BUĎ OSVĚDČENÝ OCHRÁNCE, ZASTÁNCE DRUHÝCH, DÁVEJ SVŮJ ŽIVOT DRUHÝM! Ř 16,1-4;

Římanům

Kazatel

BUĎ OSVĚDČENÝ OCHRÁNCE, ZASTÁNCE DRUHÝCH, DÁVEJ SVŮJ ŽIVOT DRUHÝM! Ř 16,1-4;

Římanům 16:1 Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích. 2 Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému. 3 Pozdravujte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v díle Krista Ježíše, 4 kteří pro mne nasadili život; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanských národů.

Titovi 2:7 a sám buď ve všem příkladem (správného jednání): Ukazuj v učení neporušenost, poctivost,

ÚVOD

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Na Zimní konferenci ZOD, myslím, že v roce 2020 padla otázka jaké jsou a jaké mají být cíle křesťanů? No vzhledem k tomu, že jsme hříšníci, neseme poklad nesmírné ceny v hliněných střepech a náš život je zápasem mezi naší starou přirozeností a Duchem svatým v nás. Je odpověď velmi zajímavá. Protože zní: cíle křesťanů jsou mnohé a často všelijaké, ale měli by být…

Jaké by měli být milovaní? Může někdo odpovědět? Nechme odpovědět ale především Boha, Písmo. Jedním ze silných oddílů Písma je Ef 3,14-21;

Efezským 3:14 Proto klekám na kolena před Otcem, 15 od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, 16 aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ 17 a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce 18 mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: 19 poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. 20 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit nade všechno víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, 21 jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

Cílem je na prvním místě Boží sláva. Nežiji pro slávu svou, ani pro slávu našeho společenství, sboru. Tak aby se říkalo, ten Honza Novák to je ale člověk. A ten sbor, do kterého on chodí, to je ale opravdu echt společenství… Ef ,3,14-21 nás ale učí další věci o které je třeba usilovat, abychom naplnili ten hlavní cíl, oslavit Boha, oslavit Pána Ježíše Krista. Mluví o pokoře a poslušnosti Jeho slovu, Písmu, která je nezbytností. Pavel kleká před Otcem v pokorné a poslušné modlitbě i my máme být v pokoře a poslušnosti na modlitbách. Potřebujeme, aby Bůh posiloval nové stvoření v nás, nového vnitřního člověka. Potřebujeme se držet Pána Ježíše Krista a Jeho učení, nic k němu nepřidávat, ani neubírat, tak On bude skrze víru přebývat v našich srdcích a my budeme pěvně v Něm a v jeho lásce. Potřebujeme růst v poznání Krista a Jeho lásky a milosti, a tak budeme nakonec prostoupeni Boží plností. Dokonale, protože budeme prostoupeni vší Boží plností. Znát a poznávat Krista, Jeho lásku a milost to je cesta, jak být proměněn. Porozumění tomu, kdo je Ježíš Kristus a kdo je Bůh Otec změní náš život, plně a nezpochybnitelně ve všech směrech, a bude přinášet ovoce slávy tomu, který jediný má moc nás takto posvětit a dát nám takto růst, a který jediný je hoden veškeré slávy, úcty a uctívání v církvi i v celém stvoření!

Dnes začneme vykládat poslední, šestnáctou kapitolu listu Římanům. Budeme v prvních čtyřech verších. Kéž nám poslouží k naplnění cíle, k oslavení Otce i našeho Pána Ježíše Krista. Kéž nám poslouží k růstu v poznání Boha, a vedou nás k větší bázni, pokoře a k usilovnější modlitbě. Kéž nás vedou na kolena. V srdci na kolena, ať klečí naše srdce, ať klečí vnitřní člověk v nás před naším Pánem Ježíšem Kristem a Bohem Otcem. Kéž jsme tímto vším prostoupeni k větší Boží slávě bázní, pokorou, touhou se modlit, poznáním svatého Izraele, poznáním evangelia.

Odkazy: Ef 3,14-21;

PROSPÍVEJTE FOIBÉ A MNOHÝM JAKO FOIBÉ

Přijměte ji jako milovanou sestru

Pavel církvi v Římě doporučuje sestru Foibé, mluví o ní jako o služebnici církve v Kenchrejích. Vykladači Písma se shodují, že nesla do Říma Pavlův list. Ještě nikdo nenesl žádné církvi důležitější dopis! Shodli jsme se na tom, že list do Říma je tím nejucelenějším, nejnádhernějším a nejbohatším teologickým pojednáním evangelia.

Už na tomto samotném faktu vidíme, že Pavel si velmi vážil sestry Foibé a její služby. Bůh ji tímto způsobem skrze Pavla v podstatě vyvýšil a naplnilo se tak slovo, že kdo se z lásky k Bohu a Jeho dětem stává služebníkem všech, ten se také stává z Boží vůle prvním mezi námi Mk 10,44.

Kenchreje byly přístav v Korintu. Pravděpodobně Foibé uvěřila během Pavlova rok a půl dlouhého pobytu v Korintu. Někteří badatelé mluví o tom, že byla diákonkou sboru. A je to možné. Ženy navštěvovali nemocné, sloužili mladším ženám a také chudým v církvi. To, co však je z textu naprosto jasné je, že Foibé byla prostě velikou služebnicí Pána Ježíše i společenství v Kenchrejích!

Slovo doporučuji v sobě zahrnuje velmi důrazné doporučení. Když by Pavel doporučil ve své době takto vás, znamenalo by to i velikou chválu z jeho úst. Výraz použitý v řečtině znamená také představit, prokázat, dokázat a dát vyniknout! Tedy doporučit vás s naprostým přesvědčením o vaší spolehlivosti a horlivosti. Prokázat, dosvědčit a dokázat vaše kvality a dát jim vyniknout.

Pavel tedy označuje Foibé jako naprosto spolehlivou a ve víře, službou osvědčenou sestru. A nejen on, ale i církev v Kenchrejích. A proto ji mají v Římě přijmout, jak se na svaté patří. Doslova příznivě, s otevřenou náručí a natěšeně, nebo s potěšením. Podobně čteme u Jana ve třetím listě.

3 J 1:4 Věrně jednáš, milovaný, v tom, co činíš pro bratry, a to pro ty, kteří přišli odjinud; 6 oni vydali před církví svědectví o tvé lásce. Dobře učiníš, když je vypravíš na další cestu, jak se sluší před Bohem,

Ve svém druhém listu Jan píše, že máme být obezřetní a nemáme přijímat s otevřenou náručí ihned každého. Máme ostražitě zkoumat. Jsme ovce mezi vlky a vlci pronikají do církví převlečeni za ovce. Ale nepřicházejí s biblickým učením Krista, s biblickým učením o Kristu. Zacházejí dál, mají jiné, vyšší poznání, nad Písmo a mimo Písmo. Zjevení přímo od Boha, říkají. To je však ale vede dál, než říká Písmo a v Písmu pro ně nenacházejí oporu.

Kdežto milovaná Foibé nese římským poklad. Nádherný list a celý její život souzní vnitřně i navenek s pravdou v tomto listu. Je v naprosté jednotě a shodě s pravdou tohoto listu! Její život je příkladem neporušenosti, poctivosti a důvěryhodnosti. Proto ji máme s radostí přijmout v Pánu, jako by ji radostně přijal sám Pán Ježíš. Pavel i církev Kenchrejích ji plně doporučují, představují nám ji v tom nejlepším světle. Prokazují, dokazují její spolehlivost a horlivost pro Hospodinův dům, dávají vyniknout životu Foibé, protože je ke slávě Boží. V tom všem se za ni plné zaručují.

A mám radost, že i v našem společenství jsou a přibývají setry jako je drahá Foibé. Možná to nejde tak rychle a v takových počtech, jak bychom si představovali. Jsme maličký sbor, práce je mnoho. Prostor, který před námi Bůh ve své lásce otevírá je nedozírný a stále bude kam růst. Ale vidím v tomto sboru takové sestry, ne jednu, ne dvě. Na číselné poměry našeho sboru jde o veliké číslo milovaní. Vidím zde sestry již pevné ve víře, osvědčené a jejich věrnou vytrvalou službu. A vidím zde setry rostoucí do stejné osvědčenosti, horlivosti a věrnosti ve víře a službě.

Věřím, že osvědčenost všech sester v našem sboru poroste podle vzoru Foibé. A věřím, že Foibé bude vzorem věrnosti i pro nás muže, bratry v tomto sboru. Foibé pomáhala mnohým, chránila mnohé. Pavel používá slovo znamenající pomocnici, ochránkyni, doslova patronku. Ona si vzala nad mnohými patronát. Potřeby mnohých se stali jejími vlastními a prvními. Své potřeby doslova upozadila, aby pomohla druhým, ochránila a budovala jejich víru.

Pomáhejte ji ve všem, prospívejte jí i mnohým

Patronát v Římě byl zvláštní stav mezi bohatými, mocnými lidmi a mezi lidmi jakýmkoli způsobem potřebnými, slabými, potřebujícími pomoc, záštitu, ochranu. Byli to mnohdy lidé sociálně nejslabší, bez vzdělání a jakýchkoli prostředků. Lidé z nejnižších vrstev. Také propuštění otroci, pro které bylo velmi těžké, zvláště pokud se jako otroci narodili, včlenit se po propuštění do života společnosti jako svobodní lidé. Protože to prostě bylo pro ně něčím naprosto cizím, neznámým.

Tito slabí se často zavazovali svým patronům, ochráncům, pokud mohli, k různým službám na oplátku. A Pavel žádá římské věřící, aby se podobně zavázali Foibé, jako tito chudí a slabí se zavázali svým patronům. Ona, Foibé, je podle Pavla takovým ctnostným patronem a ochráncem potřebných v církvi. To bylo velikou poctou pro Foibé. Sám Bůh ji vyvýšil za její oddanou, věrnou službu! Sestry, ale i bratři, chcete být jako Foibé? Chcete být Bohem vyvýšeni za věrnost evangeliu? Pak po vzoru Pána Ježíše, který se nám cele odevzdal až na smrt, a po vzoru Foibé, která měla mnohé za přednější sebe naplňte následující slova.

Marek 10:44 a kdokoli si přeje stát se prvním z vás, bude nevolníkem všech. Pavlík

Všimněte si toho napětí ve verši. Marek říká: „Ten, kdo opravdově a v souladu z pravou zbožností touží být mezi vámi první, ten je rozpoznatelný. Velice dobře rozpoznatelný! Bude totiž a je jasným otrokem všech!“ A myslím, že můžeme směle říci, že takový člověk by vám na otázku, jestli chce být v církvi první, odpověděl jako Marfuša v pohádce Mrazík. Tedy jen částečně jako Marfuša, bez té hanlivé nadávky dědku. Slyšeli byste: „Blázníš, proč se ptáš na takové věci?“

Protože pohnutky takových zralých bratrů a sester jsou zbožné a primárně zaměřené na to, aby věrně sloužili Pánu Ježíši, a tak jako On dali sami sebe za druhé, když je to potřeba! Vůbec nepřemýšlí o tom, jestli jsou první, nebo pátí, nebo poslední. Dokonce sami sebe v podstatě naprosto přirozeným způsobem nepřetržitě činí posledními, aby se stali záštitou a pomocí druhých! Tak jako dýchají, pijí a jedí. Kristus žije v nich a oni doslova žijí Krista Ga 2,20; Potřebujeme kolem sebe takové věrné bratry a sestry. A máme je kolem sebe! Dívejte se po nich pozorně!

Foibé z Kenchrejí je ale pro nás pro všechny v Písmu zaznamenaným dobrým příkladem a vzorem. Zavažme se již ne jí, protože ona je už s Pánem a obdržela z jeho rukou vavřín pro vítěze. Zavažme se po jejím vzoru církvi k veškeré potřebné službě, jako se zavazovali chráněnci patronů ke službě jim. A ještě více. Modleme se v Pánu a nad Písmem, abychom byli sami těmi ochránci, patrony a záštitou všech potřebných mezi svatými. Abychom byli pomocí a ochranou celému Božímu lidu! A naplňujte to konkrétními kroky v konkrétní službě konkrétním lidem v církvi. Pavel nabádá a velí římským bratrům a sestrám.

Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému.

Nečekejte až budete podle vás dostatečně zralí, silní a schopní pomoci druhým. To nebudete nikdy. Jen tehdy porostete a budete sílit, pokud se učíte již nyní sloužit druhým, byť malými, vratkými a slabými krůčky. Copak se kterýkoli človíček naučil dobře chodit poté, co čekal až jeho kroky sami od sebe budou naprosto dokonale silné, rozhodné a pevné?

Jestli chcete, aby i vaše první kroky byly dokonalé, nikdy se chodit nenaučíte. Nevede cesta k jistému kroku přes mnohou slabost a vrávorání? Dokonce přes mnohé pády? Přijímejte v Pánu tedy všechny svaté, pomáhejte v Pánu všem potřebným svatým. Usilujte růst od těch, kteří sami potřebují záštitu a pomoc k těm, co sami poskytují ochranu a pomoc druhým. Otevřete své srdce, svou náruč i svůj dům církvi a svatým!

Budujte zbožný charakter v Kristu, jako měla Foibé. Buďte v tomto světě podobní Kristu, jako byla Foibé.

Odkazy: 3 J 1,4-6; Mk 10,44;

OBĚTUJTE SVŮJ ŽIVOT DRUHÝM, DEJTE HO ZA DRUHÉ V SÁZKU

Oddaní spolupracovníci

Pavel dále napsal:

Římanům 16: 3 Pozdravujte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v díle Krista Ježíše, 4 kteří pro mne nasadili život; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanských národů.

Priska a Akvila. Co o nich v Písmu víme? Když Pavel přišel do Korintu, potkal se tam s Akvilou, který pocházel z Pontu. Přišel se svou ženou Priskou z Itálie, kdy císař Klaudius vyhnal všechny Židy z Říma. Sblížili se s Pavlem i díky tomu, že měli stejné povolání. Šili stany. Stali se Pavlovými spolupracovníky na díle evangelia. To bylo asi v padesátých letech prvního století po Kristu. Sk 18,1-3; Po roce a půl Pavel spolu s Akvilou a Priskou plují do Sýrie. Manželé zůstávají v Efezu. Pavel odplouvá dál do Cesaree a pokračuje až do Jeruzaléma. A do Efesu přichází Apollos.

Skutky apoštolské 18:24 Mezitím přišel do Efezu Žid jménem Apollos, původem z Alexandrie, muž vzdělaný a výmluvný, který dovedl přesvědčivě vykládat svaté Písmo. 25 Byl už poučen o cestě Páně, mluvil s velikým nadšením a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův. 26 Začal neohroženě vystupovat v synagóze. Když ho uslyšeli Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží cestu.

Priska a Akvila jsou velmi oddaní službě Pánu Ježíši Kristu. V prvním listu do Korintu o nich čteme, že otevřeli svá srdce i svůj dům církvi 1 K 16,19; V osmnácté kapitole Skutků potom přijímají zbožného a horlivého Apolla a zasvěcují ho přesně, velmi pečlivě a důkladně do evangelia Pána Ježíše Krista. Oni ho důkladně seznámili do hloubky s Boží cestou spásy v Kristu!

Priska a Akvila jsou podle Pavla jeho věrní a stateční spolupracovníci na díle evangelia. Spolu s ním se namáhají, doslova spolupůsobí ze všech sil. Oddaná a osvědčená sestra Foibé, záštita a pomoc mnohých, i Pavla. A nyní oddaný manželský pár. A je to důležité. Co nás Písmo učí skrze Pavlův list, Ř 16? Jakému poznání nás zde učí Bůh?

Genesis 2:18 I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“

Priska a Akvila jsou jedno tělo! Není pro Adama dobré, aby byl sám, pamatujete? A tak mu Pán Bůh dal Evu. Učinil ji jako jemu rovnou pomoc. Stejně zdatnou, stejně hodnotnou a stejně drahocennou. Církev může být opravdu vděčná za křesťanské manželské páry, které se cele vydají obětavé službě Kristu! Také kniha Kazatel učí:

Kazatel 4:9 Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. 10 Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. 11 Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? 12 Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprve nepřetrhne!

Dva křesťané jsou vždy více než jeden. Vzájemně se podpírají, slouží jeden druhému. Mají větší výtěžek ze své námahy. Když jeden upadne, druhý ho zvedne. V zimě se schoulí jeden k druhému a lépe se tak zahřejí. A když jsou tito dva křesťané manželským párem, je vzájemná blízkost, sounáležitost a jednota ještě větší, mocnější. Trojitá nit se pak teprve nepřetrhne! Jistě spolu byli, myslím nyní na Prisku, Akvilu a Pavla při službě evangeliu ještě pevnější. Ale já vám chci připomenout jinou důležitou skutečnost. Každý křesťanský manželský pár je vlastně velmi pevnou, trojitou nití, kterou v podstatě nikdo nepřetrhne! Proč? Protože jsou oba v Kristu.

Efezským 5:21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: 22 ženy svým mužům jako Pánu, 23 protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. 24 Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. 25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,

Vidíte tu sílu a sounáležitost manželství, které je oddané Kristu. Oba manželé Krista milují. Jsou tak mocně jedním tělem, že je nikdo nedokáže oddělit. A tak jsou velmi požehnaným nástrojem v Boží ruce pro celé společenství místní církve. Modlete se tedy svatí v Kristu prosím za manželské páry ve sboru a v manželství jeden za druhého, aby církev rostla. A modlete se prosím snad ještě usilovněji a vytrvaleji u nás za sestry, jejichž muži jsou nevěřícími, aby se Bůh smiloval, dával milost ke svědectví nevěřícím mužům beze slov, a to svatým způsobem života. Aby dal spásu těm mužům, a pokud ne, aby dal těm sestrám obstát v tak nelehké službě. Věřte, že tento kříž není pro každého!

Pavel nás dnes učí, že nejsme sami. Nikdy. Nestojím tu sám! Pavel byl nejen apoštol, kazatel evangelia. Byl i druhem, věrným a vděčným přítelem! Nebyl v izolaci, ale byl jedním z údů Kristova těla. A věděl, že každý tělesný úd, který bude od těla izolován zahyne. Waren W. Wiersbe napsal:

V životopisech křesťanů jsem si všiml, že Bůh si nejvíce používal služebníky, kteří si dovedli najít přátelé. Jejich život a služba se násobily a odrážely v životech jejich přátel a spolupracovníků a naopak.

A to je přesně ono. Pavel použil slovo synergos. Napsal: „pozdravujte Prisku a Akvilu, spolupracující, spolu se mnou působící ( synergús) v Ježíši Kristu!“

Nejsem tu já sám! Ani ty bratře, sestro nejste zde sami a ztracení! Všichni jsme tělem Kristovým a jsme spolupracovníci v Ježíši Kristu! Spolupůsobící a společně jednající údy Kristovi. Vy všichni jste mí ochránci a ti, co mi pomáhají a já potřebuji tuto vaši pomoc a záštitu. A chci se učit být stejnou pomocí a záštitou vám! A víte co mi k tomu pomáhá? Jak jsem řekl: Když pohlédnu na tento malý sbor, vidím více, než jednu Foibé! A když kouknu znovu, vidím i Prisky a Akvily. Možná potřebují ještě mnoho růst, ale kdo z nás ne? Ale vím, že tu jsou!

Ti, kteří nasazují život

Pavel napsal o Akvilovi a Prisce ještě další silnou informaci. Napsal, že pro něho dokonce nasadili své životy. CSP překládá: pro můj život nasadili vlastní hrdlo. Jeruzalémský překlad Bible cituje Pavla takto: aby mi zachránili život, nasadili krk. A Pavlíkův překlad zase: za mé žití nasadili svou vlastní šíji.

My nemáme žádné podrobnosti o tom, kde a jak se to stalo. Ale shodneme se jistě na tom, že jsme rádi a velmi vděční za to, že Bůh poslal Pavlovi na pomoc v tak kritické situaci tento zbožný manželský pár. Velmi odvážný a statečný. Oni milovali Krista a tak i po jeho vzoru milovali Boží děti a i Pavla!

Drahá, obětavá, horlivá a Kristu věrná Foibé. Záštita, pomoc, ta která dává sebe sama druhým. Svého se po vzoru Pána Ježíše odříká a potřeby, slabosti druhých považuje za své. A za ně zápasí a dává sebe sama! Priska a Akvila, horliví, srdce i svůj dům otevírají církvi. Vždy ochotní posloužit druhým a vést je k hlubšímu poznání Božích cest v Kristu Ježíši. Spolupracují, spolupůsobí, spolu se namáhají s Pavlem ve službě evangeliu. Vzor manželského páru oddaného cele Pánu Ježíši Kristu. Pavel, který má starost o všechny církve a buduje pevné přátelské vztahy po vzoru Pána Ježíše, který také měl své nejbližší zde na zemi. Vše, čeho Pavel dosáhl a vše co měl před svým obrácením, to považuje doslova za hnůj. Zříká se toho, odhazuje to od sebe a za sebe co nejdále aby podle svých slov, co?

Filipským 3:9 abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře,

Co se to odehrává před našima očima v šestnácté kapitole listu Římanům? V šestnácté kapitole Pavel před námi otevírá zbožný charakter ranné církve, první církve a prvních svatých. Jejich teologie jistě nemohla být tak ucelená, jako máme dnes. Tak systematická. Ale v mnohém je dál, než jsme dnes my. V touze následovat Ježíše Krista sloužit celému Božímu lidu, seč jim všem budou síly stačit!

Oni také volají spolu s Pavlem, že staré je pryč! Vzdávají se všeho i sami sebe, dávají všechno, co mají i sami sebe. Když je potřeba své vlastní šíje pokládají na popravčí špalek. Svůj vlastní život nasazují, a i díky nim my dnes věříme.

Slyšte Pavlova slova, která adresoval Timoteovi. Ona zní z úst všech, kteří nás ve víře předešli k Pánu, a tak i nám připravovali cestu a dnes jsme posilování pohledem na jejich víru! Mluví k vám v Kristu silný a moudrý Pavel, Pánu oddaná a cele zasvěcená Foibé, otevření a vždy připravení manželé, statečná Priska a odvážný muž Akvila. A všichni ostatní, o kterých budeme ještě číst v Ř 16. v kapitole, které jsem se bál, že ji nebudu moci vyložit, protože ji moc nerozumím. Ale nyní musím před Bohem Otcem i Pánem Ježíšem činit pokání.

Protože Ř 16 je mocná kapitola o odvážných svatých první církve, jejich touze, horlivosti, ochotě a upřímnosti. Je o jejich jednotě, sounáležitosti, přátelství a vzájemné lásce! Je o jejich zápase, běhu za Kristem a mocném boji víry, o víru a za víru! Ti všichni nám nyní říkají slovy Pavla, a hlavně Ducha Božího.

2 Timoteovi 4:5 … ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě. 6 Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. 7 Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. 8 Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.

Proč to všichni bez rozdílu s takovou touhou, horlivostí a ochotou konali? Jde snad v první řadě o ně? O jejich touhu, horlivost, odvahu a lásku? Je to vše jejich sláva? Drazí přítomní, hledíme-li na ně, hledíme velmi vysoko. Dotýkáme se nebeských sfér, jako i oni se jich dotýkali svými životy.

Ale my musíme pohlédnou ještě výš, a ještě mnohem dál! Římanům šestnáct je mocné svědectví o první církvi a o svatých první církve, bezesporu. Ale je to především mocné a nejmocnější svědectví o Bohu Otci a o našem Spasiteli Pánu Ježíši Kristu. Je to svědectví o mocné a věrné službě Ducha svatého Božím dětem, o díle svatého Ducha v církvi. Je to svědectví a důkaz naší slavné spásy, svědectví o Bohu Synu, který se stal člověkem.

Stal se svatým, zbožným člověkem z lásky k Otci a všem Otcovým dětem. Kvůli vyvoleným ze světa a vykoupeným ze světa za nesmírnou cenu krve Božího Syna! To je Boží sláva, Boží sláva, Boží sláva milovaní! Bůh Otec vyvolil, Bůh Syn vykoupil a Bůh Duch svatý od Letnic uskutečňuje a uskuteční vše až do příchodu Pána Ježíše!

Vyhlížíte s láskou Jeho příchod tak jako Pavel, Foibé, Priska a Akvila? Drazí svatí, těšíte se až jednou i vy budete psát svému Timoteovi podobná slova jako Pavel? Namáháte se, sloužíte, zápasíte, běžíte vstříc Božímu Synu? Žijete své životy tak, abyste to mohli napsat?

„Odcházím k Pánu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.”

Jak chceme odcházet z tohoto světa? Ve strachu a v prázdnotě? Nebo v plnosti víry a dobrého svědomí před Pánem Ježíšem Kristem a s radostí, že budeme s Ním? Křesťané, vím že to není lehké a mnohým z nás to může být nepříjemné. Ale musím se zeptat sebe i vás. Myslíte na den své smrti, svého odchodu z tohoto světa? Kazatel napsal.

Kazatel 7:1 Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.

Pavel věděl kde a jak si stojí, byl připravený, věděl, komu uvěřil. Ze všech jeho slov v Ř 16,1-4 je to patrné. Chcete znát charakter pravé zbožnosti? Čtěte Ř 16. Dnes jsme byli v prvních čtyřech verších.

Pavel, Foibé, Priska a Akvila znali odpověď na otázku ze zimní konference ZOD. Věděli jaké jsou křesťanské cíle, že jde především o Boží slávu. Byli v tom všem stejní i rozmanití zároveň. Zbožní, horliví, očekávající příchod Pána Ježíše. Byli to zastánci druhých, záštita církve a svatých. Ti, kteří pomáhají a dávají sami sebe Bohu a všem Jeho dětem. Ti, kteří otevírají své srdce, svou náruč i svůj dům Božím svatým. V Písmu je psáno.

Marek 10:28 Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ 29 Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30 aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.

Žijte jako první církev podle těchto slov! Amen!

Odkazy: Sk 18,24-26; Gn 2,18; Kaz 4,9-12; Ef 5,21-25; Fp 3,9; 2 Tm 4,5-8; Kaz 7,1; Mk 10,28-30;

APLIKACE

Budujte vědomě přátelské vztahy v Kristu, v církvi. Poznávejte druhé a snažte se na modlitbách poznávat i jejich potřeby, naplňujte potřeby druhých podle možností, jak vám dá Bůh. J 15,9-14;
Manželé, budujte svá manželství na Kristu, držte se jeho slov, buďte jedním tělem na modlitbách a v Písmu, učte se sloužit. Tak porostete a prospějete celé církvi jako Priska a Akvila. Ef 5,21-28;
Modlete se a napodobujte rannou církev v jejím charakteru. Charakterizovala ji silná sounáležitost, vzájemná služba, zaměření na hlásání evangelia a dychtivé očekávání druhého příchodu Pána Ježíše Krista. 1 Ts 1,1-10;

Odkazy: J 15,9-14; Ef 5,21-28; 1 Ts 1 kap.

Rok

2025