Strašlivý ve svém hněvu, největší ve svém milování! Ř 11,7-10;

Strašlivý ve svém hněvu, největší ve svém milování!

 O Marnosti lidských představ a lidského snažení. Ř 11,7-10;

Motto: Deuteronomium 4:24 neboť Hospodin, tvůj Bůh, je oheň sžírající, Bůh žárlivě milující.

 

Úvod

Pokoj a milost vám všem! Kristovým ovečkám i hledajícím! Domácím víry i hostům! My všichni zde máme obrovskou milost, výsadu a dar zde dnes být a naslouchat výkladu Božího slova. Kéž Bůh otevře naše srdce, náš duchovní zrak. Kéž protesá naše uši. Abychom slyšeli o Jeho podivuhodných, mocných činech. Abychom viděli jeho slávu, velebnost, vznešenou důstojnost! Abychom viděli Jeho spásu, dobrotu, milosrdenství, slitování a věrnost.

Králům a vládcům tohoto světa je v Žalmu druhém řečeno, aby sloužili Hospodinu s bázní a jásali s chvěním. A církvi ve Filipským znějí podobná slova k celému Božímu lidu.

• Filipským 2:12 A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. 13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Minulý týden vás provedl tímto textem bratr Aleš z Kladna. Vedl vás do hloubky poznání, že je to právě milost našeho Boha, která by měla vzbuzovat a dozajista vzbuzuje tu největší možnou bázeň v našich srdcích.

Všichni známe ten nádherný verš ze Žalmu 130. Kdy žalmista vyznává, že právě ta skutečnost, kdy Bůh odpouští hřích přestupníkům svého zákona, budí bázeň v životě člověka. Filipským 2,12-13 je potvrzením této skutečnosti. Bez Boha a Jeho milosti není a nebude v životě člověka vůbec nic dobrého! Jen odsouzení a věčný trest za hřích!

Celou devátou, desátou a část jedenácté kapitoly listu do Říma věnuje Pavel učení o svrchovaném Božím vyvolení. Vyvolení z milosti. Na kterém nemá člověk žádnou účast, nijaký podíl. To, s čím člověk do Boží spásy vstupuje je vzpoura, neposlušnost a hřích. Z těchto věcí je potřeba činit ve víře pokání, a to je první krok člověka na cestě ke spáse. I každý další byl měl být zrozen z víry a pokání! Pokání a víra jsou dar milosti. A je to právě Fp 2,13 přinášející nádhernou, úžasnou pravdu!

• 13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

A právě o tom mluví i list Římanům, když od konce desáté kapitoly Pavel popisuje stav národa Izraele. V minulém kázání jsme se tím zabývali. Od Ř 10,19 až k Ř 11,6 mluvili jsme o Božím lidu, který Bůh nikdy nezavrhne. Mluvili jsme i o těch z národa Izrael, kteří k Božímu lidu náleží podle vyvolení milosti. Milost je zde zosobněná. Je to Ta milost, která je vyvolila a zachránila! Bůh měl a má v národě Izrael plný počet svých vyvolených dětí. Pavel nám to ukazuje nejdříve na svém příkladu a potom na příkladu plného počtu svatých z národa Izrael v době proroka Eliáše. Eliáš si naříká a Bůh mu říká:

• Ř 11,4 „Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.“

Sedm tisíc znamená plnost! Všechny, které Bůh vyvolil před stvořením světa ke spasitelné víře! Z národa Izrael i z pohanů! I dnes budeme dále rozvíjet učení Písma o vyvolení z milosti. A budeme mluvit o nezbytných aplikacích. Náš dnešní text je:

Odkazy: Fp 2,12-13; Ž 130,1-4; Ř 8,28-Ř 11;

Římanům 11:7 Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí, 8 jak je psáno: `Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne. ´ 9 A David praví: `Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou, 10 ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá. ´

1. Nezáleží na lidském úsilí, ale na Božím vyvolení a slitování! Verš 7

Když Pavel apoštol vysvětlil, že jen Bohem vyvolení z národa Izrael dosáhnou a dosahují spásy. Vrací se k Izraeli jako k celku. K tělu. Pavel je v kontextu Eliášova naříkání na Izrael. Je v kontextu Ř 11,2. mluví o Izraeli po těle. O předobrazu pravého duchovního Izraele. Který je tvořen z vyvolených Židů i pohanů.  Mluví o všech generacích Židů ve všech časech, kteří nepatřili a nepatří k vyvoleným milosti. A o tomto tělesném Izraeli platí následující smutná slova.

• Římanům 11:7 Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,

Je to velmi smutné. A jistě nám to připomene ještě smutnější slova o tělesném Izraeli. Z konce desáté kapitoly, kdy je tento Izrael spravedlivě posuzován Bohem, Jeho slovem, Jeho soudem.

• Římanům 10:20 A Izaiáš má odvahu říci: `Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali. ´ 21 O Izraeli však říká: `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému. ´

Jenomže drazí přítomní, pokud je to Bůh a Jeho milost, která si zachovávala a činila v každé generaci národa Izrael plnost spasených z milosti. Těch, co nesklonili své údy a svá srdce k modloslužbě. Potom musí nutně platit, že jediný rozdíl mezi lidem v každém čase neposlušným a vzpurným a mezi těmi, které si Bůh zachoval a zachovává je právě a jen Boží spasitelné slitování!

Co tím chci říct? Vracíme se k Římanům 3,9-12. všichni jsou otroci hříchu, nikdo není spravedlivý, nikdo nemá rozum a moudrost. Nikdo nehledá Boha. Nikdo nečiní to, co je dobré v Božích očích! Ani Žid ani pohan před Bohem neobstojí, pokud se Bůh nesmiluje! Jen vyvolení z Izraele, jen vyvolení z pohanů dojdou zalíbení u Boha a spásy od Boha. Znovu jsme ve vrcholu celého listu Římanům.

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Jakému evangeliu, jaké dobré zprávě musel věřit pravověrný Izraelec v době Starého Zákona? Stejnému, jako my dnes. Neměl plné poznání, ale měl Gn 3,15. Iz 53; Ž 2,6-12; 16,8-10; 22,19-22; Sám Pán ježíš po cestě do Emaus uvádí učedníky do pravdy, že Písmo o Něm hovoří celé. A v tu dobu byl přeci pouze Starý zákon!

Lidská snaha, byť sebelepší ke spáse nikdy nepovede. Služba Bohu podle lidských představ, ze svých sil je mámení větru a blýskání se jakoby zlata, které je jen zlatem kočičím. Falešným! Je to jen naoko zlato. Není to zlato! Vždyť Pavel dosvědčuje v našem textu tomuto tělesnému Izraeli, že usiloval! Na jiném místě mluví o jeho veliké horlivosti pro Boha, ale bez pravého poznání Ř 10,2.A právě v tom je problém. Izrael usiloval podle svých marných představ, ze svých tělesných sil, bez pravého pochopení a poznání. Propadli pýše, že jejich skutky jsou pro Boha dostačující a Bůh je povinen je přijmout do nebe k sobě! K cíli zákona nedospěli, protože zákonu neporozuměli a nepochopili, proč byl zákon dán!

• Římanům 3:20 Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Měli zákon, ale nepoznali a nechtěli poznat v jeho světle svůj hřích a to, že jsou otroci hříchu. Jestliže tedy uctíváme Boha podle svých marných představ, ze svých sil a pouze z těla. Nemůžeme být a nebudeme spaseni! Je to pyšná marnivost a zatvrzelost srdce. Podle Pavla ti, kteří usilovali podle svých představ a ze svých sil, zůstávají zatvrzelí! To je smutné, pro nás tvrdé slovo. Ale jen na první pohled. Jinak je to slovo plné dobroty a Boží milosti! Jak je to možné?

Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Ti, co o sobě vědí, že jsou nemocní. Spasitelnou milost potřebují a hledají ti, co vědí, že jsou nespravedliví. Ne ti, co si namlouvají, že jsou dokonalí a spravedliví, jako farizeus stojící s celníkem v Božím chrámu! Poslouchejte jeho slova:

• Lukáš 18:11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám. ´

Celník oproti tomu ani oči k nebi nezdvihne. Nemá k tomu odvahu, poznal svou smrtelnou nemoc a bídu! Bije se v prsa a zoufale volá: „Bože smiluj se nade mnou hříšným!“

Jestli nás tedy Bůh tiskne pro nás smutným a „tvrdým“ slovem, že sami v sobě nemáme žádnou naději. Otevírá před námi dveře k pravdě o nejúžasnější a nejlaskavější milosti. Dveře ke své spasitelné milosti. Když pochopíme, že jsme zatvrzelí hříšníci. Že ani naše nejlepší skutky před Bohem nic nejsou. Pochopili jsme část pravdy nezbytně nutnou ke spáse. Uvidíme svou ztracenost. Zoufalou potřebu záchrany. Pochopíme, že jsme odsouzeni a potřebujeme milost! Pochopíme, že nezáleží na tom, kdo se namáhá a usiluje, ale na tom, kdo se slitovává. Pochopíme, že spasení je milost a je možné pouze vírou v Krista.

• Jan 3:18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

Aplikujme do našich životů tedy poznání, že prvním krokem Boží lásky a slitování je v životě hříšníka těžké, přísné, tvrdé slovo. Pravdivé slovo Božího soudu, které říká každému člověku: Bez mé milosti jsi navěky ztracen!“

Pokud tedy kdokoli z nás trvá na tom, že je dobrý. Nic zlého, za co by zasluhoval odsouzení neučinil. Že jeho život je pro Boha dostačující. Že má nárok na to být v nebi, a ne ve věčném odsouzení. Ať podrobí své srdce a své smýšlení tomu, co říká Bůh v J 3,18-19. Jste-li ti, kteří odmítají Boží volání k pokání a k víře v Krista. Máte-li pocit, že nepotřebujete odpuštění hříchu a spásu, protože jste dobří. Čiňte pokání ze své nevíry a vzdoru. Nemůže to být tak, že člověk má pravdu a Bůh lže. Bůh přeci nemůže lhát!

A Bůh o každém člověku říká, že je počat v hříchu(zatvrzelý), narozen v hříchu(zatvrzelý) a otrok hříchu(zatvrzelosti). Co s tím tedy uděláme? Co s tím uděláš ty člověče, který stále trváš na tom, že jsi dobrý a nepotřebuješ milost Kristova kříže? Budeš dál trvat na tom, že ty mluvíš pravdu a Bůh ne? Potom pamatuj na to, že právě tento jediný hřích, odmítání evangelia, nebude nikdy odpuštěn. Ani v tomto věku, ani v budoucím Mt 12, 32;

Každé zlo, krádež, vražda, podvod, lež, smilstvo, cizoložství, homosexualita atd. Každý hřích může být a je odpuštěn skrze víru a pokání, pokud ho hříšník ve víře činí. Ale právě proto, že jen skrze víru a pokání přichází od Boha odpuštění.  Odmítnout víru v Krista, odmítnout vyznat své hříchy, odmítnout prosit o odpuštění. To znamená zkázu, ze které už nebudete nikdy vyproštěni. Ani v tomto věku časném. Ani v přicházející věčnosti.  

A co křesťané? Mohou spoléhat před Bohem na své skutky? Ani jako křesťané nespoléhejte na své skutky. Na to, jak mnoho sloužíte, jak mnoho jste štědří. Jak mnoho zvěstujete evangelium. Jak mnoho ležíte v Písmu, jak mnoho a vytrvale se modlíte. Spása je dar. Pamatujte na Fp 2,13, že je to Bůh, který ve vás probouzí a utváří touhu víry i skutky víry. Vždyť jsme byli mrtví ve svých vinách Ef 2,1-2. A Bůh Ježíš Kristus musel zavolat každého z nás jménem jako Lazara. Abychom vyšli ze svých hrobů! Jakmile jen trochu pomyslíme na to, že jsme už dost dobří. Že máme Bohu co nabídnout. Už jsme na scestí! Stáváme se pošetilými jako Galatští, co se vraceli k zákonu!

Spasení není z nás. Náš podíl a odpovědnost v procesu posvěcení nic nezmění na tom, že spása i posvěcení je cele dílem Božího Ducha! Trvající a rostoucí bázeň před Bohem, zármutek nad svým hříchem, neustálé pokání a neochvějná, neutuchající víra v dílo Ježíše Krista! To vše se dá nalézt pouze u Boha, pouze v Bohu. Na kolenou v modlitbě. Při neúnavném rozjímání nad Písmem! V půstu a poslušnosti Bohu. Jako nové stvoření, jako Boží děti musíme vynaložit veškeré úsilí a snahu o život v posvěcení!  Autor listu Židům dává jasný příklad.

• Židům 12:14 Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.

Bez nadpřirozené Boží milosti však na cestu svatosti nelze ani vykročit! Ale milovaní nezoufejte. Bůh nám dal svou milost! Dal nám nový život, nové narození. A v Kristu, spolu s Kristem nám dal vše, co potřebujeme ke svatému životu. Přirozeností každého života je co? Že roste, zápasí, sílí, moudří, zraje. Život dělá úplně všechno, co je v jeho silách, aby v neustálém zápase rostl, sílil a zrál. Je tak nastaven ve své podstatě. Máte-li ho, jste nejbohatší a zároveň nejšťastnější z lidí!

Náš nový život je z Boha, z Jeho vůle a v Jeho moci. Jak kázal bratr Aleš minulý týden. A v tom je naše jistota. Naše všechno úsilí je dobré. Je velmi žádoucí! Usilujte! Usilujte mnoho! Kolik jen to jde!  Ale samotná spása i jistota spásy je v pouze Bohu. Pouze v Kristu. Jeho svatý Duch v nás působí touhu víry i milost a sílu k naplnění touhy víry ve svatých skutcích.  To všechno lze vyčíst z našeho dnešního textu. Který ve verši sedm začíná těmito slovy.

Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí, Ř 11,7;

Odkazy: Ř 11,2; 10,20-21; 3,9-12; 3,0; 1,16-17; Gn 3,15; Iz 53; Ž 2,6-12; 16,8-10; 22,9-22; Lk 18,11-12; J 3,18-19; Mt 12,32; Ef 2,1-2; Žd 12,14;

2. Podle odvěkého plánu a určení! Verš 8-10

Přistupme k dalšímu textu. Pavel pokračuje:

• Ř 11,8 jak je psáno: `Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne. ´ 9 A David praví: `Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou, 10 ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá. ´

Je psáno! Pavel v těchto verších cituje výroky z Dt 29,3 a z Iz 29,9-10.

• Deuteronomium 29:3 Ale Hospodin vám nedal srdce, aby chápalo, ani oči, aby viděly, ani uši, aby slyšely, až do tohoto dne.

 

• Izajáš 29:9 Žasněte a ustrňte! Oslepněte, buďte slepí! Jsou opilí, ale ne vínem, potácejí se, ne však po opojném nápoji. 10 To Hospodin vylil na vás ducha mrákoty, zavřel vaše oči, totiž proroky, a zahalil vaše hlavy, totiž vidoucí.

Výrok „Je psáno!“ máme v Písmu zaznamenaný v obměnách 96krát. Zajímavé i logické je, že Nový zákon používá tento výrok 81krát. Mnohem více než Starý zákon. Sám Pán Ježíš ho mnohokrát používá. Například když se bráni ďáblu na poušti Mt 4,4-10. Kdykoli je toto slovní spojení použito. Odkazuje na absolutní autoritu, neochvějnou pravdivost, nezměnitelnost a nepohnutelnost sdělované pravdy! Tato přinášená pravda je nekompromisní a nelze ji obejít, vynechat, nebo zrušit!

Jde o Boží zjevenou pravdu. O Boží slovo, plně inspirované, vdechnuté Božím svatým Duchem. Jedná se o pravdu povstávající ze samotného Boha. Z Jeho Božské podstaty. Z řádu stvoření. Tento řád celému stvoření vtiskla a neustále tiskne právě pravdivá realita Boží existence. Božího bytí. Bůh je jediná skutečná, svébytná realita, která není na ničem a na nikom závislá. Bůh má život sám v sobě. Bůh je pravda, zdroj pravdy, život pravdy. A Jeho slovo je slovem pravdy. Jeho slovo je slovo svrchované, všemohoucí stvořitelské moci! Bůh řekne a stane se! Dokonce v Písmu čteme:

• Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 4 V něm byl život a život byl světlo lidí.

Víme, že tento text hovoří o Pánu Ježíši Kristu. On je tím Slovem s velkým S. On je tím Bohem od počátku, skrze kterého a Jehož mocí povstalo celé stvoření! Když v Písmu, v Božím slově plně inspirovaném, cele vdechnutém Božím Duchem do Bible čteme výrok: „Je psáno!“ Můžeme mít naprostou jistotu, že následující pravda je absolutně v souladu s Boží vůlí a podle Boží vůle! Jde o nezměnitelnou vůli celé Boží Trojice! A tato vůle je stoprocentním, svrchovaným Božím plánem od věků stanoveným a v tomto čase dokonale a plně uskutečňovaným!

Zde tedy Pavel apoštol mluví o tom, že to byl Bůh, kdo na věčnosti rozhodl, že většina národa Izrael zůstane slepá a hluchá. Zůstane ve stavu, v jakém byla počata a narozena. Zůstane v zatvrzelosti a zatvrzelá! Boží zákon daný Mojžíšovi se jim stane pastí a léčkou! Kamenem, o který zakopnou, zraní se a padnou! Jejich oči nespatří Boží světlo a oni zůstanou otroky hříchu nyní i navěky. Jejich šíje zůstane šíjí otroka lidské vzpoury a svévole.

Proč nám to Pavel říká? Proč nám to Bůh ústy Pavla říká? Co potřebujeme poznat z těchto slov na první pohled těžkých, tvrdých, která mluví o tom, že kdo nebude zachráněn Boží milostí, zůstane zatvrzelý, bude odsouzen, a dokonce již je odsouzen J 3,18? Proč vůbec Pavel věnuje tolik úsilí nauce o svrchovaném vyvolení? Začíná o tom mluvit již v osmé kapitole listu do Říma. Ve verši 28. A pokračuje celou devátou, desátou a jedenáctou kapitolou! Evidentně je to důležité, stěžejní učení! Jaký užitek, jaké aplikace z toho máme přijmout? Z poznání, že Bůh je svrchovaný a smilovává se nad kým chce a koho chce, toho činí zatvrzelým? Z poznání, že Spása je Boží dar, Boží počin a dílo a lze ho přijmout jedině vírou!

Když půjdeme po pořádku, uvidíme nejméně tyto věci:

• Pavel píše křesťanům do Říma, aby se nepovyšovali jeden nad druhým. Věřící Židé nad věřícími z pohanů a naopak. Protože za obě skupiny platil životem a krví jeden a tentýž Syn Boží, Ježíš Kristus. I my dnes zde máme jasnou aplikaci. Pokud jsme v Kristu, jde jen a pouze o Boží slitování. Varujme se tedy pýchy. Nemáme nic, čím se chlubit a pro co bychom se mohli povyšovat. Vše je Božím dílem. Spása, posvěcení i naše veškeré obdarování! Učení o svrchovaném vyvolení milosti je důležité pro jednotu církve, vidíme to u církve v Římě v době Pavla, že každá sebemenší domnělá zásluha, povýšenost vede k pýše. To vše potom vede k nejednotě a církev Kristovu to boří!

 

• Pavel také říká, že chce kázáním evangelia pohanům vzbudit žárlivost Židů, aby někteří z nich, které Bůh vyvolil byli přivedeni ke spasení! Stejně tak i my dnes zvěstujeme evangelium o Boží svrchované milosti, abychom vzbudili v srdcích lidí určitou „žárlivost“ k Božím dětem. Aby se ptali, co to jen křesťané mají a proč jsou jiní! Odkud se bere ten jejich pokoj v jejich životech!  Je to naprosto zavazující, že? Náš život musí být opravdu posvěcený, svatý, nadpřirozený z Boha! Žijte svatě mezi pohany, aby vzdali chválu Bohu v den navštívení, říká Petr apoštol 1 Pt 2,12; Kdo z nás to dokonale žije milovaní? Ještě že milost je větší! Z ní a pro ni žijeme!

 

• Učením o Božím svrchovaném vyvolení chceme také vzbudit bázeň. Na prvním místě před Bohem, protože On je svatý Pán! A tato bázeň je počátkem moudrosti! Ale i bázeň ze smrtelné nemoci hříchu. Poznání, že zůstat mimo Boží milost a slitování. Zůstat ve svých skutcích znamená být navěky lapen, obelstěn zlem! Znamená to být na věky zraněn a navěky nést nehojící se ránu a bolest zla a smrti! Znamená to být navždy ve tmě. Náš zrak je temný. Znamená to být v tomto čase otrokem hříchu a na věčnosti to znamená mít šíji navěky smrtelně zlomenou! Jestli takové poznání v našem textu nebudí opravdovou bázeň před svatým Bohem a Soudcem. Jestli z našich rtů neplyne zoufalé volání celníka v chrámu „Bože smiluj se nade mnou hříšníkem!“ Pak nám opravdu není pomoci!

 

• V poslední řadě učení o Boží svrchovanosti je určitým varováním, výstrahou. My se k tomu ještě v 11 kapitole Římanům dostaneme ve verši 17-21. A vede ty, kdo patří Bohu ke kázni, řádu a poslušnosti! Kdo žije v Boží bázni, usiluje o dokonalou poslušnost. Vždyť Pán Bůh je Bohem svatým, my jsme omilostnění hříšníci. Pán Bůh všechno ví a vždy je přítomný v našich životech. Dříve, než se zrodí myšlenka v naší mysli. Dříve, než slovo sejde ze rtů. Bůh už to ví! Bůh není jako Pavel v životě Filipských, který byl přítomný, a potom byl nepřítomný!

 

• Můžeme mít také neochvějnou jistotu, pokoj, radost a vděčnost! Bůh všechno, co chce koná! A nikdo mu v tom nezabrání. Dobré dílo, které započal ve svých dětech dovede až do vítězného konce, kdy každé své milované dítě přivede k sobě Domů!

 

Odkazy: Dt 29,3; Iz 29,9-10; Mt 4,4-10; J 1,1-4; 3,18; 1 Pt 2,12; Ř 11,17-21;

 

3. Jediné světlo, záchrana, vysvobození a uzdravení je Ježíš Kristus!

Náš dnešní text se nám zdá drsný a těžký. Ale říká nám spoustu požehnaných pravd. Náš text vede k poznání Boží vlády nad celým stvořením. Vyvyšuje Boha, vzdává Mu čest i slávu! Vede nás nejenom k bázni, ale také k neochvějné vděčnosti za nezaslouženou milost a spásu. A jestli ne, je v našem srdci něco špatně!

Nekonečný a Všemohoucí Bůh není člověku ničím povinován! Bůh vzbouřenému, hříšnému člověku nic nedluží! Kromě spravedlivého soudu a trestu! V konečném důsledku je to člověk, který svou nekončící vzpourou odsuzuje sám sebe tím, že odmítá činit pokání a věřit evangeliu. Bůh, který je dobrý a který je láska nemůže neodsoudit a nepotrestat zlo! V Římanům první kapitole čteme opět vážná, těžká slova pro člověka!

• Římanům 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. 19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. 20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. 21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

Jinými slovy zde Pavel apoštol mluví o tom samém problému, který se týkal tělesného Izraele! O předurčené zatvrzelosti, ve které jsme počati. Ve které se rodíme a ve které zůstáváme, pokud se Bůh nad námi neslituje! Jak jsme si řekli. Týká se všech lidí ve všech národech, zemských koutech a časech! Co Pavel říká?

• Bůh je dobrý, Bůh je láska! Verš Ř 1,18; Dobro a láska se vždy spravedlivě hněvá na zlo, vždy soudí, trestá a potírá zlo! Nemůže jinak! Ilustrace soudce, policista, voják, otec, přítel. Chcete nespravedlivého soudce, policistu…
• Lidé nemají výmluvu. Důkaz o Boží existenci je zjevný ve stvoření. Lidé ale nechtějí o tom všem opravdově přemýšlet! Verše Ř 1,19-20;
• A důvod, proč o tom lidé nechtějí a odmítají přemýšlet? Je to stejná zatvrzelost srdce jako u těch z tělesného Izraele! Verš Ř 1,21;

Ale možná to pořád ještě není dobře vyložené. Možná to ještě plně nechápeme. Možná by někdo mohl položit otázku: „Jak taková vážná, těžká, drsná a odsuzující slova mohou oslavovat a vyvyšovat Boha? Jeho dobrotu, lásku, slitování? Mluvíte přeci o Jeho hněvu, soudu a trestu?

Odpovím otázkou. O čem je list Římanům, Co je jeho vrcholem? Je to Ř 1,18-32? Ne! Už jsme to mnohokrát citovali!

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Budu se dál ptát! Co zpíváme v jedné písni, známé chvále? Stojí tam: „Hrozný ve svém hněvu, Největší ve svém milování! Ve své lásce!“  Co je počátkem moudrosti? Bázeň před Bohem! Jak Bůh budí tu největší bázeň? Žalm 130,3-4. tím, že odpouští hříchy. U Něho je odpuštění! Kdo potřebuje lékaře? Nemocní! Koho přišel Pán Ježíš zachránit snad ty „spravedlivé“? Ne! Nespravedlivé hříšníky, kteří si jsou jisti svou nespravedlností a prožívají zármutek nad svým hříchem!

Jak tedy tím nejlepším způsobem oslavím a vyvýším před očima lidí Boží lásku, dobrotu, slitování, odpuštění hříchů, dar života věčného? Jak mohu dobře v očích a srdcích lidí ocenit podíl na božské přirozenosti, povolání a podíl na svatosti, na posvěcení? Jak to udělám, aby lidé mohli skutečně ocenit výsadu toho být božím dítětem a konat z víry a v pokání dobré, svaté skutky, které nám dobrý, svatý Bůh připravil a dává?

Tím, že lidem nejprve přinesu zprávu o jejich hrozné bídě a nouzi! Tím, že lidem pravdivě sdělím, že jsou smrtelně nemocní nemocí hříchu! Že jsou nespravedliví, zlí a nepřátelé Boha, kteří Boha nechtějí znát, uctívat a poslouchat! Seznámím je se vzpourou a nenávistí lidského srdce ke všemu, co je z Boha, božské, nebeské, svaté a spravedlivé! Řeknu jim, že jsou totální otroci hříchu a nemohou ze své podstaty jinak! Protože Kúšijec ani levhart nezmění barvu, či skvrnitost své kůže! Tím, že jim pravdivě řeknu:

Římanům 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Udělám vše, co je v mých silách, aby lidé z Božího slova mohli plně pochopit, že před Bohem nemají naději. Jsou bez šance. Že ve stavu, v jakém jsou nemohou před Ním obstát. Nemohou k Němu ani přijít, pohlédnout na Něho. Natož pomýšlet na nějakou „smysluplnou obhajobu!“

Obraťte se! Čiňte pokání! Věřte evangeliu! Na místě Kristově vás prosíme dejte se smířit s Bohem! To zní celým Písmem. Musí znát a porozumět tomu, proč je obrácení, víra a pokání nezbytné! A když se zastaví a zeptají se, co mají dělat. Je čas jim ukázat na to veliké, nádherné světlo, které tma nepohltila. Je čas jim říct o veliké lásce, kterou Bůh miloval a miluje svět, že svého jediného Syna dal! Je čas jim ukázat na kříž! Na toho, kdo na něm mřel. Na toho, kdo vstal z mrtvých!

Jedině Kristův kříž a pravdivý pohled na něj probouzí bázeň před Bohem, víru a pokání. Jedině kříž Krista má moc změnit nejen barvu kůže, ale podstatu a srdce! Jedině kříž Krista má moc změnit směřování, cíl a osud člověka. Kříž má moc uzdravit chorobu a ránu hříchu! Kříž osvobozuje z temnoty a otroctví hříchu. Dává věčný život tím, že přenáší ze smrti do věčného života. V něm je smíření, odpuštění hříchu, posvěcení a život věčný! Pouze kříž Pána Ježíše Krista. Pouze Ježíš, Syn Boží. O Něm je Psáno:

• Koloským 1:15 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, 16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. 17 On předchází všechno, všechno v něm spočívá, 18 on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem. 19 Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, 20 aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.

Drazí přátelé, jste zamilováni? Ne do svého muže! Ne do své ženy! Ne do svých dětí! Ne do svých rodičů! Ale do Něj! Do Něho! Do Krista! Do Jeho kříže! Do Jeho evangelia! Milujete Ho? Můžete jako Petr odpovědět: Ano Pane, ty víš že tě miluji! Pak jste blahoslavení.

Ještě Ho nemilujete? Volejte, tlučte, proste, hledejte. On odpoví, otevře, dá vám oč prosíte a sám nalezne vás!

A máte-li skutečnou touhu zvěstovat tuto lásku i dalším. Poslechněte si naši poslední dnešní aplikaci. Zní: Zvěstujte celý úradek Boží. Celého Krista, celé evangelium. O svatém Bohu Stvořiteli. O pádu hříchu a prokletí hříchu, o svatém Božím hněvu proti tomu všemu. O blížícím se soudu. A o Božím Beránku, vyvoleném a určeném před stvořením světa. O Lvu z Judy a Božském Bohatýru. O životě tohoto Beránka a Lva. O jeho poslušnosti, lásce k Otci i k nám. O Jeho utrpení, smrti, odloučení od Otce na kříži. O Jeho slavném vzkříšení. O jeho slavném nanebevstoupení. O jeho druhém příchodu pro svůj lid. Svou nevěstu. Nic nezamlčujte! Ani hněv, ani soud, ani milost, ani spásu!  Amen! Modlitba

Odkazy: Ř 1,18-21; 1,16-17; Kol 1,15-20;