Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, blaze člověku, jemuž Hospodin hřích nepočítá! Ř 11,30-36

Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, blaze člověku, jemuž Hospodin hřích nepočítá! Ř 11,30-36

Motto: Galatským 3:22 Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří. 23 Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. 24 Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry.

Úvod

Pokoj vám a milost drazí posluchači! Pokračujeme ve výkladu jedenácté kapitoly listu Římanům. Dnes budeme mluvit o poslušnosti a neposlušnosti. Budeme hovořit o smlouvě Hospodinově s národem Izrael. O Mojžíšově zákonu.  Opět budeme držet linii spasitelné víry, která je linií těch, které Bůh sám vyvolil k víře již před stvořením světa. Pouze vírou totiž lze být spasen. Ničím jiným! Platilo to před tím, než byl dán zákon. Noe stavěl archu, protože věřil! Rachab věřila, Rút věřila. Platilo to v době zákona, kdy David a další věřili. A platí to i dnes v době Nové Smlouvy, kdy doba milosti trvá a lidé mohou přicházet ke spasení vírou v evangelium Pána Ježíše Krista!

A nejenom, že mohou lidé dnes přicházet ke spáse vírou v evangelium. Ale rozhodně musí a měli by činit pokání a věřit evangeliu! Jde totiž o jasný příkaz Boha a Jeho slova.

• Marek 1:14 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. 15 Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."

Nebo si snad kdokoli z lidí myslí, že je toto slovo z úst samotného Božího Syna nějakou nabídkou, kterou můžu, ale nemusím přijmout? Je snad ježíš Kristus nějaký podomní kramář, který nabízí po městech a vesnicích nádobí, vysavače, nebo broušení nožů? Co říká o Ježíši Kristu Boží slovo?

• Zjevení Janovo 1:12 Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; 13 uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. 14 Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; 15 jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. 16 V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. 17 Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, 18 ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

Oděný v královském rouchu, oči jako plamen ohně! Hlas jako příboj oceánu. V jeho ústech dvojsečný meč, kterým je slovo a každá řeč Boha živého, roztínající až na rozhraní duše i ducha, kloubů i morku v kostech. Nikdo a nic se před tímto slovem Božím, mečem Kristových úst neskryje, ale je jako nahý před Jeho slovem i pohledem! Každý má jen dvě možnosti. Buďto slovo Kristovo ve víře a pokání přijmout, nebo být tímto slovem souzen již tady a teď a jednoho dne i na věčnosti, až před Kristem bude každý stát! Král králů, Pán nad životem i smrtí. Vládce nebes i země. Vzkříšený, oslavený, v nebesích kralující Ježíš Kristus, Bůh syn, Bůh věčný! Vzezření Krista bere Janovi veškerou sílu, takovou má moc jen samotný Kristův zjev! Mocný potomek zaslíbený Abrahamovi. A spolu s tímto věřícím Abrahamem docházeli lidé víry požehnání tím, že věřili Bohu a Jeho slovu ve všech časech, i nyní!

Je tedy i dnes na nás, jak budeme reagovat. Věříme a činíme pokání? Což se projevuje naší poslušností evangeliu? Nebo dál zatvrzele ve vzdoru odmítáme? Písmo říká:

• 2 Korintským 6:2 vždyť je psáno: `V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc. ´ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!

Proto poslouchejte pozorně prosím! Náš text je Ř 11,30-36.

Římanům 11:30 Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, 31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. 32 Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. 33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34 `Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem? ´ 35 `Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit? ´ 36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

Odkazy: Mk1,14; ZJ1,12-18; 2K6,2;

Neposlušnost a poslušnost! Verš 30

1. Poslušný ze slitování!

Pavel náš text začíná slovy: Římanům 11:30 Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost,

U všech potomků Adamových vinou pádu došlo k násilnému potlačení vědomí o Bohu Stvořiteli. V životech lidí se naplňuje satanská lež ze zahrady Eden, že člověk Boha nepotřebuje, protože je sám jako Bůh!

• Genesis 3:4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."

Protože satan nemůže jinak než lhát, a protože vzpoura a hřích nemůže přinést nic, než prokletí zlo a smrt. Stal se pravý opak. Člověk upadl do prokletí a není vůbec schopen rozpoznat to, co je skutečně dobré, čisté, svaté a tedy bohumilé! Byl tady Izrael. Boží smluvní lid. Ale ten byl jediný ze všech pronárodů! A i v Izraeli platilo adamovské prokletí pádu. A jen vyvolený ostatek z každé generace Židů ve víře a z milosti rozpoznával dobrou Boží vůli. Zbytek byl vždy nepřátelský Boží pravdě a zatvrzelý Boží pravdě. Pavel píše v Ř 10.

• Římanům 10:19 Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: `Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu. ´ 20 A Izaiáš má odvahu říci: `Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali. ´ 21 O Izraeli však říká: `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému. ´

O všech ostatních národech těch, z nichž po vzkříšení Krista přicházeli vyvolení k víře píše Pavel toto:

• Efezským 2:11 Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, 12 že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.

Ano! Neposlušnost z verše Ř 11,30 je jedno jediné slovo, které Pavel používá k popisu toho, co znamenalo být pohan v době Staré Smlouvy. Ale text z Efezským je mnohem, mnohem sdílnější, květnatější a více odhalující! Co se vše skrývá v jednom jediném slovu o neposlušnosti pohanů? Jsou to věci drsné, děsivé. Byli jsme pro svou vrozenou neposlušnost naprosto opuštěni ve světě zla a temnoty. Bez Krista, odloučeni od Izraele, tedy Božího smluvního lidu. Bez Boží ochrany, věrnosti, zaslíbení, bez naděje! Prostě bez Boha na světě!

Všechny ty dobré věci, které pohané neměli, se týkali jen smluvního Božího lidu a některých povolaných z řad pohanů. Ale něco se stalo. Co se stalo?

Pavel píše, že pro neposlušnost Židů, jsme došli slitování. Jak tomu máme rozumět? Jejich neposlušnost nám přinesla spásu? Ne! Ne tak, že by si Bůh řekl: „ S prvními to nevyšlo, zkusím jiné! Ale neposlušnost Židů otevřela dokořán dveře ke spáse vyvoleným z pohanských národů! Co říká Pán Ježíš v Janově evangeliu?

• Jan 10:16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.

To bylo ještě před tím, než Izrael odmítl Krista a než Bůh otevřel dveře ke spáse pohanům! Nejde tedy o nějakou nepředloženost, která by nebyla v plánu. To, že pohané jsou spoludědicové bylo sice skrytým tajemstvím, jak stojí psáno v Efezským 3,4-6. Ale tajemstvím skrytým lidem, ne Bohu!

Jestli jste tedy vy, děti pohanských národů dnes v Kristu, není to žádný omyl, ani plán B. Nějaký horší, když ten první nevyšel. Ale dokonalý, na minulé věčnosti rozhodnutý a přijatý záměr, za který je potřeba děkovat Bohu dnem i nocí a celou svou duší, srdcem, silou! Tento záměr nelze zmařit, je věčný, protože na věčnosti přijatý! A Písmo o tom mluví jasně ústy Pavla, Kristova apoštola.

• Efezským 1:3 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; 4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. 5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny 6 a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

 

• Římanům 8:38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Neposlouchali jsme, ale v přesně určený čas každý křesťan z pohanů byl vyučen a povolán skrze víru a pokání ke spáse, ve chvíli, kdy došlo ke změně smlouvy! Došli jsme slitování, protože Bůh svrchovaně a prozřetelně naplánoval na věčnosti tuto změnu smlouvy a v pravém čase ji naplnil! A co židovský národ?

2. Ačkoli byli vždy neposlušní, upadli ve viditelnou neposlušnost při změně smlouvy!

Ten změnou smlouvy, setrvávaje v neposlušnosti, ve které vždy byl, odpadl (až na vyvolený ostatek)! Touto neposlušností Izraele se otevřely dveře ke spáse vyvoleným z pohanských národů. Pavel říká:

Římanům 11,31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám.

Vysvětleme si nyní, jak upadl národ Izrael v neposlušnost. Byl předtím poslušný?

Izrael nikdy nebyl jako celek, jako národ poslušný. Už jsme četli Boží odsouzení z Ř 10,21 o vždy a ve všech časech neposlušném Izraeli, ke kterému Bůh marně vztahoval ruce, posílal soudce a proroky! List Římanům, kapitola devět.

• Římanům 9:27 A Izaiáš prohlašuje o Izraeli: `Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, 28 neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně. ´ 29 A jak to Izaiáš předpověděl: `Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni. ´ 30 Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; 31 Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. 32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je psáno: `Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben. ´

Co se dozvídáme od Izajáše? Že je jedno, jak početný Izrael bude! I kdyby jich byla miliarda miliard, jen zbytek bude spasen! Protože Izrael propadl čemu? Soudu, verš Ř 9,28! a kdyby se Bůh nesmiloval nad hrstkou, vyvolených Židů, skončil by Izrael jako Sodoma a Gomora! Zcela, úplně, beze zbytku vyhlazen a vypálen ohněm soudu!

Jak mohl a proč propadl smluvní, vyvolený Izrael Božímu soudu? Protože k tomu byl koneckonců milovaní vyvolen a určen Dt 28,45!  Protože k tomu dostal Mojžíšův zákon! K ničemu jinému. Na jejich příkladu Bůh usvědčuje celý svět z viny a každá ústa umlčuje Ř 3,19.

Také protože usiloval o spravedlnost plněním zákona, když nepochopil jeho smysl a cíl a tak potvrdil pravdivost Božích slov o tom, že každý je vinen, daleko do Boha, nehledá Boha, ale svou slávu Ř 3,10-18. Pravdu o tom, že nikdo nemůže být a nebude plněním zákona spasen! Volba Izraele, jeho sázka byly skutky, ne víra!  Izrael vsadil na smrt a odsouzení, nemohl jinak a na jeho místě by to učinili všechny národy stejně! Protože zákon nikdy nebyl dán ke spáse, ale k odsouzení a smrti a na tom musíme prostě trvat, to říká Písmo! Když Pavel hájí svou způsobilost pro službu evangeliu i způsobilost Korintských pro službu Bohu, říká:

• 2 Korintským 3:4 Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista. 5 Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha, 6 který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. 7 Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář - 8 oč slavnější bude služba Ducha! 9 Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti!

Všimněte si nejprve, že Pavel nazývá službu Ducha službou spravedlnosti ve smyslu Ř 1,16-17. To ale znamená, že služba Mojžíšova zákona nebyla službou spravedlnosti, ale nespravedlnosti, která se snažila Boha uspokojit svými špinavými hadry! To nebyla vina samotného zákona, který je svatý a dobrý, ale lidské hříšné slabosti Ř 8,3 a 8,7.  Litera Mojžíšova zákona versus Nová smlouva milosti a služby Ducha svatého v křesťanovi, to je oč tu běží. Služba litery zákona versus služba Ducha svatého! Naprosto odlišné věci, dané a určené k jiným cílům! Služba Ducha svatého určená k víře a spáse. Služba Mojžíšova zákona určená k odsouzení a ke smrti! Verše 2 K 3,6,8.

Jak tedy ale Izrael upadl v neposlušnost, když v ní vždy byl? Když jako potomci Adamovi byli v této neposlušnosti počati a zrozeni Ž 51,7? Dokud trvala Stará smlouva založená na poslušnosti zákonu, byl Izrael smluvním, vyvoleným Božím lidem, ačkoli vždy tvrdým, neposlušným! Bůh pro svou věrnost zaslíbení danému Abrahamovi byl shovívavý a plný slitování.  Ve chvíli změny smlouvy a kněžství mělo však jejich veřejné odmítnutí Krista fatální a veřejné následky! Ale pro pohany nastala doba milosti a spásy pro všechny vyvolené.

Odkazy: Ř1,3-6; 1,16-17; 3,4-6; 3,10-18; 9,27-33; 10,19-21; Gn3,4-5; Ef2,11-12; J10,16; 2K3,4-9; Ž51,7;

Izrael upadl v neposlušnost, aby došel stejného slitování! Verše 31-32

1. Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!

Pavel pokračuje: Římanům 11:31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám. 32 Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

Řekli jsme si již, že Izrael byl jako celek vždy tvrdošíjný, vzdorovitý a neposlušný. Nemohlo tomu být jinak. Myslet si, že jiný národ by na tom byl pod Mojžíšovým zákonem lépe, je sebeklam podobný tomu, když si člověk myslí, že by na místě Adama jednal jinak a obstál. Řekli jsme si také, že služba zákona byla k odsouzení a ke smrti. A kdybychom zde skončili, nedávalo by nám to ve světle poznání toho, že Bůh je dobrý a že je láska, moc velký smysl. Ale i v tomto dilematu nám pomůže slovo Písma. Když se Pán Ježíš po vzkříšení připojil k učedníkům, ale oni Ho nepoznali. Proběhl následný rozhovor. Pán Ježíš se ptá, o čem spolu mluví. A jeden z nich, nad míru osvícený to muž hovoří k Pánu takto:

• Lukáš 24:18 "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!" 19 On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpověděli: "Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, 20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. 21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. 22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu 23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. 24 Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli." 25 A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?" 27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

Pomineme úsměvnou pasáž, kdy Kleofáš Pána Ježíše označuje za jediného z Jeruzaléma, jež neví, která bije. Nebudeme nyní hovořit o tom, kdy my sami se snažíme poučit Boha ve stylu: „Pane, copak ty to nevidíš? Takové zřejmé věci, každému je to jasné. A ty furt nic. I bratr Pavel říkal, že je to nad slunce jasné, Ty si snad jediný, kdo to nevidí!“ Protože my nevíme, která bije že? Ale soustřeďme se na to, co stojí v závěru textu, na verš Lk 24,27. Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

Milovaní, služba Mojžíšova zákona. Celý kánon Starého Zákona je bez Krista prázdný a nesmyslný! Pán Ježíš říká Židům, když narostla jejich touha a úsilí ho zabít. Jan 5:39-40 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně. Ale vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.

Jsme přesně u toho, že Židé, Izrael nikdy nebyl poslušný Božímu slovu, Písmu. Přirozený člověk nerozumí věcem Božího Ducha 1 K 2,14. Náboženská horlivost Židů bez pravého poznání vedla k zabití Božího Syna! Pochopení a poslušnosti došli jenom vyvolení z Izraele Ř 11,1-5. Kánon Starého zákona je plný Krista, je plně o Kristu, směřující vždy ke Kristu, odhalující postupně jedině Krista. Potřebu Krista každému, protože každý člověk směřuje do záhuby a potřebuje spásu. Jenž je jedině v Kristu! Bůh přeci všechny uzavřel pod neposlušnost. Skrze Adama vešel do světa hřích a skrze hřích smrt. Smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili Ř 5,12. Pod tímto prokletím byl i celý Izrael a změnou smlouvy, svým tvrdošíjným odmítnutím Krista, byl vydán své vždy přítomné neposlušnosti, nyní však zjevně před očima celého světa na pospas! Proč?

2. Jedině milost a slitování, jedině Bohu buď sláva!

Je to jednoduché milovaní! Když Hospodin konfrontuje modlářství Izraele se svým odvěkým záměrem v Iz 42, 1-9. S tím, že v určený čas povolá svého vyvoleného služebníka Krista. Celý Starý zákon je podřízený připravenému příchodu Krista! Od verše šest říká Bůh toto.

• Izajáš 42:6 „Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, 7 abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. 8 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

Bůh svou slávu nepodstoupí nikomu! Od počátku, od minulé věčnosti bylo rozhodnuto o spáse. A ta byla, je a vždy bude dílem Božím i slávou Boží v Kristu! Petr apoštol mluví o Beránku vyhlédnutém, určeném před stvořením světa 1 Pt 1,18-20. A ve třetí kapitole listu Galatským máme potvrzení pravdy o tom, že všechno je uzamčeno pod neposlušnost,  i pravdy o Kristu, jako jediném, vyvoleném Beránku. On je ta jediná, pravá smírčí oběť pro Židy i pro pohany!

• Galatským 3:22 Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří. 23 Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. 24 Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry.

Na zákon v Galatským 3,22-24 musíme pohlížet nejen jako na zákon Mojžíšův, ale i na zákon napsaný v srdcích pohanů viz Ř 2,12-16. Ten plnil roli dozorce, nebo spíše vychovatele, protože v řeckém originále je slovo paidagogos. Z něhož máme dnešní pedagog, učitel. Ale zákon nebyl učitelem, tak jak známe učitele dnes. Bezbranným, bezzubým, který si musí nechat všechno líbit. A když si dovolí povolat do školy rodiče, ještě dostane világoš i od nich! Tento biblický paidagogos byl většinou osobní otrok a staral se o děti z pověření pána až do jejich dospělosti. Byli velmi přísní a jejich svěřenci se většinou těšili až jejich služba skončí! Navíc si můžeme být jisti, že Bůh není jako dnešní rodiče a když zákon někoho odsoudil za provinění, Bůh se nerozlítil na zákon, na učitele, ale na viníka!

Ale sledujeme linii Písma, která svědčí o tom, že zákon prostě nikdy nebyl dán ke spáse. Od počátku, od minulé věčnosti byla zamýšlena spása, která přinese slávu Bohu, ne člověku!

• Efezským 3:8 mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství 9 a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil: 10 Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, 11 podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.

A tak celý duchovní Izrael ze Židů i pohanů, vyvolené děti zaslíbení byli, jsou a budou vždy voláni ke spáse Boží mocí, Boží slávou díky kříži! Protože všechny Bůh uzamkl pod neposlušnost, a všechny, které spasil povolal a povolá ve zbývajícím čase svou milostí v Kristu, svou slávou!

• 2 Petrův 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

A o tom budeme hovořit nyní, když vstupujeme do veršů Ř 11,33-36!

Odkazy: Lk24,18-27; J5,39-40; 1K2,14; Ř2,12-16; 11,1-5; 5,12; Iz42,1-9; 1Pt1,18-20; Ga3,22-24; Ef3,8-11; 2Pt1,3;

Poznání nepoznatelného Verše 33-36

Milovaní. Dnes je den veliké slávy! Protože je den, kdy se scházíme k bohoslužbě. Zpíváme Bohu společně jako tělo Kristovo. Společně vykládáme Boží slovo a společně mu také nasloucháme. Ano je to tak, všichni máme v jednotě těla Kristova podíl na těchto věcech. A to je milost a sláva Boží! Ale je dnes také taková milost, nechci říkat úplně svátek, ale budiž. My milovaní končíme společně jedenáctou kapitolu listu Římanům! No není to milost nad milost? Že jsme došli až sem? Nádhera! Pavel jako věrný služebník Boha pochopil dobře z milosti Boží evangelium. Naplnil tak Mt 13,51-52.

• "Pochopili jste to všecko?" Odpověděli: "Ano." A on jim řekl: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré."

Zákoník a farizeus Pavel byl Bohem zastaven, usvědčen a přiveden k pokání a víře! Vynáší jako dobrý hospodář ze svého pokladu nové i staré. List Římanům přináší nádherným způsobem plnou Boží inspiraci, kdy Pavel puzen Duchem proniká do hloubek evangelia nádherným, plným, vyčerpávajícím způsobem! A do konce jedenácté kapitoly staví jedinečný, dokonalý teologický základ jako nejlepší hospodář vyučen ve starém i novém. Pokud je nám pořád ještě něco skryté a nepochopitelné, není to kvůli Pavlovi, nebo snad kvůli nedostatečné práci Božího Ducha při inspirování Pavla! Ale kvůli naší nedostatečnosti!

A Pavel vědom si toho, že nádherný, pevný, ryzí základ byl postaven. Končí jedenáctou kapitolu listu Římanům jak? Tak, jak musí! Chválou Boha! Poslouchejte.

Ř 11,33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34 `Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem? ´ 35 `Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit? ´ 36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

Lze snad zakončit lépe? Chtěl by to někdo z nás vylepšit? Jaká opovážlivost by to byla. Vždyť kánon Nového zákona byl uzavřen. Pojďme zkusit vyzpytovat nevyzpytatelné a vystopovat nevystopovatelné. Pojďme uchopit neuchopitelné a změřit nezměřitelné! Zkoumejme jednotlivé výroky:

Hloubka Božího bohatství, moudrosti a vědění. Nevyzpytatelné soudy a nevystopovatelné cesty.

Jde o paralelismus membrorum používaný hojně v biblické poezii, kdy Pavel, aby zdůraznil důležitost pravdy, kterou učí, řekne dvakrát to samé za pomoci jiných slov, jiného úhlu pohledu. Přídavné jméno nesmírná se dá také vyjádřit převeliká, ohromná, neskonalá, nekonečná, závratná, nadlidská hloubka Božího bohatství, moudrosti i vědění! Pavel tím vyjadřuje, že Bůh nás, své stvoření nekonečně přesahuje a převyšuje naprosto ve všem! Kniha Jób učí.

• Jób 11:7 Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného, 8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš? 9 Její míra je delší než země, širší nežli moře.

Pokud budeme zkoumat tuto hlubinu bohatství a moudrosti, budeme neustále nakukovat z pod oken, nebo ze zápraží do domu nekonečné moudrosti, bohatství a slávy Boha. Proto také Pavel mluví o nemožnosti vyzpytovat Boží soudy, vystopovat Boží cesty, tedy úplně je poznat a pochopit. Což potvrzuje kniha Izajáš.

• Izajáš 55:8 "Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. 9 Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.

Pavel pokračuje. Kdo kdy plně pochopil Boží mysl a kdo kdy Bohu radil. Byl snad Bůh někdy bezradný a marně čekal na rádce, pomocníka? Jde o přímou citaci Izajáše 40,13.

• Izajáš 40:13 Kdo změřil Hospodinova ducha a byl mu rádce a vedl ho k poznání?

Ilovaní, všechny tyto výroky mluví o nemožném. Nikdo se Bohu v ničem nevyrovná! Serafové zakrývají svou tvář a volají Svatý, Svatý, Svatý Hospodin zástupů. Což teprve my, trocha hlíny, jak zpíváme! Kdo Mu něco dal, aby Bůh mu to dlužil? Dluží něco Bůh tobě bratře, nebo tobě sestro? Už jsi uplatnil/la svůj nárok? Potom Boží slovo z Jóba 41,3 není pravdivé, protože verš 35 v našem textu je jeho citací, že? Ale my víme, že veškeré Písmo je ryzí, a pravda! Nikdo Bohu nic nedal, aby On nám dlužil. Naopak, my dlužíme Jemu. Hodně, všechno, sami sebe, celé sebe! Celý náš život! Je-li kdo křesťan nepatří sám sobě. Bude-li kdo v nebi přišel k tomu tak trochu jako slepý k houslím, tedy mimoděk, bez vlastního přičinění! Protože byl nespravedlivý a Boha Bible nehledal! A ani jako otrok a milovník hříchu nechtěl Boha poznat, milovat! My jsme dlužníci Boha! A to je naše dnešní aplikace. Naprostá pokora, důvěra Bohu, Písmu, bázeň a hlavně poslušnost! Máte tyto věci milovaní? Máte Jeho spasitelné slitování? Na tom závisí váš věčný úděl, život, nebo smrt! Jsme Jeho dlužníci, kéž o tom víme! Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

Odkazy: Mt13,51-52; Jb11,7-9; 41,3; Iz55,3-9;40,13;