Moc Kristova, přemáhající svět! Ř 8, 14-17

Moc Kristova, přemáhající svět! Ř 8, 14-17x

Motto: 1 Petrův 1:3 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5 a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase.

Úvod

Pokoj vám všem milovaní! Bůh a Otec našeho Spasitele a Pána Ježíše Krista vás přivedl dnes do tohoto společenství Božího lidu. Je jedno, zda jste fyzicky přítomní v Žandově. Nebo zda jste společně s námi na zoomu. To, co je důležité, je vnitřní skutečnost. Vnitřní, duchovní jednota. Ta, kterou působí sám Bůh, kdy nám všem dává narodit se ze svého svatého Ducha. Božího Ducha. Písmo svědčí o tom, že není žádná jiná cesta, jak přistoupit k Bohu a mít s Ním společenství, než se nově narodit z Boha a činit pokání.  Všimněte si, co říká Pán Ježíš zástupům a poté Nikodémovi.

  • Lukáš 13:1 Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. 2 On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?" 3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
  • Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží."

V minulém kázání jsme si řekli, že apoštol Pavel nechce viklat naši víru, ale naopak ji povzbudit. Slovní spojení devátého verše osmé kapitoly Římanům: „Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ Tento výrok nemáme číst jako zpochybnění naší víry, ale naopak její potvrzení a povzbuzení. Vy milovaní totiž nejste a ani nemůžete být skutečně živi pouze ze své síly, tedy pouze z těla!  Ale jste naopak živi ze síly Ducha Božího právě proto, že vy máte Ducha Božího! Právě proto, že vy patříte Kristu! Vy jste se narodili z Boha! Jde o jasné konstatování. Nezapomeňme, že se Pavel obrací k římským křesťanům a jeho cílem je spojit je. Ukázat jim na jedno evangelium, jednu víru, jedno smýšlení a na účastenství na jednom Duchu Božím. A osmá kapitola pak začíná tím mocným a slavným výrokem. „Nyní však již není žádné odsouzení, pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši!“ Pavel tedy mluví ke křesťanům a mluví o novém životě a jeho zdroji. O moci, která je k dispozici nám všem, kteří jsme byli Bohem povoláni. O moci, která je v každém z nás. Jan píše.

  • 1 Janův 4:4 Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.

I dnes Pavel bude budovat a posilovat naši víru. Budeme v osmé kapitole listu do Říma. Od verše čtrnáct až do verše sedmnáct.

Odkazy: Lk 13, 1-3; J 3, 3; 1 J 4, 4;

Římanům 8:14 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. 15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! 16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 17 A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.

I. Jen a pouze synové Boží se skutečně dají vést Božím Duchem! Verše 14-15

A. Přirozený člověk nemůže žít v poslušnosti Božímu Duchu.

V úvodu našeho dnešního textu stojí tato Pavlova slova: „Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Jde o verše čtrnáctý a patnáctý. A znovu zde nejde o nic jiného než o Pavlovo konstatování faktu. Jde o jasné a prosté vyjádření pravdy. Všichni, kdo věří v Krista a Jeho zástupnou oběť na kříži prostě patří Kristu. A jako takoví jsou něčím charakterizováni. Podívejme se čím. Pojďme nejdříve do verše 14.

  • Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.

Opět se nemusíme vůbec tedy bát té vyslovené podmínky. Která mluví o tom, že ti jsou Synové Boží, kdo se dají poslušně vést Božím Duchem a žijí pod Jeho vůlí a z Jeho moci! Napětí, které je vytvářeno tímto veršem je dobré, zdravé a pro nás žádoucí. Ale je pouze pro každého z nás. Konkrétně a osobně mířené. Když čteme tento text, je dobré udělat si takový test. Aplikovat slova tohoto verše osobně do svého života jako lakmusový papírek a zjistit, zda skutečně a prokazatelně je v mém životě přítomná poslušnost Duchu svatému a Jeho vedení. Je dobré hledět na svůj život z větší perspektivy a je dobré, když v něm vidíme jasné znaky naší poslušnosti Duchu Božímu. Jasné obrácení od hříchu ke Kristu. Jasné pokání.

Ale znovu chci zdůraznit, že Pavlův záměr je v prvé řadě jiný. On nás chce povzbudit. Pavel píše tento list s vnitřním přesvědčením, které mu velí přistupovat k adresátům listu podle příkazu lásky. Písmo říká, že láska věří. A v listu do Filipis čteme Pavlova slova:

  • Filipským 1:7 Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium.

A tak platí, co jsme si již několikrát řekli. Pavel mluví ke křesťanům. K těm, o nichž on sám nepochybuje. A proto říká v podstatě toto: Píšu to milovaní vám všem, protože vy se necháváte vést Božím Duchem svatým! Proto o sobě nepochybujte, věřte a pevně v této své víře stůjte! Vy jste děti Boží! Jinak byste přeci nemohli žít poslušni vůle Ducha svatého!

Pavel totiž dobře ví, co říká slovo Písma na mnoha dalších místech o přirozeném člověku. O přirozených lidech, potomcích Adama. Podívejme se na pár míst.

  • Genesis 6:5 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

Vidíte tu neslučitelnost s těmi, kteří se dají vést Duchem Božím? Vidíte neslučitelnost té temnoty Gn 6, 5 a toho světla z Ř 8, 14?

Dalším textem, který nám osvětlí pravdu, kterou dobře viděl Pavel je text z Jeremiáše. Kdy Bůh ústy proroka kárá Judu a celý Izrael:

  • Jeremjáš 13:23 Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo?

Opět naprostý protiklad proti našemu textu. Ti, kteří se „naučili páchat zlo“, se ho nenaučili páchat jako někdo, kdo byl a je ze své podstaty dobrý. Ale naopak jako potomek prvního Adama, je ze své podstaty padlý a zlý. Poslední důkaz je potom následující text:

  • 1 Korintským 2:14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

Jestli potomek Adamův ani nechápe věci Božího Ducha, jak by podle nich mohl žít? Je to nemožné! Spíše požadujme po levhartovi, aby změnil svou skvrnitost! Pavel říká: „Vy žijete v porozumění a poslušnosti věcem Božího Ducha, protože jste Boží děti! To je vaše charakteristika!

A. Duch svobody a odvahy v Kristu!

Pojďme se podívat na další charakteristiku Božích dětí. Tou první je porozumění a poslušnost věcem a vůli Božího Ducha z verše čtrnáct. A další uvidíme ve verši patnáctém, kde stojí.

  • Římanům 8:15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

Milovaní, ve svém znovuzrození a pokání jste nepřijali Ducha otroctví. Naopak, toho jste byli zbaveni a byli jste od něho vysvobozeni! Duch otroctví je duch Adamův. Podíl v prvním Adamovi. Je to otroctví hříchu a temnotě tohoto padlého světa. Spojení nepřijali jste Ducha otroctví, to je shrnutí celé šesté kapitoly listu Římanům. Co je její hlavní myšlenkou? Přečtěte si prosím doma znovu šestou kapitolu. Soustřeďte se na tyto verše: 2,6-7, 11-14, 17-22;

Nad Božím dítětem hřích již nemá vládu! Jsme mrtví vládě hříchu! Když pánovi zemře otrok, má prostě peška! Další nádhernou charakteristikou tedy je křesťanova svoboda od hříchu a jeho krutovlády. A musíme na tomto místě zopakovat, co stojí ve verši čtrnáctém. Nejde jen o to, že hřích už nám nevládne. Ale my jsme poslušni věcem a vůli Ducha Božího! Není to jen o tom, co z našeho života bylo odebráno a odstraněno. Ano, chválit Boha je potřeba už i za to, že vláda hříchu v našich životech byla odstraněna! Už to samotné je obrovským důvodem ke chvále. Máme však mnohem více. Rozumíme věcem Božího Ducha, a radostně se jim podvolujeme a plníme Jeho vůli!

Drazí, nenechte se nyní oklamat ďáblem, který hned přiskočí a řekne. „Chceš snad říct, že jsi bez hříchu! Že vždycky pociťuješ radost, když se podvoluješ Božímu Duchu?“ Ne! Charakteristikou křesťana ale není strach, duch strachu! Patnáctý verš mluví jasně. Proto nepropadne strachu, když satan chce bořit jeho víru a do strachu ho znovu uvrhnout! Dobře víme z 1 Janova listu, že kdo z nás by si myslel, že je dokonale bezhříšný, klame sám sebe. My stojíme vírou ne na našich skutcích, ale na Kristových! Na Jeho spravedlnosti, a především na Jeho milosti!

  • 1 Janův 1:8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Můžeme ještě zhřešit, padnout! Ale naše trvalé směřování je k Bohu a v pravdě!  Když by tedy i křesťan propadl hříchu a dokonal ho. Dokonce kdyby mu ten hřích ve chvíli, kdy se ho dopustil, přinesl potěšení. Nemůže a nemá to dlouhé trvání! Chápejte to prosím dobře. Neomlouvám hřích. Nenabádám vás k němu! Naprosto ne! Ale proto, že jste Boží děti. Nová stvoření. Tak ten nový člověk ve vašich nitrech, Duch Boží ve vašich srdcích vládne! Usvědčí vás, zarmoutí vás Božím zármutkem. Povede vás k pokání. 2 K 7, 10; Jsem o tom na základě Písma i zkušenosti přesvědčen. Pevně věřím, že tu samou zkušenost máte ve svých životech i vy!

Dobře si to prosím zapamatujme! A neustále si to prosím připomínejme, když satan střílí své ohnivé šípy lží a zla! Protože Boží milosrdenství je větší, než satanova zloba! Znovu budu citovat z 1 Janova listu.

  • 1 Janův 4:4 Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.

Bůh je prostě větší! A charakteristikou Božích dětí je:

  1.  víra přemáhající zlo, poslušná Božímu Duchu Ř 8, 14.
  2. Svoboda od vlády hříchu! Ta skončila! Ř 8, 15.
  3. A třetí věcí určující život křesťana je Duch synovství, ne duch strachu! V důvěře nás vede k Otci v pokání skrze Krista Ř 8, 15!

Odkazy: Fp 1, 7; Gn 6, 5; Jr 13, 23; 1 K 2, 14; Ř 6, 6-7; 11-14; 17-22; 1 J 1, 8-9; 4, 4; 2 K 7, 10;

II. Vnitřní i vnější svědectví Ducha Božího v nás! Verš 16

A. dokonaná poslušnost Božímu Duchu je důkazem našeho synovství.

Proto když se věřící muž, nebo žena podívá na svůj život z výšky. S časovým odstupem a patřičným nadhledem. Musí všechny tyto věci, o kterých až doposud mluvíme vidět! Protože apoštol Pavel završuje verše 14-15 těmito slovy:

  • Římanům 8:16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.

Jak to dosvědčuje? Tím, že vláda hříchu viditelně v našich životech skončila! Tím, že místo ní vstoupila do našich životů vláda Božího Ducha. Porozuměli jsme Jeho věcem a Jeho záměrům, i když každý jen z části. Ale v podstatě evangelia všichni stejně! Ve svém nejvnitřnějším člověku s nimi radostně souhlasíme. A ve svých životech vedeme zápas o růst v našem porozumění i v posvěcení. To je naše cesta a Boží Duch ji potvrzuje v Písmu. Když se apoštol Pavel modlí za církev ve Filipis, co říká?

  • Filipským 1:9 A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; 10 abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův,

A apoštol Petr, jaká je jeho touha, kterou předkládá Bohu na modlitbách? Není jiná, ale stejná jako Pavlova. A to je naprosto v pořádku.

  • 2 Petrův 1:2 Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. 3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. 4 Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. 5 Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, 6 k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost.

Vidíme, že Pavel i Petr mluví o tom samém. Každý z jiného úhlu. Z obou pohledů se ale vyčteme praktické aplikace pro život víry. Pavel ukazuje, že pro náš růst je nezbytná pokorná a vytrvalá modlitba. Za sebe, za naše rodiny a blízké, za celou církev! Je moc dobré, že Pavel nám ukazuje tuto aplikaci. Veliký důraz na modlitbu. Pokud nežijeme ze své síly tedy z těla. Nelze začínat jinak než pokornou modlitbou k Bohu v Kristu!

Modlitbou to vše začíná. Modlitbou v pokoře a víře, že Bůh je svrchovaný a vyslýchá modlitby svého lidu. Modlitba musí být také vytrvalá a pravidelná. Je taková naše modlitba? Bojím se, že ne.

Ta druhá aplikace vyplývá z Petrových slov. Ale naprosto přirozeně navazuje na Pavla. Vidíme ji ve 2 Pt 1, 5. Petr dává příkaz: Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste…! Naše úsilí se nemůže vztahovat pouze k modlitbě. To je první krok. My ale musíme usilovat ve všech oblastech. V modlitbě, poznávání Pána studiem Písma, v posvěcení a v růstu víry, ve službě druhým. Potom nebude v našich životech chybět žádný ze znaků pravé víry.

Naše víra bude v poslušnosti Bohu přemáhat svět a zlo.

Náš život bude svobodný od vlády hříchu.

Náš víra bude prostá strachu. Nebudeme Adam ve strachu utíkající před Bohem, ale budeme Boží děti radostně volající Otce a spěchající k Otci! To jsou znaky pravého obrácení, které nesmějí chybět! Tak Duch Boží svědčí o našem synovství! Kde to chybí, chybí  i spasitelná víra!

B. Vnitřní a vnější znaky Božích dětí.

Ale podívejme se na viditelné znaky víry ještě jinak. Jak ještě Duch Boží dosvědčuje v našich životech živou víru v Krista? Co se děje, když se vytrvale modlíme, rosteme v poznání Pána Ježíše a usilujeme vše aplikovat v praxi do našich životů? Znaky této víry můžeme rozdělit na vnitřní a vnější. Souvisí spolu a vnější znaky jsou viditelným projevem těch vnitřních!

Nejdříve vnitřní znaky. Ty jsou hlavně svědectvím pro nás.  Týkají se našeho smýšlení, srdce. Jimi dosvědčuje Boží Duch, že jsme Boží děti na prvním místě nám! Jsou to tyto:

1) Vědomí, že podle svých skutků jsem před Bohem mrtev a potřebuji Krista!

Římanům 7:9 Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, 10 a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.

Ať už nás k tomuto poznání přivedla konfrontace s Mojžíšovým zákonem. Nebo nás konfrontoval propastný rozdíl mezi naším životem a životem Pána Ježíše. Je to první krok.

2) Radostné poznání a souhlas s Boží pravdou. Úplné vnitřní, až nevysvětlitelné souznění s touto pravdou. Ale máme ho v sobě. Pán Ježíš říká Pilátovi. „Kdo je z pravdy, slyší pravdu.“ A Pavel o tom v v Římanům říká?

Římanům 7:22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;

3) Poznání naprosté závislosti na Bohu. To souvisí s vědomím, že jsme byli mrtví před Bohem. A chápeme, že mimo Krista nejsme schopni žít podle vůle Božího Ducha. Mluví o tom sám Pán Ježíš.

Jan 15:5 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. 6 Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.

4) Vnitřní rostoucí odpor ke hříchu. Rostoucí láska k Bohu má za důsledek rostoucí nenávist ke hříchu! Především k vlastnímu. Ale i ke hříchu jako takovému. Jsme odhodláni stále víc a víc se hříchu vzpírat, utíkat od něj. A víc a víc být v Kristu. Přicházet k Němu! Ř 6, 2; 6, 13; Táhne nás neodolatelně Kristus!

Jan 12:32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě."

5) Pláč kvůli přetrvávání hříchu v nás. Přítomnost Božího zármutku, pokud zhřeším. Tento zármutek nás vede v pokání zpět ke Kristu. Vyznávám Mu své hříchy, vyznávám je i církvi. 1 J 1, 8-10; Jk 5, 16; A 2 K říká:

Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat…2 Korintským 7:10

Nyní se podívejme na vnější znaky pravé víry:

1) Fyzické připojení a přilnutí k tělu Krista. Táhne nás to do místní církve. Toužíme k ní viditelně patřit!

Skutky apoštolské 2:41 Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.

2) Naplněná, v praxi viditelná touha zvěstovat evangelium a podělit se o něj, i když to přináší těžkosti, posměch i pronásledování!

Skutky apoštolské 4:29 Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; 30 a vztahuj svou ruku k uzdravování, čiň znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše." 31 Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.

3) Zájem o celé tělo Kristovo a společná služba evangeliu i tělu Kristovu.

 Židům 10:24 Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. 25 Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

4) Naplněný, v praxi viditelný odpor ke hříchu v mém životě i v životě církve!

Matouš 18:8 Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně.

To je vnitřní i vnější svědectví Božího Ducha o pravosti naší víry. Máš ho Pavle Borovanský? Máš ho, ty bratře, ty sestro?

Odkazy: Fp 1, 9-10; 2 Pt 1, 2-6; Ř 7, 9-10; 7, 22; J 15, 5-6; 12, 32; 1 J 1, 8-10; Jk 5, 16; 2 K 7, 10; Sk 2, 41; 4, 29-31; Žd 10, 24-25; Mt 18, 8;

III. Dědicové podílu na nehynoucí slávě Boží! Verš 17

A. Děti a tedy dědicové, sourozenci Krista!

V posledním verši stojí tato Pavlova slova: A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. Ř 8, 17

Apoštol Pavel tedy povzbuzuje naši víru. Tváří v tvář poznání stavu světa i lidských srdcí musíme si být nyní vědomi toho, jak moc je naše spása, naše víra drahocenná! Pavel o nás smýšlí s důvěrou. Je to i on, kdo veden Duchem Božím dosvědčuje všem nám, že jsme Boží děti. A mluví o všech těch nezbytných znacích. Vnitřních i vnějších. Ano, je dobré, když na nás z osmé kapitoly listu do Říma dopadne určité napětí. Bázeň, zda to tak skutečně je, jak Pavel píše, i v našich životech. Zkoumáme pod světlem Písma sami sebe. A hledáme ty vnitřní i vnější znaky. To je dobře!

Ale Pavel skutečně na prvním místě povzbuzuje církev a všechny Boží děti. Smýšlí o nás v Boží lásce a důvěře, jako o Filipských. To je Pavlův úkol a služba. Úkol každého z nás je potom vystavit, a především podřídit svůj život tomuto světlu a pravdě evangelia! Máme zkoumat sami sebe, zda skutečně je naše víra pravá, spasitelná. 2 K 13, 5;

Ale drazí v Kristu, pokud jste prošli tímto testem vaší víry. Pavel má pro vás nádherný závěr. Říká:

  • A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. Ř 8, 17

Byli jste nepřátelé Boha. Ale jste Boží děti! Proto jste i dědicové. Boží dědicové. Spoludědicové. Pojďme si to hlouběji vysvětlit.

Nám je celkem jasné, co znamená, že již nejsme nepřátelé Boha, ale jsme Jeho děti! Ten veliký, spravedlivý, svatý Boží hněv, který nám po právu jako nepřátelům a vzbouřencům náležel, je pryč! Dopadl cele na Pána Ježíše.  Proto nyní zažíváme plnou měrou Boží lásku. Představte si to a uvědomte si, že Bůh Otec každého jednoho z vás miluje naprosto stejně, jako Pána Ježíše Krista! Stejně vroucně, silně, věrně a neochvějně. Není to ohromující? Bůh mě i vás miluje plně jako svého Syna!

Co však dědíme? Čeho jsme dědicové a spoludědicové? Jako Abrahamovo potomstvo jsme dědicové všeho, co Bůh zaslíbil Ga 3, 29. Za prvé jsme dědicové věčné spásy. Máme totiž…

  •  ospravedlněni jeho milostí, podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. Tit 3, 7

Zdědíme samotného Boha. Cože, cože jsi to právě řekl? Ale ano milovaní. V knize pláč čteme ve třetí kapitole, dvacátém čtvrtém verši: "Můj podíl je Hospodin," praví má duše, proto na něj čekám. A ve ZJ 21, 3 stojí:

  •  A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi,

Zdědíme podíl na Boží svatosti a tím i slávě. Jak Pavel potvrzuje v Ř 5, 2. Zdědíme v Kristu celý vesmír a vládu spolu s Kristem nad tímto vesmírem! Žd 1, 2. A Mt 25, 34 k tomu říká.

  • Matouš 25:34 Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.

B. Žádná míra utrpení se nevyrovná podílu na Boží slávě!

Petr říká, že naše dědictví je slavné, neposkvrněné a nehynoucí. A je to svatá pravda. Ježíš je jednorozený Syn Boží a vy všichni jste adoptované boží děti v Kristu. Synové a dcery. Ale Pavel v našem textu mluví o jedné podmínce. Je vážná. Náš dnešní text končí ve verši sedmnáctém těmito slovy: „trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.“ A je to pravdivé slovo. Je žádoucí ho dobře znát a chápat. Abychom touto skutečností a pravdou nebyli zaskočeni a snad i poraženi těžkostmi a soužením, které neodmyslitelně patří k tomuto padlému světu. Všichni víme, že svět leží ve zlém! 1 J 5, 19;

Bratři a sestry, v tomto světě máme soužení a Písmo nás na to připravuje. Ježíš říká. Pověděl jsme vám to, mějte proto ve Mne pokoj, protože Já jsem přeci přemohl svět! J 16, 33;

Když se podíváme, jak těžké bylo pro Pána již jen přebývat na místě, kde jsou ostatní přítomní jen a pouze hříšníci a otroci hříchu, potom pochopíme, že i nás čeká podobná cesta. Když Ježíš káral učedníky za jejich nevíru, pro kterou nemohli vyhnat démona z posedlého chlapce, řekl:

  • Matouš 17:17 Ježíš odpověděl: "Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě mám snášet? Přiveďte ho sem!“

Mluvím nyní s velikou bázní a chci, abyste o tom přemýšleli právě tak a jen ve veliké bázni! Proč? Protože nikdo z nás není jako Ježíš! Jen On byl a je dokonale svatý! My všichni ostatní jsme omilostnění hříšníci. A tato Ježíšova slova patří na prvním místě nám! Ale přesto, od chvíle, kdy jste se narodili z Boha, patří k vašemu životu neodmyslitelně i soužení nad poznáním zhouby hříchu, v lidech i ve světě. Trápíte se podobně, jako Pán. Všude kam se podíváte, všude kam půjdete, tam bude s vámi hřích a jeho důsledky včetně bolesti, nemoci a smrti. Na prvním místě jde o váš hřích, ale i dalších lidí a celého světa. Vše, co budete dělat, i ty nejlepší skutky, které vám připravil Bůh, budou a jsou tímto poznamenané! Skutky všech lidí i celého světa jsou poznamenané. Svět kupí hřích na hřích a vše podléhá zhoubě hříchu! A to přináší soužení vašim srdcím.

Ale zde to nekončí. Další formou je výsměch, kdy svět vás pro vaši víru napadá a posmívá se vám.  Petr o tom říká:

  • 1 Petrův 4:4 Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás.

Když jsme Bohem odděleni od světa. Svět to vidí, je přitom usvědčovaný ze své temnoty, protože křesťané jsou světlo a sůl země. A církev je sloup a opora pravdy, která všechny, co žijí ve lži dráždí.

A posledním druhem soužení je i jeho vrcholná forma. Přímé pronásledování církve a všech Božích dětí! Nejpronásledovanější skupinou lidí na světě jsou křesťané. Je tomu tak dnes a bylo tomu tak vždy. Kdo che zbožně žít a následovat Pána Ježíše, zakusí pronásledování. 2 Tm 3, 12;

Proto nás sám Pán Ježíš povzbuzuje, když nás vede k pokoji. Protože On přemohl svět a díky Jeho vítězství jsme nová stvoření a máme dar víry, která svět přemáhá tak, jako On! I to největší soužení a utrpení bylo v Kristu poraženo a překonáno. Sláva nádherného dědictví, které nám je připraveno a jež nám patří už nyní a teď, to je něco drahocenného natolik, že stojí pro něj v Kristu se soužit i trpět. A dokonce vidíme, že je to nezbytnou součástí křesťanovi cesty, nebuďme tedy zaskočeni. Vždyť Pavel říká podobně jako Pán, že máme ve světě soužení, ale Ježíš nám za to stojí. Pavel říká:

  • Ř 8:17 trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. 18 Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.

Proto vytrvejme navzdory všemu soužení a všem zlým okolnostem i skutečnostem, které jsou přítomné v tomto světě i v našich životech. Zkoumejme svou víru ve světle evangelia, hledejme ty žádoucí znaky, které musí mít. Usilujme o ně a pokud jsou v našich životech, ničeho se nestrachujme! Amen!

Odkazy: 2 K 13, 5; Gn 3, 29; Tt 3, 7; ZJ 21, 3; Ř 5, 2; Žd 1, 2; Mt 25, 34; 17, 17; 1 J 5, 19; 1 Pt 4, 4; 2 Tm 3, 12;

 

Rok

Osnova kázání

Otázky ke studiu