SPLNĚNÝ ÚKOL A ZBOŽNÁ TOUHA SRDCE Ř 15,23-29

 

SPLNĚNÝ ÚKOL A ZBOŽNÁ TOUHA SRDCE Ř 15,23-29

 

Motto: Př 10:24 Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých se splní.

ÚVOD

Pokoj vám a milost. Modlíme se, aby Bůh zkoumal naše ledví. Aby nás posvěcoval. Aby odhaloval, co je nám skryté, vynesl to na světlo a odstranil to skrze pokání z našich životů. A je to dobrá, velmi potřebná modlitba. Král David se modlí v devatenáctém žalmu.

• Ž 19:13 Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty.

Král David nemá zde na mysli teologické bludy, ale skryté zlo našich srdcí. Skryté nám samotným. Jeruzalémský překlad je v tom velmi jasný, říká: „Kdo však přijde na své chybné kroky? Od skrytého zla mě očisti.”

Potřebujeme se takto k Bohu modlit. Písmo mluví velmi nelichotivě o našich srdcích, jejich naprosté zkaženosti a nevyléčitelné úskočnosti. S tím si podle Jeremiáše 17,9 může poradit pouze a jen Bůh, nikdo jiný. Jenomže když tak Bůh začne jednat a vynáší na světlo z naších srdcí toto skryté zlo, moc se nám to nelíbí viďte? Bůh musí řezat, otevřít ránu, vyčistit a poté zacelit. Není nám to mnohdy moc příjemné. Proč?

Protože hledíme pořád ještě silně svým tělesným zrakem a potřebujeme růst v duchovním rozpoznání. Protože ještě dokonale nerozpoznáváme, co je pro nás v tomto padlém světě opravdu dobré. Protože v našich srdcích pořád zůstává mnoho věcí, které milujeme více, než je zdrávo. Více než Boha, evangelium, více než kříž Pána Ježíše, nechceme o ně přijít. Protože od pádu Adama jsme svým založením všichni velicí modláři, a i když se stáváme Božími dětmi neseme poklad nového stvoření v padlém, hříchem prolezlém těle. A tento hřích znovu a znovu usiluje nakazit naše nové srdce a ovládnout ho. Bůh nás musí posvětit. Pavel v Ř 6,22 napsal.

• Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

Směr i cíl našeho nového života je jasný. Růst v posvěcení do podoby našeho Pána Ježíše Krista. A Bůh, protože nás miluje a povolal nás k posvěcení, učiní všechno a jako milující Otec použije i přísnou výchovu, trest je-li to potřeba, těžké okolnosti, zkoušky a soužení. Nezastaví Ho, když jeho děti pořád ještě poznamenané hříchem a sobectvím pláčou a sténají zalykajíce se sebelítostí. Našeho nebeského Otce nezastaví naše manipulace, ani citové vydírání. Chvála Bohu. Bůh je věrný.

Na druhou stranu je ale také velmi soucitný, slitovný a milující! Nikdy na nás nenaloží zkoušku nad naše síly, nad sily člověka. Je moudrý, řízne, jen když opravdu musí. Ne z radosti nad ránou, kterou učinil, ale z lásky k nám a pro naše dobro. Podívejte se na Jákoba, aby přestal být úskočný, Bůh mu poranil kyčelní kloub. To je nádherný předobraz duchovních skutečností. Bůh odstraní vše, co je potřeba, aby nás posvětil a aby náš charakter rostl do podoby Pána Ježíše Krista. To je Jeho cíl. Dává dary církvi…

• Efezským 4:12 aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla 13 až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. 14 Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.

Vidíte, to je Boží odpověď pro nás pro všechny na Davidovu modlitbu o skrytém zlu. Bůh nám dá dorůst do Kristovi podoby, a tak již žádná faleš, žádná lest staré lidské přirozenosti s námi nic nezmůže! Podívejme se nyní opět do listu Římanům, jak Bůh jednal s Pavlem a budoval, proměňoval jeho charakter. Kéž jedná tak i s námi. Náš dnešní text je Ř 15,23-29;

 

Římanům 15:23 Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít, 24 až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiji radosti ze společenství s vámi. 25 Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím. 26 Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě.  27 Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných.  28 Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás. 29 Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání

Odkazy: Ž 19,13; Ř 6,22; Ef 4,112-14;

 

OSETÁ POLE A CESTA NA KRAJ ZEMĚ V 23-24

Pavel náš dnešní oddíl začíná slovy: „Nyní však pro mne není žádné volné pole v těchto končinách.“

Podle veršů Ř 15,20-22 Pavlovi bránilo v navštívení Říma vědomí, že ještě nebyl jeho úkol dokončen. Pavel si zakládal na tom, že zvěstuje v končinách, kde o Kristu ještě vůbec nikdo nic neslyšel! K tomu také byl Kristem povolán. Aby se stal světlem pohanů tam, kde je naprostá tma Sk 13,47. Tam šel a měl jít až na sám konec země. Tedy všude, kam jen to bylo možné.

Co to znamenalo, že v přilehlých končinách nebylo již žádné volné pole pro Pavla? Byli snad již spaseni všichni vyvolení pohané v místech, kde Pavel zvěstoval? Takto to Pavel nemyslel. V okruhu od Jeruzaléma a ž po Ilyrii kde Pavel rozséval evangelium bylo mnoho Božích vyvolených dětí, které měli své obrácení a pokání teprve před sebou. Ale Pavel pokládá svým zvěstováním základy budoucí církve, zasévá slovo života, ze kterého teprve klíčí budoucí sbory. Vždyť vidíme Pavla, jak posílá své žáky a v Kristu duchovní syny Tita a Timotea k dílu, aby upevňovali a budovali všude tam, kde Pavel rozséval!   Mají střežit čistotu učení před falešnými učiteli, rozpoznávat a ustanovovat starší. Mají sloužit mladým vznikajícím sborům ve všem, v čem je potřeba.

• Tit 1:5 Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil.

A tak vidíme v Ř 15 důležité principy budování těla církve. Naplňuje se slovo Písma z 1 Korintským. Jeden rozsévá, druhý zalévá, jeden položí základ, druhý na něm staví. Každý jsme povolání k tomu, abychom budovali církev, tělo Krista, každý má svůj daný úkol. Když Pavel kárá korintské za rozdělení, říká.

• 1 Korintským 3:6 Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; 7 a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. 8 Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. 9 Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. spolupracovníci Boží 10 Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví…

A tak Pavel osel všechna dostupná pole v daném okruhu a jiní budou zalévat a chránit vzrostlou úrodu až do příchodu žně! Ale v Ř 15,23 vidíme ještě i jinou věc. Nejenom to, že jsme všichni povolání k budování téhož těla církve ale každý možná jinak a na jiném úseku. Vidíme zde znovu Pavlovu velikou horlivost pro dílo Kristovo. Když mluví o tom, že nemá naprosto žádnou odvahu ukazovat na cokoli jiného než na Krista a Jeho dílo ve svém životě, Pavel rozhodně nelže! Čtěte se mnou.

Římanům 15:23 Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít,

Studijní překlad říká a mnoho let v sobě nosím touhu k vám přijít. Pavel doslova prahne mnoho let ve svém srdci po návštěvě římských bratří, ale Kristem zadaný úkol je na prvním místě. Největší touhou a zároveň odměnou pro Pavla je splnit Pánovu vůli. Dokončit svěřenou práci. Nyní již může říci, že pole byla řádně oseta a je čas splnit si touhu svého srdce, která je stejně zbožná, jako jeho soustředění na svěřený úkol, ale není to něco, co by mu přímo zadal Pán Ježíš a tak to muselo počkat. A všimněte si, že Pavel nehodlá v Římě zůstat natrvalo, ale pouze se zastaví na plánované cestě do Hispánie. Zasel na všech možných polích v celém daném okruhu a nyní  má před sebou naplnění závěru verše Sk 13,47, kdy se chystá až na sám konec země. Hispánie byla opravdu až na okraji starověké římské říše, tedy na okraji tehdejšího známého světa. 

Pavel velmi silně a dlouhý čas touží přijít do Říma za bratry. Svou zbožnou touhu  chce rozhodně jednoho dne  naplnit, ale ta silná touha musí počkat!  Kristova vůle a Kristem zadaný úkol naplnit temný svět pohanů světlem evangelia je na prvním místě! Pavel ale  počítá s tím, že půjde dál až na kraj země do Hispánie a zastávka v Římě poslouží tomuto Kristovu dílu a římští křesťané budou mít výsadu se na tom všem podílet!

• Římanům 15:24 až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiji radosti ze společenství s vámi.

Pavel tedy rozhodně moudře plánuje. Jakmile naplnil krajinu od Jeruzaléma po Illy rii rozhoduje se, že spojí završení své služby jít až na konec země, tedy do Hispánie, s návštěvou římských svatých. Doufá nejen v odpočinek se svatými v Římě, ale podívejte se co dělá. Vyjadřuje svou naději i a to, že ho římská církev v evangelizaci Hispánie aktivně podpoří! A to je naprosto v souladu s Písmem, je to naprosto oprávněné doufání a podle Písma nejen doufání, ale i požadavek.   Pavel nejen ve víře doufá, ale i ví, že mu bratři a sestry v Římě dají vše potřebné na cestu do Hispánie, na splnění Pavlova úkolu. Jan apoštol Krista napsal milovanému Gaiovi tato slova.

• 3 Janův 1:3 Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. 4 Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě. 5 Věrně jednáš, milovaný, v tom, co činíš pro bratry, a to pro ty, kteří přišli odjinud; 6 oni vydali před církví svědectví o tvé lásce. Dobře učiníš, když je vypravíš na další cestu, jak se sluší před Bohem,  7 neboť pro jméno Kristovo se vydali na cesty a od pohanů nic nepřijímají.

Můžeme se radovat z toho, jak první církev žila v pravdě a v lásce Kristově! V lásce činila vše potřebné pro bratry a Boží lid. A měli bychom je následovat v horlivosti pro šíření Kristova evangelia a v lásce ke svatým! Tuto velikou lásku  uvidíme I ve druhém bodě kázání.

Odkazy: Tt 1,5; 1 K 3,6-10; 3 J 1,3-7;

 

ZPLACENÝ DLUH LÁSKY V 25-27

Ve Sk 11,27-30 čteme o následující události.

• Skutky apoštolské 11:27 V těch dnech přišli z Jeruzaléma do Antiochie proroci. 28 Jeden z nich, jménem Agabus, veden Duchem předpověděl, že po celém světě nastane veliký hlad. To se také stalo za císaře Klaudia. 29 Proto se učedníci rozhodli, že každý podle svých možností pomůže bratřím v Judsku.

Agabus v moci Ducha svatého předpovídá velký hladomor. Ten nastal za vlády císaře Klaudia. Vidíme, že Bůh připravuje vždy svůj lid na službu vzájemné lásky. Učedníci se rozhodli učinit sbírku na pomoc křesťanům v Jeruzalémě a v Judsku. Pavel se rozhodl tuto sbírku židovským bratřím doručit. Římské církvi o tom napsal.

Ř 15,25 Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím. 26 Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě.  27 Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných. 

Vím, že se opakuji, ale opět zde vidíme veliký Pavlův důraz. On měl pastýřské srdce a dobře rozpoznával potřeby a priority v životě církve a svatých. Byl horlivým služebníkem, který po vzoru svého Pána a Spasitele dával sám sebe do služby Bohu a jeho dětem! Učme se  to od Pavla! Chtěl bych nám všem připomenout, že Pavel po svém obrácení prožil život plný soužení, zkoušek, utrpení i nebezpečenství. Ale ze všeho nejvíce a na prvním místě na něho vždy plně doléhala starost o svaté. O církev, o všechny křesťany! Velmi silně toužil zvěstovat v Hispánii, aby ti kdo tam patří Bohu, v byli spaseni! Ale v Jeruzalémě a v celém Judsku dopadl na svaté hladomor. A v tuto chvíli je to Pavlova starost a priorita číslo jedna! Písmo učí: “Čiňte dobře všem, na prvním místě však svatým! “ Ga 6,10;

Ř 15,25 Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím.

Můžeme s jistotou říci, že tato Pavlova horlivost pro evangelium a láska ke svatým, k církvi byla pro Makedonské a Achajské velmi silným svědectvím. Písmo učí, že nemáme nikomu být nic dlužni, než vzájemnou lásku jedněch k druhým.

• Ř 13:8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.

Křesťané z pohanů se rozhodli sami a dobrovolně vedeni Duchem svatým. Uvědomovali si, že jsou naroubování na ušlechtilou olivu, že čerpají z kořenů a kmene této olivy plnost duchovního požehnání v Kristu. Byli to věřící Židé, kteří přinesli evangelium k nim do Acháje a Makedonie. Cítili se v Kristově lásce, pravdě a v Kristově Duchu zavázáni židovským bratřím a sestrám. A protože mohli pomoci, tak pomohli. Prokázali pravost své víry. Že je živá.

• Jakubův 2:14 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?  15 Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, 16 a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem– ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? 17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

Jasně v Písmu vidíme, že pravá, spasitelná víra jedná. Prokazuje se skutky dobra. Nemůže se prostě jen tak snadno odvrátit od potřeb druhých. Nenechá druhého v nouzi! Nestačí jen druhému dobré přát, nebo popřát vše dobré. “Ať je s tebou Bůh, přeju ti ať se dobře najíš!” To jsou všechno jen prázdné pocity, pokud nenásleduje čin. Jakub říká, že je to mrtvé! Druhému to není v jeho soužení k žádné pomoci! Takové jednání dokonce ukazuje na prázdnotu a smrt v našich vlastních srdcích! Protože pravá, živá víra jedná z lásky. A tu právě v Makedonii a Acháji prokázali!  O tom svědčí Písmo v prvním  listu Janově.

• 1J 3:17 Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí – jak v něm může zůstávat Boží láska?

Makedonští a Achajští jednali v živé víře, jednali v lásce a jednali také s moudrostí, kterou dává duch Boží a Písmo. Všimněte si, co je psáno ve Sk 11,27-29.

• Sk 11,29 Proto se učedníci rozhodli, že každý podle svých možností pomůže bratřím v Judsku.

Oni dávají každý podle svých možností. Tak jak každého Bůh povede a jak každý bude moci.

Vidíme zde podobný princip, který je v Galatským. Ga 6:6 Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu. Kdo je vyučován čerpá a přijímá z duchovního obdarování toho, kdo učí a dělí se s ním o potřeby k životu těla. Zde se křesťané z pohanů dělí o materiální požehnání s těmi, od kterých jim přišlo požehnání duchovní. Je to tedy podobné!

V celém dnešním oddíle vidíme všední věci všedního života víry. Pavel vypráví o tom ,co se děje a co se chystá. Tak jak se šířilo evangelium a lidé přicházeli v pokání a víře ke Kristu, tak se šířil tento život z evangelia. Šířilo se a rostlo zbožné jednání. Skutky spravedlnosti. Lidé přijímali evangelium a podřizovali mu své životy. Mělo to obrovský dopad. Dosvědčovalo to jednotu jednoho Božího lidu ze Židů i pohanů! To celé bylo a je velikým dílem Boží milosti. To Bůh jednal, činil ze svých nepřátel své děti a vedl je k dobrým skutkům, které pro ně připravil. Pavel napsal, že sám Ježíš Kristus konal skrze něho právě proto, aby pohané byli poslušní slovem i skutkem evangeliu! Ř 15, 18. A to přesně se dělo. Vyvolení z pohanských národů přicházeli ke Kristu, odvraceli se od mrtvých model ke službě živému Bohu, ke službě církvi. Jako církev za vše vděčíme Bohu!

Vidíme zde tedy podobnost s tím, co se dělo v Tesalonice, kde se díky věřícím šířilo světlo evangelia tak, že si o tom lidé sami vypravovali 1 Ts 1,1-9. A vidíme zde podobnost z důrazem na tichý, klidný život v opravdové zbožnosti, v modlitbě a láskyplné službě církvi i světu, jaký je i v listu 1Tm 2,1-2.  Je potřeba se modlit za vládce tohoto světa i všechny lidi, abychom tímto klidným, zbožným životem mohli žít. Vždyť hrdinové víry jsou naprosto něčím jiným, než hrdinové světa, než filmový hrdinové. A tak když čteme následující Pavlova slova, čteme o každodenním, všedním životě víry. Ale v tomto zlém světě jde o naprostý zázrak. O nadpřirozenou moc kříže Pána Ježíše Krista.

Podívejte se, co učinil Bůh s běsnícím Saulem, který nenáviděl a hubil Krista. Podívejte se, co učinil s modláři pohanského světa, jejichž mysl byla naprosto temná. Jde o pár větiček, ale v nich je skryto nepředstavitelné! Je zde skryto ohromující dílo Boží lásky, dobroty, milosti, soucitu a odpuštění. Nádherné, obrovské dílo evangelia Ježíše Krista mezi vyvolenými ze Židů i pohanů!

Římanům 15:23 Nyní však už pro mne není žádné volné pole v těchto končinách; už mnoho let k vám toužím přijít, 24 až se vydám do Hispanie. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mě vypravíte na další cestu, až aspoň trochu užiji radosti ze společenství s vámi. 25 Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamějším bratřím. 26 Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě.  27 Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech, jsou zavázáni posloužit jim zase ve věcech hmotných. 

Odkazy: Sk 11,27-30; Ř 13,8; Jk 2,14-17; 1 J 3,17;

 

ŘÁDNĚ DOKONČENÝ ÚKOL A KRISTOVA PLNOST V 28-29

Máme před sebou poslední dva verše dnešního kázání. Ale věřím, že se z nich ještě mnoho dozvíme.

Ř 15,28 Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám výtěžek sbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás. 29 Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání

Pavlova slova ve verši dvacet osm jsou důležitá. Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám celou sbírku. Pavel touží po setkání s římskými svatými. Touží si ve společenství s nimi odpočinout a radovat se uprostřed bouřlivé a namáhavé služby. Důkazem toho je verš třicet dva. Jistě jde o legitimní Pavlovu touhu odpočinout si v kruhu svatých a radovat se společně s nimi! Vezměte si z Pavla příklad. Plánujte odpočinek a radost ve společenství, modlete se za něj!

Ale vidíme zde, co ještě je také opravdovou radostí a opravdovým odpočinkem služebníků Ježíše Krista. Je to dokončený úkol. Řádně dokončený úkol. V samotné službě nachází křesťané odpočinek a radost. Vidíme to i v následujícím textu.

• Marek 6:30 Apoštolové se shromáždili k Ježíšovi a oznámili mu všecko, co činili a učili.31 Řekl jim: „Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!“ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst. 32 Odjeli tedy lodí na pusté místo, aby byli sami.

Co se ale dělo potom, všichni víme. Místo vlastního odpočinku učedníci dostali další službu. Poté, co se z jedné veliké služby vrátili! Museli se postarat o tisícové zástupy. Pán ze své dobroty dával jídlo a učedníci ho roznášeli lidem! Pán Ježíš učil své učedníky, aby pravý odpočinek nacházeli vždy v Něm, u Něj! A to Pavel dobře věděl a znal. Sám nás to učí právě v patnácté kapitole listu Římanům. Kde jasně vidíme, kde je jeho srdce. Kde bere sílu, kde odpočívá a kde se raduje. Takové srdce rozeznává priority a rozpoznává potřeby Božího lidu a evangelia. Má je vždy na prvním i na posledním místě!

Nesplněný úkol bránil Pavlovi v naplnění své touhy, kterou nosil v srdci řadu let. Zastavit se v u římských bratří! Radovat se s nimi a odpočinout v jejich společenství! Ale tato Pavlova touha nebyla primární. Prvořadou touhou Pavla bylo jít zvěstovat evangelium až na sám konec země do Hispánie, aby tma těch vzdálených končin zmizela ve světle evangelia! Pavel vše podřizoval Pánu Ježíši, Jeho vůli, rozkazu a povolání, kterého se mu od Krista dostalo!

A ve chvíli, kdy již okruh od Jeruzaléma po Illyrii naplnil Kristovým světlem a slovem. Teprve tehdy mohl uskutečnit svou další touhu. Evangelizaci Hispánie a v rámci toho plánovaný odpočinek v Římě v kruhu svatých. Jenže v tu chvíli vyvstala další priorita, potřeba svatých v Judsku tváří v tvář hladomoru. Sbírka pro církev v Judsku a Jeruzalémě. A Pavel nepůjde do Hispánie, ani do Říma dříve, než tento naléhavý úkol řádně dokončí!

To, co překládáme jako řádně dokončit je v řeckém textu vyjádřeno slovesem zapečetit. Má přenesený význam potvrdit, ověřit, zajistit, nebo zaručit. Pavlův úkol je tedy jasný a jeho napření velmi silné, odpovědné. On pečetí celou tuto službu, dar. Zajišťuje ji a zaručuje se za ni v Kristu a před Bohem. Proto se nevydá na cestu dříve, než bude vše řádně dokončeno.

Pavel ve verši dvacet devět zakončuje náš dnešní text slovy: Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu s plností Kristova požehnání. Kde bere Pavel svou jistotu? Prostupuje celým jeho životem. Jeho víra je v Kristu neotřesitelná. Ve třiceti třech verších Ř 15 je celkem dvanáctkrát jmenován Ježíš Kristus! Jestli někdo opravdu běží a chvátá s pohledem a srdcem upřeným na Krista, je to Pavel. 

Pavel ukazuje na Krista a vede všechny ke Kristu. Verše 3 a 8; Pavel sám smýšlí jako Kristus a vede k tomu i druhé. Verš 5; Pavel sám oslavuje Krista, verš 6; sám přijímá druhé s láskou, jako nás přijal Kristus verš 7; Slouží Kristu, verš 16; chlubí se Kristem verš 17; Je pohlcen Kristem, mluví jen o Kristu, nechce mezi námi znát nic, než Krista verš 18; Nese Krista a jeho evangelium do míst tmy verš 20; Přichází v plnosti Kristova požehnání verš 29; zapřísahá církev ve jménu Krista, pro Jeho lásku, verš 30;

Pavel ví, že kam jde z Kristova pověření kázat evangelium, kázat Boží slovo, tam je vždy Ježíš Kristus spolu s ním. Tam je plnost Kristova požehnání. Sám Pavel citoval v desáté kapitole listu Římanům slova Božích proroků líbezných krocích poslů evangelia.

• Izajáš 52:7 Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Sijónu hlásá: „Tvůj Bůh kraluje!“

 

• Nahum 2:1 Hle, po horách přichází zvěstovatel radosti, jenž ohlašuje pokoj. Slav, Judo, své slavnosti, plň své sliby. Už nikdy na tebe nepřitáhne ničemník, je zcela zahlazen.

 

Páín Ježíš také zaslíbil, že kde jsou dva, nebo tři v Jeho jménu, on je uprostřed nich! A každý, kdo miluje Krista, stává se božím chrámem.

• J 14:23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek

Tak jsme plní Krista, jsme tak kristocentričtí jako Pavel. Jsme tak oddaní a zaměření na Pána Ježíše Krista ve svých životech, jako byl Pavel? Když kamkoli přicházíme, přichází s námi stejně přesvědčená víra jako s Pavlem? Přichází s námi plnost Kristova požehnání?

Odkazy: Mk 6,30-32; Iz 52,7; Na 2,1; J 14,21;

 

APLIKACE

1. Zaměření na službu Kristu, na splnění a zdárné dokončení úkolu a Kristovi vůle. Ř 15,20-23; 15,28;
2. Moudré plánování podřízené Kristu a Jeho vůli pro nás. Ř 15,23-24; Jk 4,13-15;

 

3. Hledání svého obdarování, své služby, svého místa v církvi. 1 K 3,6-10, 12,27-28; Ef 4,11-13;

 

4. Aplikovaná, pravá víra. Živá, projevující se ve skutcích. Konání dobra a spravedlnosti. Služba svatým v místním sboru. Modlitba za duchovní rozpoznání, rozlišení potřeb a priorit sboru i jednotlivců. Mt 6,1-3; 1 J 3,17; Jk 2,14-17;