Čtyři druhy posvěcené řeči (Kol 4,2-6)

 

ČTYŘI DRUHY POSVĚCENÉ ŘEČI

(Koloským 4,2-6)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 28. leden 2024

Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! Jakubův 3:5

1. Úvod

1. Pravda o Boží spravedlnosti

Pokoj vám, Kristem milovaní domácí víry, milost Boží i vám, milý hosté. Otvíráme dnes společně Boží slovo a je to jako otvírat okno s výhledem do nádherné zahrady, že? V listě Koloským poznáváme nádherné pravdy o nádherném Bohu. Bůh vydává svědectví všem lidem na světě o sobě, o své spravedlnosti. Spravedlnost, která vládne vesmíru, se zjevuje v Jeho soudu. Už dnes se

• Ř 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Někdo si toho je vědom a pokoří se před Bohem v pokání, jiní před ním zavírají oči, a tak si střádají Boží hněv pro den soudu (Ř 2,5). Ale jedno je jisté: každý bude souzen podle svých skutků. A to je zároveň hrozné – protože Bůh nenechává nikoho na pochybách, ale varuje každého člověka:

• Ř 3:20 Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Nejsi spravedlivý, nejsi před Bohem dobrý člověk, i když si to možná o sobě myslíš. Ale ne tak u Boha, který zná o tobě všechno. Probuď se, kdo spíš! Ve svých vinách a hříších. Podívej se na Božího Syna, Ježíše Krista. Toho Bůh dal jako oběť smíření za naši bezbožnost, za naše hříchy. Boží Beránek byl obětován na kříži Golgoty za naše hříchy. Aby každý, kdo v něho věří, nemusel zahynout pro svou nepravost, ale měl život věčný! Jak je Bůh dobrý! Místo, abychom všichni dostali spravedlivou odměnu za své hříchy, za svou nevěru Bohu, On se smiloval a připravil cestu záchrany! Svého vlastního Syna učinil pro nás hříchem a vylil na něj na kříži Golgoty svůj spravedlivý hněv vůči hříchu. Kristus zemřel. Věčný Boží Syn stal se pro nás člověkem a jako člověk Ježíš zemřel! Je dokonáno! (J 19,30) Bylo zaplaceno! To je středobod celého života: Kristus umřel a třetího dne vstal. Otázka pro tebe je: můžeš spolu s apoštolem Pavlem vyznat o tomto Kristu:

• Ř 4:25 jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

Jestli ne, čti první kapitolu Římanům, Skutky, evangelia, čti Písmo a pros Boha, aby se ti dal poznat. On je plný milosti a dodrží své zaslíbení:

• Mt 7:7-8 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.  8 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

 

2. Důsledky nového života

A to je to otevřené okno Božího slova do zahrady Boží nádhery! Když jsi uvěřil Ježíši, je to jako bys otevřenými dveřmi vyšel z tmavého domu do jarní zahrady kypící životem! Pavel píše Koloským křesťanům dopis, aby jim pomohl vidět, kdo je Kristus a jaké jsou důsledky toho, když mu uvěří. Duch svatý tento dopis dává i nám dnes, protože ho učinil součástí Písma. Bůh k nám mluví! Od třetí kapitoly společně studujeme, co to znamená pro naše životy, že jsme byli vírou duchovně vzkříšeni ze smrti do života spolu s Kristem (3,1)!

Hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží (3,2).

To je Boží příkaz pro nás. Hledej Boží vůli! Jaká je pro mě Boží vůle? A kde ji mám hledat? Není prostší a zároveň těžší odpověď. Prostá proto, že tu Boží vůli nám Bůh sám zjevuje. Je tu, před našima očima, držíme ji v rukou. Boží slovo. Vždyť už dobře víme, že Bůh říká ve 2 Tim 3:16-17, že veškeré Písmo je jeho zjevená vůle pro náš život. Tak jsme procházeli v kap. 3, jaké charakterové vlastnosti máme prohlubovat mocí Ducha svatého a které naopak umrtvovat. Co ve svém jednání a myšlení duchovně svlékat a co oblékat. Jak umrtvovat ty návyky a projevy starého bezbožného člověka a místo nich růst ve zbožnosti skrze poslušnost Bohu a jeho slovu! Dívali jsme se od 18. verše 3. kapitoly, jak máme spolu jednat v rodině – manželé, manželky, děti a také ve škole a v práci, ať jsme žáci nebo učitelé, zaměstnanci nebo nadřízení. Tak tedy nikdo v církvi nemá výmluvu, že by nevěděl, co je Boží vůle pro náš každodenní život. Spíš je to problém naší vlastní malé poslušnosti, že? Poslouchám na Youtube vyučování o Bibli. A slyšel jsem tu dobré svědectví o kazateli Johnu Piperovi. Možná znáte některou z jeho knih, které máme i v češtině. A ten vyučující řekl, proč si myslí, že John Piper zná tak dobře Boha. Protože je mu poslušný. Co se o Bohu z Písma dozvěděl, podle toho žije. Jednoduché, že? Ale pro naši pýchu to není snadné. Kéž je nám Bůh milostiv a pomáhá nám Duchem svatým usvědčovat nás z neposlušnosti a skrze pokání poslušní být! Dnes je před námi oddíl 4,2-6, kde nás Pánův Duch učí o čtyřech způsobech našeho mluvení. Proč? Protože to je důsledek nového narození z víry v Krista: náš nový charakter do kterého dorůstáme, naše jednání s nejbližšími doma, ve kterém potřebujeme růst a nyní také naše řeč, naše mluvení – i to bude proměňováno mocí Ducha svatého k Boží slávě. Když Písmo učí, jak máme mluvit, vyučuje o jazyku, že? Tak náš jazyk, který máme v puse, není sám o sobě ani dobrý ani zlý, ale my ho můžeme používat dvojím způsobem: buď ke zlému anebo k dobrému. Před chvílí jsme zpívali k Boží slávě. Chválili jsme svým jazykem Pána za to, kým je a co dělá. Nádhera! Ale není to jistě tak dlouho, co jsme každý z nás tím samým jazykem k někomu zle mluvili, někomu jím ublížili. Jak vystihuje Boží slovo v Jk 3,9 - svým jazykem

• Jk 3:9 Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.

Toho jsme schopni, i když nás to nyní děsí! Jazyk je malá část našeho těla, ale to, co dělá, má velké důsledky. Kdo dovede dobře ovládat svůj jazyka, tedy co říká, ovládá celého člověka. Koni se do huby dává železné udidlo a tím se řídí celý kůň. V autě je malý volant, a přece vede třeba celý kamion podle toho, kam jím řidič zatočí. Loď má kormidlo – na kterou stranu jím kormidelník pohne, podle toho loď změní směr plavby (Jk 3). Ale tahle malá část našeho těla, jazyk, dokáže způsobit velké věci, že? Jak to, kde bere tu moc? Považte, jak malý oheň dokáže zapálit veliký les! (Jk 3,5) Písmo to odhaluje: jazyk zjevuje to, co máme v srdci, uvnitř našeho člověka. Jazyk zjevuje naše myšlenky.

• Mt 12:34 Čím srdce přetéká, to ústa mluví.

Pán Bůh je dobrý! On je jako zkušený lékař. Když přijdete ke zkušenému lékaři, on se zeptá: co tě bolí? Co tě trápí? Vyptá se na podrobnosti a když je všechny zváží, když provede testy třeba z krve, stanoví diagnózu – řekne, co by mohlo být příčinou naší nemoci. Tak Pán Bůh nám na tom, jak používáme svůj jazyk, svou řeč, ukazuje, jaký je stav našeho srdce! Úžasné! To, co je v srdci skryté a není to vidět, to vyjde na světlo, sotva otevřeme ústa a promluvíme! To je Boží dar. Protože když lékař pozná příčinu nemoci, může také nasadit účinnou léčbu. Jestli naše mluvení, náš jazyk, ukazuje, že je něco v nepořádku v našem srdci, Bůh nasazuje léčbu: volá nás k pokání, k posvěcení. Nikdo z lidí nepoužívá svůj jazyk vždycky k Boží slávě. Znamená to, že když ho používáme zle, že nejsme spasení? Myslím že ne. Jakub píše ve svém listě křesťanům, obráceným lidem, Božím dětem, o našem jazyku:

• Jk 3:9–10 Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. 10 Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.

Tak tomu být nemá. My se máme posvěcovat, vždyť co je zlé, je také odporné tomu, kdo se nechá vést Duchem svatým. Miluješ Krista, chceš mít jeho charakter. On je svatý, chceš být čistý od hříšného smýšlení i jednání i ty? Protože chceš těšit svého Spasitele, nechceš zarmucovat Ducha svatého (Ef 4,30). Proto je přemýšlení o tom, jak mluvíme pomocí od Pána, abychom rozuměli, jaký je skutečný stav našeho srdce. Protože

• Mt 12:34 Čím srdce přetéká, to ústa mluví.

Když jsi uvěřil Kristu, miluješ Krista, narodil si se skrze pokání a víru v něj znovu, právě proto nyní záleží, čím sytíš svého vnitřního člověka. Naplňuješ se světem a jeho hodnotami, jeho smýšlením? Pak se nediv, že z tvých úst vychází tolik světa, tolik zlého! Když víc než přemýšlení, studium Boží vůle v jeho slově naplňuješ svou mysl televizí, Youtubem nebo sociálními sítěmi, zprávami, novinami, pak stejně bude mluvit tvůj jazyk. A naopak – sytíš se Božím slovem, přemýšlíš nad ním, rozjímáš, modlíš se? Sytíš se zbožností? Pak i z tvých úst bude vycházet požehnání pro druhé. Moudrost slov, pomoc v pravý čas příhodná, jisté vedení, slova útěchy, moudrá rady vedoucí k Boží oslavě v tvém životě i v životě lidí kolem tebe. K tomu všemu bude sloužit tvůj jazyk! Jak vítaný je potom tvůj příchod, všude, kde tvůj jazyk, tvoje mluvení, přináší pomoc a požehnání. Kde tvé slovo přináší rozsuzování, aby vedlo k pokání, kde je třeba i povzbuzení kde je třeba. Jaké požehnání je proměněný jazyk! Jak nádherně můžeme oslavovat Boha a vydávat o něm dobré svědectví a být pomocí druhým lidem k poznání Pána! Potřebujeme proměnit naše mluvení k Boží slávě!

 

2. Čtyři druhy tvé řeči

1. Řeč k Bohu

První oblastí, ve které nás Pavel povzbuzuje, abychom ji proměňovali mocí Ducha, je naše řeč k Bohu. Modlitba.

• Kol 4:2 V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu.

Co to je vytrvalost v modlitbě? Jestliže Pavel přirovnává v Písmu celý křesťanský život k běhu na závodní dráze, pak modlitba je takový vytrvalostí běh. Když běžíte maraton, taky se nezastavíte po kilometru na svačinu. Závodník si nesedne to trávy, aby se kochal výhledem na hory. Ne, běží pořád. Možná pomalu, ale běží.  Tak modlitba, naše řeč k Bohu není vyhrazená jen pro dobu před jídlem, když za něj děkujeme. Modlitba je nejdůležitější řeč nového stvoření. Proto ji Pavel uvádí na prvním místě. Buďte vytrvalí v modlitbě – to slovo vytrvalí je v řečtině složené ze dvou slov. Jednak ze slova pro vytrvalost a z předložky, která dává tomu slovu důraz. Znamená to tedy ´buďte velmi vytrvalí´, odvážně vytrvalí, držte se modlitby a nepusťte se jí. Když lyžař chce vyjet na kopec, aby mohl lyžovat a ten vlek je ještě stará kotva nebo poma, musí se držet; musí se držet té kotvy, toho lana, aby se dostal nahoru. Buďte vytrvalí v modlitbě, držte se modlitby. Proč? Abyste byli blízko Bohu. Aby Bůh byl blízko vás. Být v modlitbě vytrvalí určitě neznamená, že se zavřu v pokojíku a celý život mě nikdo neuvidí, protože se neustále modlím. Pomáhá nám tomu porozumět list Efezským 6,18, kde Pavel píše církvi:

• Ef 6:18 V každý čas se v Duchu svatém modlete

Vytrvat v modlitbách ukazuje spíš na život, který je prosycený modlitbou, blízkostí Bohu ve všech možných životních situacích. Někdy to bude znamenat, že jsi sám ve svém pokojíku a modlíš se. Jindy se modlíš krátce před důležitým setkáním v práci, jindy prosíš o pomoc s porozuměním, když řeší nějaký problém, prosíš o moudrost před tím, než uděláš nějaké rozhodnutí. Život prosycený modlitbou. Bůh nás nevyslyší pro množství slov (Mt 6,7), ale slyší své děti, kteří přicházejí k Němu s důvěrou. Vytrvalost v modlitbách nám připomíná zápas – Jákobův zápas s Bohem. Požehnej mi! Nepustím se tě, dokud mi nepožehnáš, volal Jákob, když odcházel od Lábana.

• Gn 32:23-29 A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. 24 Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. 25 Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. 26 Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. 27 Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla jitřenka." Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš." 28 Otázal se: "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Jákob." 29 Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls."

Jákob, jehož jméno je Úskočný, zápasí celou noc s někým, kdo vystupuje jménem Boha. Anděl? Nevíme. Ale jistě někdo, kdo reprezentuje Boha samotného. Před Jákobem je setkání s jeho bratrem Ezauem, kterého kdysi podvedl, stejně jako otce Izáka a ukradl mu otcovo požehnání pro prvorozeného. Jákob věděl, že je zle. Nyní měl velkou rodinu, manželky, děti, velká stáda. A nevypadá to s ním dobře. Blíží se bratr, kvůli kterému kdysi utekl. Ezau. Ten bratr, kterého obral o prvorozenství i otcovské požehnání. Ezau, který se rozhodl, že Jákoba zabije. A nyní tu je někdo, kdo reprezentuje samotného Boha. Jákob ví, že jeho jediná naděje je získat od Boha požehnání. Tak se zachrání, tak zachrání svou rodinu. Celou noc ten zápas trval, dokud se úskočný Jákob nepokořil před Pánem. Dokud nepochopil, že je opravdu ve svém srdci Úskočný. Dokud nepochopil, že potřebuje Boží milost. A tak zápasil. A nepřestal, dokud nenašel Boží milost. A Bůh jeho srdce i jméno změnil. To je starozákonní obraz pokání a nového narození. Jákob uvěřil Bohu a Bůh ho skrze víru ospravedlnil. Pavel v listu Koloským pokračuje: v modlitbách buďte vytrvalí, bděte. Co znamená bdít na modlitbách? Určitě nás Pavel vybízí, abychom se modlili s jasnou myslí. Když mou hlavní modlitební chvílí je večer v posteli před spaním, je jasné, že se brzy dostaví polospánek a moje smysly budou zastřené. Tak i modlitba se rozplyne do ztracena spánku. Modli se v čase, kdy jsi bdělý a tvá mysl probuzená. To je nejlepší čas. Bdít na modlitbách ale také znamená vědět za co se modlit. Možná jako u dítěte začíná tvá modlitba tím, že je každý den stejná. Pamatuji na naše děti, jak se upřímně modlili každý večer stejně: Pane Bože, děkuji ti za dnešní den a prosím tě, aby byl zítra hezký den. Ale jak Boží dítě roste v poznání Pána, přináší ve svých modlitbách před Boží trůn ty, které mu Bůh svěřil, ať už doma nebo v církvi. Modlete se jeden za druhého, modlete se za nás, stále na vás pamatuji ve svých modlitbách – Boží slovo je plné příkazů i příkladů, jak a za koho se modlit. Jako pomoc k modlitbám máme v církvi Modlitebník. Používáte ho? Vždyť to, že jsme součástí místní církve, kam nás Bůh postavil, znamená, že jsme se zavázali sloužit jeden druhému, a to především v modlitbách za druhé. To je jedna z nedůležitějších součástí toho patřit do místní církve, být součástí místní církve. Bůh nás nepovolal, abychom byli návštěvníky nedělních shromáždění. Ne, každého jednoho povolává, aby byl pevnou součástí těla místní církve. Ano, místní církve, nejen té všeobecné ze všech věků a na všech místech na zemi. Ale právě té místní církve. Možná to není megasbor jako v Americe, možná není známý v rádiu a televizi. Ano, jsou v něm hříšníci, kteří tě zklamávají, kteří tě dokonce zraňují, už tě dokonce zklamali. A přece je to Boží příkaz, abys je miloval a sloužil jim. Především modlitbou. V ní buďte vytrvalí. A ať víte, jak a za koho a za co se modlit. To znamená být v modlitbách bdělí. Třetí součást modlitby je díkuvzdání Bohu.

• Kol 4:2 V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu.

Někdy máme tendenci prosit Pána Boha. O různé věci, o pomoc. Za druhé i za sebe. Za milé, svou rodinu, děti, za církev. Studovali jsme spolu už Pavlův list Filipským. Vzpomínáte, jak jsme tomu listu říkali: dopis radosti. Byl prodchnutý radostí. Tak podobně je i list Koloským něčím výjimečný. Je to vděčnost. Ve v. 1,12 vidíme, že kdo poznává Boha, nemůže jinak než mu děkovat. Ve 2,7 vidíme nové srdce, jak děkuje znovu a znovu Pánu za růst do Kristovy podoby. Vděčnost za společenství církve 3,15 a vděčnost za možnost sloužit církvi a Bohu (3,17). A nyní v 4,2 – děkujte Bohu, že slyší vaše modlitby a vyslýchá je v souladu se svojí vůlí. Tedy tak, že se stane skutečností to nejlepší pro nás, jeho děti. Že se stane přesně to, za co budeme Pána chválit po celou věčnost. Děkujme Pánu!

 

2. Řečí zvěstuješ Krista

Od modlitby, kdy přímo mluvíme k Bohu, obrací nyní Pavel naši pozornost k řeči, kterou mluvíme k druhým lidem, když jim říkáme o Kristu. I zde potřebujeme modlitby.

• Kol 4:3-4 Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení, 4 a tak je mohl rozhlásit; neboť k tomu jsem poslán.

Pavel říká, že je poslán – to je význam slova apoštol, poslaný. V tomto smyslu jsme všichni, které Kristus vykoupil ze smrti do života, vysláni, abychom rozhlašovali Krista. Máme v Písmu mnoho míst, která o tom mluví –

Když máte v církvi účast na Památce Páně, zvěstujete Krista:

• 1K 11:26 Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

Zvěstujete Krista svým životem nevěřícím lidem, třeba v rodině:

• 1Pt 3:1-2 Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, 2 když uvidí váš čistý život v bázni Boží.

Ale zde je důraz na zvěstování evangelia našimi ústy. Tak přicházejí ke spáse další lidé, skrze slyšení zvěsti evangelia, když uvěří.

• Žd 2:3 [evangelium] První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám;

Jsme-li tedy všichni jako Boží děti a jeho vyslanci posláni ke zvěstování slova, proč se potřebujeme modlit? Protože všichni, ať se považujeme za kalvinisty nebo arminiány, tady vidíme, že to je svrchovaný Bůh, který připravuje příležitosti ke zvěstování evangelia. Pavel našel dveře otevřené pro zvěstování evangelia v Troadě – tedy příležitost (2K 2,12). I pohanům Bůh otvírá dveře víry (Sk 14,27), to znamená že dává příležitost ke slyšení evangelia. Jindy Duch svatý zabránil někde učedníkům zvěstovat evangeliu, aby je dovedl jinam, kde jim otevřel dveře, tedy dal příležitost ke zvěstování– jako ve Filipis (Sk 16). A právě tady na příkladu Lydie vidíme, že je to Bůh, kdo nejenom dává příležitost kázat a slyšet evangelium, ale také že je to Bůh, kdo otvírá srdce lidí, jako srdce Lydie. Nejde přeci jenom o dveře vězení, nebo sousedního domu, kde by Pavel mohl zvěstovat Krista. Jde především o modlitby, aby Bůh otevřel srdce posluchačů! Ty, křesťan, musíš zvěstovat, a Bůh bude otvírat lidská srdce! Jedno bez druhého nikoho nezachrání. Bůh si svrchovaně zvolil způsob záchrany: skrze víru ve zvěstované slovo. Proto je tak důležité, abychom se modlili spolu jako církev, aby to byl Bůh, kdo bude dávat příležitosti i připravená srdce lidí ke slyšení evangelia.

• Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo,

 

Pokračuje Pavel ve v. 3. Co je to Kristovo tajemství? Je to něco, co lidé potřebují slyšet, a přitom o tom dosud nevědí.  Je to evangelium. Tak modlete se, abychom byli schopni srozumitelně vysvětlit evangelium.

 

3. Řeč tvého jednání

Třetím druhem řeči, kterou mluví nové stvoření, nový člověk v Kristu, a za který je třeba se modlit, aby je Bůh proměňoval, je způsob našeho jednání.

• 5 Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený.

Tak vidíme, že křesťan toho hodně druhým poví, i když zrovna mlčí.

• Fp 2:14-16 Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, 15 abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, 16 držte se slova života,

Moudré jednání znamená, že umíme biblicky rozlišovat, co je dobré a co zlé. K tomu potřebujeme dvě věci: ta první je znát, co Bible učí. Proto ji čteme, studujeme. Ale kdybychom se zastavili u znalostí, je to málo. Proto je i tento způsob řeči nového stvoření uveden v souvislosti s modlitbou. Potřebujeme Boží pomoc, abychom podle slova také jednali.

• Jk 1:25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.

Proto se modlíme: Pane pomoz nám nejen rozumět, ale také jednat podle tvého slova. Protože podle toho svět pozná, že patříme Bohu, když žijeme pro Pána. Každý jeden věrný křesťanský život je 24 hodin denně, 7 dní v týdnu důkazem Boží přítomnosti a moci. Všimněte si, že nás tu Písmo nevyzývá, abychom se uzavřeli v křesťanské komunitě, ani v církvi. Máme jednat moudře ve styku s okolním světem – jinde Pán Ježíš používá příměr: vy jste sůl země. Můžeme ztratit svou slanost, když nechodíme s Pánem. Pak jsme nanic, neužiteční. Doma v církvi se vyzbrojujeme, ve světě bojujeme. Jak získat moudrost a růst v ní? Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem (Přís 9,10).

• Přís 9:10 Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.

Komu moudrost chybí, ať o ni prosí Pána, On dává (Jk 1,5).

• Jk 1:5 Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.

Zdrojem moudrosti je Boží slovo (Kol 3,16)

• Kol 3:16a Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství:

A moudrost roste v církvi, když se napomínáme a povzbuzujeme k následování Pána (Kol 3,16)

• Kol 3:16b se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte

4. Řeč našeho jazyka

Posledním způsobem, za který se potřebujeme mluvit v oblasti našeho mluvení, jsou naše slova. Řeč. Slova, která vychází z našich úst. Pavel píše ve v.6:

• 6 Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.

Bůh proměňuje naše srdce, abychom i my svou řeč používali k Jeho slávě. Svět mluví zle, lidé si navzájem nadávají, slovem se dokáží zraňovat, slova dokáží ničit životy. Moc slova je obrovská. Jsou to ideje, myšlenky zformované do slov, co hýbe dějinami. Pro myšlenky lidé válčí i dělají revoluce. Ale naše slova, slova vycházející z úst Božích dětí mají jiný úkol: naše slova mají být laskavá. Myslím, že to neznamená, že našim cílem je mazat lidem med kolem pusy. Ne, být laskavý k člověku s pohledem upřeným k věčnosti znamená, že máme na zřeteli věčný život nebo smrt toho člověka. A podle toho s ním budeme jednat. Modleme se, abychom měli pastýřské srdce, které se ptá, jak mluvit s konkrétním člověkem. Takové srdce se modlí k Bohu o pomoc a porozumění, jak jednat, co říkat. Nechá se vést Duchem svatým, který má mocný nástroj – Boží slovo.

• 6 Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité;

V překladu ČSP je doslovně z řečtiny uvedeno:

• (CSP) Vaše řeč ať je vždy laskavá, okořeněná solí,

Znovu je tu obraz soli. Námořníci do soli nakládali maso. Sůl konzervuje, aby maso vydrželo po dlouhé měsíce plavby. Sůl dokonce i vysušuje to, co se už začíná na povrchu kazit. Taková má být naše řeč: jejím cílem je pomoci druhému přijít ke Kristu. Protože i když srdce člověka je zkažené, řeč okořeněná evangeliem zachraňuje.

• Ef 4:29 Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.

3. Závěr

Nový člověk mluví k Bohu v modlitbě, mluví k lidem, když jim říká o Kristu, mluví k lidem svým jednáním beze slov, a nakonec mluví také slovy k lidem v běžných situacích. Ale žádný ze čtyř způsobů této řeči nového stvoření, Božího dítěte, nemůže růst v posvěcení bez Boží pomoci. Proto buďte v modlitbách vytrvalí, bděte a děkujte Bohu!