšího, nic, co by mělo větší přednost, nic, na čem by musel více trvat.

Bratři a sestry, chci vás pozvat k tomu, abyste trávili čas s Ježíšem. On je Pán slávy. Rozjímejte o Jeho díle, poklekněte u Jeho kříže a nechte se ohromit velikostí odpuštění, které nám daroval. On je plný milosti, dobroty, pokoje a požehnání. Žasněte nad Jeho vzkříšením a nechte se proměnit Jeho mocí. Chci vás pozvat k tomu, abyste vyhlíželi příchod Ježíše Krista a radovali z něj.

Modleme se.