Ale Bůh… II. (Ef 2,4)

Bůh bohatý v milosrdenství

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 3. srpen 2014

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Z Boží milosti budeme dneska pokračovat v našem výkladu listu Efezským a zaměříme svou pozornost na jedinou frázi ze čtvrtého verše druhé kapitoly. Abychom ale pro stromy nepřehlédli les, budeme číst z druhé kapitoly verše 1-10.

Minulý týden jsme zaměřili svou pozornost na první dvě slova čtvrtého verše: Ale Bůh… Ukázali, že Bůh je velký, že je úplně jiný, než člověk. Viděli jsme Jeho velikost a slávu ve spasení a viděli jsme také rozdíl mezi člověkem a Bohem – rozdíl, který je mezi prvními třemi verši druhé kapitoly a čtvrtým a následujícími verši. Stejně jako v prvních třech verších Pavel krok za krokem stupňuje napětí a tlak, když ukazuje hloubku zkaženosti člověka a velikost zoufalé situace, ve které se člověk bez Krista nachází, tak i v následujících verších dělá totéž, ale na opačnou stranu. Pavel pečlivě volí slova a vede nás k tomu, abychom viděli Boží velikost, abychom viděli Jeho milosrdenství, Jeho lásku, abychom byli fascinováni Jeho milostí, kterou nám daroval v Kristu Ježíši a abychom byli ohromeni jeho dobrotou:

• Efezským 2:7 …aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

To jsou slova, u kterých se potřebujeme zastavit, která potřebujeme uchopit, do hloubky přemýšlet nad jejich významem a žasnout nad tím, jaký je náš Bůh. Jsou to slova, do nichž nás Písmo uvádí na začástku čtvrtého verše. Uvádí nás do nich slovy, u nichž dneska zůstaneme, protože ta fráze samotná, která je před námi, musí být důkladně prozkoumána a je bezpodmínečně nutné, abychom jí skutečně dobře porozuměli. Je to fráze, která nám odhaluje, kdo je Bůh a jaký je Jeho charakter. Podívejte se do čtvrtého verše:

• Efezským 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství…

Bůh bohatý v milosrdenství – to jsou slova, na která dnes upřeme všechnu svou pozornost, a já se modlím za to, aby nás tato slova uchvátila, aby nás pozvedla a rozehřála naše srdce, chci, abychom dnes viděli, s kým máme tu čest, kdo se nám dal poznat v Kristu Ježíši. Apoštol Filip strávil tři roky s Pánem Ježíšem Kristem. Byl to moudrý muž a věděl, co je nejdůležitější věcí na světě – poznat Boha. Zdá se, že také skutečně porozuměl tomu, že Ježíš je Boží syn. A proto přišel Pánem a prosil ho:

• Jan 14:8-9 Filip mu řekl: ‚Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?‘

Dneska se podíváme na to, jaký je Bůh ve svém milosrdenství. Uvidíme, jak to souvisí s naším zoufalým stavem, jak nesrovnatelně veliký je v tomto směru rozdíl mezi námi a Bohem, v čem Boží milosrdenství spočívá a jak nám ho Bůh v hojnosti prokazuje. Pojďme tedy do našeho textu.

I. Ale Bůh bohatý v milosrdenství…

Musíme se stále vracet ke kontrastu, který je na začátku druhé kapitoly. Na jedné straně člověk a na straně druhé Bůh. Viděli jsme, že neexistuje větší rozdíl, než je rozdíl mezi člověkem a Bohem. Je tady veliký Bůh a malý člověk. Je tady živý Bůh, dárce a tvůrce život, ten, který je život sám a je tady člověk, který je mrtvý ve svých vinách a hříších, člověk, který si myslí, že žije, ale pokud není v Kristu, je jeho život jenom prázdnou náhražkou skutečného života. Apoštol Petr říká, že to je marný způsob života, který člověk přejímá od svých otců.

A. Kontrast života

Tento způsob života je naprosto beznadějný. Je temný, marný, studený, krutý, hloupý a prázdný – a to i přes všechny, které tento život může přinést. Sedíte s milovanou manželkou na konci dne někde v přírodě a díváte se na to, jak slunce zapadá nad horami – to je skutečně nádherné, je to romantické, je to zamilované a vaše srdce se může vznášet a rozplývat, ale pokud to bude jenom pro tento okamžik a pro tento život, pokud to bude bez Krista, kterého byste mohli společně oslavovat jako Stvořitele té nádhery a vykupitele svého života, bude to úplně prázdné a marné a za pár desítek let z toho nezůstane vůbec nic. To je marný způsob života!

Písmo nám tady ukazuje další rozdíl mezi člověkem a Bohem. Rozdíl nevidíme jenom v úvodním zvolání …ale Bůh, ale Pavel tento rozdíl rozvíjí a jak postupuje dalšími verši, tak před námi vyvstvává velikost Boží, velikost Boží milosti, Boží lásky, Božího milosrdenství, Boží dobroty. A všimněte si, kam toto celé Pavel směřuje – jednak do budoucnosti, jak jsme viděli v sedmém verši, ale s ohledem na člověka, který je popsán v prvních třech verších, to je verš šestý, který ukazuje na Boží velikost:

• Ef 2:6 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.

My se tímto veršem budeme zabývat zanedlouho, ale nyní chci, abychom viděli ten rozdíl a abychom si všimli, čím je tento rozdíl mezi člověkem a Bohem způsobený – a to je naše fráze ve čtvrtém verši: Boží milosrdenství. Bůh je plný milosrdenství a v tomto svém milosrdenství nás nejenom nenechal napospas hříchu a smrt, ale vzkřísil a posadil nás spolu s Kristem na nebeský trůn. To nám ukazuje, jaký Bůh je. A to je další kontrast, který zde vidíme.

B. Kontrast bytostí

Čtvrtý verš skutečně charakterizuje Boha. Je to mnohem více popis toho, kým Bůh je, než jak Bůh jedná – i když to od sebe nejde oddělit. Pavel tady vytváří další kontrast. Podívejte se do veršů 1-3, jak popisuje člověka. Člověk je bytost, která je duchvně mrtvá – nemá, co dát. Verš 2 ukazuje, že člověk je ve svém vzdoru proti Bohu postrkován dvěma světovými mocnostmi – principy světa a vůlí ďábla. Co je výsledkem takového jednání? Je to stále více se prohlubující vzpoura proti Bohu. Verš 3 potom ukazuje na nitro člověka. Co se tam skrývá? Písmo je jasné – žádosti těla a žádosti mysli. Líbí se mi ekumenický překlad, který říká, že jsme se dali vést svými sobeckými zájmy. Ačkoliv to není přesný překlad třetího verše, je to naprosto přesný popis naší situace. To, oč jde, je sobectví. Člověk je skrz naskrz sobeckou bytostí. To neznamená, že člověk nemůže udělat nic dobrého, relativně dobrého. Ježíš říká (Lk 11,13), že lidé, kteří milují své děti, jim umí dát dobré dary. Přesto o těchto milujících rodičích říká, že jsou zlí. Jde o to, že i ten nejlepší motiv k obdarování svých dětí něčím dobrým, není čistým motivem, ale je to vždy směs dobrých věcí spojených se sobeckými vášněmi. To je naše přirozenost.

Jaká je Boží přirozenost? A jsme v Ef 2,4 – Bůh bohatý v milosrdenství. Bůh je ze své přirozenosti naprosto odlišný od nás. To je také důvod, proč všechno, co Bůh stvořil, bylo dobré. A když se Bůh podíval na vrchol svého stvoření, na člověka, kterého stvořil ke svému obrazu, viděl, že to je velmi dobré.

To je Boží charakter – Jeho dobrota, Jeho milosrdenství, které přetékají ven, které si hledají cestu ke druhým, ke stvoření, k celému stvoření. Bůh je milosrdný. Proto David v hlubokém soužení a ponížení volal k Bohu:

• Žalm 69:2-3.17 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče. …  Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne…

To skoro vypadá, jako kdyby David znal list Efezským! Ne, je to jinak – David znal Boha a volal ke stejnému Bohu, k jakému volal také apoštol Pavel a o kterém apoštol psal křesťanům do Efezu. Je to:

II. Milosrdný Bůh

Mluvíme o Božím milosrdenství. Mluvíme o milosrdném Bohu, a proto musíme nyní vysvětlit, co to milosrdenství je. Jak se toto milosrdenství projevuje, komu Bůh své milosrdenství prokazuje a také proč. Jaký má Bůh důvod prokazovat někomu milosrdenství? Pojďme to vzít postupně:

Arthur Pink ve své knize Střípky poznání Boha říká, že potřebujeme opakovaně, i když ne výhradně, rozjímat o Boží dobrotě, o Božím slitování, o Jeho milosrdenství. Jenom tak nám totiž může vyniknout nádhera Božího charakteru, Boží sláva a také Boží velikost. Minule jsme mluvili o tom, jak je Bůh velký a svrchovaný a to jsou věci, které vzbuzují bázeň. Tentýž text v Písmu – Ef 2,4, mluví také o Bohu, který je milosrdný. Co to tedy je?

A. Boží milosrdenství

• Žalm 36:8 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože!

Jak popíšeme Boží milosrdenství? Arthur Pink napsal: Žádné pero člověka, žádný andělský jazyk jej nedokáže výstižně vyjádřit. Třebaže se tato požehnaná Boží vlastnost může lidem jevit jako dobře známá, co se týče zjevení Boha je to něco zcela zvláštního.[1] A je to skutečně tak. Pro mnohé lidi není milosrdenství ničím jiným, než známkou slabosti. Milosrdný Bůh je pro ně slabý Bůh. Ano, milosrdenství opravdu může vypadat jako slabost. Vždyť zahrnuje něhu, jemnost, laskavost, vyvolává představu mateřské lásky, která k sobě opatrně a laskavě, ale přitom velmi pevně a něžně tiskne své děťátko. Právě takhle se Bůh chová ke svému lidu. Jeden z velkých kazatelů minulého století, Aiden W. Tozer, říká, že Boží milosrdenství je nekonečná, nevyčerpatelná síla v Boží přirozenosti, díky níž je Bůh aktivně soucitný.[2]

To je velmi dobrý a výstižný popis. Boží milosrdenství je součást Boží přirozenosti, je to Boží vlastnost, je to něco, bez čeho by Bůh nebyl Bohem. A musíme si připomenout, že o Božím milosrdenství se mluví nejvíce ve Starém zákoně – asi čtyřikrát častěji než v Novém zákoně. Někdy mají křesťané v mysli zakořeněný falešný obraz o Bohu, že se ve Starém zákoně projevují Jeho soudy a Jeho spravedlnost, zatímco v Novém zákoně vidíme Jeho milosrdenství a lásku. Je to špatný obraz. Starý zákon nám má mnoho co říct o Božím milosrdenství, o Boží lásce.

Slovo, které se užívá pro milosrdenství, je zvláště ve Starém zákoně použité v celé řadě kontextů a často ukazuje na smluvní vztah. Jde o čin, nebo činy, které odpovídají smlouvě a věrnosti smlouvě. Mnohdy jsou smlouva a milosrdenství synonymem. Ale ten nejdůležitější aspekt Božího milosrdenství je ještě trochu jiný. Je nejpatrnější ve způsobu, jak ho vidíme v Novém zákoně, ale nejen tam. Vynikající popis najdeme ve Starém zákoně.

Poprvé se o Božím milosrdenství dozvídáme přímo z Božích úst – když se Bůh dal poznat Mojžíšovi. Bylo to těsně potom, co se lid dopustil smilstva a modloslužby, když dotlačili Árona, aby jim odlil zlaté tele, které uctívali jako Hospodina, který je vyvedl z Egypta. Tehdy dopadl na celý tábor Boží soud. Mojžíš, který se vracel z hory Sínaje s kamennými deskami v rukou, tyto desky roztříštil v hněvu a přikázal lévijcům, aby zabili všechny, kdo se dopouštějí smilstva. Zahynuly tři tisíce lidí. Potom Mojžíš vystoupil znovu před Hospodina a Bůh mu řekl, aby vytesal nové desky, jako ty první. Hodpodin sestoupil v oblaku na vrchol hory a Mojžíš zůstal stát před Ním a vzýval Hospodinovo jméno.

• Ex 34:6-7 Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: ‚Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích.‘

Bůh je milosrdný, a to znamená, že nepřichází s trestem okamžitě, ale slitovává se a dokonce odpouští vinu a hřích. Je důležité, že se slovo milosrdenství objevuje poprvé v tomto kontextu, v tak ohavném kontextu, jako byla modloslužba Izraelců. Ale přesně o tom je Boží milosrdenství. Milost se týká viníka, milosrdenství se týká ubožáka. To je přesně to, co z nás dělá hřích! Týká se člověka, který je na tom mizerně, zoufale, který se utápí v problémech, ve své mizérii a bídě. Bůh je zastáncem sirotků a vdov – a Jeho milosrdenství je důvodem, proč to tak je. To jsou lidé, kteří nemají nic, co by mohli nabídnout okolnímu světu, kteří si nemohou zasloužit něčí přízeň, kteří byli v zoufalé situaci. Přesně o tom je náš text v listu Efezským. Zoufalá situace člověka, který je mrtvý ve svých vinách a hříších. Bezútěšná, beznadějená, bez východiska, bez milosti. To je místo pro Boží milosrdenství. Proto náš text říká: Bůh bohatý v milosrdenství. Tady byli ubožáci, zoufalci a ztroskotanci – byli jsme to my, kdo potřeboval Boží milosrdenství. Boží milosrdenství je přímým projevem Boží dobroty. A v některých případech je Boží milosrdenství spojené také s Božím slitováním. Podívejme se teď na to:

B. Komu Bůh prokazuje své milosrdenství

Boží milosrdenství vyvěrá přímo z Jeho dobroty a ukazuje nám, jaké je Boží srdce. Představte si, jak by svět vypadal, kdyby všechno fungovalo přesně podle zákona příčiny a důsledku. Jak by svět vypadal, kdybychom hned dostali všechno, co si zasloužíme? Jak by vypadal náš život, kdybychom museli nést všechny důsledky všech svých činů, slov i postojů? To by byl svět bez milosrdenství.

Někdy se nám možná zdá, že na nás dopadají příliš velké rány, nebo že důsledky toho, co musíme nést, jsou strašné. Ano, někdy je to skutečně strašné, a já to nechci nijak zlehčit. Ale ve skutečnosti se ve všem projevuje Boží milosrdenství. Kdyby nás Bůh nechal nést jen zlomek důsledků našich hříchů na 100 %, tak bychom okamžitě zemřeli. Komu tedy Bůh prokazuje své milosrdenství? Především musíme říct, že to je:

1. Celé stvoření. Ž 136 je písní, kde se v každém verši opakuje refrén: Jeho milosrdenství je věčné. Prostudujte si doma tento žalm – možná budete překvapeni, co všechno Bůh považuje za milosrdenství. Kromě jiného zde čteme:

• Žalm 136:25 Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné.

Bůh se stará o všechno tvorstvo. Bůh se stará o celé své stvoření. Celé Jeho stvoření potřebuje Jeho péči a dostává jí. Celé stvoření je naprosto a cele závislé na Bohu. Bůh není nebeským hodinářem, který stvořil svět jako hodiny, které natáhl, a ony nyní běží samy bez toho, aby do nich zasahoval. Nic takového. Bůh je živý. Je aktivní. Udržuje celé stvoření při životě.

• Jób 34:14-15 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl, tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.
• …vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. (Sk 17,25)

Bůh aktivně jedná a prokazuje všemu tvorstvu své milosrdenství. V tomto smyslu prokazuje také zvláštní milosrdenství všem lidem.

2. Všichni lidé. Existuje zvláštní Boží milosrdenství a slitování, které se vztahuje na všechny lidi bez rozdílu. Na ty, které označujeme jako dobré, i na ty, které označujeme jako zlé. Přes všechnu lidskou hříšnost zahrnuje Bůh člověka svým milosrdenstvím.

• On dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Mt 5,45)

To je Boží slitování. Bůh zahrnuje člověka svou podporou, pomáhá mu, stará se o něj, oddaluje svůj soud, nedává okamžitě průchod svému hněvu, zjemňuje a zlehčuje dočasné důsledky hříchů, dává lidem prostředky, abychom byli schopní tyto důsledky unést. To všechno je projevem Božího milosrdenství. Bez něj bychom byli ztraceni. Každý člověk dostává určitý díl Božího milosrdenství. Včetně těch, kteří skončí ve věčném zatracení. A musíme rozumět tomu, že i odsouzení je nakonec skutek Boží dobroty a Božího milosrdenství.

3. Vyvolení. Ale ještě je zcela zvláštní, svrchované milosrdenství, které Bůh poskytuje svým dětem, vyvoleným, křesťanům. Právě o tom je řeč v našem textu. Je to Boží milosrdenství, které vede ke spasení, které je vlastní příčinou našeho spasení, je to Boží milosrdenství, které se k nám dostává prostřednictvím Pána Ježíše Krista, skrze Něj a v Něm.

• Ef 2:4-5 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy.

Spolu s Kristem. V Kristu je vrchol Božího milosrdenství. Zde je věčné Boží milosrdenství, které je tu k dispozici pro všechny, kdo jsou v Kristu. Ale není pro nikoho, kdo je mimo Něj. Proto je tu znovu tak klíčová otázka, kterou vám opakovaně musím klást: Jste v Kristu? Žijete ve víře v Něj. Spoléháte na Jeho dílo, na Jeho zásluhy? Věříte tomu, že to stačí před Bohem?

C. Jak Bůh prokazuje své milosrdenství

Jsou různé způsoby, jakými Bůh prokazuje své milosrdenství. Mluvil jsem o tom, že Bůh prokazuje své milosrdenství všemu stvoření, ale ne všemu stvoření prokazuje stejné milosrdenství. Mluvíme-li o lidech, potom těm, kteří nebyli před stvořením světa zapsáni do knihy života, tedy nejsou Bohem vyvoleni k věčnému životu, prokazuje milosrdenství, které je pouze časné a jenom dočasné. Je to milosrdenství, které se týká jenom tohoto života. Přijde chvíle, kdy pro ně už žádné milosrdenství nebude. Bůh už jim žádné nedá. Už je bude čekat jenom Boží spravedlnost.

Musíme si uvědomit, že Bůh nemá žádnou povinnost někomu prokazovat milosrdenství. Když umíral jeden francouzský volnomyšlenkář, řekl: „Bůh mi odpustí, vždyť je to jeho práce.“ To je hloupá, pyšná a rouhavá myšlenka, která nemá biblické opodstatnění. Bůh nemusí nikomu prokazovat své milosrdenství nebo být k někomu shovívavý. Není nic mimo Boha samotného, co by Ho vedlo k tomu, komu milosrdenství prokáže a komu nikoliv. Mojžovi řekl:

• Ř 9:15-16 ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

Bů je naprosto svrchovaný v tom, jak a komu dává své milosrdenství, nad kým se slituje. Proto ho v určité míře dává všemu stvoření a všem lidem a v jiné míře těm, které si zamiloval před stvořením světa. Nic Ho nenutí k tomu, aby někomu odložil výkon své spavedlnosti. A pokud to činí, dělá to jenom proto, že je dobrý, že se slitovává a prokazuje lidem své milosrdenství.  

• Ř 2:4 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?

To je ten druhý způsob, jak Bůh prokazuje své milosrdenství – přivádí nás k pokání, přivádí nás ke Kristu, zachraňuje nás pro věčnost. Musíme si uvědomit, že je právě Boží milosrdenství, kvůli kterému jsme byli zachráněni. Boží milosrdenství je tou nejvlastnější příčinou našeho spasení.

• Titovi 3:5  On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování [milosrdenství - eleos]; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.

Bůh nám vložil do srdce svého Ducha, obmyl nás Duchem, čímž nám dal nové srdce – to je znovuzrození, probudil nás, otevřel nám oči a my jsme pohlédli na Krista a na Jeho kříž. On nás k němu dovedl. Petr napsal:

• 1Pt 1:3 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.

Otec nás přitáhl ke Kristu. A tam nás potom zahrnuje vším svým milosrdenstvím, tam nás bere do náruče jako milované děti a nic už nás z Jeho ruky nedokáže vytrhnout. Křesťané, Boží milosrdenství je věčné, stále trvá a nikdy nepomine. Právě toto je Boží milosrdenství, které je v Kristu. To není nějaké Boží rozpoložení, ale je to Boží přirozenost. To je věčný, trvalý a nepomíjející postoj Boha k těm, kteří jsou v Kristu Ježíši, kteří se stali Božími dětmi, protože se narodili z Ducha svatého. Milosrdenství nikdy nezačalo existovat a milosrdenství také nikdy neskončí, protože je součástí Boha samotného. Nikdy ho nemůže být více a nikdy ho nemůže být méně, protože je nekonečné.

• Ž 57:11 …vždyť tvé milosrdenství až k nebi sahá…
• Žalm 33:5 …Hospodinova milosrdenství je plná země.

Moji milí, Bůh vám prokázal své milosrdenství a svou lásku a poslal svého milovaného Syna, aby se stal obětí smíření za vaše hříchy. Kristus za vás zemřel a Bůh vás svým Duchem přivedl k víře a k pokání. Nyní vás citlivě, jemně, něžně a pokojně přijímá k sobě. Přitahuje vás svou láskou, chce vás držet ve své náruči a zahrnuje vás svou přízní. Vám, kteří mu patříte, se stal Otcem, a Boží slovo říká, že je Otcem milosrdenství (2K 1,3). To nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání.

III. Bůh bohatý v milosrdenství

Chci podtrhnout to slovo bohatý. Božího milosrdenství není troška. Není to pár kapek. Není to sem tam něco. Je to oceán Božího milosrdenství. Jako je nekonečný vesmír, tak velké je Boží milosrdenství. Bible říká, že Bůh je bohatý v milosrdenství. To je něco, co naprosto přesahuje všechny naše představy.

• Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí. (Ž 103,11)

Nikdo jej nemůže změřit – tak mohutně se nad námi klene. V předchozí kapitole jsme v sedmém verši mluvili o milosti, kterou máme v Kristu:

• Efezským 1:7 V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost…

Milost a milosrdenství jdou ruku v ruce. Obojí je součástí Boží přirozenosti, obojí má svůj zdroj v Boží dobrotě. Bůh je dobrý. Všechno, co dělá, je dobré. Milosrdentsví vychází ze samotné podstaty Boha a proto ho nelze popsat jiným slovem než bohaté. David napsal, že se nad námi mohutně klene, sahá až k nebi a je ho plná země. Jeho syn Šalomoun se modlil k Bohu, když se mu Bůh ukázal v Gibeónu a řekl Šalomounovi, aby žádal, co chce, že Bůh mu to dá. Šalomoun tehdy oslavoval velikost Božího milosrdenství:

• 1 Královská 3:6 Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes.

Bůh je nesmírně veliký ve svém milosrdenství. Jeho milosrdenství nás zaplavuje jako povodeň. Uvědomujete si to? Byli jsme mrtví v hříchu, žili jsme jenom pro své sobectví a pro své žádosti, žili jsme ve vzpouře proti Bohu.

• Ef 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval…

Mluvili jsme o velikosti Boží moci, kterou nás Bůh vzkřísil z mrtvých, kterou nás probudil k životu – to je ono bohatství Božího milosrdenství.

V první kapitole jsme četli o tom, kdy se to stalo realitou v našich životech:

• Efezským 1:13 …když jste uslyšeli slovo pravdy … a uvěřili mu…

Bůh nás zachránil pro bohatství svého milosrdenství, pro svou přebohatou milost. Celému světu se dává poznat ve svém milosrdenství a toto poznání je pro každého člověka včetně nás všech výzvou k tomu, aby volal k Bohu. Bůh nás dokonce sám zve k tomu, abychom k němu volali a prosili Ho o milost, slitování, odpuštění a Jeho milosrdenství.

• Žalm 86:5 …neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný.

Všem, kdo volají k Bohu v pokání a prosbě o slitování, Bůh prokazuje své věčné milosrdenství. Takovým Bůh dává svou spásu, jak jsme to viděli. Stojíme tedy před výzvou a já vás chci povzbudit – vás všechny bez rozdílu, je to jedno, zda jste věřící nebo jste své životy Bohu ještě nepodřídili – všichni musíme prosit Boha o Jeho milosrdenství. Pojďte ke Kristu, moji milí, volejme, prosme, tlučme. V Kristu je plnost všeho Božího milosrdenství. Jenom v Kristu je milosrdenství, které sahá až na věčnost.

Artur Pink napsal: „Je nádherné, že Ten, kdo je nekonečně nad námi, tak nepředstavitelně slavný, tak nevýslovně svatý, nejenže si všímá takových pozemských červů, ale také se na ně zaměřuje svým srdcem, dává pro ně svého Syna, posílá svého Ducha, aby v nich přebýval, a snáší všechny jejich nedokonalosti a umíněnost tak, že nemá v úmyslu od nich nikdy odejmout své milosrdenství.“[3] Bůh je věrný a milosrdný. Bůh je úplně jiný, než jsme my. Je to důvod, proč Pavel napsal: „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství…“

Každý den máme mnoho důvodů, proč musíme volat k Bohu a prosit Ho o Jeho milosrdenství, které je v Kristu Ježíši. Každý den potřebujeme toto milosrdenství ve víře přijímat – Bůh nám ho dává, protože je věrný a dobrý.

• Ž 103:17 Hospodinovo milosrdenství je od věků na věky s těmi, kteří se ho bojí…

Pojďme ke Kristu, milí přátelé, milé sestry, milí bratři. Spočiňme v Jeho dobrotě, buďme zaplaveni a zahrnuti bohatstvím Jeho milosrdenství. Zamiloval si vás svou velikou láskou, tak už neváhejte ani na okamžik.

 

---

[1] A. W. Pink, Střípky poznání Boha, s. 84.

[2] A. W. Tozer, Poznání Boha, s. 132.

[3] A. W. Pink, Střípky poznání Boha, s. 84.