ZDE JE NADĚJE PRO ZTRACENÝ SVĚT! (JON 1,1-16)

 

ZDE JE NADĚJE PRO ZTRACENÝ SVĚT!

(Jon 1,1-16)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 27. března 2022

Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. 1 Petrův 1:13

1. Úvod: zajímá se Bůh o svět?

Pokoj vám a milost skrze Krista Ježíše, skrze víru v Něho!

Chtěl bych se zeptat, jestli sledujete zprávy o tom, co se děje poslední měsíc na Ukrajině? Pravděpodobně tu dnes není nikdo, kdo by nevěděl o té válce. To, co se děje, přináší do naší mysli otázky. Stejně jako se židé po druhé světové válce ptali, jestli vůbec existuje Bůh, když za té války rukou Němců zahynuly miliony židů. A stejně se ptají dnes lidé ve světle lidského utrpení, o kterém denně informují sdělovací prostředky z války na Ukrajině, kde je Bůh? Existuje vůbec? Jestli ano, jak to, že se dějí tak hrozné věci? Proč Bůh nezasáhne a neukončí tu válku, ve které umírají lidé? Jestli Bůh existuje, zajímá se vůbec o svět?

Chvála Pánu, že nám dal své Slovo. Protože v něm máme od Boha odpovědi na tyto otázky. Jak Bůh jedná s lidmi? Jak jedná s hříchem lidí? Záleží Bohu na jeho stvoření? A jak moc? Pojďme nyní do Božího slova do knihy proroka Jonáše. Budeme pokračovat ve výkladu této knihy, který jsme v tomto roce společně začali. Je to dnes již čtvrté studium této knihy, které spolu podnikáme. Budeme nyní číst 1. kapitolu knihy proroka Jonáše.

 

 

2. Bůh mluví ke každému člověku

1. Vezmi Boží slovo a čti

Už sama skutečnost, že držíme v ruce Bibli, je důkazem, že Bůh mluví. Není to zjevně "slepý hodinář", jak někteří lidé smýšlejí o Bohu. Tvrdí, že Bůh svět stvořil, ale již se o něj více nestará, anebo dokonce přijali za pravdu mýtus, že vše, co existuje, vzniklo slepou náhodou, bez jakékoliv inteligentní bytosti v pozadí. To je neodarwinismus dnešních dní, přijímaný za vědecké vysvětlení pozorovaného života kolem nás. Ale hned první verš knihy proroka Jonáše vnáší světlo do celé záležitosti.

• Jon 1:1 Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu:

Bůh mluví ke svému stvoření, mluvil k Jonášovi a mluví k nám dnes díky tomu, že máme jeho řeč zapsanou v Bibli, kterou držíme v ruce! Bůh tedy zjevuje sám sebe skrze toto slovo a zjevuje také svou vůli:

• Jon 1:2 "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář."

Bůh si zvolil tuto metodu, tedy své Slovo, které máme zapsané v našich Biblích, aby hovořil k lidem. Tak to je velmi důležitá pravda pro nás: zde je pravdivé a živé slovo, zde je napsaná Boží vůle pro člověka. Možná jste v rádiu slyšeli známou píseň populární slovenské skupiny Elán, ve které se její zpěvák ptá: Čo odo mňa Najvyšší vlasně chce? Klade si tuto životně důležitou otázku: Co ode mne Nejvyšší, tedy Bůh sám, vlastně chce? A zde je odpověď: Otevři Boží slovo a čti! To je Boží vůle pro náš život. Nikdo se nemůže vymlouvat, ani v Čechách, ani na Slovensku, že by nemohl zjistit, co je Boží vůle pro jeho život. Máme Bibli ve srozumitelném jazyce. A v našem textu v první kapitole Jonáše čteme Boží pokyn, příkaz Jonášovi: jdi do Ninive. Varuj všechny jeho obyvatele před mým přicházejícím hněvem vůči jejich hříchu. Byli to snad zbožní lidé v Ninive, že by se ptali, co po nich Bůh chce? Ne! Jsou to pohané, modloslužebníci, uctívající své modly místo živého Boha. Vůbec jediného živého Boha nehledají, neptají se po něm, ani po jeho vůli pro svůj život. A Bůh právě k takovým lidem mluví: k lidem, směřujícím k odsouzení kvůli své nespravedlnosti. Bůh volá hříšníky, aby činili pokání a měli život. Neboť, jak svědčí Písmo, on odsoudí a potrestá každého, kdo hřeší! Poslouchejte, co je zapsáno ve 2. listě Petrově:

• 2Pt 3:9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

Nepřeje si, aby hříšníci zahynuli ve věčném odsouzení v pekle, ale volá všechny lidi k pokání, aby měli věčný život a měli ho v hojnosti! (J 10:10). Bůh mluví a to hlasitě. Volá každého člověka, bez výjimky.

2. Poznáváme Boží charakter

V tomto Božím jednání se odhaluje něco z Božího charakteru. O čem to svědčí?

1. Náš Bůh je dobrý. Není mu jedno, že jeho stvoření směřuje kvůli svému hříchu do zahynutí. Když Mojžíš chtěl na hoře Chorébu spatřit Boží slávu, jak mu Bůh odpověděl?

• Ex 33:19 Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin.

Všechna Boží dobrota. Bůh sám prošel před Mojžíšem. Dobrota je výrazem Božího charakteru. Bůh je dobrý a dává lidem zakusit svou dobrotu. Její největší vyjádření shrnuje apoštol Pavel v:

• Tt 3:3-5 Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. 4 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: 5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.

2. Náš Bůh je svatý. Není mu jedno, jak jeho stvoření žije. Hřích je nejen vzpoura proti Bohu, ale také ničivá síla pro náš život. Kde kvete v srdcích lidí evangelium, tam se dobře žije. Ale běžte mezi lidi, kteří odmítají Boží zákon, ať zjevený v Písmu anebo ve svědomí, a najdete jen chaos a trápení.

3. Náš Bůh je spravedlivý. Není mu jedno, zda je jeho stvoření spravedlivé nebo ne. Každého čeká den, kdy Bůh bude soudit: každý hřích bude potrestán.

• Ž 130:3-4 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Tak vidíme hned v prvních verších první kapitoly knihy proroka Jonáše Pána Boha, který stejně jako před téměř třemi tisíci lety i dnes volá své stvoření, každého člověka, aby se odvrátil od své bezbožnosti a hledal živého Boha, dokud je možné jej nalézt. (Sk 17:26) A ty, milý křesťane! Poznal jsi i ty Boží lásku v Kristu Ježíši? Odpustil ti Pán tvé viny, protože jsi je vírou uvalil na Krista? Je Kristův kříž místem, kde bylo zaplaceno za tvé viny? Jsi i ty synem nebo dcerou milujícího nebeského Otce, protože tě díky tvému novému narození přijal do své rodiny? Pak věz, že tento Bůh s tebou udělá to samé, jako s Jonášem: volá tě, abys vydával svědectví o jeho spravedlnosti i lásce každému, ke komu tě posílá. Protože Pán miluje ty, za které Ježíš umíral na kříži. A ty jsi povolán, abys jim přinesl dobrou zprávu. Tak moc záleží Pánu na jeho stvoření! Co vidíme dál v jednání Pána Boha se svým stvořením?

3. Bůh používá svou moc, aby zachránil hříšníky

Jakým způsobem Pán jedná mezi lidmi, kteří zatím žijí bez bázně před Ním? V předešlých kázáních naše pozornost při výkladu první kapitoly Jonáše byla převážně soustředěna na Božího proroka a Boží jednání s ním. Učili jsme se mnohé úžasné lekce, např. o obsahu biblického pokání. Dnes se ale soustředíme na to, co se zde můžeme naučit o Pánově jednání s nevěřícími lidmi – tedy s lodníky, kteří pracovali na lodi vezoucí Jonáše na jeho útěku před Hospodinem do Taršíše.

• Jon 1:4-5 I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání. 5 Lodníci se báli

3. Používá strach

Bůh tu použil svou moc, aby vzbudil strach v pohanech, v nevěřících lodnících. Strach je tu Božím nástrojem, který používá, aby přivedl tyto muže k bázni před Bohem. Proč má člověk strach?

1. Protože je omezený ve své moci. Člověk nemá moc, jako má Bůh, ovlivnit okolnosti. Když přijde bouře, není v našich silách ji utišit. V tom je rozdíl mezi stvořením a Stvořitelem. Pán Ježíš poručil bouři a hned utichla. Člověk se pokouší poručit větru i dešti, ale nejde mu to ani dneska v Číně, jako kdysi v zemích socialistického bloku.

2. Protože je omezený ve své síle. Není v silách člověka přestát hroznou bouři, pokud se nad ním Bůh nesmiluje. A tak přežití v bouři nezáleží na lodnících, kteří se namáhají, ale na Bohu, který se smilovává.

3. Protože nemá jistotu budoucnosti. Člověk je omezený a neví, co se stane za minutu, za hodinu, ani příští den. Bůh to ví, protože ze své podstaty Boha ví vše. Padlé stvoření je omezené a v padlém světě zakouší strach, protože neví, co se s ním stane.

Bůh tu používá strach, aby pokořil lodníky a přivedl je k pochopení, že On je Pán a oni jeho stvoření, které má povinnost ho uctívat. Používá strach, aby je odvedl od spoléhání na nic nemohoucí modly k důvěře v milost živého Boha, jejich Učinitele a Dárce života! Jak obrovský kontrast přináší strach do života neobrácených, kteří prožívají strach a nedokáží mu uniknout a na druhé straně v životě Božích dětí je patrné, že moc strachu upadá. Kdo je v Kristu, má výzbroj od Boha strachu čelit, strach zahánět.

• 1J 4:18 Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání

(CEP). To není ale přesné, lepší je ČSP.

• CSP V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání;

Láska o strachu ví, ale není v ní pro strach místo. Naopak, dokonalá – tedy Boží – láska strach zahání! Lék na strach je poznání Krista! Život s Kristem, modlitba ke Kristu, důvěra Kristu, vedení Kristem. Lékem na strach je Kristus. Bůh používá strach lodníků. Bůh používá náš strach, aby nás strachu zbavil. Používá jej, aby nás přivedl ke Kristu.

4. Používá modlitby církve

• Jon 1:5 Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili.

Ve svém strachu nevěřící člověk hledá, nejprve jak vyřešit situaci vlastními silami – nemá totiž nic jiného k dispozici. Nemůže se opřít o moc modlitby, kterou všemohoucí slyší a vyslyší. Chybí mu jakákoliv jistota, že Bůh s ním bude jednat milostivě. Když už jde opravdu do tuhého, modlí se ke své představě "boha". Co se z toho můžeme naučit? Křesťané bývají pohoršeni, když vidí, jak nevěřící lidé hledají pomoc u svých model. Křesťane, nebuď ani překvapený, ani pohoršený. Nevěřící člověk ještě nedokáže jinak. Potřebuje do svého života zázrak. Opravdový zázrak: Boží milost k pokání a k víře v Krista. Nyní je čas se modlit. Ale za co se máme v životě nevěřícího člověka modlit?

Za Boží milost pro tohoto člověka. Za obnovení jeho zatemnělé mysli, která nechce znát živého Boha, realitu. To je dílo Ducha svatého, který uschopňuje člověka, aby porozuměl skutečnosti a hloubce svého vzdoru proti Bohu, svému hříchu. Obnovené nitro člověka dokáže znovu to, co duše každého člověka ztratila v Adamovi po jeho pádu a odpadnutí od Boha v zahradě Edenu. Schopnost vidět rozdíl mezi světlem a tmou, mezi duchovním životem a smrtí, mezi pravdou a lží, mezi spravedlností a svou ztraceností. Teprve takto z Boží milosti obnovený duch v člověku může pokročit dál. Modli se dále za milost k pokání před Bohem. Vědět, že jsem ztracený hříšník ještě neznamená, že člověk bude svých hříchů litovat. Ale to je další součást Božího milostivého jednání s člověkem, směřujícím ke spáse – vyznávat svou vinu a nevěru Bohu.

Další krok modlitby za člověka je za milost k porozumění významu Kristovy oběti. Proč to musel být právě Ježíš, kdo jediný nás mohl vykoupit z trestu za hřích? Sám Bůh se musel stát člověkem. Jinak by žádný člověk neměl naději na věčný život. Jak nádherné je Boží spasení. Spojil v jedno svou svatost a lidské tělo, nesl v něm důsledky lidského hříchu, které mu nepatřili. Ale on je dobrovolně vzal na sebe, naše hříchy, a stal se sám hříchem kvůli nám. A Bůh tento hřích spravedlivě potrestal. Ježíš na kříži zemřel. V té temné hodině Kristova ukřižování bylo zaplaceno. Dokonale. Vše. Plně. Zemřel pro naše provinění. Třetího dne však byl vzkříšen pro naše ospravedlnění. Bylo by to snad před Bohem spravedlivé, kdyby spravedlivý, bezhříšný Ježíš zůstal v hrobě? Ne! Proto byl vzkříšen, vždyť on sám hříchu neučinil! Jak dokonalé! Spravedlnost byla naplněna a my můžeme skrze víru v Krista žít!

Je to jediný směr potřebných modliteb? Ne. Tak připoj ke své modlitbě za své nevěřící přátele, jejíž obsah jsme nyní popsali, tak modlitbu za sebe: za otevřené dveře ke zvěstování. Apoštol Pavel se takto modlil, protože rozuměl, že to není jeho vlastní schopnost zvěstovat evangelium. Ne, ale je to Boží dar, příležitost zvěstovat i slyšet evangelium. (Kol 4:3) Modli se také za pravdivý obsah své zprávy, kterou lidem chceš povědět. Záleží na tom jejich spasení! Stačí lidem říkat: "Bůh tě miluje?" Kdyby toto měla být celá zvěst evangelia, tak svému bližnímu moc nepomůžeme. Vždyť by si řekl: " to je super, tak to je všechno se mnou v pohodě!" Ale má-li hříšník činit pokání, musí slyšet, že je hříšník!

5. Dává lidem bázeň

Velitel lodi probudil Jonáše, který spal v podpalubí:

• Jon 1:6 "Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme."

Jonáš dostal příležitost lodníkům sloužit v jejich strachu. Nyní mají naději poznat živého Boha a nalézt smíření. Někdy musí Pán probudit svého služebníka, protože místo aby byl připravený sloužit, tak spí. Spíš bratře, sestro, nebo jsi připravený? Jonáš vydal lodníkům svědectví o svém Bohu. Můj Bůh je Bůh nebes, který učinil moře i pevninu. Můj Bůh je Stvořitel a Pán nad celu zemí, nad každým životem. Můj Bůh je jediný Bůh! A já před ním utíkám...

• Jon 1:10 Tu padla na ty muže veliká bázeň

Zde je největší projev Boží milosti k lodníkům! Bůh jim byl milostiv. Dotkl se jejich srdce, takže se začali bát živého Boha. To je milost! To není samozřejmost. Někdy se lidé ani ve strachu, ani v krizi nezačnou před Bohem pokořovat, ale naopak se ještě více zatvrdí ve svém srdci. Není to tak dlouho, co Francii sužovali teroristické útoky na obyvatelstvo. Poté, co při jednom takovém islámském útoku zahynuly v Paříži desítky lidí, vyjádřili mnohé evropské národy upřímnou soustrast Francouzům. Ujistili je, že jsou s nimi v jejich zármutku a některý z národů Francouze také ubezpečil, že se za ně bude modlit. Ve své zatvrzelosti a aroganci francouzský prezident prohlásil, že žádné modlitby nepotřebují. Jeho srdce se pod tlakem místo pokory před Bohem i lidmi, ještě více vůči Bohu zatvrdilo. Ani egyptský farao v době Mojžíšově nesklonil svoji pýchu před živým Bohem a jeho srdce se zatvrdilo. Ale když Bůh jedná svou milostí, naopak i králové, prezidenti, či vládcové mají srdce naplněné bázní před Bohem. Babylonksý Nabúkadnezar je toho důkazem. S lodníky Bůh také jednal milostivě. Protože, když Pán Bůh začne jednat s hříšníky milostivě, jejich srdce začne volat tím hlubokým volání po svobodě od otroctví hříchu. Jak nádherný příklad toho v Písmu je chvíle, kdy apoštol Petr káže o Letnicích v Jeruzalémě (Sk 2). Je tu shromážděno tisíce židů. Poslouchají Petrovo kázání o Boží milosti. A on jim říká: Muži izraelští, slyšte! Tohoto Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh před vašimi zraky Pánem a Mesiášem! Židé jsou na místě Duchem svatým hluboce zasaženi v srdci.

• Co máme dělat, bratří? (Sk 2:37)

To je klíčová otázka, která ukazuje na Boží dílo milosti v jejich srdcích! Už jsi ve své mysli souhlasil, že Ježíš se opravdu narodil v judském Betlémě své matce Marii. Věříš také tomu, opravdu žil a rukou Římanů nakonec zemřel na golgotském kříži? Věříš, tomu? Ale to tě nespasí! To ti ještě nepřinese věčný život! Židé zasažení zvěstí evangelia začali volat: Co máme dělat bratří, jestliže Kristus Ježíš se stal smírnou obětí za hříchy? Stejně tak lodníci začali uprostřed hrozné bouře, kdy jde o jejich život: Jonáši – co teď s tebou máme udělat, aby nás moře nechalo na pokoji? (v. 11). Co máme dělat? To je otázka, ke které musí vést naše zvěstování evangelia. To je otázka, které musí směřovat naše modlitby. To je otázka, která musí být vyústěním obhajoby, apologetiky, našeho vlastního svědectví o Kristu a jeho díle v našem životě. Lodníci pochopili, že živý Bůh, Stvořitel nebe i země jedná s nimi! Nejen s neposlušným a vzpurným prorokem Jonášem, ale Bůh v té bouři volá k pokání také je! A Jonáš je prostředníkem, zvěstovatelem Boží vůle. Sám prochází procesem obrácení, procesem pokání. A zároveň Pán jedná s pohanskými lodníky. Jonáš došel na svém útěku od Boha do bodu, kdy už si přiznal svou vinu (v. 10) Utíkám od Hospodina. Nejsem mu poslušný, ale vzpurný. Díky Boží milosti udělal i další krok: uznává, že je to spravedlivé, aby jej Bůh pro neposlušnost potrestal za jeho vinu. A nejen, že to uznává za spravedlivé, ale také přijímá, že musí nést za své viny trest (v. 12).

• Jon 1:12 Odpověděl jim: "Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá napokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně."

Jen jedno mu ještě schází, jak uvidíme, dá-li Bůh, ve druhé kapitole. Lodníci se snaží Jonáše i sebe zachránit. Přece tě nehodíme do vody? A tak veslují proti vlnám, ale vše je marné. Moře se bouří víc a víc (v. 13) A nakonec se před Bohem pokořili ve svých srdcích.

• Jon 1:14 Volali tedy k Hospodinu: "Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš."

Ještě donedávna uctívači falešných bohů, pohané, pro které neměl Boží prorok Jonáš žádné slovo, vedoucí ke spasení, ti samí lidé, tu nyní volají k živému Bohu. To je zázrak Boží milosti. To není dílo člověka. V té hrozné bouři se na vlastní kůži přesvědčili, že Bůh je mocný. Co řekne, to udělá! Přesvědčili se o pravdivosti Boží zprávy. Jonáš jim předal na svém vlastním životním příběhu zprávu o Boží svatosti, lidské hříšnosti a spravedlnosti soudu a trestu. Jonášův život se stal před jejich očima živou ilustrací o pádu i potřebě milosti. Znovu nás toto místo musí vést k přemýšlení: známe dobře evangelium, zprávu, která přináší život lidem? Milí křesťané, ještě trvá doba milosti. Ještě trvá možnost tréninku. Jsem moc rád, že někteří mládežníci z našeho sboru mohou být na konferenci mládeže v Jablonci. To je přesně ta příležitost, kdy se za pomoci učitelů vyzbrojují odpověďmi na otázky, které mají jejich vrstevníci – spolužáci, o životě, o jeho smyslu, a Bohu a svém místě v jeho světě. To je nejlepší škola apologetiky: hledat odpovědi na otázky a mluvit s lidmi. Pán Bůh nám dává úžasné zdroje ke této službě. Bibli, modlitbu, knihy, bratry a sestry v církvi, internetové zdroje – to vše je Boží pomoc a vyzbrojení pro službu evangeliu. Každý máme od Pána příležitost růst: mladí – jste jako houby – schopní nasávat poznání – čtěte, studujte. Rodiče, syťte děti každý den porozuměním Bibli. I vy starší věkem nejste vynecháni z povolání růst ve službě evangeliu: změňte svoje denní návyky. Televize už nemusí být král vašeho obýváku. Můžete poslouchat křesťanské rádio, kázání na internetu, nebo v telefonu. Naplňte svůj čas evangeliem Krista všemi možnými způsoby! A nejen vy, vaše rodina, ale všichni ve vašem okolí budou mít užitek z vašeho dorůstání do Kristova charakteru, do posvěcení, do zbožnosti. V příběhu Jonáše a lodníků jsem nyní svědky díla Boží milosti.

6. Dává lidem milost ke spáse

• Jon 1:15-16 I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit. 16 Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby.

Ti muži poznali pravdivost zprávy o živém Bohu. Poznali také jeho moc. A tak se odvrátili od model k živému Bohu, jehož mocné jednání nyní zakoušejí na vlastní kůži. Už jsou přesvědčení, že toto je pravý Bůh, ne ty němé modly, které dříve naplňovaly jejich život, ale žádnou moc neměly. Pán Bůh použil Jonáše ke svědectví těmto lodníkům. Zbořil v jejich myslích hradby, které se bránily pravdě. A to je stejný boj, jaký bojují Boží děti dnes! Apoštol Pavel vystihuje podstatu křesťanského zápasu o duše.

• 2K 10:3-5 Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. 4 Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly 5 a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista

Evangeliem Ježíše Krista boříme lidské výmysly. Proti výmyslu, že svět vznikl sám od sebe ukazujeme na Stvořitele, jehož slovem povstaly světy, jehož slovem z neviditelného povstalo viditelné. Evangeliem Ježíše Krista boříme hradby výmyslů, že morální pravidla, kterými se řídí společnost, jsou také touto společností stanovena. Místo toho ukazujeme na věčného Boha, jehož morální principy se nemění, protože On se nemění. Evangeliem Ježíše Krista boříme výmysly, že jsou to lidé, kdo si může stanovit, zda bude mužem nebo ženou. Každá buňka v lidském těle křičí pravdu, kým od početí jsi a žádné medikamenty to nezmění. V lodnících nyní byly zbořeny hradby lidských výmyslů a oni se pokořili před živým Bohem. Na vlastní kůži nyní poznali Boží milostivé jednání: On utišil bouři, když jim šlo o život. Jak o námořnících v podobné situaci hovoří:

• Ž 107:23-32 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!

Tito muži ho nyní chválí. Přinesli oběť Hospodinu a zavázali se sliby. Tak končí 1. kapitoly proroka Jonáše. Poznali Boží milost a uvěřili v živého Boha. Vydali mu svůj život a stali se důkazem Boží milosti k těm, kteří si ji nezaslouží. Jak nádherně se tu poodkrývá něco nového z Boží milosti! On se smilovává nad těmi, kteří nejsou milování hodní! Pro pyšné židy byli pohané jen podřadnými "psy". Ale v této biblické knize mohl každý Izraelec vidět, že Bůh neušetřil v tuto chvíli život Jonáše a on skončil v hlubině moře, když ho lodníci hodili přes palubu. A naopak, pohanští lodníci došli Boží milosti! Bůh tu demonstruje svou obrovskou lásku. A ještě ji uvidíme více v největším probuzení starozákonní doby, které máme v Písmu zaznamenáno, až uvidíme ve třetí kapitole, co se dělo v Ninive. Kniha proroka Jonáše je jedním z několika míst ve Starém zákoně, kde se Boží milost rozlévá nejen k Izraelcům, ale i k pohanům. V plnosti se tato pravda ukáže s příchodem Pána Ježíše. Nyní je ještě zastřená, ale už je zde. Plnost zjevení Boží vykupitelské milosti bude odkryta až za několik století od příběhu Jonáše a pohanských lodníků. Vylitím Ducha svatého, který mocně svědčí lidským srdcím o vzkříšeném Kristu, nastala doba milosti. Kéž jsme za ni vděční. Kéž je nám milost zjevená na Jonášovi i lodnících vytrvalým povzbuzením ke službě tomuto Bohu, který se smilovává na těmi, kteří nejsou smilování hodni a dává život v hojnosti těm, kteří ho ani nehledali a po něm se neptali. Takový je náš Bůh! Miluje hříšníky, jako jsme my! Jak to vím? Neboť za mě dal svého jednorozeného Syna, Pána Ježíše, abych i já v něho věřil a nezahynul, ale měl život věčný!