Přišel a zvěstoval pokoj (Ef 2,17)

Jako mě poslal Otec, já posílám vás…

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 18. prosince 2015

Dobré dopoledne, milí svatí, pokoj vám a milost. Znovu dnes otevíráme Boží slovo v listu Efezským. V úterý na biblické jsme se připomínali to, co Pavel minulý týden zmiňoval v kázání, že kdykoliv otevíráme Písmo, mluví k nám Bůh a kdykoliv Bůh promlouvá, dělá to skrze své zapsané Slovo.

Pojďme tedy nyní do našeho textu, jímž je:

• Ef 2:17 Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.

Budeme se dnes zabývat jenom první částí tohoto verše, kde se mluví o tom, že Kristus přišel a zvěstoval pokoj. Ale abychom lépe pochopili všechno, o čem budeme mluvit, musíme jít o několik veršů zpátky, protože tam začíná náš oddíl – jedná se o ony tři verše, jimiž jsme se zabývali minule (v. 14-16).

Apoštol Pavel pokračuje ve svém výkladu toho, co je to církev, co je to nové stvoření, které bylo skrze kříž a na kříži stvořeno k Boží slávě. Všechno, co Pavel dělá ve druhé polovině druhé kapitoly, je postavené na evangeliu. Vzpomínáte si na ony dva velké kontrasty evangelia, které máme ve druhé kapitole? Verš 4 – Ale Bůh… a druhý kontrast? Verš 11 – Ale nyní… Pouhá čtyři slova, která vyjadřují celou zprávu evangelia: Ale Bůh… Ale nyní… A verš jedenáct začíná příkazem: Pamatujte nyní vy… Pamatujte na to, co bylo a co je nyní, pamatujte na to, jaký byl váš život předtím, než jste poznali Krista a byli jste nalezeni v Něm – že jste byli mrtví v hříchu, ovládaní duchovními mocnostmi, žádostmi těla i mysli, byli jste děti hněvu. Pamatujte na to, čím jste nyní! Ze své velké lásky nás Bůh probudil:

• Efezským 2:5-6 …k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.

Všechna sláva evangelia je vepsaná do těchto jednoduchých slov.

Všechna tato sláva nyní patří vám, kteří jste v Kristu. Proto pamatujte, moji milí, na to, co Bůh ve své milosti učinil pro nás hříšníky.

Náš dnešní text je trochu zvláštní a my za chvíli uvidíme proč. Učenci si nejsou úplně jistí, co přesně tento text znamená. V šestnáctém verši Pavel mluví o Kristově oběti na kříži, která nás smířila s Otcem.

• Koloským 1:20 …smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Kříž je centrem evangelia. Ale ve verši sedmnáct jde apoštol ještě dál za kříž, protože tvrdí efezským křesťanům, že Kristus k nim přišel a zvěstoval jim pokoj. Co to tedy znamená? Podíváme se na to velmi jednoduše a položíme si několik otázek, které nám pomohou celou věc objasnit – budeme se zabývat tím, co dělal Kristus, co bylo zvěstí, kterou nesl a jak tuto zvěst přinesl do Efezu. Jenom tyto tři věci si dnes ukážeme z Božího slova.

I. Kristus zvěstoval

Hlavní myšlenka našeho textu je, že Kristus zvěstoval. Musím říci, že to takto není úplně přesné, ale pro naše porozumění je to dostatečné a my se k tomu za chvíli ještě vrátíme. Když řekneme, že Kristus zvěstoval, tak to asi není nic, co by nás nějak významně překvapilo – rozhodně by nás to překvapit nemělo, a to i přes to, že v dnešní době kázání, zvěstování nebo hlásání, jak se dá také toto slovo přeložit, není mezi křesťany příliš populární. V řadě církví se stává jakousi normou 15-20 minutové zamyšlení nad biblickým textem, což má daleko ke zvěstování nebo hlásání, vyhlašování dobré zprávy.

A. Zvěstování

Sloveso, které máme na tomto místě v Písmu použité, je sloveso εὐαγγελίζω – což doslova znamená přinášení dobré zprávy, nebo zvěstování radostného poselství a obvykle – až na skutečné výjimky jako je 1Te 3,6, kde čteme, že Timoteus přinesl Pavlovi dobré zprávy o církvi v Tesalonice – je to v Písmu používané o kázání evangelia. Už přímo v tom slově samotném je zahrnuté to slovo evangelium nebo dobrá zpráva.

Ale význam toho slova je hlásat, vyhlašovat. Je to o vyslanci, který byl poslán z bojiště za králem, aby mu sdělil zprávu o vítězství. Zvěst samotná je tím důležitým, nikoliv způsob jejího předání. O způsobu předání mluví další slova v Písmu, která často můžeme použít jako synonyma k tomuto slovu – a to je kázat, mluvit, učit, diskutovat, rozhlašovat – našli bychom celou řadu slova a s nimi spojených způsobů, jak můžeme předávat dobrou zprávu evangelia. A někdy skutečně Písmo klade důraz na formu hlásání, a vždycky – a tak je to ve slově, které máme před sebou – se klade důraz na obsah zprávy.

• Římanům 10:17 Tedy víra ze slyšení, a slyšení skrze slovo Boží. (KRAL)

To, co má být vždycky předáváno, musí odpovídat Božímu slovu. Ježíš přišel a:

B. Ježíš zvěstoval

Ježíš Kristus přišel, aby kázal, zvěstoval dobrou zprávu. Lukáš shrnul službu Pána Ježíše Krista na začátku osmé kapitoly evangelia (KRAL):

• Lukáš 8:1 I stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže a zvěstuje království Boží.

A když jednoho dne učedníci hledali Pána Ježíše Krista, protože se u domu, kde přespal, shromáždil velký zástup lidí, kteří chtěli uzdravit, našli Ježíše na pustém místě, jak se modlí. Když se dozvěděl o tom, že ho všichni hledají, řekl:

• Marek 1:38 Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, neboť proto jsem vyšel.

Bůh poslal svého Syna, aby se stal Spasitelem světa. Boží syn na sebe vzal omezení lidského těla a jako člověk se stal nejprve tesařem a potom – a musíme zdůraznit, že především – kazatelem. Ježíš se nestal právníkem, přestože Mu lidé předkládali své spory a mnohým ukazoval, v čem je spravedlnost, nestal se ani pekařem, přestože nasytil chlebem tisíce lidí, nestal se lékařem, přestože uzdravil nespočetné zástupy. Boží syn přišel a stal se kazatelem. A všimněte si, že se nestal kazatelem svých vlastních nápadů, myšlenek, zamyšlení, teorií nebo ideálů, ale stal se vykladačem Božího slova!

Zamysleme se na chviličku – Ježíš je Bůh, který na sebe vzal lidské tělo. Kdyby kázal své vlastní myšlenky a nápady, znělo by Boží slovo. Podívejme se ale na to, co dělá Ježíš:

• Lk 4:17.21 Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno… Promluvil k nim: ‚Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.‘

Ježíš vzal Bibli a kázal Bibli. To byl hlavní důraz Jeho pozemské služby. Přesně totéž můžeme vidět, když byl ďáblem pokoušen na poušti – třikrát zahnal satana i s jeho pokušením slovy Písma: „Je psáno!“ Náš Pán neváhal používat zapsané Boží slovo a ani my bychom neměli. Čtěte Písmo, studujte Písmo, kažte ho, mluvte ho, zpívejte Boží slovo, modlete se modlitby Písma, naplňte Božím slovem své životy, svá srdce, proměňte svou mysl svatým Božím slovem, abyste žili k Boží slávě.

• Koloským 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství!

To nás vede k tomu, že nejenom Pán, ale také další v Písmu zvěstovali:

C. Další kázali

Z  řeckého slovesa, které je použité v našem dnešním textu (εὐαγγελίζω), máme v češtině slovo evangelizovat, tedy přinášet dobrou zprávu, říkat lidem evangelium. V Písmu má toto slovo široké zastoupení. Andělé „evangelizují“ (v pozitivním i negativním smyslu):

• Zj 14:6 Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu.
• Galatským 1:8 Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! – doslova:
• Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď.

Jan Křtitel kázal dobrou zprávu – tak to o něm píše Lukáš:

• Lk 3,18 A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.

Doslova je tam napomínaje zvěstoval. Apoštolové zvěstovali:

• Skutky 5:42 Dále učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je Mesiáš.

A poslechněte si, co o sobě říká apoštol Pavel v listu Efezským:

• Efezským 3:8 …mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství.

Nejsme všichni kazatelé, jako byl apoštol Pavel, ale všem nám byla dána stejná milost k tomu, abychom šířili evangelium, abychom ho rozhlašovali. Pán Ježíš slíbil všem učedníkům moc Ducha svatého, aby byli Jeho svědky, tedy aby o Něm vydávali svědectví. Je to povolání, které je vlastní všem Kristovým učedníkům, všem Božím dětem. Nebudou to všichni dělat stejně, ale všichni to dělat budou, protože to je dílo Ducha svatého, který v nich působí a který skrze ně a v nich oslavuje Krista.

Když došlo k pronásledování křesťanů v Jeruzalémě, všichni křesťané kromě apoštolů se rozprchli po celém Judsku a Samařsku (Sk 8,1).

• Skutky apoštolské 8:4 Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.

Tak se dostalo evangelium do Samaří, a později také k pohanům – právě takto vznikl například sbor v Antiochii. Byli to obyčejní křesťané, kteří šli a šířili evangelium – mluvili o Kristu s druhými lidmi, modlili se a scházeli se ke společnému uctívání Boha. Takto mimochodem vznikl také sbor v Efezu, jak jsme to viděli ve Skutcích 18, když v Efezu zůstali manželé Priscilla s Akvilou a trpělivě vysvětlovali lidem kolem sebe, kdo je to Kristus a co udělal.

To nás vede k druhému bodu našeho kázání – k tomu, co Kristus zvěstoval:

II. Kristus zvěstoval pokoj

• Efezským 2:17 Přišel a zvěstoval pokoj…

V některém z překladů je možná slovo mír, místo pokoj. Řecké slovo ειρηνη (máme z něj české jméno Irena) v sobě zahrnuje oba dva významy – mír i pokoj. Jde o to, že toto řecké slovo odpovídá hebrejskému slovu šálom, což znamená pokoj ve smyslu dokončenosti, neporušenosti, blahobytu. Používá se, když se někdo modlí za dobro druhého nebo když spolu lidé žijí v souladu, když spolu souhlasí. Může označovat fyzické bezpečí i duchovní bohatství. Slovo pokoj může zahrnout celé evangelium, což jsme viděli také v předchozích verších:

• Efezským 2:14-15 V něm je náš pokoj, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj.

Ten, v němž samotném je pokoj, který svou obětí nastolil pokoj, přišel a zvěstoval pokoj. Evangelium je zpráva o pokoji. Dokonce evangelium je nazváno evangeliem pokoje! Jako křesťané na sebe máme vzít plnou Boží zbroj:

• Efezským 6:15 …obuti k pohotové službě evangeliu pokoje…

Všimněte si v našem textu, v jakém kontextu tento pokoj nacházíme: V Kristu je pokoj, Kristus nastolil pokoj, Kristus zvěstuje pokoj. O jaký pokoj jde?

A. Pokoj s Bohem i s lidmi

Když tedy Kristus zvěstuje pokoj, předpokládá to jednu zásadní věc – že zde předtím žádný pokoj nebyl. A je to přesně to, co jsme viděli v předchozích verších. Dvě znepřátelené skupiny lidí – židé a pohané. Dvě skupiny, mezi kterými byla zeď – zeď zákona, zeď hříchu, zeď nenávisti, zeď sobectví, zeď, která rozdělovala. Ale co udělal Pán? Dvojí spojil v jedno! V Kristu už není ani Žid ani pohan, ale nové stvoření. Kristova oběť odstraňuje nepřátelství mezi lidmi, mezi skupinami lidí, mezi různými etniky, rasami, národy.

Svět dnes volá po míru, po pokoji. Mohli jsme vidět milionovou demonstraci v Paříži, která byla protestem proti terorismu, proti násilí, která byla voláním po pokoji. Ale bez Krista není a nebude žádný pokoj. Jedinou odpovědí na volání po pokoji je evangelium pokoje, protože jenom to může přinést mír mezi znepřátelené strany. Kde v srdcích lidí nevládne Kristus, nemůže vládnout žádný pokoj. Ale Kristus nepřinesl jenom pokoj mezi lidi – celá druhá kapitola listu Efezským jde ještě dále a ukazuje nám na mnohem zásadnější nepřátelství, které zde vládlo – nepřátelství mezi člověkem a Bohem. Mezi Židy a pohany byla celá řada rozdílů (viz v. 11-12), přesto měli jedno společné – svou přirozeností byli dětmi hněvu. Náš verš o tom mluví velmi jasně:

• Ef 2:17 Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.

Budeme o tom ještě více mluvit příště, ale připomeňme si, že ti, kteří byli dalecí, to byli pohané, obyvatelé Efezu, to jsme byli my všichni, jak jsme tady. Ti, blízcí – to byli Židé. Oni měli Krista, protože Ježíš Kristus byl jedním z nich, potomek Davidův, oni měli smlouvy, oni měli společenství, naději i Boha, ale:

• Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

To je důkaz nepřátelství mezi člověkem a Bohem. Židé i pohané na tom byli úplně stejně – byli odděleni od Boha, kvůli svým vlastním hříchům a své vlastní vzpouře. Ale Kristus přišel a zvěstoval pokoj. Kde ten pokoj nacházíme?

B. Pokoj skrze Kristův kříž

• Ef 2:16 Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství.

Kříž je tou zvěstí o pokoji. Na kříži došlo k usmíření mezi člověkem a Bohem. Člověk Ježíš se stal zástupnou obětí za naše hříchy a na svém vlastním těle usmířil Boží hněv. Proto je kříž centrem naší víry. Na kříži bylo odstraněno nepřátelství mezi námi a svatým Bohem. Kříž nám ukazuje, jak velikou láskou si nás Bůh zamiloval. Proto Jan říká:

• 1 Janův 4:10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
• Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Toto je zvěst Kristova, toto je poselství evangelia. Toto je evangelium, které je Boží mocí ke spasení pro každého, kdo věří. Tohle je zpráva, která přišla do Efezu a vyrvala lidi z moci temnoty, z pohanského modlářstí, z pověrčivosti, ze spárů magie a bezbožného života. Tohle je zpráva, která je přenesla ze tmy do Božího světla. Toto je poselství pokoje, protože z nepřátel činí přátele, ze vzdálených činí blízké a z nemilovaných činí milované děti Boží. Tohle je, moji milí, zpráva, která přinesla světlo do života mnoha lidí nejenom v Efezu, ale také zde. Tohle je zpráva, která má stále stejnou moc – dnes, stejně jako před dvěma tisíci lety – a stále přináší pokoj do životů těch, kdo věří v Krista.

• Římanům 5:1 Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Viděli jsme tedy, že Kristus zvěstoval, ukázali jsme si, co zvěstoval – evangelium pokoje, které přináší smíření člověka s Bohem. Před námi je dneska poslední otázka – jak Kristus zvěstoval pokoj křesťanům v Efezu?

III. Jak Kristus zvěstoval

Když pochopíme odpověď na tuto otázku, přinese nám to mnohem hlubší porozumění celé druhé polovině druhé kapitoly Efezským. Náš text říká, že Kristus přišel a zvěstoval. Kdy Kristus přišel do Efezu zvěstovat pokoj? My musíme rozumět tomuto Kristovu příchodu a Jeho zvěstování v Efezu ve třech rovinách – třemi různými způsoby, které jdou ruku v ruce a spojují se v jediné nádherné dílo zvěstování evangelia pokoje. Jsou to tři způsoby, kterými je možné vysvětlit tento text, ale žádný z nich sám o sobě není vyčerpávající, a teprve všechny tři dohromady nám ukazují velikost Kristova díla.

A. Kristus zvěstuje skrze kříž

Na kříži došlo ke smíření člověka s Bohem. Kristovo dílo na kříži zachraňuje. Tam došlo k zaplacení ceny, k vykoupení, k odstranění viny, k očištění od hříchů, tam došlo k usmíření – tam byla prolita Kristova krev a tam Kristus vydobyl a dokonal naše spasení.

Na kříži Golgoty došlo také k vyhlášení evangelia celému světu, protože samotný kříž je tou zvěstí. Je to právě v kontextu kříže v listu Koloským, kdy Pavel mluví o evangeliu, které křesťané slyšeli, a které:

• Koloským 1:23 …bylo kázáno všemu stvoření pod nebem…

Skrze kříž bylo evangelium vyhlášeno všemu stvoření pod nebem a na kříži bylo vyhlášeno také vítězství nad nebeskými mocnostmi:

• Koloským 2:14-15 Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.

Kristův kříž je způsobem, jak evangelium zní i dneska. Je to způsob, jak Kristus zvěstoval pokoj také v Efezu. Ale ten bezprostřední způsob, jakým to proběhlo, byl trochu jiný – a právě to je největší důraz našeho textu:

B. Kristus zvěstuje skrze svůj lid

Pojďme to prozkoumat trochu hlouběji. Začneme u Lukáše ve Skutcích – v prvním verši Skutků mluví Lukáš o evangeliu, které předtím napsal, a říká:

• Sk 1:1 První zprávu, ó Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš začal činit a učit. (ČSP)

Druhá zpráva, kterou Lukáš Teofilovi napsal, kniha Skutků, je pokračováním toho, co Ježíš činí a učí po svém nanebevstoupení. My tuto knihu nazýváme Skutky apoštolů, ale podle Lukáše by se měla jmenovat spíše Skutky Ježíše Krista po Jeho nanebevstoupení. To nám ukazuje na něco velmi důležitého, co jde ruku v ruce s naším textem v listu Efezským. Závěr první kapitoly Efezským mluví o tom, že Kristus byl ustanoven svrchovanou hlavou církve:

• Ef 1:23 která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

A v páté kapitole Efezským, když Pavel mluví o manželství, mluví o tajemství jednoho těla, kterým se muž a žena stávají a potom dodává:

• Efezským 5:32 Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.

Kristus a církev jsou jedním tělem. Kde je Kristova církev, tam je také Kristus, a kde je Kristus, tam je také Jeho církev. Myslím, že tady nám začíná být pomalu jasné, co to znamená, když je řečeno, že Kristus zvěstoval pokoj křesťanům v Efezu. Zvěst, která zněla, byla zvěstí o usmíření mezi člověkem a Bohem. Pavel říká:

• 2 Korintským 5:17-20 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!

Poslouchejte dobře, protože to je velmi důležité! Když křesťané zvěstují evangelium, je to sám Kristus, kdo skrze ně přináší pokoj. Je to Kristus, kdo káže skrze nás. My jsme jenom Jeho vyslanci. My jsme nosiči zprávy. Když tady teď kážu Boží slovo, je to Bůh kdo vám domlouvá mými ústy. Možná se vám nebude líbit, co budu kázat z Písma – a Boží slovo říká, že v posledních dnech bude mnoho takových lidí, kteří si seženou učitele, kteří jim budou lechtat uši líbivými řečmi – ale pokud se vám nebude líbit, co říká Boží slovo, musíte se obrátit na Boha a ne na mě. Já jsem jen služebník a spolu s apoštolem Pavlem musím říct:

• 1 Korintským 9:16 Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal.

Podobně vy, když někomu svědčíte o Kristu nebo vysvětlujete evangelium, jste jenom služebníci, poslové – je to Kristus sám, kdo promlouvá vašimi ústy. Někdy jsme zklamaní, když lidé nechtějí slyšet, když nás lidé odmítají, nelíbí se nám to, zraňuje nás to, je to nepříjemné, ale musíme mít na paměti, milé sestry a milí bratři, že lidé neodmítají nás, ale evangelium. Jejich vzdor není namířený proti nám, ačkoliv i to se může někdy stát, ale je namířený především proti Bohu samotnému. Je to smutné, když nesete lidem dobrou zprávu o spasení z milosti v Kristu a lidé jsou vulgární, hrubí nebo lhostejní. Dáváte jim to nejlepší, co na tomto světě mohou najít, a oni to odmítají. Ale pamatujte na slova Pána Ježíše Krista, která řekl svým učedníkům a která platí i pro nás:

• Lukáš 10:16 Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.

Nejde o nás. Jde o Krista a jde o duše, které hynou, které jsou bez naděje, bez milosti, bez skutečné radosti, bez opravdové lásky, které jsou bez Boha. Nikdy si nesmíme myslet, že jsme tak důležití, že by šlo o nás samotné. Ani se nikdy nemusíme cítit trapně nebo nevhodně, když lidem říkáme dobrou zprávu o spasení. Je to zpráva o velikém Králi, o Bohu, který je dobrý, takže ze své lásky poslal svého Syna, aby se stal smírnou obětí za naše hříchy. To je důvod proč můžeme zvěstovat smíření s Bohem.

Takto přišlo evangelium také do Efezu – Pavel se tam zastavil na své cestě do Jeruzaléma a nechal tam své spolupracovníky, původem Židy, manžele Priscillu s Akvilou, křesťany, kteří vydávali svědectví o Kristu a vyučovali druhé. Zanedlouho tam vznikl sbor – byli tam Židé, kteří uvěřili. Takto vznikají sbory – že křesťané svědčí o Kristu, modlí se a společně studují Písmo. Zatím bylo evangelium v rámci židovské komunity, ale když tam později znovu přišel apoštol Pavel, tak po třech měsících kázání v synagoze začal každý den vyučovat v přednáškové síni filozofa Tyranna. Kristus promlouval Pavlovými ústy a my si můžeme připomenout nádherný výsledek:

• Skutky apoštolské 19:20 A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho slovo.

Ježíš na začátku posílal své učedníky jenom k Židům. I o Něm samotném čteme, že byl poslán za ztracenými ovcemi Izraele. Učedníkům říkal, aby nevstupovali na cestu pohanů. Ale později jim řekl:

• Jan 10:16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.

Uslyší můj hlas! Moje ovce slyší můj hlas (J 10,27). Jak uslyší Kristův hlas? Především tak, že učedníci půjdou do celého světa a budou zvěstovat evangelium všemu stvoření (Mk 16,15). A tady se nám přidává ještě ten třetí a poslední způsob, jak Kristus zvěstuje pokoj:

C. Kristus zvěstuje skrze Ducha svatého

Tady je vyvrcholení našeho textu – Kristus stále zvěstuje pokoj skrze Ducha svatého. Promlouvá ke svým ovečkám. Ale farizeům, kteří se stavěli proti Němu, kteří ho pronásledovali a snažili se ho nachytat, řekl:

• Jan 10:26 Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

Příčinou jejich nevěry byla skutečnost, že nebyli z Jeho ovcí. To nijak nezmenšuje jejich vinu ani jejich zodpovědnost. Nechtěli věřit, vzdorovali Kristu, rouhali se Duchu svatému, stále znovu hledali výmluvy a způsoby, jak říct ne. A když je Ježíš usvědčil, zaskřípali zuby a byli rozhodnutí ho zabít. Ale Kristovy ovečky slyší Jeho hlas. Duch svatý jim dává porozumění. Proto Jan mohl zapsat způsob, jak máme duchovně rozlišovat:

• 1 J 4:6 My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás.

Tohle nás vede k úplnému závěru. Jak lidé mohou slyšet Boží hlas? Jak mohou slyšet Kristovo zvěstování pokoje? Když křesťané vyhlašují Boží slovo. Když zní zvěst, která odpovídá Písmu. Když bereme Boží slovo a říkáme ho druhým lidem, stojíme na místě Kristově a Bůh sám, Kristus sám promlouvá našimi ústy. Duch svatý používá toto slovo a dává nové narození – těm, kdo jsou z Kristových oveček. Proto Ježíš říká, že Mu je všechno:

• Matouš 11:27 …dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.

Není žádné poznání Boha bez toho, že by Kristus nejprve zjevil člověku pravdu o sobě. To je okamžik spasení. Vzpomínáte si na to, když jste poprvé uslyšeli evangelium a najednou vám to dávalo smysl? Najednou jste rozuměli tomu, že jste na Boží straně, že Bůh není vaším nepřítelem, ale jste spolu s Ním a On je s vámi. To byl okamžik, kdy Kristus zvěstoval pokoj vaší duši. Možná si přesně nevzpomínáte na tu chvíli, kdy k tomu došlo, ale víte, že byla doba, kdy jste nechtěli znát Boha, vzpírali jste se mu, vzdorovali jste Jeho slovu a hledali jste cokoliv, co by vám poskytlo pevný bod ve vašem vzdoru. A pak se všechno změnilo. A nyní už víte, že Kristus je váš pokoj. Víte, že vás smířil s Bohem, víte, že patříte do Boží rodiny a výsady Božích dětí. A pokud to nevíte nebo si v tom nejste jistí, slyšte slovo Kristovo:

• Matouš 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Amen.