IHNED OPUSTILI VŠE A ŠLI ZA NÍM!

IHNED OPUSTILI VŠE A ŠLI ZA NÍM!

Matouš 4:18 Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 19 Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ 20 Oni hned zanechali sítě a šli za ním. 21 O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. 22 Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním.

Pokoj vám všem! Po delší odmlce pokračujeme zamyšlením

v Mt evangeliu. Jsme ve čtvrté kapitole, verše 18-22. V sedmnáctém verši Mt 4 jsme četli.

Matouš 4:17 Od té chvíle začal Ježíš hlásat a říkat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království Nebes.“ 

Pán Ježíš se usadil v Kafarnaum, v oblastech Zabulón a Neftalí. Tak se naplnilo proroctví z Iz 8,23-9,1 o tom, že i k pohanům přijde světlo spásy!  V našem dnešním oddíle vidíme Pána Ježíše, jak povolává své první učedníky. A podívejme se na několik věcí.

1. Je to Pán, kdo svrchovaně povolává! V Janově evangeliu Pán Ježíš řekl učedníkům: „J 15:16 Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce, a vaše ovoce aby zůstalo; U židovských učitelů, tedy rabínů nedocházelo k tomu, že by si oni volili své žáky, ale naopak žák si vždy vybíral učitele. Na žákovi vždy záleželo, koho si za učitele zvolí! Žádný rabín nebyl schopen zajistit, že se jeho žák bude také chovat podle vyučovaných hodnot. Ale náš Pán nás ustanovil k nesení trvalého ovoce spásy!

 

2. Vidíme zde, že milost Božího povolání v Kristu je neodolatelná! Petr, Ondřej i Jakub a Jan okamžitě všeho zanechávají a jdou! Slovo povolal je má v řečtině širší význam. Znamená na někoho hlasitě volat, někoho povolat, ale také pojmenovat. Pán Ježíš nás povolává jménem a jeho volání je silné a milost toho volání je neodolatelná. Chvála Bohu!

 

3. Učedníci Pána Ježíše se vzdávají všeho, co mají. Obě bratrské dvojice v podstatě opouštějí své živobytí! A ta druhá i svého otce. To je něco nemyslitelného v Izraeli. Opustit otce, rodiče. Bylo povinností, a to dobrou povinností, podle zákona se o rodiče starat! Také jenom pravý Bůh má nárok na vaše potomky! Nikdo jiný! I když jde o naše děti, patří Hospodinu, který nám je dal jako dar a požehnání. Ale může si je také vzít zpět. Na to nemá nárok žádná bytost, žádná vláda, jen Bůh.

 

Kéž je nám ta rychlá reakce a okamžitá oddanost učedníků Pánu Ježíši příkladem k následování. Vždyť ani Lazar neodolal výzvě Pána Ježíše, a to byl již čtyři dny mrtvý! Co to o nás tedy vypovídá, když jsme vlažní? Když jsme rozpolcení a otáčíme hlavu zpět? Když nás vábí svět a je pro nás přitažliví a hodný milování?

Zj 3:16 Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech.

Řekli jsme si, že Pán volá silně, mocně, neodolatelně. Volá nás jménem, zná nás. Ale vlažnost je věcí, která naše jméno odstraňuje z Ježíšových úst! Víte pít horký nápoj je dobré pro zahřátí, pít svěží studenou vodu, je dobré pro občerstvení a zahnání žízně v horkém dni. Vlažná voda zvedá žaludek.

L 9:62 Ježíš mu řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“

Lotova žena se jednou jedinkrát ohlédla a následky byly hrozivé, trvalé a nešlo to vzít zpět! Jak moc je milostivý Pán Ježíš i Bůh Otec, když vidí, jak se ohlížím?  A jak často se ohlížíte vy?

Jakubův 4:4 Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. 5 Či myslíte, že nadarmo je psáno: ‚Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil?‘ 6 Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ 7 Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.

Na co ukazuje láska ke světu je tedy také nadmíru jasné z listu Jakubova. Nelze milovat svět a Boha zároveň. Bůh svou slávu nikomu nedá a nebude se dělit o naši lásku se vzbouřeným světem! Od toho je totiž již jen maličkatý krůček k tomu, abyste svatého Boha nutili se o vás dělit s vaším hříchem, s vašimi hříchy! Nelze sloužit dvěma Pánům, ať už mamonu a spolu s ním Bohu. Ať už vzbouřenému světu a spolu s ním Bohu. Ať už hříchu a všemu nesvatému ve vás i ve světě a spolu s tím svatému Bohu!

A že k této rozpolcenosti máme všichni tak blízko, že? Protože neseme ten poklad ve hliněných střepech. A hřích se nás tak snadno přichytává, a tak nerad se nás pouští! Ba co víc, my sami se někdy tak strašně neradi pouštíme hříchu!

Naštěstí Jakub napsal, že mocnější, než naše věrolomnosti a hříchy je Boží milost! Proto utíkejte vždy, a rychle k Němu! Ke kříži, ke Kristu, k prázdnému hrobu a znovu se přesvědčte, že zůstal prázdný! Ano je prázdný! A váš Pán a Spasitel žije! A neponechá vás na pospas! Zkroušeným a zlomeným srdcem, duchem Bůh v Kristu nepohrdá. Co je pýcha, Nejít k němu! Co je pokora? Reagovat okamžitě a rychle a nechat úplně všeho, i statků i otců, i matek, i vlastních dětí, běžet a volat: „Pane prosím smiluj se na de mnou hříšným!“ Já tě potřebuji, protože vteřina bez tebe a tvé milosti je pro mě v tomto světě a v tomto těle smrtící! Bůh vám žehnej! Amen.