Oblasti, kde hledat znaky živé víry v Krista! 1Tes 1,2-6;

Oblasti, kde hledat znaky živé víry v Krista! 1Tes 1,2-6;

Aneb jak na to v roce 2023!

Úvod

Dobrý den všem! Co myslíte, jak se pozná den, který je dobrý? Podle toho, že jsem ten den naprosto zdravý, bez příznaků jakékoli choroby? Nebo je to den, kdy se mi všechno daří a jde to úplně samo? Je to den, kdy jsem poznal svou ženu a zamiloval se? Je to den narození mých dětí? Ano, to jsou všechno dobré věci, a tedy i dobré dny! Ale je zde ještě jedna hodnota, ukazatel, parametr. Mnohem vyšší norma pro čas, který je skutečně dobrý, a to i navzdory třeba zlým okolnostem! Podle této normy můžeme rozpoznat co je dobré nejen pro tento čas, ale i pro věčnost. Poslouchejte slova Písma, dech Ducha Božího!

• Žalmy 5:4 Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat. 5 Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem, 6 tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti, 7 do záhuby vrháš ty, kdo lživě mluví. Kdo prolévá krev a jedná lstivě, toho má Hospodin v ohavnosti. 8 Já však pro tvé hojné milosrdenství smím přicházet do tvého domu, smím se klanět před tvým svatým chrámem ve tvé bázni.

Zde je vyobrazen normální den člověka, který je ospravedlněn vírou! Začíná díkuvzdáním a modlitbou. David říká: „Bože, ty uslyšíš můj hlas hned zrána!“ Verše 5-7 potom vyvyšují Boží svatost, která je příčinou toho, že nikdo nespravedlivý, nesvatý se nemůže k Bohu ani přiblížit, být s Ním! V osmém verši potom David odhaluje Boží milosrdenství, slitování a odpuštění jako důvod a příčinu toho, proč on smí přicházet do Boží blízkosti, do Božího domu. David je spravedlivý z víry. Přijal vírou Boží zaslíbení o Mesiáši, svatém Božím Synu, který nezůstane v říši smrti a Jeho tělo se nerozpadne v prach Sk 2,31;

A co vy? Jste spravedliví vírou v Krista? Činili jste a činíte pokání u Jeho nohou a v Jeho jménu? Jestli ano potom je každý váš den na této zemi dobrý. Velmi dobrý. Dokonce i kdybychom ho trávili v těch nejhorších, nejzlejších skutečnostech. Vždyť všechno napomáhá k dobrému Božím dětem Ř 8, 28;

Pokud však nejste v Kristu. Nejste skryti v jeho dokonalé spravedlnosti, obmyti Jeho krví. Nečinili jste pokání. A zpráva o Božím Synu, který zemřel a byl vzkříšen je pro vás jen pohádka. Legenda, nebo dokonce lež, které nehodláte věřit! Potom jste podle pátého žalmu odděleni od Boha, zdroje života a všeho dobra! A žádný den, který žijete na této zemi není skutečně dobrý, protože ho žijete pod Božím strašlivým hněvem! Odmítáte totiž a potlačujete pravdu o Kristu.

• Římanům 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

A to platí i kdyby vám celý svět ležel u nohou! I když jste naprosto zdraví, plní síly, úspěšní, mocní, slavní, bohatí. K čemu člověku je, že získá celý vesmír, když jeho duše propadá peklu?

Je lépe být nuzný, ale v Kristu, než být prvním miliardářem světa a odmítat Krista! Je lépe být na smrt nemocný ale v Kristu než kypět zdravím, být nejsilnějším mužem světa a zůstávat pod Božím hněvem! Věděl to král David, věděl to Pavel apoštol, věděli to Tesaloničtí, věděli to všichni naši předci ve víře! Dnes půjdeme do prvního listu Tesalonickým. Náš text je 1 Ts 1,2-6; Zde je zapsáno.

Odkazy: Ž 5,4-8; Sk 2,31; Ř 8,28; 1,18;

1 Tesalonickým 1:2 Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; 3 před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista. 4 Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, 5 neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. 6 A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého.

 Modlitební život! Verš 2;

List do Tesaloniky napsal Pavel podle nejpravděpodobnějšího datování v roce 50 po Kristu. A to při svém působení v korintské církvi. Zhruba půl roku po jeho působení v Tesalonice. Tesalonika byla hlavním městem Makedonie. Podle Sk 17,10 musel Pavel z Tesaloniky utéct, byl vyhnán! A nemohl se již do Tesaloniky svobodně vrátit. Důvodem sepsání dopisu bylo pro Pavla především povzbuzení Tesalonických ve víře a věrném následování evangelia. To vše v radostném a bdělém očekávání druhého příchodu Pána Ježíše! 1 Tesalonickým 5,1-11;

Pavel dosvědčuje Tesalonickým, že ačkoli je od nich fyzicky odloučen a vzdálen. V Duchu Kristově a ve víře v našeho Pána Ježíše je přítomen a prožívá s Tesalonickými jednotu! A v našem textu to bude velmi zřejmé. Dnešních pět veršů z 1 listu Tesalonickým nám ukáže život pravé víry z několika pohledů. A ten první pohled zkoumá, jak se křesťan, církev modlí. Pavel píše.

1 Tesalonickým 1:2 Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách;

Pavel píše v množném čísle, o koho jde? Jde o Pavla, Silvana a Timotea. A oni podle Pavlových slov stále děkovali Bohu za církev v Tesalonice. Za každého muže, ženu i dítě. Za celý sbor. Oni ustavičně pamatovali na Tesalonické ve svých modlitbách!

Když se podíváme na náš text, vidíme, že každá modlitba těchto služebníků Božích začínala díkuvzdáním. Vyjádřením vděčnosti. Za vše, co Bůh svým dětem dal, za vše, co pro ně učinil! A skutečně máme za co Bohu děkovat. Byl nám lhostejný, nehledali jsme Ho. Byli jsme Jeho nepřátelé. A On nám daroval svého Syna, jako Božího svatého Beránka, který snímá hříchy světa. Ježíš za nás zemřel.

Jeden z apoštolských otců napsal všem lidem, parafrázuji: Učinil vše, aby prokázal svou lásku k nám! Omilostnil viníky, ospravedlnil hříšníky skrze víru! Kdybys toužil po takové víře, dospěl bys k poznání Otce. Bůh má lidi rád. Stvořil je k obrazu svému. Celou zem a vše na ní dal lidem. Daroval jim svého Syna. Až to poznáš, nemyslíš, že tvé srdce bude jásat? Nebudeš pak milovat z celé své síly Toho, který tebe miloval dříve, než ty Jej?

My nyní vidíme na Pavlovi, Silvanovi a Timoteovi sílu jejich vděčnosti a lásky k Bohu právě na jejich modlitebním životě. Oni stále vyjadřují vděčnost! Oni ustavičně přinášejí sebe, Tesalonické a celou církev na modlitbách Bohu!

Slova stále a ustavičně jsou synonyma. Znamenají totéž. Stále a ustavičně znamená pořád dokola, bez přerušení, nepřetržitě, bez přestávky. A samozřejmě to neznamená doslovně 24 hodin, sedm dní v týdnu nepřetržitě a bez přestávky. Je potřeba pracovat pro obživu, jíst, spát.  Ale zároveň to znamená děkovat a modlit se 24 hodin, sedm dní v týdnu pořád dokola. Kdykoli jen trochu mohu, předstoupím okamžitě během dne v modlitbě před Boží trůn!

Pavel po vzoru Krista, chce-li zdůraznit určitou věc, dvakrát i vícekrát ji zopakuje. Případně na ni ukáže z jiného úhlu, pohledu. Vidíme to hned v našem prvním verši: stále děkujeme, ustavičně za vás prosíme! Pavel klade v tomto listu veliký důraz právě na neutuchající, neustálou modlitbu a vděčnost Bohu za spasení, za církev! Na to že pravá modlitba a vděčnost nevynechá žádnou příležitost, pravá modlitba a vděčnost je nepřetržitý stav mysli a srdce, které se projeví kdykoli je to jen trochu možné! Zopakovat!

• 1 Tesalonickým 2:13 Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte.
• 1 Tesalonickým 5:17 v modlitbách neustávejte. 18 Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

Slyšíte? Vůle Boží v Kristu Ježíši pro nás je neustále, za všech okolností se modlit a děkovat! Když v církvi mluvíme o modlitbě. Mluvíme často o modlitební zápase. A já nevím, zda si svá vlastní slova patřičně uvědomujeme? Zápasili jste někdy někdo? Podstoupili jste někdy boj, opravdový boj? A nemyslím hned zápas na život a na smrt. Víte trénování bojových sportů je tvrdé, těžké. Ale věřte nevěřte na tréninku je lehčí porazit i skutečné šampióny, přičemž při opravdovém ostrém zápase vám dá hodně zabrat i mnohem méně zkušený soupeř! A to neznamená, že šampión na tréninku to flákal. Vůbec ne! Trénoval na plno. Jenže zápasová psychika vás v ostrém zápase prostě vždycky mnohem víc vybudí a vybičuje. I když je to sport!

Pavel nabádá Timotea i nás všechny, abychom zápasili dobře:

• 1 Timoteovi 6:12 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.

Dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života? Milovaní, tady nejsme v ringu. Nejde o sportovní klání. Těžké, ale sportovní. Jde o boj na život a na smrt! Boj o věčný život, či věčnou smrt. Tak jak začíná náš modlitební zápas? Jak probíhá? Jak končí? Milovaní nelze vést boj víry o věčný život, a přitom nevést boj o modlitbu. Zápas o modlitbu. Bez modlitebního zápasu není žádný boj víry v Krista! Jestli se nemodlíte, o jaké víře mluvíte? Tak jak vypadá naše stále, neustále, ustavičně? Vypadá takto?

Pondělí: Pane, dnes jsem se krásně vyspal, jsem odpočatý. Slunce svítí, dnes je ve firmě výplata, budou prémie. Díky Bože, díky za tvé spasení. Za církev, Pána Ježíše. Žehnej Pane svému lidu. Díky, díky.

Úterý: No to je zase počasí pod psa! Jak mám v tomhle teď jít do práce! Chtěl jsem dnes být venku v terénu. Hmm, tak to nepůjde. Asi bych se měl ztišit. Ale nemám čas, náladu. Včera jsem se pohádal večer se ženou. O ty prémie Bože. Nestačí prý ani na opravu pračky!

Středa…. Ne nebojte se. Dál není potřeba jít. Drazí jsme ve válce. A ta se nás nebude ptát na pocity. Na okolnosti. Na to, jestli chceme, nebo nechceme!  Zeptejte se všech. Co válčí na obou stranách ukrajinské fronty. Jestli kulku zajímá, jak se zrovna cítíte. Zda dělostřelecký granát změní směr, když mu řeknete, že jste nevyspalý a že se vám v tom dešti nechce skákat do krytu plného vody a bláta! Navíc, když tam leží mrtvá těla. Pokud se k tomu takto voják postaví, bude tam ležet i to jeho!

Věřím, že pokud bychom byli na této fyzické frontě, kde jde o pozemský život. Měli bychom neustále modlitbu přilepenou na rtech. Neustále přítomnou v srdci. Neustále plnící naši mysl. Tak jak je možné, že když jde o věčný život a o věčnou smrt. Když jde o svatý život oslavující Boha nebo o hřích, který Boha uráží a tupí. Jsme vlažní, líní, pokrytečtí a alibističtí jako Adam s Evou, když je Bůh vytáhl z křoví! Je snad tento časný život víc než život věčný. Je snad Boží sláva něčím pro nás tak bezvýznamným, že nehneme prstem, pokud nejsme zrovna nějak příhodně naladěni? Je sláva toho, který pro nás šel až na dno té nejhlubší jámy zmaru, hříchu a smrti něčím, co někdy možná budu brát vážně, ale teď se mi právě nechce?

Potom jsme nepoznali ještě správně, kdo je Bůh. Kdo jsme my. Co pro nás učinil. A že nás miloval jako první. Přestože jediné, co jsme zasluhovali a stále zasluhujeme je Jeho hněv, soud a věčný trest. Připomenu slova apoštolského otce z druhého století po Kristu: Až to poznáš, nemyslíš, že tvé srdce bude jásat? Nebudeš pak milovat z celé své síly Toho, který tebe miloval dříve, než ty Jej?

Pavel se svými společníky říká. Stále jsme vděční a děkujeme za vše. Ustavičně neseme sebe i vás na modlitbách Bohu. A co můžeš říci ty bratře, sestro? Můžu to říci já, aniž bych se nestal lhářem?

Odkazy: Sk 17,10; 1 Ts 5,1-11; 2,13; 5,17; 1 Tm 6,12;

Skutek víry, námaha lásky, vytrvalost naděje! Verše 3-4;

Pavel se svými spoluslužebníky pokračují a povzbuzují Tesalonické ještě více!

1 Tesalonickým 3 před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista.

Oni vlastně povzbuzují i sebe a svou víru. Tím, že si připomínají další dobré věci související s Tesalonickou církví. ČEP hovoří o činné víře, usilovné lásce a vytrvalé naději. ČSP o skutku víry, o námaze lásky, doslova o její tvrdé práci! Oba překlady mluví o vytrvalé naději.

Když se podíváme na druhý bod kázání. Souhrnně bychom ho mohli nazvat zbožná praxe, nebo praktická zbožnost. Tato zbožná praxe vždy začíná a musí začít na kolenou v modlitbě. Tady začínáme svůj boj víry. Svou praxi víry, zbožnou praxi. Modlitba začíná, provází i končí celý náš boj víry! Podívejme se nyní na jednotlivé oblasti našeho zápasu.

1. Skutky víry!

První oblastí, ve které se podrobíme zkoumání je činná víra. Můžeme náš život dělit na skutky víry a jakékoli další? Skutky neutrální, skutky nevíry? Na duchovní část a jakoukoli další? Myslím, že by to byla slepá kolej. Do skutků víry patří celý náš život po obrácení. Všechny jeho oblasti. Naše přemýšlení, postoje, pohnutky, mluvení i jednání mají být zbožné. Žalm 1,1-3;

Pravá víra působí skrze lásku, projevuje se skutky lásky. Miluje!  Láska k Bohu, a tedy i ke všem Jeho dětem. Ke všem lidem a celému stvoření. Dokonce i k Jeho nepřátelům. To není věc intelektuální roviny, pocitu. Zůstávající jen v mém myšlení. Vidíme, že opravdu zahrnuje celou naši bytost a celý náš život. Od přemýšlení, ke konání!  Můžeme nějak lépe charakterizovat co je tedy činnou vírou? Živou vírou prokazující se patřičnými skutky lásky?

Každý úmysl, který v praxi učiníme z lásky k Bohu a který má za cíl oslavit Boha a ne nás, či cokoli, kohokoli jiného! To je láskyplný úmysl, dobrý, zbožný. Je to skutek lásky, pravé, živé víry!

Ale je zde nebezpečí, že učiníme skutek ze své podstaty dobrý, ale naším cílem nebude sláva Boha. Potom se nejedná o skutek pravé, živé víry z našeho textu. Nejedná se o skutek lásky k Bohu. A to dokonce ani kdybychom zachránili všechny hladovějící v Africe. Jestliže tedy můj bratr, či sestra darovali hladovějícím sto korun českých, protože si uvědomují, že Beránek Boží za ně zemřel a miloval je jako první. Učinili ve víře mocný skutek lásky, který je větší, než když Bil Gates věnoval miliardu dolarů na dobročinné úsilí. Protože jejich dvě stě korun bylo dáno pro slávu Boží a z lásky k Bohu. Na rozdíl od miliardy dolarů pana Gatese. Jakub k tomu říká.

• Jakubův 2:14 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? 15 Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, 16 a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? 17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

Láska koná ve víře! Protože láska věří! Víra v Krista koná z lásky! Protože víra v Krista miluje! Milujme, tedy opravdově. Mějme činnou víru a její plody, skutky oslavující Boha! Zkoumejme své životy, zda v této oblasti neseme ovoce, či ne. Vždyť víra bez skutků je mrtvá!

2. Usilovná láska, námaha lásky, tvrdá práce lásky!

Jestli každý skutek konaný z lásky k Bohu a všemu stvoření je činem pravé víry. Potom se před námi v širém světě otevírá obrovské, nekončící pole plné těžké práce. Svět ve zlém leží! Pán Ježíš říká: „Žeň je obrovská a dělníků málo!“ Jak se tváří v tvář této skutečnosti projevuje pravá víra a pravá láska? Usilovně miluje, mnoho se namáhá, tvrdě až do úmoru pracuje! Tvrdá práce a námaha lásky je další oblast ukazující na to, že patříme Kristu! Podívejme se na dva texty. První:

• Lukáš 22:40 Když došel na místo, řekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení." 41 Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se: 42 „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň." 43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly. 44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.

Učedníci spí. Nemohou odolat spánku v nejtěžším okamžiku lidských dějin! Temnota vře, šílí touhou zničit, zabít Pána Ježíše! Odpravit navždy jedinou naději lidí na spásu! A učedníci? Spí. Prémie asi nestačili víc než na opravu pračky!

Ale jaké prémie dostává Pán Ježíš? Ten, který v úzkostech zápasí a modlí se ještě usilovněji! Tvrdě v modlitebním zápase na život a na smrt pracuje pro oslavení Boha Otce i pro naši spásu! Až krev potí! Co dostává? Naše hříchy, pohár plný Božího, svatého hněvu! Urážky, potupu, hněv, mučení od lidí! A smrt z rukou vlastního stvoření! Titul vyvrhele všech vyvrhelů! Když mnozí z Izraelců, tedy hříšníci, úpěli k Bohu. On je zachraňoval. Znovu a znovu! O Kristu, o svatém Božím Synu však prorokoval již David slova těžká! 

• Žalmy 22:7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 "Svěř to Hospodinu!" "Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!"

A to je náš druhý text.  Už chápeme, co říkáme, když mluvíme o modlitebním zápasu? Když mluvíme o zápasu víry? Když mluvíme o tvrdé práci lásky, o její námaze, o jejím úsilí? Už vidíme ten propastný rozdíl mezi tím, co ústy rádi vyznáváme a co doopravdy svým jednáním potom naplňujeme, či spíše nenaplňujeme? Kam jde, má jít a půjde tato pravá láska, kterou Bůh vylil do našich srdcí spolu s Duchem Božím? Má tato láska ve své námaze a tvrdé práci hranice? Nemá milovaní. Naprosto ne volá Pavel, mohutný zástup svědků a my spolu s nimi! Proto zkoumejme i tuto oblast svého života. Zda obstojí.

Jak mohu říci, že miluji, když od slov nedojdu i k činům? Rád bych, ale Pane, jsem unavený! Ale Pane, nemám čas! Ale Pane, sám mám tak málo! Ale Pane, to by mě stálo příliš mnoho! Ale Pane, nejdřív musím tohle a toto!

Láska se nezastaví před ničím! Nemá hranice. Položí život za své přátele!

3. Vytrvalá naděje v našeho Pána Ježíše!

Třetí oblastí, ve které máme zkoumat sami sebe je vytrvalá naděje v našeho Pána Ježíše Krista! A studijní překlad říká „vytrvalá naděje našeho Pána Ježíše!“ víte, je to to samé. Jakou naději měl Pán Ježíš? Jeho nadějí a silou bylo, že ten, kdo spoléhá na Hospodina, nebude nikdy za žádných okolností zahanben! Jakou naději máme my díky Němu? Takovou, že nikdo, kdo doufá v Hospodina prostřednictvím Jeho Syna Ježíše Krista nebude zahanben nikdy a za žádných okolností! Pán Ježíš říká učedníkům:

• Jan 14:1 „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.

Vidíte, jak Pán vždy povzbuzuje k neochvějné, pravé naději? Tato slova říká Petrovi a dalším ihned poté, co Petrovi sděluje, že jeho tělesná odvaha a odhodlání nebude stačit. Že Petr Pána zradí a ostatní se rozutečou! Spoléhat na sílu paže, na ostří meče, který má paže třímá? Spoléhat na člověka, na armádu lidí a jejich moudrost, bojový um a výzbroj? Spoléhat na cokoli, kromě Boha?  To znamená selhat, padnout a být poražen!

Ale spolehnout se na Boha, a Ježíše Krista, znamená obstát vždy, za všech okolností! Víte lidské, tělesné spoléhání kalkuluje a srovnává. Počítá šanci na úspěch. Vyjde, když udělám to, či ono? Stačí a bude to stačit, když…

A dosaďte si sami cokoli z tohoto světa a jeho způsobů. Naděje víry v Boha, v Krista je jiná! Nemusí počítat!  Petr, který to poznal na vlastní kůži v tom nejžhavějším okamžiku lidských dějin po Ježíšově zatčení a před Jeho ukřižováním. Ten Petr napsal.

• 1 Petrův 1:3 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5 a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase

Život Petra od chvíle, kdy zradil a byl poté obnoven vzkříšeným Pánem Ježíšem stavěl právě jen na této živé naději ve vzkříšeného Pána! Tato naděje nás střeží skrze víru ke spáse. Přemáhá všechny okolnosti a moci tohoto světa. Abraham uvěřil a měl naději tam, kde naděje již nebylo a stal se tak otcem všech věřících! Ř 4,18; Pavel píše korintským následující slova!

• 2 Korintským 1:8 Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme;

Pavel už neměl naději pro tento svět a svůj život v něm! Tak silné a mocné bylo to soužení! Na tomto světě už nebyla cesta, nebylo kam jít! Ale Pavel měl víc. Naději, která překračuje oponu tohoto světa a hranice jeho sil!

• 2 Korintským 1:9 už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé. 10 On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí,

Chvála Bohu za jeho věrnost! Charakteristika naděje, o které mluvíme je následující.  Abraham a Pavel měli naději tam, kde podle tohoto světa už žádná nebyla. Měli nadpozemskou, nadpřirozenou naději. To je první charakteristika. A ta druhá je v našem textu. Vytrvalost této naděje! Naše naděje je věčná. Sahá na věčnost! Jako Pavel s přáteli stále děkují Bohu, ustavičně předkládají nejen tesalonické na modlitbách Bohu. Tak je jejich naděje stálá a je stále, je ustavičná a je ustavičně!

V každé chvíli, za každých okolností, ve všech věcech. Znovu a znovu jednají v této naději a tuto naději si připomínají. Platí to o nás? To, co o Pavlovi, Silvánovi, Timoteovi? To, co o tesalonických? Vzdáváme Bohu stále díky za všechno a všechny? Ustavičně prosíme na modlitbách? Máme činnou víru? Pracuje usilovně, těžce naše láska? Je naše naděje stálá, stále? Ustavičná, ustavičně? Máme ji i když v tomto světě už žádná není? Hledíme skrze ní až do věčných příbytků?

Odkazy: Ž 1,1-3; 22,79; Jk 2,14-17; Lk 22,40-44; J 14,1; 1 Pt 1,3-5; Ř 4,18; 2 K 1,8-10;

Ne prázdná slova. Ale moc Ducha svatého! Verše 5-6;

Milovaní! Pokud jste prozkoumali spolu se mnou čtyři oblasti. Neustálou modlitbu plnou díků. Víru projevující se ve skutcích lásky. Těžkou, usilovnou námahu lásky. A stálou, ustavičnou naději víry a lásky. Co jste se dozvěděli? Můžeme se v zásadě dozvědět tři věci.

1. Nestojíme vůbec na této cestě! Nemáme tuto naději. Nemáme tuto víru. Nemáme tuto lásku k Bohu. Nepatříme Bohu, nemáme víru v Krista. On není náš Pán. Ten, který za nás zemřel.  Jak to napravíme? Musíme volat ke Kristu, aby nám dal milost uvidět naše hříchy. Nevíru, vzpouru, vzdor, tvrdost srdce. Aby nám dal milost k pokání a k víře! Proste, bude vám dáno. Hledejte a naleznete. Tlučte a bude vám otevřeno. Protože každý, kdo prosí, dostává. Každý, kdo hledá, nalezne. A každému, kdo tluče, bude otevřeno. Doba milosti trvá.

 

2. Stojíme na této cestě! Vidíme tuto naději ve svém životě. Vidíme tuto víru. Vidíme tuto lásku. Vidíme zápas o tyto věci v našem životě. Ale vidíme i svá četná selhání. Svou mnohou slabost a nedostatečnost. Přetrvávající hříšnost a pády. Máme pořád veliký prostor před sebou k růstu. Dalekou cestu. Co s tím? Stále se modlete, vzdávejte díky Bohu. Vytrvale si připomínejte Jeho věrnost. A vše, co pro svůj lid koná. Syťte se Písmem a nepřestávejte bojovat o praktické aplikace. O skutky víry, lásky a naděje. I když padáte. I když se vám zdá, že jste více na zemi než v bojovém postoji. Vždyť kdo jiný přemáhá svět a spolu s ním všechny jeho těžkosti a soužení, než vy? Vy, kteří věříte v Syna Božího?

 

3. Jsme pevní a zralí ve vytrvalé naději. Jsme pevní a zralí ve víře. Jsme pevní a zralí v lásce. Nejsme v tom všem dokonalí! Spolu s Pavlem vyznáváme...

 

• Filipským 3:12 Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. 13 Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, 14 běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

 

Máme určitou pevnost v těchto věcech. Selhání nezmizelo úplně. Ani hřích nezmizel úplně. Víme, že v padlém těle to ani není možné. Sami sobě připomínáme, že ten, kdo si myslí, že stojí nadevše pevně. Tomu už pád pro jeho smýšlení hrozí! Ale milovaní. Stav zralosti a pevnosti je něco, o co máme usilovat už tady a teď. Lze být pevný a zralý ve víře v Krista. Usilujte o to ze všech sil! Bůh nám totiž dal vše, co k tomu potřebujeme a o tom jsou naše poslední dnešní verše. Pavel píše.

 

1 Tesalonickým 1:4 Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, 5 neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. 6 A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého.

Pojďme na to svatí! Pavel se rozhodl nás bombardovat nejtěžšími dělostřeleckými kalibry povzbuzení! On. Silvánus, Timoteus vědí! slyšíte, Vědí! Co vědí? Že tesaloničtí jsou bratři! Že patří k vyvoleným! A Pavel spolu se svými podílníky ve službě se opírá o jednu věc. Kterou jak má ve zvyku zdůraznil několikrát! Tou věcí je viditelná, nezpochybnitelná víra tesalonických! A celý první list do Tesaloniky o tom svědčí.

• 1 Tesalonickým 1:9 Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému

V samotném našem textu o tom pak svědčí verš třetí.

1 Tesalonickým 1:3 před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista.

Verš pátý, jeho první část.

1 Tesalonickým 1:5 neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti.

A verš šestý.

1 Tesalonickým 1:6 A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého.

Pavel, Silvanus a Timoteus si měli hojně co připomínat ze života tesalonických! Proto tak směle svědčí. Proto vědí a nepochybují o vyvolení tesalonických! Oni mají jistotu díky zjevné víře tesalonických. Zjevné jim, tedy církvi. Zjevné i všem lidem v dosahu Tesalonické církve, verš devět! Jistotu toho, že evangelium přišlo k tesalonickým ne v prázdných slovech, ale v plné moci Ducha Božího! A celé toto bombardování slovy povzbuzení. Je zakončeno nejmocnějšími slovy, která vyjadřují plnou skutečnost. Vyjadřují naprosto vše! Tedy skutky víry, která miluje! Tvrdou námahu, úsilí lásky, která věří! A nehynoucí, trvající naději lásky a víry v Kristu Ježíši! Pavel končí slovy:

1 Tesalonickým 1: 5b Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás. 6 A vy jste jednali jako my i Pán, když jste uprostřed mnohé tísně přijali slovo víry v radosti Ducha svatého.

Navzdory silné tísni tesaloničtí přijali slovo víry v radosti Božího Ducha svatého! Proč si je tak Pavel jistý? Protože lidé v Tesalonickém sboru viděli Pavlovo jednání. A poté sami jednali jako Pavel, jednali jako Pán Ježíš! A to je důkaz nad důkazy, když následujeme zbožné vzory. Když sami jednáme jako Pán!

Odkazy: Fp 3,12-14; 1 Ts 1,9;

Aplikace

Chcete mít u sebe i druhých jistotu, jako Pavel o Tesalonických? Hledejte stálou vděčnost, ustavičnou modlitbu. Víru projevující se skutky lásky. Lásku, která se namáhá, usiluje. A nadpřirozenou Boží naději, která je víc, než tento svět a která má cíl na věčnosti. Ne zde. Hledejte radostnou poslušnost Kristu, která se projevuje tím, že jednáme jako zbožné vzory v Písmu, jednáme jako sám Pán Ježíš. O to usilujme, to hledejme u sebe i u druhých. Tak poznáte, že jste Kristovi, že ten, co je vedle vás je Kristův! Amen!