Ježíš a žena cizoložnice (J 8,1-11)

Ježíš Kristus zaplatil za naše hříchy.

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 1. října 2017

I. Úvod: Ježíš už zrána vyučuje

Milí hosté, drazí svatí v Kristu Ježíši, pokoj vám a milost ve jménu Pána Ježíše Krista!

Tam, kde se vydává svědectví o Ježíši, nezůstává žádné srdce chladné. Další a další lidé obraceli svou pozornost k Ježíši, zda by snad on nemohl být tím zaslíbeným Mesiášem, tím prorokem, jehož příchod byl ohlášen. Dvanáct učedníků vyznalo, že mu uvěřili, že je ten svatý Boží. Další lidé uvěřili, že je to Mesiáš, protože činí mezi nimi velké zázraky.

U vedoucích židů však rostla nenávist a závist k Ježíši každým dnem. Už to bylo skoro k nevydržení - Ježíš přišel do chrámu uprostřed jednoho z největších svátků z celého roku: jeho poselství je jasné jako křišťálově čistá řeka. Izrael slaví svátek vděčnosti Bohu za jeho věrnost židům, svátek stánků. Připomíná si Boží zaslíbení pro každou duši, která žízní po spravedlnosti Boží! A když svátek vrcholí a zraky i očekávání všech přítomných jsou upřeny na velekněze, který vylévá vodu na oltář, jako znamení Božího zaslíbení spásy, ozve se hlasité Ježíšovo zvolání:

• Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo! (7:37-38)

Žízníte? Žízní vaše duše po Bohu? Jste tu dnes zde, protože vaše duše žízní po Bohu, po živém Bohu? Volá slovy

• Žalmu 42:2 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! 3 Po Bohu žízním, po živém Bohu.

Anebo jste přišli ze zvědavosti: jak to vypadá v církvi? Dozvím se tam něco o Ježíši Kristu? Může mi pomoct v mém životě?

Nejste jediní, kteří takto přišli. Od samého rána přicházeli lidé do chrámu v Jeruzalémě. Přicházeli právě z tohoto důvodu: chtěli slyšet Ježíše a jeho vyučování (v. 2).

• Jan 8:2 Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.

Jak bylo v tu dobu zvykem, Ježíš se uprostřed shromážděných lidí posadil a učil je.

Ježíš strávil předešlou noc na Olivové hoře. Často sem chodil, zvláště kvůli modlitbě. Den před tím vyučoval v chrámě a nyní se chystá znovu učit. Dává smysl, že mezi tím byl sám a na modlitbách. Kdo chce zvěstovat Boží slovo, potřebuje hledat Boha na modlitbách, jeho požehnání, milost, sílu, vytrvalost, musí vyprošovat milostivé působení Ducha svatého v srdcích posluchačů, ochranu před nepřáteli evangelia,.... Boží dítě potřebuje čas o samotě s Bohem. Tady získává posilu pro boj víry v tomto světě.

Ale hned za úsvitu jde Ježíš do chrámu. Stejně tak i lidé. Jejich ráno začíná s Pánem. Aby tak byli posíleni do celého dne. Někteří přišli z blízka. Jejich domy byly ve městě. Ježíš šel kus cesty od Olivové hory. Ale kdo chce být s Božím lidem a slyšet jeho vyučování, ten s radostí spěchá už zrána. Do společenství. Lidé chodili hodiny do shromáždění v minulosti pěšky. Nic nemohlo zabránit, aby byli ve shromáždění a setkali se s Ježíšem uprostřed Božího lidu. V době internetu, aut a tolika povinností se nám ten Zlý snaží zastřít požehnání připravené každému, kdo včas přichází do společenství církve, nehledě na vzdálenost a obtíže. Každá vynaložená námaha na to být včas v církvi a setkat se s Ježíšem, bude bohatě odměněna přijatým požehnáním. Každé podlehnutí naopak přinese více zmatku do života křesťana.

II. Otázka autenticity pasáže

Nyní ale vyvstává otázka, která možná na první pohled z našeho oddílu nevyplývá. Když se ale podíváte do svých Biblí, tak v Ekumenickém překladu najdete pod biblickým textem poznámku k oddílu 7:53 - 8:11. Ano, přesně k tomu oddílu, který dnes máme před sebou a kterým se zabýváme.

V poznámce stojí, že tento oddíl nemají nejstarší řecké rukopisy. Máme tedy opravdu před sebou Ježíšovo učení?

V historii církve se diskutovalo, zda pasáž J 7:53-8:11 byla původně součástí Janova evangelia, jestli patří na jiné místo v evangeliích anebo by měla být vyňata z Písma.

Pro negativní odpověď na první otázku nelze najít přesvědčivé důkazy a tak ani ta poslední není na místě. Fakta jsou následující.

Proti tomu, aby byl text součástí Písma, stojí:

1) pasáž obsahuje v řečtině slova, která nelze nikde jinde v Janově evangeliu nalézt.

2) nejstarší a nejlepší manuscripta tento příběh neobsahují.

3) Některé nejstarší latinské překlady ji také neuvádějí a někteří řečtí vykladači, jako Origén, Chrysostom a další, pasáž vůbec nekomentují.

Ale jsou zde i důvody opačné, podporující autentičnost tohoto oddílu, to že do Písma patří:

4) Další manuscripta oddíl obsahují. Někdy ve variantách a také ho vkládají na různá místa v evangeliích: za Lk 21:38, za J 21:24 nebo J 7:36

5) pasáž zapadá do kontextu: žena cizoložnice žije v morální temnotě - Ježíš však vysvobozuje z temnoty, proto není překvapující, že 12. verš pokračuje Ježíšovým výrokem: Já jsem světlo světa.

6) Kristův charakter vykreslený v tomto oddíle je v souladu se zjevením ostatních Písem: přišel ne odsoudit, ale zachránit - samařskou ženu u studny, hříšníky.

7) Farizejové jednají stejně jako v ostatních částech evangelia.

Už jsme se také v předcházejících oddílech u Jana setkali s podobným scénářem vyprávění: Jan ukazuje Ježíše při nějaké příležitosti a potom následuje vyučování o tom, kdo Ježíš je.

Po setkání se samařskou ženou následuje Ježíšovo vyučování o Mesiáši (k. 4), Ježíš uzdravuje nemocné a poté vyučuje o své jednotě s Otcem (k. 5), Ježíš sytí zástupy, aby poté vyučoval o Chlebu života (k. 6), Ježíš konfrontuje své bratry s jejich nezpůsobilostí pro Boží království, aby poté vyučoval o proudech Ducha, který poplyne z proměněných srdcí lidí, kteří v Něj uvěří.

A nyní v 8. kapitole odpouští hříchy cizoložnici, aby ve v. 12 vyučoval o tom, že On je světlo světa.

S jistotou neumíme říci, že pasáž původně byla nebo nebyla součástí Janova evangelia. Je však zcela v duchu s apoštolským učením Písma a také není důvod pochybovat, že se událost opravdu stala, i když není jisté, na které místo v evangeliích ji zařadit. O pasáži se zmiňují někteří křesťanští autoři již na počátku 2. století po Kristu. Máme tedy i my dobré důvody vzít to užitečné, co se zde můžeme naučit.

III. Příchod zákoníků a farizejů

a) Lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.

Pojďme tedy společně nyní a sedněme si s ostatními, obrazně řečeno, k nohám Ježíšovým a poslouchejme Jeho slova. Kdo je Ježíš? A jaký je? Co je cílem toho co dělá a o čem mluví? Lidé mají v hlavách mnoho otázek: a nyní je příležitost dostat na některé z nich odpověď. Posaďme se a poslouchejme jeho učení (v. 2).

Chtěli bychom přeci slyšet jeho odpovědi na naše palčivé otázky: Ježíši, jak je to s tímhle učedníkem? A co znamená tvoje znamení, které jsi udělal o sabatu? Co mám dělat, abych získal věčný život? Ukaž nám Otce? Kam odcházíš, že tě už nebudeme moci najít? Odkud je tvoje moc? Co je pravda?

Každý máme spoustu otázek, které bychom chtěli od Ježíše slyšet zodpovězené! Ale jakoby skoro vždycky než dostaneme odpověď, tak do toho něco vleze!

• Jan 8:3-4 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství

Ach! Tolik jsme chtěli slyšet Ježíše - a místo toho sem přišli zákoníci a farizeové a všechno to očekávání přerušili. Pán Bůh má ale své cesty, jak s námi jednat. Jen nám někdy nějakou dobu trvá, než pochopíme, že Jeho cesty jsou jiné než naše

• Izajáš 55:8 "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. 9 Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.

A přece je toto v Boží svrchovanosti právě příležitost Ježíše lépe poznat a získat právě ty odpovědi na naše otázky: jaký je Ježíš? Kým je? Jak může ovlivnit i můj život?

Už jste byli někdy vystrašeni nenadálou situací ve svém životě? Blízký člověk, kterému jste tak věřil, vás podvedl? Lékař přinesl zdrcující zprávu o zhoubné nemoci ve vašem těle? Ten, který stál dlouhá léta po vašem boku, náhle odešel a už tu není? Nebo jste si představovali svůj život jinak. Vztah k rodičům je plný nepochopení. V práci si mě neváží. Nemám přátele.

Proč se to stalo? Já to nezvládnu? Co mám dělat? Takové otázky nás pohlcují, když není vidět dál než ke smutku a nevíme co s tím.

Bůh ví o každé situaci. V Jeho moudrém díle má právě i naše situace pevné místo. A dokonce, jestli milujeme Boha, pak právě pro nás je určeno Pavlovo rezolutní prohlášení:

• Ř 8:28 Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha,

On vede naše kroky:

• Přísloví 16:9 Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.

To, že nyní farizeové a zákoníci přicházejí mezi shromážděné lidi v chrámu a přerušují Ježíšovo vyučování není náhoda: je právě ta příležitost, jak se o Kristu dozvědět více - o jeho charakteru i poslání. Celá situace je v Hospodinových rukou - On je svrchovaný i nyní. A tak místo počátečního naštvání, že zákoníci a farizeové přerušili Ježíšovo vyučování, budou lidé v chrámu, a věřím za nedlouho i my spolu s nimi, chválit Pána za Jeho prozřetelnou milost, protože skrze tuto událost, kdy přivedli ženu, aby nad ní Ježíš vynesl soud, poznáme něco z výšin i hlubin Boží moudrosti a milosti v Kristu Ježíši.

b) Nevěrní pastýři přicházejí k Ježíši:

• Jan 8:3-4 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed (4) a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.

Skupina mužů, kteří se zabývají opisováním, vykládáním a vyučováním zákona přichází do chrámu, dělají si cestu mezi zástupem lidí, aby se dostali až přímo k Ježíši. "Mistře, učiteli, ty který máš respekt mezi lidmi, tady vedeme ženu, která byla přistižena při činu jako cizoložnice."

Tito lidé jsou vážení mezi ostatními, protože mají za úkol ukazovat cestu k Bohu a vést lidi po ní. Mají respekt ostatních. A je to tak správně, protože je to Bůh, kdo povolává učitele Písma, zjevené Boží vůle, aby vedli a pásli Boží lid. Proto jsou nazváni pastýři - aby skrze jejich službu byl Boží lid živen, veden k Bohu, ochraňován před lží.

Když v Izraeli duchovní pastýři selhávali ve svém úkolu, posílal Hospodin proroky, aby mluvili proti nim a vyhlašovali nad nimi soud:

V proroku Jeremjášovi 23:2 je zapsáno:

• Proto Hospodin, Bůh Izraele, praví proti těm pastýřům, pastýřům svého lidu, toto: "Mé ovce rozptylujete, rozháníte je a nedohlížíte na ně. Hle, já vás za vaše zlé skutky ztrestám, je výrok Hospodinův.

Místo nevěrných pastýřů, učitelů zákona, ale Bůh povolá Izraeli jiné pastýře, kteří budou věrní:

• Jeremjáš 23:3 Sám shromáždím pozůstatek svých ovcí ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, a přivedu je zpět na jejich nivy a budou plodné a rozmnoží se.
• 4 Ustanovím nad nimi pastýře a ti je budou pást, nebudou se již bát ani děsit a žádná nebude pohřešována, je výrok Hospodinův."

To jsou novozákonní pastýři a učitelé, kteří budou mít od Pána nové srdce, proto budou věrně pást ovce jako podpastýři toho nejvyššího Pastýře ovcí, Pána Ježíše Krista.

• Jeremjáš 23:5 "Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost.

A nyní tu stojí proti sobě: zlý pastýři, kteří pasou sami sebe, zákoníci a farizeové, jak přivádějí ženu cizoložnici a naproti nim ten Spravedlivý Výhonek, Král uplatňující právo a spravedlnost, Ježíš Kristus.

c) Vznesené obvinění

Oni postaví tu ženu doprostřed a pokládají Ježíši otázku:

• Jan 8:4-5 a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. (5) V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“

Co to znamená cizoložství? Cizoložství je, když někdo spí s někým, kdo není jejím manželem nebo jeho manželkou.

Je to jednání lidí, které bylo v době Ježíšově rozšířené stejně, jako je rozšířené dnes. Podstatou je nevěra jednoho člověka druhému. Tam, kde byl manželský slib věrnosti, kde manželé byli jedno tělo, přišla nevěra, zrada toho druhého v manželství.

Cizoložství jde dál až za hranice fyzického jednání. Bůh jej používá v Písmu k ilustraci duchovní nevěry lidu, který mu patřil a který vyvedl z Egypta. Hospodin, jejich Bůh, je zachránil, ale Izraelci uctívali kromě Hospodina také modly jiných národů. O tom Boží slovo mluví jako o duchovním cizoložství.

Že zdaleka nejde jen o fyzickou zradu, nevěru při cizoložství jednoho z manželů, ale o hluboké rozbití jednoty manželství, vzájemného pouta, rozbití jednoho společného těla manželů, je zcela zjevné na Kristově vyučování o cizoložství: je to jediný platný důvod pro rozvod, mimo situaci manželství nevěřících lidí, kdy jeden uvěří a druhý s ním dále nechce žít v manželství.

Mojžíšův zákon daný Izraeli požadoval pro cizoložníka trest smrti ukamenováním. Čteme o tom v:

• Deuteronomium 22:22 Když bude přistižen muž, že ležel s vdanou ženou, oba zemřou: muž, který ležel se ženou, i ta žena. Tak odstraníš zlo z Izraele.

V Ježíšově době však v praxi takových případů mnoho nebylo, protože kamenováni mohli provinilci být jen na základě výpovědi dvou nebo tří svědků.

• Deuteronomium 17:6 Ten, kdo má zemřít, bude usmrcen na základě výpovědi dvou nebo tří svědků. Nebude usmrcen na základě výpovědi jediného svědka.

Protože se však jedná o hřích obvykle páchaný v skrytu soukromí, těžko jsou přítomní svědci.

Proto se naskýtá otázka: Proč vlastně zákoníci a farizeové tu ženu přivedli?

Bylo jejich motivem, aby byla prosazena Boží svatost, zjevená v Mojžíšově zákoně? Nemohli snad strpět hřích v Izraeli? Těžko! Vždyť přivedli jen tu ženu. A kde je muž, který s ní měl cizoložit? Nebo to byl někdo z nich? Čím dál víc se ukazuje, o co tu vlastně jde, odhalují se motivy zákoníků.

d) Mojžíšův zákon

Světlo do celé situace vrhá verš 6.:

•  Jan 8:5-6 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ (6) Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat.

Písmo samo nám odhaluje pravý důvod, proč tu ženu přivedli! Vůbec nejde o spravedlnost v Izraeli, už vůbec nejde o tu ženu ani muže, kteří zcizoložili. Na prvním místě je zvrácená touha zákoníků a farizejů přivést Ježíše na soud a zbavit se ho. Už dlouho ho chtějí zabít (5:18). A tak vymysleli i tuto lest.

Není to jediná příležitost, kdy ho budou chtít chytit do pasti. Jindy přišli s otázkou, zda mají židé platit daně římské správě (Mk 12:13), tedy nevěřícím, zda to není proti Bohu. I tady ho chtěli chytit do pasti, aby se ho zbavili.

A znovu je to nyní past: když Ježíš řekne, tu ženu nemají kamenovat, mohou ho konečně dostat před soud, před Sanhedrin, a obžalovat, že porušuje Mojžíšův zákon a jiné k tomu ještě vede. To by byl jeho konec. Konečně by se ho zbavili.

A když řekne: kamenujte ji - pak v něj všichni ti lidé okolo ztratí víru, protože uvidí, že není schopen zachránit hříšníky, o kterých tak rád mluví a se kterými tak rád pobývá. Velekněží a starší lidu ho proto nenáviděli, protože jim řekl:

• Matouš 21:31b "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. 32 Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu.

A navíc by souhlasem s kamenováním té ženy Ježíš porušil římský zákon, že vykonat rozsudek smrti může jen římská správa. Židům to bylo zapovězeno. Tím by na sebe přivedl ruku římského zákona. Takže by se ho také židé tímto způsobem zbavili. Po lidsku to byla dokonalá past, jejíž obětí měl být Ježíš.

Ano, tam, kde roste Ježíšovo svědectví - jako když vyučoval v chrámě, tam sílí i opozice proti němu. Stejně jako pronásledovali našeho Pána, tak budou pronásledovat i jeho učedníky. Ale Pán Ježíš utěšuje každé Boží dítě. On má pro nás slova potěšení a povzbuzení. Jsou určená právě vašim uším:

• Matouš 5:10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. 11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. 12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. 13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. 14 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. 15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. 16 Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

IV. Ježíšova odpověď

a) Ježíš se sklonil (Jan 8:6b)

V tu chvíli se neozvala žádná odpověď, v tu chvíli nezazněl Ježíšův hlas. Ježíš se v tichosti sklonil a psal po zemi. Když se hromadí hrůza hříchu vyvěrající z lidských srdcí na povrch před oči všech, nastává hrůzné ticho:

Stejně jako v nebesích, ve Zjevení Janově, když Beránek rozlomil sedmou pečeť na knize zapečetěné sedmi pečetěmi. Šest pečetí hrůzy již bylo rozlomeno a nyní vrcholí soud nad tím Zlým a jeho následovníky:

• Zjevení Janovo 8:1 A když Beránek rozlomil pečeť sedmou, nastalo na nebi mlčení téměř na půl hodiny.

Je to jako když je Ježíš křižován na golgotském kříži. Tíha hříchu všech vykoupených svatých dopadla na Spravedlivého Ježíše. V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin, až do chvíle, kdy Ježíš skonal.

V tuto chvíli se ukázala hlubina duchovní bídy zákoníků a farizejů, kteří onu ženu před Ježíše přivedli. Je to hrůza hříchu, který je přítomný v každém z nás, kdo tu dnes sedí, stejně jako každého člověka na celém světě, který tu s námi nesedí. Je to hrůza hříchu v člověku ve svém největším rozměru, odhalená v plnosti:

Beránek, Kristus, je to Slovo Boží.

• Židům 4:13 Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.

Ježíš tu stojí mlčky na prvním místě ne před hloubkou a hrůzou hříchu oné ženy pro to, co udělala, ale před zjevenou hrůzou zkaženosti srdcí farizejů a zákoníků. Vypadají, že jsou pobouření hříchem ženy cizoložnice, ale jejich vlastní hřích, když ve svém srdci touží zabít Ježíše, je vůbec nevzrušuje.

Ježíš tu stojí mlčky před každým srdcem, které se chce ospravedlnit samo svou domnělou dobrotou, svou domnělou dostatečností potěšovat v každé chvíli svatého Boha. Každé takové srdce spolu s padlým Adamem v zahradě Edenu volá: to já ne! To ona mi dala jíst z toho stromu...

Střež především svoje srdce! Nehleď na druhé, co dělají špatně, dokud nevyjmeš trám ze svého oka (Mt 7:5). Jaké je tvoje srdce před Bohem - ukaž mu jej. Přines jej v modlitbě před Boží tvář, kde se vše ukáže bez obalu a přetvářky. To je tvoje jediná naděje. Dej mu své špinavé srdce, které je tak naplněné nespravedlností, pýchou a sebestředností. Které vidí druhé jako viníky, ale samo sebe se snaží ospravedlnit, ačkoliv nemá čím. Pros Všemohoucího, aby se nad tebou slitoval a očistil tě, jinak tě tíha tvého hříchu stáhne do hlubiny věčného soudu v pekle. Odtud není záchrany. Volej, volej dokud je čas!

b) Ježíš píše po zemi

V tichu Ježíš píše prstem po zemi. Co psal? Proč to psal? Komu to psal? To není důležité. Kdyby bylo, Bůh by nám to zjevil.

Něco podstatnějšího je důležité. V řeckém překladu Starého zákona je užito stejné slovo pro to, když psal Ježíš prstem po zemi, jako když Hospodin psal na hoře Sínaj na desky Zákona desatero přikázání.

Ten, před kterým nyní stojí farizejové a zákoníci, je ten, který psal vlastním prstem Desatero přikázání na desky zákona, dané Mojžíšovi.

• Exodus 31:18 Když přestal k Mojžíšovi na hoře Sínaji mluvit, dal mu dvě desky svědectví; byly to kamenné desky psané Božím prstem.
• Exodus 32:16 Ty desky byly dílo Boží, i písmo vyryté na deskách bylo Boží.

Oni tu stojí před tím, kdo dal Izraeli Zákon, před svatým Bohem, zjeveným v těle člověka. Stojí tu pře tím, kdo je větší než Mojžíš. On je Bůh sám!

Mojžíšův zákon byl dán Izraeli do doby, než se naplní čas a Bůh uzavře novou smlouvu, lepší než je ta první, dokonalou, protože ručitelem té smlouvy bude sám Bůh.

• Židům 8:6 Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. 7 Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou. 8 Ale když Bůh kárá svůj lid, říká: `Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou, 9 ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské. Neboť oni nezůstali v mé smlouvě, a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin. 10 A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. 11 Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: `Poznej Pána´, protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího. 12 Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.´ 13 Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.
• Jan 8:7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“

c) Sláva Boží milosti

To je Boží odpověď: Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!

Kdo, kdo první zvedl kámen? Kdo, kdo hodil první? Nikdo, nikdo z nich. Boží milost je obvinila v jejich svědomí. Nyní každý jeden z těch mužů je obviněn ve svém vlastním nitru - nejsi ten, kdo by mohl obžalovat tuto ženu a sám být čistý. Nejsi. Nepřišel jsi proto, aby byla vyzdvižena Boží sláva skrze dodržování Mojžíšova zákona. Ti všichni přišli se zlostí v srdci a chtěli ji vylít na Ježíše.

• Jan 8:9 Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.

Nikdo z nich nezůstal. Všichni odešli obviněni ve svém svědomí. Svědomí je dar od Boha pro každého člověka. Svědomí nemůže nikoho zachránit, nemůže mu dát porozumění cestě spasení. Ale je nepostradatelným ukazatelem k Boží přítomnosti v životě každého člověka. Svědomí dosvědčuje, že máme zodpovědnost vůči tomu, kdo vše učinil, i nás.

• Jan 8:10-11 Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ (11) Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“

Porušuje tu snad Bůh sám svůj vlastní zákon? Jak to, že ji Ježíš neodsoudil? Nemá snad být ta žena potrestána? Má odejít bez trestu?

Nebyl tu nyní nikdo, kdo by byl svědkem jejího hříchu. Není zde tedy ani obvinění před lidmi a jejich spravedlností.

Ale Bůh vidí do srdce člověka. Před ním není nic skryto, co člověk skrývá před jinými lidmi. Bůh zná každé zákoutí naší duše.

• Žalmy 139:7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

A přece Ježíš tu ženu neodsoudil, ačkoliv dobře věděl, že je vinna - že je hříšnice, která musí nést cenu hříchu: a tou je odsouzení k věčnému trestu v utrpení pekla, ve věčné smrti.

Tak jak to, že ji neodsoudil, ale řekl: Ani já tě neodsuzuji?

• Izajáš 53:1 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? 2 Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. 3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
• 12 On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

Ježíš Kristus se sám stal obětí za její hříchy! Bylo zaplaceno výkupné! To je jediná odpověď na to jak ji mohl Spravedlivý Soudce propustit bez odsouzení! Ježíš Kristus dal svůj život i za tuto ženu, aby mohla žít!

Jdi a už nehřeš! Neřekl jí jen: jdi a čiň pokání. Ale jdi a už nehřeš. Protože důkazem opravdového pokání je odvrácení se od hříchu.

Už jsi slyšel Krista, jak ti říká: ani já tě neodsuzuji? Jdi a nehřeš. Jestli dál pokračuješ ve vědomém životě v hříchu, pak je na místě otázka: co uslyšíš od Ježíše ty?