SLUŽEBNÍK OBŘÍZKY, ABY SE NAPLNILO SLOVO ZASLÍBENÍ! Ř 15,8-13

Římanům

Kazatel

SLUŽEBNÍK OBŘÍZKY, ABY SE NAPLNILO SLOVO ZASLÍBENÍ! Ř 15,8-13

Motto: Matouš 20:28 A tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Jeruzalémský překlad Bible)

ÚVOD

Pokoj vám a milost od Boha Otce i od Pána Ježíše Krista. V patnácté kapitole listu do Říma jsme viděli, že náš drahý Pán a Spasitel Ježíš Kristus neměl zalíbení sám v sobě. Nežil pro sebe a svou vlastní slávu. Miloval Otce i všechny Otcovi děti, které Mu ze světa byly dány! Pro tuto svou lásku se pokořil až na smrt.

Římanům 15:3 Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: ‚Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.‘

Jako ti, kdo z Boží milosti poznali pravdu a stojí v pravdě dobře chápeme, že mezi tyto urážky a tupení živého, svatého Boha musíme započítat i naši vlastní vzpouru, nevíru a hříchy! Písmo říká, že každý hřích je urážkou Božího svatého majestátu i samotného Boha. Hřích je každé vzpurné a zlé jednání proti Božímu zákonu. Stojí za tím touha po bohorovnosti, pýcha i žádost prospět sám sobě i za cenu zlého. Pavel nás však varuje, abychom nepropadali takové sebestřednosti a zlému zaměření na sebe, na uspokojení našich představ, potřeb, tužeb i žádostí za každou cenu.

Co má být naší největší potřebou, touhou a zbožnou představou? Sláva Boha, tím, že se zaměříme na blaho našich bližních, společný růst a budování celého křesťanského společenství. Jednota smýšlení, které následuje, napodobuje Ježíše Krista. Vědomí jednoty, tak mocné, že celému místnímu společenství by v podstatě stačila jedna ústa, protože jsme lidem jedné víry a jednoho Pána i Spasitele. Jsme lidem jednoho srdce. A to Kristova srdce milovaní, které za nás trpělo a krvácelo na kříži! Velmi silným způsobem tuto jednotu potvrzuje i text z Efezským.

Efezským 4:1 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, 2 dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce 3 a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. 4 Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; 5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.

Život takového společenství je jedním dechem zasvěcený Bohu, Ježíši Kristu! Pavel v celém listu do Říma klade veliký důraz na tuto jednotu evangelia a tím i Božího lidu. Píše do církve, ve které jsou problémy, spory mezi jednotlivými věřícími. A ukazuje na Pána Ježíše Krista, jednoho, jediného Spasitele. Na jednu Boží spravedlnost Ř 1,16-17, která je přičtena vírou v Pána Ježíše, tato víra dává život, z ní žije každý vykoupený, ospravedlněný, spravedlivý muž i každá žena. Jednomyslnost vyjadřuje Pavel v následujících verších, totožných svým obsahem s oddílem Ef 4,16.

Římanům 15:5 Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, 6 a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. 7 Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás

V našich životech k něčemu došlo. K čemu? Náš text mluví o tom, že jsme byli přijati a to vypadá velmi jednoduše. Zkuste si to poslechnout. Byli jsme přijati. Ale my tu cenu tohoto přijetí známe, že?

Život Svatého Krista uprostřed vlády hříchu a davu hříšníků. Ježíš se ptá: “Jak dlouho vás musím ještě snášet, pokolení zlé a zpronevěřilé?”Mt 17,17; Muka směřující ke kříži, muka na kříži, samota a odloučení od Boha Otce na kříži, smrt na kříži. Celý ten strašlivý hněv svatého Božího Otce. Plný kalich svatého Otcova hněvu. Kdo by ho chtěl pít jen sám za sebe a své hříchy? Kdo by ho mohl pít a vypít jen sám za sebe a své vlastní hříchy? A kdo z vás milovaní, by ho chtěl a mohl vypít za hříchy druhých? Dokonce za všechny hříchy všech Božích dětí? Někdo se zeptá. To je asi tak kolik hříšníků obmytých krví Ježíše Krista? Kniha Zjevení daného Janovi.

ZJ 7:9 Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou.

Všichni v tom nespočitatelném zástupu byli řečeno slovy Ř 15 přijati. Jak prostý fakt, však ale vykoupený za nesmírnou cenu. Cenu Kristovi věrné, silné, smrt přemáhající lásky. A v té samé lásce my máme přijímat jeden druhého k Boží slávě, jako to Pán Ježíš učinil s námi. I dnes se budeme dále zabývat silou a přesvědčivou dobrotou této Kristovi lásky, která byla vylita do našich srdcí spolu s Duchem svatým. I dnes upřeme svůj zrak na Pána Ježíše a Jeho příklad. Poslední verš minulého kázání z listu Římanům, verš 15,7 učí každého z nás takovému přijímání bratrů a sester, jak sám Ježíš přijal skrze kříž nás. A náš dnešní text?

Římanům 15:8 Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby dané otcům 9 a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: ‚Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.‘ 10 A dále je řečeno: ‚Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.‘ 11 A opět: ‚Chvalte Hospodin všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.‘ 12 A Izaiáš k tomu říká: ‚Přijde potomek^(g) Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.‘ 13 Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.

Odkazy: Ř 15,3; 15,5-7; ZJ 7,9; Ef 4,1-6;

SLUŽEBNÍK OBŘÍZKY, BOŽÍ PRAVDY A VĚRNOSTI

Láska zaměřená na druhé po vzoru Pána Ježíše se prolíná celým listem Římanům i začátkem patnácté kapitoly. Společný růst, budování druhých. Zalíbení v Bohu a proto v Jeho dětech. Povinnost snášet slabosti druhých. Přijímání druhých k Boží slávě.

Někdy se může stát, že když se tyto dobré důrazy věrně a vytrvale vyučují, stanou se něčím, čím být nemají. Náš pohled by se neměl upnout primárně k těmto věcem samotným. Jen k těmto dobrým projevům lásky samotným. Nelze opustit toho, kdo je zdrojem vší lásky a dobra. Důraz na službu a služba samotná není náš cíl. To není náš život, ale projevy nového života v nás. Pramenem života a všeho je Bůh a cílem je Boží sláva. Boží moudrost, dobrota, láska a věrnost se projevuje skrze Boží otroky, služebníky, děti. To Boha oslavuje, to Boha potěšuje. Pavel píše.

Pavel nás vede k tomu, abychom po způsobu a dokonalém příkladu Pána Ježíše přijímali jeden druhého. Neměli zalíbení v sobě, ale v Bohu a v jeho lidu. Protože tak jednal i sám Ježíš. Celá argumentace Ř 15,1-7 k tomu směřuje. A nyní čteme Pavlovo: “chci říci. Kristus se stal služebníkem…

Ekumenický překlad není dobrý, je nepřesný ve způsobu, jakým překládá náš text. Pokud si vsunete za slovo chci ještě slovíčko tím. Dostanete lepší obraz toho, co Pavel má na srdci. “Chci tím říci, že…”

Kraličtina a CSP překládá: “Neboť vám pravím, že…” A Pavlíkův překlad: “Pravím totiž, že…”

Jak tedy číst a porozumět Pavlovým slovům? On říká: “Přijímejte jeden druhého, služte jeden druhému ke slávě Boží, neboť vám pravím, že Ježíš se stal služebníkem… Protože Ježíš se stal služebníkem, i vy buďte služebníky! To je až potud jasné slovo. Dále je ale ekumenický text podle mě dost těžký k výkladu.

Koho, nebo čeho se stal Ježíš služebníkem? My zde máme napsáno, že se stal služebníkem Židů. V řeckém textu ale nic takového nenajdete. Řecký text uvádí. Legó de ijésún christón diákonon gegenésthai peritomés. Tedy: Říkám, že Ježíš Kristus se stal služebníkem obřízky. Té obřízky. Slovo peritomé, řecky obřízka je v jednotném čísle, ve druhém pádu. Tedy stal se služebníkem čeho? Té obřízky.

Jsem přesvědčen, že ke správnému výkladu musíme zachovat to, co říká řecký text. Ježíš se stal služebníkem obřízky. Ať už to znamená cokoli.

Věřím na základě Písma, že překládat tento oddíl tak, že Ježíš se stal služebníkem národa Židů, nebo služebníkem obřezaných na těle, a myslet tím etnické Židy je zavádějící a nepřesné, minimálně nešťastné. Protože v řečtině tam žádní Židé nejsou, je tam ta obřízka.

Není to podle mne dobře přeložené a proto ani přesné. Písmo klade důraz na jednotlivá slova, dokonce písmenka, dokonce jednotlivé znaky. Je celé vdechnuté Bohem, a podle Ježíše ze zákona nepomine ani znak, v češtině čárka. Mt 5,18;

CEP je na začátku osmého verše podle mě již výklad a to je špatně. A je to i důležité, protože podle řeckého textu se stal Ježíš služebníkem obřízky, pro pravdu Boží. V řečtině hyper alétheias theú. Doslova pro pravdu (toho) Boha! Kvůli pravdivosti Boha a Jeho zaslíbení. Najdeme sice v Písmu verše, které zdá se tento překlad/nepřeklad podporují. V Mt 15,24 odpovídá Pán Ježíš pohanské ženě, když na Něho úpěnlivě volá.

Matouš 15:24 On odpověděl: "Jsem poslán (jen) ke ztraceným ovcím z lidu izraelského."

Proti tomuto verši bychom mohli postavit třeba následující Kristovo prohlášení:

Jan 10:16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.

Ale myslím, že to není dobrá cesta, střílet verše proti veršům.

Na jiném místě Ježíš říká: Jan 4:22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. Ale tento text primárně mluví o tom, že spása přijde od Boha Izraele, kterého pohané na rozdíl od Židů neznají, a to skrze Davidova potomka.

A na dalším místě když Petr mluví k poutníkům jdoucím do Jeruzaléma oslovuje je muži izraelští Sk 3,12 a pokračuje: “Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. 15 Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.”

Petr konfrontuje etnické Židy jejich hříchem a nevírou, aby jim nakonec zvěstoval milost evangelia a tak svou promluvu k nim zakončuje slovy:

“Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: `V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.´ 26 Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů." Sk 3,25-26;

Tento oddíl zdánlivě nejsilněji podporuje náš ekumenický překlad, který však je v podstatě již zjednodušeným, neúplným výkladem řeckého textu a proto je zavádějícím. Pomůže nám samotný verš Sk 3,26, a v něm české slovo především, v řečtině stojí slovo próton a znamená nejprve, předtím, napřed. Čteme tedy: nejprve k vám Židům, napřed k vám Židům, pro vás Židy jako první byl povolán Kristus, který je podle řeckého slova peritomé služebník obřízky, ne Židů! Ale vás, Židů, se týkají zaslíbení Boží i smlouva, kterou Bůh uzavřel s otci jako prvních, na prvním místě! K vám přichází služebník obřízky jako k prvním. Tento výklad je podle mě v souladu jak s Mt 15,24, tak i s J 4,22. Nerozporuje verš J 10,16 ani Sk 3,12-26.

Najdeme v Písmu další texty pro potvrzení toho, že jdeme správnou cestou, když musíme trvat na tom, že Kristus se stal služebníkem té obřízky a vysvětlit v souladu s ostatním Písmem jak a co to znamená? Můžeme zde opravdu překládat služebník Židů? Nebo na prvním místě Židů, ale nejen jich? Protože to v textu není, je tam slovo peritomé, obřízka. A obřízku v Písmu vidíme nejen jako vnější věc těla. Známe i obřízku srdce z Písma. Jak to tedy je? Podle řeckého textu se Ježíš Kristus stal služebníkem obřízky a to znamená mnohem více, než když to vyložíme jako služebník Židů. Pán ježíš se stal služebníkem obřízky dvojím způsobem.

První způsob, jak se stal Ježíš Kristus služebníkem obřízky!

Galatským 4:4 Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, 5 aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.

Pán Ježíš se rodí jako Izraelita, vždyť spása je ze Židů! Rodí se jako tělesný potomek Abrahamův, Izákův a Jákobův. Rodí se jako syn židovského národa, učiněného Bohem z těchto otců. Proto je osmého dne obřezán. Tomuto národu je později dána pod kletbou smlouva Božího zákona skrze Mojžíše Dt 29,11. Ježíš jako Žid je vázán absolutním, dokonalým dodržováním tohoto zákona a svým svatým, dokonale poslušným způsobem života ho naplňuje smrtí na kříži.

1 Petrův 2:22 On `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´. 23 Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. 24 On `na svém těle vzal naše hříchy´ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.

To je prvním způsob, jak se stal Pán Ježíš Kristus služebníkem obřízky. Obřízky provedené osmého dne na těle. Tato obřízka těla byla dána všemu tělesnému potomstvu Abrahama. Linie pokračuje přes Izáka a až k Jákobovi, který dostává od Boha nové jméno, totiž Izrael, bojuje Bůh! Nemluví se tedy zde o Izmaelovi i když byl obřezán a obřízka těla osmého dne není dána ani pohanům! Jde o Jákoba, jde tedy o tělesný Izrael! Je velmi důležitá pro celý tělesný Izrael, protože od Exodu, od prvního hodu beránka před vyjítím z Egypta platilo, že nikdo neobřezaný nemá podíl na tomto hodu beránka, který měl být pravidelně slaven až do příchodu Krista. A to je důležité.

Druhý způsob, jak se stal Ježíš Kristus služebníkem obřízky!

Narozením Krista, ale především jeho smrtí na kříži, kdy je obětován jako Pravý Beránek Boží končí tento fyzický stín a obraz budoucí slávy. Končí doba obřízky těla, která ukazuje na pravou, duchovní obřízku srdce, která začíná o Letnicích! První křesťané jsou sice ze Židů, ale poté se rozletí evangelium a s ním pravá obřízka srdce i její služba k pohanům do celého světa, až k nám dnes! Když Pavel píše do Filipis, je velmi rozhorlen.

Filipským 3:1 A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mně není zatěžko a vám to bude oporou. 2 Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu `rozřízku´! 3 Neboť (slovo pravá v řečtině není) obřízka (peritomé) jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci

Zaslíbení daná otcům podle mě byla dána ne Židům, ve smyslu pouze Židům, ale na prvním místě Židům a především pak těm z nich, kteří nebyli jen obřezání na těle, ale všem, kteří následovali Abrahama i vírou v zaslíbení Boha a tedy vírou v Boží záchranu! Celý ostatní Izrael se tragicky minul cílem, když spoléhal na skutky zákona a myslel si, že je schopen ho dokonale naplnit. Nedospěli od první obřízky k druhé! Od stínu a tělesného obrazu nedospěli k vnitřním, duchovním skutečnostem. Ne každý z Izraele je Izrael říká přeci Pavel. A také.

Římanům 10:19 Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: `Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.´ 20 A Izaiáš má odvahu říci: `Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.´ 21 O Izraeli však říká: `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.´

Tento výklad je věřím v souladu s celým kontextem listu do Říma, křesťanům ze Židů i pohanů, kteří se přou. I s Pavlovým důrazem na jedno evangelium, které je Boží spravedlností pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro pohana! Je v souladu s Pavlovým důrazem na jednotu, kdy na začátku patnácté kapitoly říká.

Římanům 15:5 Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí (křesťané ze Židů i pohanů) stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše, 6 a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. 7 Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.

Je to v naprostém souladu také s tím, co Pavel říká ve čtvrté kapitole listu Římanům.

Římanům 4: 8 Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.´ 9 Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: `Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.´ 10 Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní. 11 Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena, 12 i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.

Shrnutí:

Obřízka Abrahama na těle byla viditelným znamením jeho víry a ukazuje na pravou obřízku srdce. Zaslíbení daná otcům platí na prvním místě a určitým způsobem pro Židy jako národ. Nemůžeme popřít, že Pán Ježíš se narodil jako Žid v předem určeném čase a sloužil židovskému národu. To je historický fakt. Ale již jsem citoval Jeho prohlášení o ovcích z jiného ovčince, ke kterým také musí jít a musí je přivést. On je musí přivést. J 10,16; Nikdo jiný to nedokáže. A to platí, i když to Kristus neplní již fyzicky přítomný v tomto světě, činí to ale prostřednictvím Pavla, apoštola pohanů a také církve. Tak Jeho služba pravé obřízce pokračuje a to i dnes! Na prvním místě pro vyvolené ze Židů se stává Kristus služebníkem obřízky. Pro vyvolený věřící ostatek Ř 11,1-5.

Ale platí, že také pro vyvolené ze všech pohanských národů. To je pravé potomstvo Abrahamovo a pravá obřízka, na kterou ukazoval její fyzický obraz. Fp 3,3; Protože Pavel nekončí v osmém verši, pokračuje a všimněte si velikého důrazu na věřící z pohanů. Verše 9-12. Věřící ze Židů jsou tou založenou, pravou ušlechtilou, mojžíšovským zákonem a Boží milostí vyšlechtěnou olivou na kterou jsme my věřící pohané roubováni evangeliem. Pavel říká.

Římanům 11:17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, 18 nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!

Ježíšova služba tedy přechází od ušlechtilé olivy až k plané, která je na tu ušlechtilou roubována. Přechází od služby Židům, až ke službě pohanům, dalším ovcím z jiného ovčince, které musí Pán Ježíš také přivést! Spěje od obřízky těla až k obřízce srdce! To jsou verše 8-9.

Chvála a sláva Božího evangelia byla služebníkem Kristem byla zpívána na kříži nejprve Židům, ale po té i celému světu! Žalm 18,50 a Sk 17,30-31!

Nemysleme si, že jsme něco více, nebo něco lepšího, protože Židé ve většině odmítli Krista, zatímco my jsme Ho přijali. My jsme Ho nepřijali, ale On nás! My jsme naroubování jako plané větve na ten ušlechtilý kmen. Proto se můžeme radovat, že máme podíl v pravém duchovním potomstvu a jsme naroubováni na pravou olivu! Verše deset až dvanáct.

Římanům 15,10 A dále je řečeno: ‚Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.‘ 11 A opět: ‚Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.‘ 12 A Izaiáš k tomu říká: ‚Přijde potomek^(g) Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.‘

Ne bez Židů, nebo proti Židům, ale spolu s nimi se radujeme, vzdáváme chválu a doufáme v Krista jako jeden Boží lid! Pavel dokonce ve Fp 3,3 nerozlišuje mezi dvěma obřízkami, těla a srdce, pouhým obrazem a pravou obřízkou, jak to překládá CEP. Pavel doslovně říká. My jsme ta obřízka, nic víc. My, všichni, kdo jsme v Kristu, ze Židů i všech pohanských národů! My jsme ti, jejichž služebníkem se Kristus stal. V Matoušovi čteme.

Matouš 20:28 A tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Ti mnozí zahrnují spasené ze Židů i pohanů!

Věřím tedy, že když zachováme v překladu slovo obřízka, jak to činí jiné české překlady, dává celý oddíl mnohem jasnější smysl. A mnohem lépe držíme kontext Písma, i samotného listu Římanům. Poslouchejte a čtěte se mnou se slovem obřízka. slovo obřízka zahrnuje spasené ze Židů, ale i z pohanů!

Římanům 15:8 Chci říci: Kristus se stal služebníkem obřízky, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby dané otcům 9 a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: ‚Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.‘ 10 A dále je řečeno: ‚Radujte se, pohané, spolu s jeho lidem.‘ 11 A opět: ‚Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.‘ 12 A Izaiáš k tomu říká: ‚Přijde potomek^(g) Isajův, povstane, aby vládl národům, v něj budou pohané doufat.‘

Odkazy: Mt 1524; J 10,16; 4,22; Sk 3,12-26; Ř 10,19-21; 4,8-12; 11,17-18; Mt 20,28;

PAVLOVA TOUHA, PAVLŮV CÍL, PAVLOVA MODLITBA

Spějeme k závěru dnešní pasáže a můžeme být v pokušení si to ulehčit a zjednodušit. Ale byla by to velká škoda.

Ř 15,13 Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.

Nečiňme škodu sami sobě tím, že si to ulehčíme. Především proto, že nás Pavel obrací k samotnému našemu Stvořiteli, Pánu, Soudci a Spasiteli. Jak ho nazývá? Bohem naděje. A znovu jak mnoho se skrývá v tomto prostém českém vyjádření. V řeckých textech je slovo elpis, naděje, nebo očekávání. A v kontextu celého verše můžeme mluvit o vytouženém očekávání. Nebo o naději na spravedlnost Boží. Lze mluvit o naději těch v Bohu spravedlivých. Také je zde obsažena dvakrát plnost této naděje. Bůh dává plně, zde nás plní a naplní, ale také rozhojňuje v nás víru, naději i radost a pokoj. To vše mocí Ducha svatého a jak víme z Ř 15,4 i skrze Písmo, mocné, živé, vynikající nástroj, meč Ducha Božího Žd 4,12. Dech samotného Boha 2 Tm 3,16. V Písmu máme poučení, napomenutí, povzbuzení, útěchu a pomoc.

Poslední verš také mluví o tom, že jsme chrámem Božího svatého Ducha! Učedníkům před ukřižováním bylo řečeno o tomto Duchu svatém: “s vámi je a ve vás bude!” J 14,17; Vám říkám, ve vás je, jste-li Kristovi! A na jiném místě té samé kapitoly čteme tom, že jsme příbytkem Božím.

J 14:23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

Náš poslední verš je nádherné Pavlovo dobrořečení svatým. Je to Pavlova vytoužená naděje pro něho i pro nás. Naděje na spravedlnost v Bohu a od Boha. Naděje spravedlivého a spravedlivých v Kristu. Naděje, pokoj, radost, víra a láska. Její plnost pro všechen Boží lid bez rozdílu a rozdílů. Jednota! Je jen jedno stádo a jen jeden Pastýř. Ježíš Kristus! J 10,16; A také.

Jan 17:14 Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 15 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. 16 Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 17 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. 18 Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. 19 Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni. 20 Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; 21 aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal 22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – 23 já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Milovaní, vaše vytoužená naděje na spravedlnost Boží, vaše naděje spravedlivých v Kristu není jen nadějí církve a vyvolených. Má přesah pro celý svět. Jednota Božího lidu je i nadějí světa. Dvakrát to Pán Ježíš říká a to je v Bibli něco jako vykřičník! Podle jednoty svatých má svět uvěřit, že Kristus je zaslíbený Bohem poslaný Mesiáš! Podle jednoty svatých má svět poznat, že Kristus je zaslíbený Bohem poslaný Mesiáš! Buďte v Kristu jednotní! Amen!

Odkazy: J 14,23; 17,14-23;

APLIKACE

Buďte služebníci Boží, církve i lidí. Tak oslavíte Boha! Ř 15,3; 15,2; 15,7; 15,8-12;
Pamatujte, že nejste ze světa, máte slovo Boží a svět vás pro to slovo nenávidí J 17,14. Písmo učí také: Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. Lk 6,26;
Vždy pamatujte, že Kristus za vás zemřel, abyste měli naději na Boží spravedlnost, naději jako Boží spravedliví! J 17,19; mimo Něj nemáte naději! J 15,16;
Písmo posvěcuje, J 17,17. Vaše zvěstování a kázání Písma přivádí k víře! J 17,20;
Jednota Božího lidu postavená na pravdě, na posvěcení pravdou je nenahraditelným, silným svědectvím světu! J 17,17; 17,19; 17,21; 17,23;

Odkazy: Ř 15,3; 15,2; 15,7; 15,8-12; J 17,14; 17,19-20; 15,16; Lk 6,26; 17,17-23;

Rok

2024

Osnova kázání

Ř15,8-13osn.docx